Dušnost

Dušnost (latinsky dyspnoe) je subjektivní pocit ztíženého dýchání nebo nedostatku vzduchu. Nejedná se o nemoc samotnou, ale o významný a často alarmující příznak (symptom) široké škály onemocnění, především plicního a srdečního původu, ale i mnoha dalších. Pacienty je popisována různě, například jako "hlad po vzduchu", "pocit sevření na hrudi" nebo "neschopnost se pořádně nadechnout". Je důležité rozlišovat mezi fyziologickým zadýcháním při fyzické námaze a patologickou dušností, která se objevuje v klidu nebo při minimální zátěži. ```

```

🧬 Charakteristika a dělení

Dušnost je komplexní vjem, na jehož vzniku se podílí aktivace různých receptorů v dýchacím systému, signály z dýchacích svalů a zpracování těchto informací v centrální nervové soustavě. Intenzita vnímané dušnosti nemusí vždy odpovídat objektivním měřitelným parametrům, jako je saturace hemoglobinu kyslíkem.

Dělení podle průběhu

• Akutní dušnost: Vzniká náhle, během minut až hodin. Často je příznakem život ohrožujícího stavu, jako je plicní embolie, pneumotorax, akutní srdeční selhání (plicní edém) nebo těžký astmatický záchvat. Vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc.
• Chronická dušnost: Rozvíjí se plíživě po dobu týdnů, měsíců nebo let. Je typická pro chronická onemocnění, jako je chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), intersticiální plicní procesy nebo chronické srdeční selhání.

Dělení podle polohy a okolností

• Ortopnoe: Dušnost objevující se v poloze vleže, která pacienta nutí se posadit nebo spát s vysoko podloženou hlavou. Je typickým příznakem levostranného srdečního selhání, kdy v horizontální poloze dochází k přesunu tekutin do plicního oběhu.
• Trepopnoe: Dušnost, která se objevuje při ležení na jednom boku a mizí při otočení na druhý bok. Může být způsobena například jednostranným plicním výpotkem nebo nádorem.
• Platypnoe: Vzácnější forma dušnosti, která se zhoršuje ve vzpřímené poloze (vsedě, vestoje) a zlepšuje se vleže. Může být spojena s některými srdečními vadami (např. defekt síňového septa) nebo jaterním onemocněním (hepatopulmonální syndrom).
• Paroxysmální noční dušnost (PND): Záchvat těžké dušnosti, který probudí pacienta ze spánku, obvykle několik hodin po usnutí. Je rovněž charakteristická pro srdeční selhání.

Hodnocení závažnosti

Pro objektivizaci subjektivního pocitu dušnosti se používají různé škály. Mezi nejznámější patří:

• Škála Medical Research Council (MRC): Hodnotí dušnost v 5 stupních podle toho, jaká aktivita ji vyvolává (od dušnosti při extrémní námaze až po dušnost v klidu).
• Borgova škála: Pacient hodnotí intenzitu své dušnosti na číselné stupnici od 0 (žádná) do 10 (maximální).

```

```

🩺 Příčiny

Příčiny dušnosti jsou velmi rozmanité a lze je rozdělit podle postiženého orgánového systému.

Plicní příčiny

• Obstrukční plicní nemoci:
  • Astma bronchiale: Záchvatovitá dušnost způsobená zúžením průdušek.
  • Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN): Dlouhodobá, postupně se zhoršující dušnost, typická pro kuřáky.
• Infekce:
  • Pneumonie (zápal plic): Akutní dušnost doprovázená horečkou a kašlem.
  • Bronchitida: Zánět průdušek.
• Onemocnění plicního cévního řečiště:
  • Plicní embolie: Náhlá, často život ohrožující dušnost způsobená ucpáním plicní tepny krevní sraženinou.
• Onemocnění plicního parenchymu a pohrudnice:
  • Intersticiální plicní procesy: Skupina onemocnění vedoucích k jizvení plicní tkáně (fibróze).
  • Pneumotorax: Přítomnost vzduchu v pohrudniční dutině, která způsobí kolaps plíce.
  • Pleurální výpotek: Nahromadění tekutiny v pohrudniční dutině.
• Jiné:
  • Cizí těleso v dýchacích cestách.
  • Nádory plic.

Srdeční (kardiální) příčiny

• Srdeční selhání: Neschopnost srdce efektivně pumpovat krev, což vede k hromadění tekutiny v plicích (plicní edém).
• Ischemická choroba srdeční:
  • Infarkt myokardu: Akutní dušnost může být jedním z hlavních příznaků.
  • Angina pectoris: Dušnost může být tzv. ekvivalentem anginy pectoris (projev nedokrvení srdce místo typické bolesti).
• Arytmie: Nepravidelný nebo příliš rychlý/pomalý srdeční rytmus může snížit srdeční výkon a způsobit dušnost.
• Chlopenní vady: Zúžení nebo nedomykavost srdečních chlopní.
• Perikardiální výpotek: Nahromadění tekutiny v osrdečníku, které může utlačovat srdce (srdeční tamponáda).

Hematologické příčiny

• Anémie (chudokrevnost): Snížená schopnost krve přenášet kyslík vede ke kompenzačnímu zrychlenému dýchání a pocitu dušnosti při námaze.

Neuromuskulární příčiny

• Onemocnění postihující dýchací svaly nebo jejich nervové řízení, například:
  • Myasthenia gravis
  • Guillain-Barré syndrom
  • Amyotrofická laterální skleróza (ALS)
  • Poškození bránice.

Psychogenní příčiny

• Panická ataka a úzkostná porucha: Záchvatovitá dušnost spojená s pocitem strachu, bušením srdce a brněním končetin (hyperventilační syndrom).

Metabolické a systémové příčiny

• Metabolická acidóza: Například při diabetické ketoacidóze, kdy se tělo snaží "vydýchat" přebytečné kyseliny (tzv. Kussmaulovo dýchání).
• Obezita: Zvýšená zátěž pro dýchací systém.
• Těhotenství: Zvětšující se děloha omezuje pohyb bránice.
• Špatná fyzická kondice (dekondice).

```

```

🔬 Diagnostika

Zjištění příčiny dušnosti je klíčové pro správnou léčbu. Diagnostický proces zahrnuje několik kroků:

• Anamnéza: Lékař se ptá na okolnosti vzniku dušnosti:
  • Kdy a jak rychle začala? (náhle vs. postupně)
  • Co ji vyvolává a co ji zmírňuje? (námaha, poloha)
  • Jaké jsou doprovodné příznaky? (bolest na hrudi, kašel, horečka, otoky nohou)
  • Osobní historie pacienta (kouření, prodělané nemoci, užívané léky).

• Fyzikální vyšetření:
  • Poslech (auskultace) plic a srdce stetoskopem k odhalení abnormálních zvuků (pískoty, vrzoty, šelesty).
  • Poklep (perkuse) hrudníku.
  • Sledování dechové frekvence, způsobu dýchání a zapojení pomocných dýchacích svalů.
  • Posouzení barvy kůže a sliznic (hledání cyanózy - namodralého zbarvení).
  • Vyšetření otoků dolních končetin.

• Základní vyšetřovací metody:
  • Pulzní oxymetrie: Neinvazivní měření saturace krve kyslíkem pomocí klipu na prst.
  • Rentgen hrudníku (RTG): Zobrazí plíce, srdce a velké cévy, může odhalit zápal plic, srdeční selhání, pneumotorax nebo výpotek.
  • Elektrokardiografie (EKG): Zaznamenává elektrickou aktivitu srdce, může odhalit infarkt myokardu, arytmie nebo známky přetížení srdce.

• Další specializovaná vyšetření:
  • Krevní testy: Krevní obraz (k vyloučení anémie), D-dimery (při podezření na plicní embolii), srdeční enzymy (při podezření na infarkt), krevní plyny.
  • Spirometrie: Funkční vyšetření plic, které měří objemy a rychlosti vzduchu při dýchání. Klíčové pro diagnostiku astmatu a CHOPN.
  • Echokardiografie (ECHO): Ultrazvukové vyšetření srdce, které zhodnotí jeho strukturu a funkci.
  • Počítačová tomografie (CT) hrudníku: Detailní zobrazení plic, často s podáním kontrastní látky (CT angiografie) k vyloučení plicní embolie.

```

```

💊 Léčba a management

Léčba dušnosti se primárně zaměřuje na vyvolávající příčinu. Současně se uplatňují postupy ke zmírnění samotného příznaku.

Léčba základního onemocnění

• Srdeční selhání: Diuretika (léky na odvodnění), léky na posílení srdeční funkce.
• Astma a CHOPN: Inhalační bronchodilatancia (léky rozšiřující průdušky) a kortikosteroidy.
• Plicní embolie: Léky na ředění krve (antikoagulancia).
• Pneumonie: Antibiotika.
• Anémie: Doplnění železa, transfuze krve.
• Psychogenní dušnost: Psychoterapie, anxiolytika.

Symptomatická léčba

• Kyslíková terapie (oxygenoterapie): Podávání kyslíku pomocí nosních brýlí nebo masky je základním opatřením u pacientů s nízkou hladinou kyslíku v krvi (hypoxémie).
• Polohování: Ulevující poloha vsedě s opřenýma rukama (tzv. Fowlerova poloha) usnadňuje dýchání.
• Dechová rehabilitace: Soubor cvičení a technik, které učí pacienty s chronickou dušností lépe ovládat své dýchání, posilovat dýchací svaly a zvládat zátěž.
• Farmakologické ovlivnění vjemu dušnosti: V paliativní péči u terminálně nemocných pacientů se k tlumení nezvladatelné dušnosti mohou použít nízké dávky opioidů (např. morfin).

```

```

🧠 Pro laiky: Jak si představit dušnost

Představte si, že jste právě doběhli na autobus. Srdce vám buší, lapáte po dechu, ale po chvíli se uklidníte a dýchání se vrátí do normálu. To je normální, fyziologické zadýchání.

Nyní si ale představte, že se ten samý pocit nedostatku vzduchu objeví, když jen sedíte v křesle a díváte se na televizi. Nebo že vás probudí uprostřed noci s pocitem, že se dusíte. Nebo že se zadýcháte už jen při chůzi z obýváku do kuchyně. To už není normální zadýchání, to je dušnost – varovný signál těla, že něco není v pořádku.

Dušnost lze přirovnat k různým pocitům:

• Dýchání přes úzké brčko: Cítíte, že musíte vynaložit obrovské úsilí, abyste do plic dostali vzduch, ale jde to jen ztěžka a málo.
• Těžký kámen na hrudi: Máte pocit, že vám něco brání se pořádně nadechnout a plně roztáhnout hrudník.
• Hlad po vzduchu: I když dýcháte rychle a zhluboka, stále máte pocit, že je to málo a že potřebujete víc kyslíku.

Zatímco zadýchání po sportu je přirozená reakce na zvýšenou potřebu kyslíku, dušnost je příznakem, že systém dodávky kyslíku (plíce, srdce, krev) nefunguje správně. Může to být problém s "potrubím" (zúžené průdušky u astmatu), s "pumpou" (slabé srdce) nebo s "nosičem" (málo červených krvinek při anémii). Proto je důležité tento příznak nepodceňovat. ```

```

⚠️ Kdy vyhledat lékařskou pomoc

Okamžitou lékařskou pomoc (volání záchranné služby na lince 155 nebo 112) je nutné vyhledat, pokud je dušnost:

• Náhlá a závažná.
• Doprovázená bolestí, tlakem nebo svíráním na hrudi.
• Spojená s namodralým zbarvením rtů nebo nehtů (cyanóza).
• Doprovázená zmateností, závratí nebo mdlobou.
• Následkem vdechnutí cizího tělesa nebo alergické reakce.
• Tak intenzivní, že pacient není schopen mluvit v celých větách.

U mírnější nebo postupně se zhoršující dušnosti je vhodné co nejdříve navštívit praktického lékaře k objasnění příčiny.

Šablona:Aktualizováno ```