Amyotrofická laterální skleróza
Obsah boxu
Šablona:Infobox - nemoc Amyotrofická laterální skleróza (zkratka ALS), známá také jako Lou Gehrigova choroba nebo Charcotova choroba, je progresivní, fatální neurodegenerativní onemocnění mozku a míchy. Postihuje a způsobuje zánik motoneuronů, což jsou nervové buňky řídící vůlí ovladatelné svalové pohyby. Důsledkem je postupující svalová slabost, atrofie (ochabování svalů) a nakonec úplná paralýza. Pacient postupně ztrácí schopnost pohybu, řeči, polykání a nakonec i dýchání. Intelektuální schopnosti a smyslové vnímání (zrak, sluch, hmat) zůstávají ve většině případů nedotčeny.
Název choroby je odvozen z řečtiny a latiny: a-myo-trofická znamená "bez výživy svalů", což odkazuje na atrofii svalové tkáně. Laterální označuje postižení postranních (laterálních) provazců míchy, kde se nacházejí nervová vlákna. Skleróza znamená "ztvrdnutí", což popisuje zjizvení tkáně v míše po zániku nervových buněk.
ALS je považována za vzácné onemocnění, ale její dopad na pacienty a jejich rodiny je devastující. Prognóza je nepříznivá, průměrná doba přežití od stanovení diagnózy se pohybuje mezi dvěma a pěti lety.
📜 Historie a objev
První podrobný popis nemoci pochází z roku 1869 od francouzského neurologa Jeana-Martina Charcota, který ji také jako první odlišil od jiných svalových atrofií a dal jí jméno. Proto se někdy označuje jako Charcotova choroba.
Do širšího povědomí veřejnosti, zejména ve Spojených státech, se nemoc dostala díky slavnému baseballovému hráči týmu New York Yankees Lou Gehrigovi. V roce 1939 mu byla ALS diagnostikována, což vedlo k ukončení jeho hvězdné kariéry. Gehrig zemřel o dva roky později. Jeho příběh a popularita vedly k tomu, že se v Severní Americe pro ALS vžilo označení "Lou Gehrigova choroba".
Významnou osobností spojenou s ALS byl také britský teoretický fyzik Stephen Hawking. Tomu byla nemoc diagnostikována v roce 1963 ve věku 21 let s prognózou několika málo let života. Jeho případ byl však extrémně atypický, protože s nemocí žil více než 50 let, což z něj učinilo symbol boje s touto chorobou a inspiraci pro miliony lidí po celém světě.
🧬 Patofyziologie a příčiny
Přesná příčina vzniku ALS není u většiny případů známa. Onemocnění je výsledkem postupného zániku (degenerace) motorických neuronů (motoneuronů) v mozkové kůře, mozkovém kmeni a míše. Rozlišují se dva typy motoneuronů, které jsou u ALS postiženy:
- Horní motoneurony: Nacházejí se v mozkové kůře a jejich axony vedou signály dolů míchou. Jejich poškození vede ke spasticitě (zvýšené svalové napětí), ztuhlosti a nepřiměřeným reflexům.
- Dolní motoneurony: Nacházejí se v mozkovém kmeni a v předních rozích míšních. Jejich axony vedou přímo ke svalovým vláknům. Jejich poškození způsobuje svalovou slabost, atrofii (ubývání svalové hmoty) a fascikulace (svalové záškuby).
U ALS dochází k postižení obou typů motoneuronů, což vede ke kombinaci příznaků.
Formy ALS
Rozlišují se dvě základní formy onemocnění podle původu:
- Sporadická ALS (SALS): Představuje 90–95 % všech případů. Vzniká náhodně, bez zjevné příčiny a bez rodinné zátěže. Předpokládá se, že na jejím vzniku se podílí kombinace genetických predispozic a faktorů vnějšího prostředí.
- Familiární ALS (FALS): Tvoří 5–10 % případů a je dědičná. V rodinách s touto formou se nemoc přenáší z generace na generaci. Bylo identifikováno několik genů, jejichž mutace jsou za FALS zodpovědné. Nejznámější jsou mutace v genech SOD1, C9orf72, TDP-43 a FUS. Mutace v genu C9orf72 je nejčastější příčinou FALS a je spojována i s některými případy frontotemporální demence (FTD).
Hypotézy o vzniku
Ačkoliv přesný mechanismus není znám, výzkum se zaměřuje na několik klíčových procesů, které se na zániku motoneuronů pravděpodobně podílejí:
- Excitotoxicita: Nadměrné množství neurotransmiteru glutamát v synapsích může vést k přestimulování a následnému poškození a smrti nervových buněk.
- Oxidační stres: Nerovnováha mezi produkcí volných radikálů a schopností těla je neutralizovat vede k poškození buněčných struktur, včetně neuronů. Mutace v genu SOD1 (superoxiddismutáza 1), který kóduje enzym podílející se na ochraně před oxidačním stresem, tuto hypotézu podporují.
- Mitochondriální dysfunkce: Poškození mitochondrií, buněčných elektráren, vede k energetickému deficitu a spuštění programované buněčné smrti (apoptóza).
- Poruchy transportu v axonech: Nervové buňky mají dlouhé výběžky (axony), kterými musí transportovat živiny a další látky. Narušení tohoto transportu může vést k degeneraci neuronu.
- Neurozánět: Aktivace imunitních buněk v centrálním nervovém systému (např. mikroglie) může přispívat k poškození neuronů.
- Agregace proteinů: V poškozených neuronech pacientů s ALS se hromadí abnormální shluky proteinů (např. TDP-43), které jsou pro buňku toxické.
🩺 Příznaky a diagnostika
Příznaky ALS se liší v závislosti na tom, které motoneurony jsou postiženy jako první. Onemocnění je typicky asymetrické, začíná na jedné straně těla a postupně se šíří.
Počáteční příznaky
- Končetinová forma (cca 75 % případů):
* Slabost v rukou nebo nohou (např. potíže s psaním, zapínáním knoflíků, zakopávání, "padající noha"). * Svalové záškuby (fascikulace). * Svalové křeče a ztuhlost. * Viditelné ubývání svalové hmoty (atrofie).
- Bulbární forma (cca 25 % případů):
* Potíže s mluvením, nezřetelná řeč (dysartrie). * Potíže s polykáním (dysfagie). * Nadměrné slinění. * Slabost žvýkacích svalů.
Bulbární forma má obecně rychlejší progresi a horší prognózu kvůli časnému postižení dýchacích a polykacích svalů.
Pokročilé příznaky
Jak nemoc postupuje, slabost a atrofie se šíří na další svalové skupiny, což vede k:
- Ztrátě schopnosti chůze, používání rukou a soběstačnosti.
- Zhoršování potíží s řečí až do její úplné ztráty (anartrie).
- Vážným problémům s polykáním, což vede k riziku vdechnutí potravy a podvýživě.
- Slabosti dýchacích svalů, což způsobuje dušnost a nakonec respirační selhání, které je nejčastější příčinou úmrtí.
U přibližně 15 % pacientů s ALS se rozvíjí také frontotemporální demence (FTD), která ovlivňuje chování, osobnost a exekutivní funkce. Mírnější kognitivní poruchy se vyskytují častěji.
Diagnostika
Diagnostika ALS je komplexní a založená na vyloučení jiných onemocnění s podobnými příznaky. Neexistuje jediný specifický test, který by ALS potvrdil. Proces zahrnuje: 1. Klinické vyšetření: Neurolog hodnotí svalovou sílu, reflexy, přítomnost fascikulací a atrofie. Klíčové je nalezení známek postižení horních i dolních motoneuronů současně. 2. Elektromyografie (EMG) a studie nervového vedení (NCS): Tyto testy měří elektrickou aktivitu svalů a rychlost vedení signálu nervy. Mohou potvrdit postižení dolních motoneuronů a odlišit ALS od jiných nervosvalových onemocnění. 3. Magnetická rezonance (MRI): MRI mozku a míchy se provádí k vyloučení jiných příčin, jako jsou nádor, hernie disku nebo roztroušená skleróza. 4. Lumbální punkce: Odběr a analýza mozkomíšního moku může pomoci vyloučit zánětlivá onemocnění. 5. Krevní testy: Slouží k vyloučení jiných stavů, jako jsou poruchy štítné žlázy, nedostatek vitamínů nebo infekce. 6. Genetické testování: U pacientů s rodinnou historií onemocnění se provádí testování na známé mutace spojené s FALS.
📈 Průběh a prognóza
ALS je vždy progresivní onemocnění, ale rychlost progrese se mezi jednotlivými pacienty výrazně liší. Průměrná doba přežití od stanovení diagnózy je 2 až 5 let. Přibližně 20 % pacientů žije déle než 5 let a asi 5 % déle než 20 let.
Faktory ovlivňující prognózu zahrnují:
- **Věk při diagnóze:** Mladší pacienti mají obecně pomalejší progresi.
- **Forma onemocnění:** Pacienti s končetinovou formou mají lepší prognózu než ti s bulbární formou.
- **Dýchací funkce:** Stav dýchacích svalů v době diagnózy je klíčovým prognostickým ukazatelem.
- **Nutriční stav:** Udržení tělesné hmotnosti je spojeno s delším přežitím.
Příčinou úmrtí je téměř vždy respirační selhání v důsledku paralýzy dýchacích svalů.
💊 Léčba a management
V současné době neexistuje lék, který by dokázal ALS vyléčit. Cílem léčby je zpomalit progresi nemoci, zmírnit příznaky a maximalizovat kvalitu života pacienta. Péče o pacienty s ALS je komplexní a vyžaduje multidisciplinární tým odborníků.
Farmakologická léčba
K roku 2025 jsou celosvětově schváleny léky, které prokazatelně mírně zpomalují progresi onemocnění:
- Riluzol (Rilutek): První schválený lék pro ALS. Předpokládá se, že jeho mechanismus účinku spočívá ve snížení excitotoxicity glutamátu. Může prodloužit přežití o několik měsíců.
- Edaravon (Radicava, Radicut): Antioxidant podávaný intravenózně, který může u některých pacientů zpomalit pokles funkčních schopností.
Další léky jsou ve fázi klinických studií a výzkumu.
Symptomatická a podpůrná péče
Tato péče je základem managementu ALS a zahrnuje:
- Rehabilitace: Fyzioterapie a ergoterapie pomáhají udržet svalovou sílu a rozsah pohybu, předcházet kontrakturám a doporučují kompenzační pomůcky pro zachování soběstačnosti.
- Logopedie: Logoped se zaměřuje na potíže s řečí a polykáním. V pokročilých fázích pomáhá s výběrem alternativních komunikačních metod (např. komunikační tabulky, zařízení ovládaná pohybem očí).
- Nutriční podpora: Pro pacienty s dysfagií je klíčové zajistit dostatečný příjem kalorií a tekutin, často úpravou konzistence stravy. V pokročilých fázích je často nutné zavedení perkutánní endoskopické gastrostomie (PEG), což je hadička zavedená přes břišní stěnu přímo do žaludku.
- Respirační podpora: Pravidelné sledování dechových funkcí je zásadní. Neinvazivní plicní ventilace (NIV), obvykle používaná v noci, může výrazně zlepšit kvalitu života a prodloužit přežití. V konečné fázi nemoci může být zvážena invazivní ventilace pomocí tracheostomie.
- Psychologická a sociální podpora: Diagnóza ALS má obrovský dopad na psychiku pacienta i jeho rodiny. Podpora psychologa, psychiatra a sociálního pracovníka je nedílnou součástí péče.
🔬 Výzkum
Výzkum ALS je velmi aktivní a zaměřuje se na několik oblastí:
- **Genetika:** Identifikace dalších genů spojených s ALS a pochopení jejich funkce.
- **Genová terapie:** Vývoj léčby zaměřené na "opravu" nebo "umlčení" vadných genů, zejména u FALS (např. pomocí antisense oligonukleotidů).
- **Kmenové buňky:** Zkoumání potenciálu kmenových buněk nahradit zaniklé motoneurony nebo poskytovat ochranné faktory pro stávající neurony.
- **Nové léky:** Testování nových molekul cílících na specifické patologické mechanismy, jako je zánět, agregace proteinů nebo mitochondriální dysfunkce.
- **Biomarkery:** Hledání látek v krvi nebo mozkomíšním moku, které by umožnily dřívější a spolehlivější diagnostiku a sledování progrese nemoci.
🌍 Epidemiologie
Incidence (počet nových případů za rok) ALS se celosvětově pohybuje kolem 1–2 případů na 100 000 obyvatel. Prevalence (celkový počet případů v populaci) je přibližně 4–6 případů na 100 000 obyvatel. Onemocnění se může objevit v jakémkoli věku, ale nejčastěji postihuje lidi mezi 55 a 75 lety. Muži jsou postiženi o něco častěji než ženy (poměr přibližně 1,5:1).
💡 Pro laiky
Představte si, že váš mozek je velitelství a svaly jsou vojáci v poli. Mezi nimi existuje síť "poslíčků" – speciálních nervových buněk zvaných motoneurony, které předávají rozkazy k pohybu. U amyotrofické laterální sklerózy tito poslíčci z neznámých důvodů postupně odumírají.
Mozek sice dál vysílá rozkazy (například "zvedni ruku" nebo "promluv"), ale zpráva se nemá jak dostat ke svalům. Svaly, které nedostávají žádné povely, začnou slábnout a zmenšovat se, podobně jako nepoužívaný stroj rezaví. Postupně tak člověk ztrácí kontrolu nad svým tělem – přestává se hýbat, mluvit, polykat a nakonec i dýchat.
Co je na této nemoci obzvláště kruté, je fakt, že "velitelství" – tedy mozek, myšlení, vědomí, paměť a smysly jako zrak či sluch – zůstává ve většině případů zcela neporušené. Pacient si je plně vědom všeho, co se děje, ale je uvězněn ve svém vlastním, nefungujícím těle.