Pravé neštovice

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - nemoc Pravé neštovice, známé také pod latinským názvem variola, byly vysoce nakažlivé a často smrtelné virové onemocnění, které sužovalo lidstvo po tisíce let. Byly způsobeny virem varioly a projevovaly se vysokou horečkou a charakteristickou kožní vyrážkou, která se vyvíjela v hnisavé puchýře a po zhojení zanechávala hluboké, trvalé jizvy. Díky celosvětovému očkovacímu programu Světové zdravotnické organizace (WHO) byly pravé neštovice v roce 1980 prohlášeny za zcela vymýcené (eradikované). Jde o první a dosud jedinou lidskou infekční nemoc, které se podařilo tímto způsobem zcela zbavit.

🦠 Původce a přenos

Původcem pravých neštovic je virus varioly (Poxvirus variolae), velký, komplexní DNA virus z čeledi Poxviridae. Tento virus existoval ve dvou hlavních formách:

• Variola major: Závažnější forma s mírou úmrtnosti (smrtností) kolem 30 %. Byla zodpovědná za většinu epidemií a úmrtí v historii.
• Variola minor (také známá jako alastrim): Mnohem mírnější forma s úmrtností pod 1 %. Objevila se na přelomu 19. a 20. století.

Virus se přenášel několika způsoby, což přispívalo k jeho vysoké nakažlivosti:

• Kapénková infekce: Nejčastější cesta přenosu. Vdechováním kapének, které nakažená osoba uvolnila do vzduchu při kašli, kýchání nebo mluvení. Pro přenos byl obvykle nutný bližší a delší kontakt tváří v tvář.
• Přímý kontakt: Dotykem kožních lézí nebo tělesných tekutin nakažené osoby.
• Nepřímý kontakt: Prostřednictvím kontaminovaných předmětů (tzv. fomitů), jako bylo ložní prádlo, oblečení nebo nádobí. Virus byl schopen přežít mimo hostitele po relativně dlouhou dobu, zejména v suchém a chladném prostředí.

Nakažený člověk byl nejvíce infekční od objevení prvních vřídků v ústech až do odpadnutí posledních strupů.

🩺 Klinický obraz a průběh nemoci

Průběh nemoci byl typicky rozdělen do několika fází:

🌡️ Inkubační a prodromální fáze

Po nákaze následovala inkubační doba trvající v průměru 12 dní (rozmezí 7–19 dní), během které nakažený neměl žádné příznaky a nebyl infekční. Poté nastala prodromální fáze (2–4 dny), která se projevovala náhlým nástupem vysoké horečky (38,5–40,5 °C), celkovou nevolností, únavou, bolestmi hlavy a silnými bolestmi zad a svalů. Někteří pacienti mohli také zvracet nebo pociťovat bolesti břicha.

🌋 Fáze vyrážky (eruptivní)

Po prodromální fázi horečka obvykle poklesla a objevila se charakteristická vyrážka.

1. Enantém: První léze se objevily na sliznicích úst a hrdla v podobě malých červených skvrn. Ty se rychle změnily ve vřídky, které praskaly a uvolňovaly velké množství viru do slin, čímž se pacient stával vysoce infekčním.
2. Exantém: Krátce po enantému se objevila kožní vyrážka, nejprve na obličeji, odkud se během 24 hodin rozšířila na paže, nohy a nakonec na trup. Tento typ šíření, kdy je vyrážka nejhustší na okrajových částech těla (obličej, ruce, nohy), se nazývá centrifugální distribuce a byl klíčovým znakem pro odlišení od planých neštovic.

Vyrážka procházela synchronizovaným vývojem, což znamená, že všechny léze na dané části těla byly ve stejném stádiu:

• Makuly: Ploché červené skvrny.
• Papuly: Zhruba do 2 dnů se skvrny změnily v tuhé, vyvýšené pupínky.
• Vezikuly: Během dalších 2 dnů se papuly naplnily čirou tekutinou a staly se z nich puchýřky.
• Pustuly: Přibližně 5.–8. den se obsah puchýřků zakalil a změnil se v hnis. Pustuly byly kulaté, tuhé a hluboce uložené v kůži. V této fázi horečka často opět stoupala.
• Krusty (strupy): Po zhruba dvou týdnech od výsevu začaly pustuly zasychat a tvořit strupy.

🩹 Fáze rekonvalescence

Strupy postupně během třetího a čtvrtého týdne odpadávaly. Po jejich odpadnutí zůstávaly na kůži hluboké, propadlé (důlkovité) jizvy, které byly trvalé. Pacient zůstával infekční, dokud neodpadl poslední strup.

Kromě typické formy existovaly i vzácnější, ale o to nebezpečnější varianty, jako hemoragické neštovice (s masivním krvácením do kůže a sliznic, téměř vždy smrtelné) a maligní neštovice (s plochými, nezřetelnými lézemi, také s vysokou úmrtností).

📜 Historie

Pravé neštovice patří mezi nejstarší známé lidské nemoci. Jejich původ není zcela jasný, ale pravděpodobně se vyvinuly z viru hlodavců v Africe před tisíci lety.

🏛️ Starověk a středověk

Nejstarší fyzické důkazy pocházejí ze starověkého Egypta – jizvy typické pro neštovice byly nalezeny na mumifikovaném těle faraona Ramesse V., který zemřel v roce 1157 př. n. l. Nemoc se postupně šířila obchodními cestami do Indie a Číny. V Evropě se stala významnou hrozbou v období Římské říše, kde mohla být příčinou tzv. Antoniánského moru ve 2. století n. l. Během středověku se neštovice staly v Evropě endemickými a způsobovaly pravidelné epidemie s vysokou úmrtností, zejména u dětí.

🌎 Kolonizace Ameriky

Katastrofální dopad měly pravé neštovice na původní obyvatelstvo Ameriky po příchodu evropských kolonizátorů v 15. a 16. století. Domorodé populace neměly proti viru žádnou imunitu, což vedlo k pandemiím, které zdecimovaly až 90 % populace v některých oblastech. Pravé neštovice byly klíčovým faktorem při pádu Aztécké i Incké říše.

💉 Od variolace k vakcinaci

První formou ochrany byla variolace, metoda záměrné nákazy materiálem (hnisem nebo usušenými strupy) z puchýřů lehce nemocných osob. Cílem bylo vyvolat mírnější průběh nemoci a získat celoživotní imunitu. Tato metoda byla po staletí praktikována v Asii a Africe. Do Evropy ji na začátku 18. století přivezla Lady Mary Wortley Montagu z Osmanské říše. Variolace sice snižovala úmrtnost, ale stále byla riskantní – mohla způsobit plnohodnotné onemocnění a smrt, a navíc udržovala virus v populaci.

Revoluční zlom přišel v roce 1796, kdy si anglický lékař Edward Jenner všiml, že dojičky, které prodělaly mírné kravské neštovice (onemocnění skotu přenosné na člověka), neonemocněly pravými neštovicemi. Jenner provedl slavný experiment, při kterém naočkoval osmiletého chlapce Jamese Phippse hnisem z vřídku kravských neštovic. Chlapec prodělal jen mírnou reakci a když byl později záměrně infikován pravými neštovicemi, neonemocněl. Jennerova metoda, nazvaná vakcinace (z latinského vacca – kráva), byla mnohem bezpečnější než variolace a položila základy moderní imunologie.

🌍 Eradikační program

I přes existenci očkování zůstávaly pravé neštovice ve 20. století vážným globálním problémem, zejména v rozvojových zemích. V roce 1959 se Světová zdravotnická organizace (WHO) rozhodla zahájit celosvětový program na vymýcení (eradikaci) této nemoci.

Program byl zpočátku pomalý, ale v roce 1967 byl spuštěn Intenzifikovaný eradikační program pod vedením amerického epidemiologa D. A. Hendersona. Klíčem k úspěchu byla kombinace několika strategií:

• Masová vakcinace: Proočkování co největší části populace.
• Dohledávání a sledování: Aktivní vyhledávání případů a jejich hlášení.
• Očkování v ohnisku nákazy (ring vaccination): Strategie navržená českým epidemiologem Karlem Raškou. Spočívá v rychlé izolaci nakaženého a okamžitém naočkování všech osob v jeho okolí (rodiny, sousedů, kontaktů), čímž se vytvoří "kruh" imunních jedinců a zabrání se dalšímu šíření viru.

Tento program byl jedním z největších úspěchů v historii veřejného zdraví. Poslední přirozeně se vyskytující případ formy Variola major byl zaznamenán v Bangladéši v roce 1975. Poslední přirozený případ vůbec (forma Variola minor) byl diagnostikován u somálského kuchaře Aliho Maowa Maalina v Somálsku dne 26. října 1977.

Po dvou letech bez jediného hlášeného případu vyhlásila WHO dne 8. května 1980 pravé neštovice za celosvětově eradikované.

🔬 Diagnostika a diferenciální diagnóza

V době, kdy se neštovice vyskytovaly, byla diagnóza obvykle stanovena na základě charakteristického klinického obrazu. Dnes by jakýkoli podezřelý případ vyvolal okamžitý poplach a vyžadoval by laboratorní potvrzení pomocí metod jako elektronový mikroskop nebo polymerázová řetězová reakce (PCR).

Nejčastější záměna hrozila s planými neštovicemi (varicella). Hlavní rozdíly jsou:

Znak	Pravé neštovice (Variola)	Plané neštovice (Varicella)
Distribuce vyrážky	Centrifugální (více na obličeji a končetinách)	Centripetální (více na trupu)
Vývoj lézí	Synchronní (všechny ve stejném stádiu)	Asynchronní (různá stádia najednou – "hvězdná obloha")
Vzhled lézí	Hluboké, tuhé, kulaté pustuly	Povrchové, měkké vezikuly ("kapka rosy na okvětním lístku")
Jizvy	Časté, hluboké, důlkovité	Vzácné, pokud nedojde k sekundární infekci
Prodromální fáze	Výrazná (vysoká horečka, bolesti)	Mírná nebo chybí

☣️ Pravé neštovice jako biologická zbraň

Vzhledem k vysoké nakažlivosti, smrtnosti a faktu, že po ukončení plošného očkování (v Československu v roce 1980) je drtivá většina světové populace bez imunity, je virus varioly považován za jednu z nejnebezpečnějších potenciálních biologických zbraní.

Existují obavy, že by virus mohl být použit k bioteroristickému útoku. Oficiálně jsou vzorky viru skladovány pouze ve dvou vysoce zabezpečených laboratořích na světě:

• Centers for Disease Control and Prevention (CDC) v Atlantě, Georgie.
• Státní výzkumné centrum virologie a biotechnologie (VECTOR) v Kolcovu, Rusko.

Mezi vědci a státy probíhá dlouhodobá debata o tom, zda by měly být tyto poslední známé zásoby viru zničeny, aby se eliminovalo riziko náhodného úniku nebo zneužití. Proti zničení stojí argument, že vzorky mohou být potřebné pro vývoj nových vakcín, léků a diagnostických testů pro případ, že by se virus znovu objevil.

💡 Pro laiky: Zjednodušené vysvětlení

• Co jsou pravé neštovice? Byla to velmi vážná nemoc způsobená virem. Projevovala se horečkou a ošklivou vyrážkou po celém těle, která zanechávala hluboké jizvy. Byla velmi nakažlivá a mnoho lidí na ni zemřelo.
• Jak zmizely? Díky očkování. Vědci vyvinuli vakcínu, která lidi chránila. Poté proběhla obrovská celosvětová kampaň, během které byli naočkováni lidé ve všech zemích. Tím se podařilo virus úplně zastavit, protože už neměl koho nakazit. Od roku 1980 se na světě přirozeně nevyskytl ani jeden případ.
• Je to totéž co plané neštovice? Ne. Plané neštovice jsou mnohem mírnější dětská nemoc způsobená jiným virem. I když se obě projevují puchýřky, pravé neštovice byly nesrovnatelně nebezpečnější.
• Může se nemoc vrátit? Přirozeně je to prakticky nemožné. Teoretické riziko existuje v případě úniku z laboratoře nebo použití jako biologické zbraně. Proto si státy udržují zásoby vakcín pro případ nouze.

Šablona:Aktualizováno