Krevní transfuze

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox lékařský výkon Krevní transfuze je léčebný proces, při kterém je pacientovi podána krev nebo krevní složka (derivát) do krevního oběhu, obvykle intravenózně. Jedná se o formu transplantace tekuté tkáně. Transfuze se používá k nahrazení ztracených složek krve při různých stavech, jako jsou masivní krvácení při úrazech či operacích, léčba těžké anémie nebo poruchy srážlivosti krve. Jde o život zachraňující výkon, který je však spojen s určitými riziky.

Moderní transfuzní lékařství klade maximální důraz na bezpečnost, která zahrnuje pečlivé testování dárců i darované krve a zajištění kompatibility mezi dárcem a příjemcem.

📜 Historie

Myšlenka nahrazení ztracené krve je stará několik staletí, ale první úspěšné a vědecky podložené pokusy se datují až do 17. století.

🏛️ Rané experimenty

První zaznamenané pokusy s transfuzí probíhaly v 17. století. Anglický lékař Richard Lower provedl v roce 1665 úspěšnou transfuzi krve mezi dvěma psy. Krátce nato, v roce 1667, francouzský lékař Jean-Baptiste Denys podal krev jehněte mladému chlapci. Ačkoliv pacient přežil (pravděpodobně díky malému množství podané krve), další pokusy s xenotransfuzí (převod krve mezi různými druhy) často končily fatálně kvůli silným imunitním reakcím. Tyto neúspěchy vedly k zákazu transfuzí na více než 150 let.

🔬 Objev krevních skupin

Zásadní průlom nastal na začátku 20. století. V roce 1901 rakouský lékař a biolog Karl Landsteiner objevil tři základní krevní skupiny (A, B a C, která byla později přejmenována na 0). Zjistil, že krev některých lidí se po smíchání s krví jiných sráží (aglutinuje), a správně usoudil, že je to způsobeno imunitní reakcí. V roce 1902 jeho kolegové Alfredo von Decastello a Adriano Sturli objevili čtvrtou, vzácnější skupinu AB. Landsteinerův objev vysvětlil příčinu nebezpečných transfuzních reakcí a položil základy bezpečného podávání krve. Za svůj objev obdržel v roce 1930 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství.

V roce 1940 Landsteiner spolu s Alexanderem Wienerem objevil Rh faktor, další klíčový antigen na povrchu červených krvinek, což dále zvýšilo bezpečnost transfuzí a pomohlo vysvětlit hemolytická nemoc novorozenců.

💉 Vývoj v průběhu válek

Světové války dramaticky urychlily vývoj v oblasti transfuzní medicíny. Potřeba léčit masivní počet zraněných vojáků vedla k vývoji technik pro skladování krve. V roce 1914 byl objeven protisrážlivý účinek citronanu sodného, což umožnilo uchovávat krev mimo tělo. Během první světové války byly zřízeny první krevní banky. Během druhé světové války se systém darování a distribuce krve masivně rozšířil, zejména díky práci Charlese R. Drewa, který zavedl metody pro zpracování a dlouhodobé skladování krevní plazmy.

🧬 Moderní éra

Po druhé světové válce se stalo standardem rozdělování plné krve na jednotlivé složky (erytrocyty, trombocyty, plazma), což umožnilo cílenější a efektivnější léčbu. V 80. letech 20. století však transfuzní medicína čelila nové výzvě v podobě přenosu viru HIV. Tato krize vedla k zavedení přísných screeningových testů na HIV, hepatitidu B, hepatitidu C a další patogeny, což výrazně zvýšilo bezpečnost krevních přípravků.

🩸 Typy transfuze a krevních přípravků

V současné medicíně se zřídka podává plná krev. Místo toho se používají specifické krevní složky, připravené z darované krve procesem zvaným centrifugace.

Homologní (alogenní) transfuze

Jedná se o nejběžnější typ transfuze, kdy pacient dostává krev nebo krevní složku od dobrovolného dárce.

• Erytrocytární koncentrát (červené krvinky): Nejčastěji podávaný přípravek. Obsahuje koncentrované červené krvinky (erytrocyty) v malém objemu plazmy. Používá se k léčbě anémie a ke zvýšení schopnosti krve přenášet kyslík, například po velkém krvácení.
• Trombocytární koncentrát (krevní destičky): Obsahuje koncentrované krevní destičky (trombocyty). Podává se pacientům s nízkým počtem destiček (trombocytopenie) nebo s jejich sníženou funkcí, aby se předešlo krvácení nebo se zastavilo již probíhající.
• Čerstvě zmražená plazma (FFP): Je to tekutá složka krve, která obsahuje koagulační faktory, albumin a imunoglobuliny. Podává se k úpravě poruch krevní srážlivosti, například při masivních transfuzích, jaterním selhání nebo vrozených deficitech koagulačních faktorů.
• Kryoprecipitát: Je to frakce plazmy bohatá na specifické koagulační faktory, zejména fibrinogen, von Willebrandův faktor a faktor VIII. Používá se při specifických poruchách srážlivosti.

Autologní transfuze (autotransfuze)

Při autotransfuzi je pacientovi podána jeho vlastní krev, která mu byla odebrána dříve. Tím se eliminuje riziko přenosu infekcí a imunitních reakcí.

• Předoperační darování: Pacient si před plánovanou operací daruje vlastní krev, která je uskladněna a v případě potřeby mu během výkonu podána.
• Peroperační sběr (Cell Saver): Během operace je krev ztracená do operačního pole sbírána, filtrována, promyta a vrácena zpět pacientovi.
• Pooperační sběr: Krev vytékající z drénů po operaci (např. u ortopedických výkonů) je sbírána a reinfundována.

⚙️ Indikace a proces transfuze

Indikace (důvody pro podání)

Transfuze je indikována v situacích, kdy přínos pro pacienta převyšuje potenciální rizika.

• Akutní krevní ztráta: Při úrazech, velkých chirurgických výkonech, porodnictví nebo krvácení do trávicího traktu.
• Těžká symptomatická anémie: Nedostatek červených krvinek, který způsobuje příznaky jako dušnost, únava, tachykardie nebo angina pectoris.
• Poruchy krevní srážlivosti: Vrozené (hemofilie) i získané (např. při jaterních chorobách, DIC).
• Léčba nádorových onemocnění: Chemoterapie a radioterapie často poškozují kostní dřeň, což vede k nedostatku krevních buněk, který je třeba doplňovat.
• Výměnná transfuze: U novorozenců s těžkou žloutenkou nebo hemolytickou nemocí.

Proces transfuze

Bezpečnost je klíčovým aspektem celého procesu. 1. Určení krevní skupiny a screeningu: Pacientovi je odebrán vzorek krve pro určení jeho krevní skupiny v systému AB0 a Rh faktoru. Současně se provádí screening na přítomnost protilátek proti antigenům červených krvinek. 2. Výběr vhodného přípravku: V krevní bance je vybrán kompatibilní krevní přípravek. Darovaná krev je přísně testována na infekční choroby (HIV, hepatitidy, syfilis a další). 3. Křížová zkouška (Cross-match): V laboratoři se smíchá malé množství séra pacienta s červenými krvinkami z vybraného transfuzního vaku. Tím se ověří, že sérum pacienta neobsahuje protilátky, které by zničily darované krvinky. 4. Kontrola u lůžka (Bedside test): Před zahájením transfuze zdravotnický personál znovu ověří identitu pacienta a správnost krevního přípravku. Často se provádí i jednoduchý test krevní skupiny přímo u lůžka. 5. Vlastní podání: Krevní přípravek je podáván intravenózně přes transfuzní set s filtrem. Rychlost podání závisí na typu přípravku a klinickém stavu pacienta. 6. Sledování pacienta: Během transfuze a po ní je pacient pečlivě sledován kvůli možným časným příznakům transfuzní reakce (horečka, třesavka, dušnost, bolest na hrudi, změny krevního tlaku).

⚠️ Rizika a komplikace

Přestože je moderní transfuze velmi bezpečná, stále existují určitá rizika.

Imunologické reakce

• Akutní hemolytická reakce: Nejzávažnější, i když vzácná komplikace, způsobená podáním AB0 inkompatibilní krve. Imunitní systém pacienta masivně ničí darované krvinky, což může vést k selhání ledvin, šoku a smrti.
• Febrilní nehemolytická reakce: Nejčastější reakce, projevující se horečkou a třesavkou. Je způsobena reakcí na bílé krvinky nebo cytokiny v přípravku.
• Alergické a anafylaktické reakce: Reakce na plazmatické bílkoviny v darované krvi, projevující se od kopřivky až po život ohrožující anafylaxe.
• TRALI (Transfusion-Related Acute Lung Injury): Vzácné, ale závažné poškození plic, způsobené protilátkami v plazmě dárce, které aktivují neutrofily v plicích pacienta.
• TACO (Transfusion-Associated Circulatory Overload): Oběhové přetížení způsobené příliš rychlým nebo objemným podáním transfuze, zejména u pacientů se srdečním onemocněním.

Přenos infekcí

Díky pečlivému screeningu dárců a testování krve je riziko přenosu infekcí v rozvinutých zemích extrémně nízké. Stále však existuje minimální riziko přenosu:

• Virů: HIV, HBV, HCV, CMV.
• Bakterií: Způsobeno kontaminací přípravku během odběru nebo zpracování.
• Parazitů: Např. malárie, babesióza (relevantní v endemických oblastech).
• Prionů: Teoretické riziko přenosu Creutzfeldt-Jakobovy nemoci.

Ostatní komplikace

• Přetížení železem (hemosideróza): U pacientů, kteří dostávají opakované transfuze (např. s talasémií), se v těle hromadí železo, které může poškodit orgány.
• Poruchy elektrolytů: Zejména hyperkalémie (zvýšený draslík) z déle skladovaných erytrocytárních přípravků.

💡 Alternativy ke krevní transfuzi

Vzhledem k rizikům a omezeným zásobám krve se stále více prosazují strategie šetřící krev (tzv. Patient Blood Management).

• Farmakologická léčba: Podávání železa, vitamínu B12, kyseliny listové nebo erytropoetinu (hormon stimulující tvorbu červených krvinek) k léčbě anémie.
• Techniky šetřící krev při operacích: Pečlivá chirurgická technika, použití elektrokauteru, řízená hypotenze a použití autotransfuzních systémů (Cell Saver).
• Krevní náhražky: Látky schopné přenášet kyslík jsou předmětem intenzivního výzkumu, ale k roku 2025 stále nejsou v běžné klinické praxi široce dostupné.

🧑‍🏫 Pro laiky

• Krevní skupina: Představte si, že na povrchu vašich červených krvinek jsou malé "značky" (antigeny). Podle toho, jaké značky máte, se určuje vaše krevní skupina. Skupina A má značky A, skupina B značky B, skupina AB má obě a skupina 0 nemá žádnou. Vaše tělo si zároveň vytváří "obránce" (protilátky) proti značkám, které samo nemá. Člověk se skupinou A má tedy obránce proti značce B. Pokud by dostal krev skupiny B, jeho obránci by na ni zaútočili a způsobili vážnou reakci.
• Rh faktor: Je to další typ "značky" na červených krvinkách. Buď ji máte (jste Rh pozitivní, např. A+), nebo ji nemáte (jste Rh negativní, např. A-). Je důležitý hlavně v těhotenství a při opakovaných transfuzích.
• Křížová zkouška: Je to jako "generální zkouška" před podáním transfuze. V laboratoři se smíchá kapka vaší krve s kapkou krve z transfuzního vaku. Pokud se nic nestane a krvinky se neslepí, je transfuze bezpečná.
• Univerzální dárce a příjemce:

   * Lidé se skupinou 0 negativní jsou univerzální dárci červených krvinek, protože jejich krvinky nemají žádné hlavní "značky" (ani A, ani B, ani Rh), takže na ně imunitní systém většiny lidí nezaútočí.
   * Lidé se skupinou AB pozitivní jsou univerzální příjemci červených krvinek, protože jejich tělo zná všechny hlavní "značky" (A, B i Rh) a nemá proti nim žádné "obránce".

Šablona:Aktualizováno