Hepatitida B

Rozbalit box

Obsah boxu

Hepatitida B (též virová hepatitida typu B nebo sérová žloutenka) je infekční onemocnění jater způsobené virem hepatitidy B (HBV). Jedná se o globálně rozšířené onemocnění, které může probíhat jako akutní, krátkodobá infekce, nebo se může rozvinout v chronický, celoživotní stav. Chronická hepatitida B je závažným zdravotním problémem, protože významně zvyšuje riziko rozvoje cirhózy, selhání jater a rakoviny jater.

Přenos viru probíhá kontaktem s krví nebo jinými tělesnými tekutinami infikované osoby. Nejčastějšími cestami přenosu jsou nechráněný pohlavní styk, sdílení injekčních stříkaček mezi uživateli drog a přenos z matky na dítě během porodu. Díky zavedení plošného očkování a screeningu dárců krve se v mnoha zemích podařilo výskyt onemocnění výrazně snížit.

🦠 Původce

Původcem onemocnění je virus hepatitidy B (HBV), malý DNA virus z čeledi Hepadnaviridae. Tento virus je unikátní svým způsobem replikace, který zahrnuje reverzní transkripci, podobně jako u retrovirů. Virus napadá primárně hepatocyty (jaterní buňky), kde se množí a způsobuje zánětlivou reakci.

Struktura viru je komplexní a pro diagnostiku jsou klíčové jeho antigeny (bílkoviny na povrchu nebo uvnitř viru), které vyvolávají imunitní odpověď:

• Povrchový antigen hepatitidy B (HBsAg): Nachází se na povrchu viru. Jeho přítomnost v krvi značí aktivní infekci (akutní nebo chronickou). Je to hlavní cíl pro protilátky vytvořené po očkování.
• Jádrový antigen hepatitidy B (HBcAg): Nachází se v jádře (kapsidě) viru. V krvi se běžně nedetekuje, ale protilátky proti němu (anti-HBc) jsou důležitým ukazatelem proběhlé nebo probíhající infekce.
• Antigen "e" hepatitidy B (HBeAg): Je spojen s jádrem viru a jeho přítomnost v krvi signalizuje vysokou míru virové replikace a vysokou nakažlivost pacienta.

Virus HBV je mimořádně odolný. Mimo tělo může při pokojové teplotě přežít a zůstat infekční nejméně 7 dní, například v zaschlé kapce krve.

🔄 Způsoby přenosu

Hepatitida B se nepřenáší vzduchem, vodou, jídlem ani běžným společenským kontaktem, jako je podání ruky nebo objetí. K přenosu je nutný kontakt s infikovanou krví nebo tělesnými tekutinami.

Hlavní cesty přenosu

• Perinatální přenos: Z infikované matky na novorozence během porodu. Toto je celosvětově nejčastější příčina chronické infekce, protože imunitní systém novorozence nedokáže virus efektivně eliminovat.
• Pohlavní styk: Virus se nachází ve spermatu a vaginálních sekretech. Nechráněný pohlavní styk s infikovanou osobou představuje vysoké riziko nákazy.
• Parenterální přenos:
  • Sdílení injekčních jehel a stříkaček mezi uživateli intravenózních drog.
  • Nesterilní lékařské, zubní nebo kosmetické procedury (např. tetování, piercing, akupunktura).
  • Sdílení osobních hygienických potřeb, které mohou přijít do styku s krví (např. zubní kartáčky, holicí strojky).
• Krevní transfuze: V rozvinutých zemích je toto riziko dnes minimální díky povinnému testování všech dárců krve na HBsAg. V zemích s méně rozvinutým zdravotnictvím však stále představuje riziko.

🩺 Průběh a příznaky

Inkubační doba onemocnění se pohybuje od 30 do 180 dní, v průměru kolem 75 dní. Průběh infekce se liší v závislosti na věku a stavu imunitního systému nakažené osoby.

🤒 Akutní hepatitida B

Akutní fáze trvá několik týdnů až měsíců. U více než 70 % dospělých probíhá s příznaky, zatímco u malých dětí je často bezpříznaková. Typické příznaky zahrnují:

• Únava a slabost
• Zvýšená teplota nebo horečka
• Nevolnost a zvracení
• Bolest v pravém podžebří (v oblasti jater)
• Tmavá moč (barvy piva)
• Světlá, jílovitá stolice
• Žloutenka (ikterus) – zežloutnutí kůže a očního bělma
• Bolesti kloubů a svalů

Většina dospělých s funkčním imunitním systémem (přes 95 %) se z akutní infekce plně zotaví a vytvoří si celoživotní imunitu. Vzácně (<1 % případů) může akutní infekce přejít do fulminantní hepatitidy, což je život ohrožující stav s masivním odumíráním jaterních buněk a rychlým selháním jater.

🕰️ Chronická hepatitida B

O chronické hepatitidě B mluvíme, pokud HBsAg přetrvává v krvi déle než 6 měsíců. Riziko přechodu do chronicity je nepřímo úměrné věku v době nákazy:

• U novorozenců infikovaných při porodu: ~90 %
• U dětí ve věku 1–5 let: 25–50 %
• U dospělých: <5 %

Chronická infekce je často po mnoho let i desetiletí bezpříznaková. Pacienti se mohou cítit zcela zdraví, zatímco virus pomalu poškozuje jejich játra. Bez léčby se u 15–25 % chronicky infikovaných osob během života rozvinou závažné komplikace:

• Jaterní cirhóza: Nevratné zjizvení jaterní tkáně, které narušuje funkci jater.
• Jaterní selhání: Stav, kdy játra přestanou plnit své životně důležité funkce.
• Hepatocelulární karcinom: Nejčastější typ primární rakoviny jater. Chronická hepatitida B je jedním z hlavních rizikových faktorů pro její vznik.

🔬 Diagnostika

Diagnóza hepatitidy B je založena na specifických krevních testech, které detekují virové antigeny a protilátky proti nim. Tyto testy umožňují nejen potvrdit infekci, ale také rozlišit mezi akutním, chronickým a prodělaným onemocněním nebo stavem po očkování.

• Sérologické markery:
  • HBsAg: Přítomnost značí aktivní infekci.
  • Anti-HBs: Přítomnost značí imunitu (po očkování nebo prodělané nemoci).
  • Anti-HBc celkové: Přítomnost značí probíhající nebo prodělanou infekci (netvoří se po očkování).
  • Anti-HBc IgM: Přítomnost značí čerstvou, akutní infekci (v posledních 6 měsících).
  • HBeAg: Přítomnost značí aktivní množení viru a vysokou nakažlivost.
  • Anti-HBe: Přítomnost obvykle značí nízkou replikaci viru.

• Molekulární testy:
  • HBV DNA: Kvantitativní test (pomocí PCR) měří virovou nálož, tedy množství viru v krvi. Je klíčový pro rozhodování o léčbě a sledování její účinnosti.

• Další vyšetření:
  • Jaterní testy (ALT, AST): Zvýšené hodnoty těchto enzymů signalizují poškození jaterních buněk.
  • Zobrazovací metody (ultrazvuk, CT, MR): Slouží k posouzení stavu jater, zejména k detekci cirhózy nebo nádorů.
  • Jaterní biopsie nebo elastografie (FibroScan): Používají se k určení stupně fibrózy (jizvení) a zánětu v játrech.

💊 Léčba

Léčba se liší pro akutní a chronickou formu onemocnění.

Léčba akutní hepatitidy B

Specifická léčba pro akutní hepatitidu B obvykle není nutná. Terapie je podpůrná a zaměřuje se na zmírnění příznaků:

• Klidový režim
• Dostatečný příjem tekutin a vyvážená strava
• Vyhýbání se alkoholu a lékům, které zatěžují játra
• V případě silné nevolnosti mohou být podány léky proti zvracení.

Hospitalizace je nutná jen u pacientů s těžkým průběhem nebo rizikem jaterního selhání.

Léčba chronické hepatitidy B

Cílem léčby chronické hepatitidy B není úplné vyléčení (eradikace viru), ale dlouhodobé potlačení replikace viru. Tím se snižuje zánět v játrech, zpomaluje se progrese do cirhózy a snižuje se riziko vzniku rakoviny jater.

Léčba se zahajuje u pacientů s vysokou virovou náloží a známkami aktivního poškození jater. Používají se dvě hlavní skupiny léků:

• Nukleosidové/nukleotidové analogy (NAs): Jsou to perorální antivirotika, která blokují enzym nutný pro replikaci viru. Patří sem léky jako tenofovir nebo entekavir. Jsou velmi účinné, dobře snášené a léčba je obvykle celoživotní.
• Pegylovaný interferon alfa-2a: Podává se injekčně po omezenou dobu (obvykle 48 týdnů). Stimuluje imunitní systém k boji proti viru. Má více vedlejších účinků (chřipkové příznaky, deprese), ale u části pacientů může vést k trvalejší kontrole infekce i po ukončení léčby.

Pacienti s pokročilou cirhózou nebo jaterním selháním mohou být kandidáty na transplantaci jater.

💉 Prevence

Nejúčinnější ochranou proti hepatitidě B je očkování.

Vakcinace

Moderní vakcína proti hepatitidě B je bezpečná a vysoce účinná (poskytuje ochranu u více než 95 % očkovaných). Obsahuje pouze HBsAg, tedy povrchový protein viru, a nemůže způsobit onemocnění. Podává se obvykle ve 3 dávkách do ramenního svalu.

V mnoha zemích, včetně , je očkování proti hepatitidě B součástí povinného očkovacího kalendáře pro kojence. Očkování se také důrazně doporučuje rizikovým skupinám, jako jsou:

• Zdravotničtí pracovníci
• Partneři a rodinní příslušníci infikovaných osob
• Pacienti s chronickým onemocněním ledvin (dialyzovaní)
• Uživatelé drog
• Cestovatelé do oblastí s vysokým výskytem hepatitidy B

Další preventivní opatření

• Používání kondomu při pohlavním styku.
• Nesdílení injekčních jehel a stříkaček.
• Používání sterilních nástrojů při tetování, piercingu a dalších procedurách.
• Nesdílení osobních hygienických potřeb (holicí strojky, zubní kartáčky).
• Screening těhotných žen a podání vakcíny a imunoglobulinu (HBIG) novorozencům HBsAg pozitivních matek do 12 hodin po porodu.

🌍 Epidemiologie

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) žilo k roku 2025 na světě přibližně 296 milionů lidí s chronickou hepatitidou B. Onemocnění je zodpovědné za více než 800 000 úmrtí ročně, převážně v důsledku cirhózy a rakoviny jater.

Nejvyšší prevalence chronické infekce je v regionech západního Pacifiku (např. Čína, Filipíny) a v subsaharské Africe, kde je infikováno 5–10 % dospělé populace. V těchto oblastech je nejčastější cestou přenosu perinatální přenos nebo nákaza v raném dětství. V Evropě a Severní Americe je prevalence nízká (<1 %) a k přenosu dochází nejčastěji v dospělosti pohlavním stykem nebo sdílením jehel. Díky globálním vakcinačním programům se daří snižovat počet nových infekcí, zejména u dětí.

📜 Historie

• **Starověk:** Popisy epidemií žloutenky jsou známy již ze starověku, ale nebylo možné rozlišit jejich původce.
• **19. století:** Během prusko-francouzské války v roce 1870 byl popsán výskyt "sérové žloutenky" po očkování vojáků proti neštovicím vakcínou obsahující lidské lymfy.
• **1965:** Americký lékař a genetik Baruch Samuel Blumberg objevil v séru australského domorodce neznámý antigen, který nazval "Australia antigen". Později bylo prokázáno, že se jedná o povrchový antigen viru hepatitidy B (HBsAg). Za tento objev obdržel v roce 1976 Nobelovu cenu.
• **1970:** David Dane a jeho kolegové identifikovali kompletní virovou částici (dnes známou jako Daneova částice) pomocí elektronového mikroskopu.
• **1982:** Byla schválena první vakcína proti hepatitidě B, která byla vyrobena z plazmy chronicky infikovaných dárců.
• **1986:** Byla zavedena první geneticky rekombinantní vakcína, která se vyrábí v kvasinkách a je dnes standardem.

🤔 Pro laiky

Představte si játra jako velkou a velmi výkonnou továrnu ve vašem těle, která čistí krev, vyrábí důležité látky a skladuje energii. Virus hepatitidy B (HBV) je jako specializovaný sabotér, který se dostane do této továrny a donutí její stroje (jaterní buňky), aby vyráběly další a další kopie sabotérů místo plnění své normální práce.

• **Akutní infekce:** Když se sabotéři poprvé objeví, imunitní systém (ochranka továrny) spustí poplach. Začne velký boj. Tento boj způsobuje zmatek a poškození – to jsou příznaky jako únava, horečka a žloutenka. U většiny dospělých ochranka vyhraje, zničí všechny sabotéry a továrna se opraví. Ochranka si navíc zapamatuje, jak sabotér vypadá, a už ho nikdy dovnitř nepustí (vznikne imunita).

• **Chronická infekce:** Někdy, zvláště když se sabotér dostane do továrny v době, kdy je ochranka ještě nezkušená (u novorozenců), se mu podaří skrýt se v některých kancelářích. Ochranka ho sice drží na uzdě, ale nedokáže ho úplně vyhnat. Sabotér tam tiše zůstává a po dlouhá léta pomalu poškozuje stroje. Továrna se postupně opotřebovává, zjizví se (cirhóza) a nakonec může úplně selhat nebo se v ní může rozvinout vážný problém (rakovina).

• **Očkování:** Vakcína je jako kdybyste ochrance ukázali fotku sabotéra ještě předtím, než se vůbec pokusí do továrny dostat. Ochranka si ho přesně zapamatuje, a pokud se někdy v budoucnu objeví, okamžitě ho zneškodní, aniž by stihl napáchat jakoukoliv škodu. Proto je očkování nejlepší ochranou.

Šablona:Aktualizováno