Přeskočit na obsah

Tachykardie

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - nemoc Tachykardie (z řeckých slov tachys – rychlý a kardia – srdce) je lékařský termín označující zvýšenou srdeční frekvenci. U dospělého člověka v klidu se za tachykardii obecně považuje srdeční tep přesahující 100 úderů za minutu. Může se jednat o normální fyziologickou reakci organismu na zátěž, stres nebo horečku, ale také může být příznakem závažného onemocnění srdce nebo jiného orgánového systému.

Tachykardie je jednou z nejčastějších forem srdeční arytmie. Její význam a závažnost se liší v závislosti na jejím původu, rychlosti a trvání, a také na přítomnosti základního srdečního onemocnění.

📜 Klasifikace a typy tachykardie

Tachykardie se dělí primárně podle místa vzniku abnormálního elektrického vzruchu v srdci. Základní dělení je na supraventrikulární (vznikající nad srdečními komorami) a komorové (vznikající v srdečních komorách).

🧠 Supraventrikulární tachykardie (SVT)

Tyto arytmie vznikají v síních nebo v oblasti atrioventrikulárního (AV) uzlu. Obvykle mají úzký QRS komplex na EKG.

  • Sinusová tachykardie: Jedná se o nejběžnější typ, kdy sinoatriální uzel (přirozený pacemaker srdce) generuje vzruchy rychleji než normálně. Je to typická reakce na fyzickou zátěž, strach, kofein, anémii nebo hypertyreózu. Sama o sobě není nebezpečná a léčba se zaměřuje na vyvolávající příčinu.
  • Fibrilace síní (FiS): Nejčastější setrvalá arytmie. Síně se stahují velmi rychle, chaoticky a neefektivně (až 350–600 stahů za minutu). Na komory se převádí jen část těchto vzruchů, což vede k nepravidelnému a často rychlému pulsu. Hlavním rizikem je tvorba krevních sraženin v síních s následným rizikem cévní mozkové příhody.
  • Flutter síní: Podobný fibrilaci, ale elektrická aktivita v síních je organizovaná a krouží po pravidelné dráze. Na EKG má typický obraz "pilovitých" vln. Srdeční frekvence bývá pravidelná a velmi rychlá.
  • AV nodální reentry tachykardie (AVNRT): Častá příčina záchvatovité (paroxysmální) tachykardie u mladých, jinak zdravých jedinců. Vzniká na základě krouživého vzruchu (re-entry) v oblasti AV uzlu. Záchvat začíná a končí náhle.
  • AV reentry tachykardie (AVRT): Vzniká u lidí s přídatnou elektrickou dráhou mezi síněmi a komorami (tzv. akcesorní dráha). Nejznámějším příkladem je Wolffův-Parkinsonův-Whiteův syndrom.

❤️ Komorová (ventrikulární) tachykardie (KT)

Tyto arytmie vznikají přímo ve srdečních komorách a jsou obecně považovány za závažnější, protože mohou ohrozit život pacienta. Mají široký QRS komplex na EKG.

  • Setrvalá komorová tachykardie: Trvá déle než 30 sekund nebo způsobuje hemodynamickou nestabilitu (pokles tlaku, poruchu vědomí). Je často spojena se strukturálním onemocněním srdce, jako je stav po infarktu myokardu nebo kardiomyopatie. Může přejít do fibrilace komor.
  • Nesetrvalá komorová tachykardie: Krátké běhy komorové tachykardie, které samy odezní. Jejich prognostický význam závisí na přítomnosti srdečního onemocnění.
  • Torsades de pointes: Specifická forma polymorfní komorové tachykardie spojená s prodlouženým QT intervalem na EKG. Může být vyvolána některými léky nebo elektrolytovou nerovnováhou.
  • Fibrilace komor: Život ohrožující stav, kdy se komory stahují zcela chaoticky a neefektivně, což vede k zástavě krevního oběhu. Bez okamžité kardiopulmonální resuscitace a defibrilace končí smrtí.

🩺 Příčiny a rizikové faktory

Příčiny tachykardie jsou velmi rozmanité a sahají od banálních až po život ohrožující stavy.

🔬 Diagnostika

Základem diagnostiky je správně odebraná anamnéza a fyzikální vyšetření, ale klíčovou roli hrají přístrojové metody.

  • Elektrokardiogram (EKG): Je základní a nejdůležitější vyšetření. Záznam elektrické aktivity srdce dokáže tachykardii nejen potvrdit, ale ve většině případů i přesně určit její typ.
  • Holterovo monitorování: Dlouhodobý záznam EKG (obvykle 24–48 hodin) pomocí přenosného zařízení. Používá se k zachycení záchvatovitých (paroxysmálních) arytmií, které nejsou přítomny trvale.
  • Echokardiografie: Ultrazvukové vyšetření srdce, které zobrazí jeho strukturu a funkci. Pomáhá odhalit případné strukturální onemocnění srdce, které může být příčinou arytmie.
  • Zátěžový test (ergometrie): Sledování EKG během kontrolované fyzické zátěže (na kole nebo běžeckém pásu). Může vyprovokovat arytmii, která se objevuje pouze při námaze.
  • Elektrofyziologické vyšetření (EFV): Invazivní metoda, při které se tenké katétry zavádějí cévami až do srdce. Umožňuje detailně zmapovat elektrický systém srdce, přesně diagnostikovat typ arytmie a často i rovnou provést léčebný zákrok (ablaci).

💊 Léčba

Léčebný postup závisí na typu tachykardie, symptomech, hemodynamické stabilitě pacienta a přítomnosti základního onemocnění srdce.

  • Akutní léčba:
    • Vágové manévry: Jsou první volbou u stabilních supraventrikulárních tachykardií. Jedná se o techniky, které stimulují nervus vagus, což může zpomalit nebo ukončit arytmii. Patří sem např. Valsalvův manévr (usilovný výdech proti uzavřeným dýchacím cestám) nebo masáž karotického sinu (provádí pouze lékař).
    • Farmakoterapie: Podávání léků – antiarytmika. U SVT se často podává adenosin, který krátkodobě zablokuje AV uzel. Dále se používají beta-blokátory, blokátory kalciových kanálů nebo amiodaron.
    • Elektrická kardioverze: Používá se u pacientů, kteří jsou hemodynamicky nestabilní (mají nízký tlak, poruchu vědomí) nebo u kterých selhala farmakoterapie. Pacientovi v krátké anestezii je podán elektrický výboj, který "resetuje" srdeční rytmus.
  • Dlouhodobá léčba:
    • Katetrizační ablace: Vysoce efektivní metoda, která může vést k trvalému vyléčení některých typů tachykardií (např. AVNRT, flutter síní, AVRT). Pomocí katétru se zničí (spálí nebo zmrazí) malá oblast srdeční tkáně zodpovědná za vznik arytmie.
    • Trvalá farmakoterapie: Dlouhodobé užívání antiarytmik ke kontrole frekvence nebo prevenci dalších záchvatů.
    • Implantabilní kardioverter-defibrilátor (ICD): Přístroj podobný kardiostimulátoru, který se implantuje pacientům s vysokým rizikem život ohrožujících komorových tachykardií. ICD dokáže arytmii rozpoznat a ukončit ji buď rychlou stimulací, nebo v případě nutnosti podat elektrický výboj (defibrilaci).

💡 Pro laiky

Představte si srdce jako dům s vlastním elektrickým rozvodem. Tento systém zajišťuje, aby se srdeční sval stahoval pravidelně a ve správném pořadí, podobně jako elektrické impulsy rozsvěcují světla v domě jedno po druhém. Normální "rychlost" tohoto systému v klidu je asi 60 až 100 "bliknutí" za minutu.

Tachykardie nastane, když tento elektrický systém začne pracovat příliš rychle – více než 100krát za minutu.

  • **Proč se to děje?**
   *   **Normální reakce:** Stejně jako potřebujete více světla, když v domě běháte, vaše srdce potřebuje rychleji pumpovat krev při cvičení nebo ve stresu. To je normální, "zdravá" tachykardie (tzv. sinusová).
   *   **Elektrická porucha:** Někdy dojde v "rozvodech" srdce ke zkratu. Elektrický impuls začne kroužit dokola po špatné dráze nebo vzniká na nesprávném místě. To způsobuje záchvaty rychlého bušení srdce, které mohou přijít a odejít náhle.
  • **Je to nebezpečné?**
   *   **"Zkrat" v horních patrech (síně):** Obvykle méně nebezpečné. Je to nepříjemné, ale málokdy to přímo ohrožuje život. Může to ale vést k jiným problémům, jako je riziko mrtvice.
   *   **"Zkrat" v dolních patrech (komory):** Toto je mnohem vážnější. Komory jsou hlavní pumpy srdce. Když pracují příliš rychle a chaoticky, nedokážou efektivně pumpovat krev do těla, což může vést ke kolapsu a bez rychlé pomoci i ke smrti.

Léčba se pak podobá opravě elektrických rozvodů – lékaři mohou použít léky k "utlumení" systému, elektrický "reset" (kardioverze) nebo najít a "přepálit" místo zkratu (katetrizační ablace).


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Tachykardie&oldid=15666“