Plicní edém

Plicní edém
	Schematické znázornění plicního edému: vlevo zdravý plicní sklípek, vpravo sklípek naplněný tekutinou
Příčiny	Srdeční selhání (nejčastěji), syndrom akutní dechové tísně (ARDS), sepse, pneumonie, pobyt ve vysoké nadmořské výšce, předávkování drogami
Rizikové faktory	Ischemická choroba srdeční, hypertenze, chlopenní vady, cukrovka, obezita
Příznaky	Extrémní dušnost, ortopnoe, kašel s růžovým zpěněným sputem, cyanóza, úzkost, pocení
Diagnostika	Fyzikální vyšetření (poslech plic), rentgen hrudníku, echokardiografie, měření BNP, pulzní oxymetrie
Léčba	Kyslíková terapie, diuretika, vazodilatancia (nitráty), morfium, neinvazivní nebo invazivní plicní ventilace
Prognóza	Vážný stav; prognóza závisí na příčině a rychlosti zahájení léčby

Rozbalit box

Obsah boxu

Plicní edém, lidově označovaný jako voda na plicích, je závažný, život ohrožující stav, při kterém dochází k hromadění tekutiny v plicním intersticiu a v plicních sklípcích (alveolech). Toto nahromadění tekutiny brání normální výměně plynů (kyslíku a oxidu uhličitého) mezi vzduchem a krví, což vede k těžké dušnosti a nedostatku kyslíku v těle. Jde o akutní stav vyžadující okamžitou lékařskou pomoc.

Podle příčiny vzniku se plicní edém dělí na dva základní typy: kardiogenní a nekardiogenní.

📜 Patofyziologie a dělení

Mechanismus vzniku plicního edému souvisí s porušením rovnováhy sil, které udržují tekutinu uvnitř plicních kapilár. Tato rovnováha je popsána Starlingovou rovnicí, která zohledňuje hydrostatický a onkotický tlak.

❤️ Kardiogenní plicní edém

Toto je nejčastější typ plicního edému. Příčinou je selhání srdce jako pumpy, konkrétně levé komory.

Selhání levé komory: Levá komora není schopna efektivně pumpovat okysličenou krev z plic do zbytku těla.
Zvýšení tlaku: Krev se hromadí před levou komorou, což vede ke zvýšení tlaku v levé srdeční síni a následně v plicních žilách.
Přetlak v kapilárách: Vysoký tlak se přenese až do plicních kapilár. Tento zvýšený hydrostatický tlak "protlačí" tekutou složku krevní plazmy přes stěnu kapilár do okolní plicní tkáně a plicních sklípků.

Nejčastější příčiny kardiogenního edému zahrnují:

Infarkt myokardu
Chronické srdeční selhání
Závažná hypertenze (hypertenzní krize)
Arytmie (např. fibrilace síní)
Významné chlopenní vady (např. aortální stenóza nebo mitrální regurgitace)

🚫 Nekardiogenní plicní edém

U tohoto typu není primární příčinou problém se srdcem, ale zvýšená propustnost (permeabilita) stěny plicních kapilár. Stěna kapilár se stane "děravější" a tekutina uniká do plic i při normálním tlaku v plicním řečišti.

Hlavní příčiny nekardiogenního edému jsou:

Syndrom akutní dechové tísně (ARDS): Závažná zánětlivá reakce v plicích, často spojená se sepsí, těžkým zápale plic, vdechnutím žaludečního obsahu (aspirace) nebo vážným úrazem.
Vysokohorská nemoc: Vysokohorský plicní edém (HAPE) vzniká v důsledku hypoxie ve velkých nadmořských výškách.
Inhalace toxických látek: Vdechnutí kouře, chloru, amoniaku a jiných dráždivých plynů.
Předávkování drogami: Zejména opioidy (např. heroin) nebo aspirinem.
Těžké infekce: Sepse nebo těžká pneumonie.
Neurogenní plicní edém: Vzácně po poranění centrální nervové soustavy (např. úraz hlavy).

🩺 Klinický obraz a příznaky

Příznaky plicního edému se rozvíjejí rychle a jsou dramatické. Pacient je ve zjevné dechové tísni.

Extrémní dušnost (dyspnoe): Pocit nedostatku vzduchu, lapání po dechu.
Ortopnoe: Dušnost se výrazně zhoršuje v poloze vleže a zlepšuje se v sedě. Pacient je nucen sedět, často s nohama spuštěnýma z lůžka.
Kašel: Zpočátku suchý, dráždivý, později produktivní s vykašláváním zpěněného, narůžovělého sputa (příměs krve z překrvených kapilár).
Slyšitelné dýchací fenomény: Bublání nebo chrčení slyšitelné i bez fonendoskopu.
Cyanóza: Modravé zbarvení rtů a kůže v důsledku nedostatku kyslíku v krvi.
Úzkost a neklid: Pacient má pocit, že se topí, je vyděšený a zmatený.
Nadměrné pocení.
Tachykardie: Zrychlený srdeční tep.

🔬 Diagnostika

Diagnóza je obvykle stanovena rychle na základě klinických příznaků a několika základních vyšetření.

Fyzikální vyšetření: Lékař při poslechu plic fonendoskopem slyší charakteristické vlhké chrůpky a vrzoty, zejména na plicních bázích.
Pulzní oxymetrie: Neinvazivní měření saturace krve kyslíkem na prstu. U plicního edému bývá hodnota snížená.
Rentgen hrudníku: Klíčové vyšetření, které zobrazí nahromadění tekutiny v plicích. Typické jsou difúzní zastření, Kerleyho linie (známka intersticiálního edému) nebo obraz "netopýřích křídel" u kardiogenního edému.
Elektrokardiografie (EKG): Může odhalit příčinu, jako je infarkt myokardu nebo závažná arytmie.
Laboratorní testy:
- Natriuretické peptidy (BNP nebo NT-proBNP): Hladina těchto hormonů je výrazně zvýšená u kardiogenního plicního edému, což pomáhá odlišit jej od nekardiogenní příčiny.
- Krevní plyny: Analýza arteriální krve ukáže stupeň hypoxie (nízký kyslík) a případné poruchy acidobazické rovnováhy.
Echokardiografie (ultrazvuk srdce): Zásadní vyšetření pro posouzení funkce levé komory, stavu chlopní a odhalení příčiny srdečního selhání.

💊 Léčba

Léčba plicního edému musí být zahájena okamžitě, protože se jedná o život ohrožující stav. Cílem je zlepšit okysličení, odstranit přebytečnou tekutinu a léčit vyvolávající příčinu.

🚑 První pomoc a obecná opatření

Poloha: Pacienta posadit, ideálně s nohama dolů. Tím se sníží žilní návrat k srdci a usnadní se dýchání.
Kyslík: Podávání vysokých koncentrací kyslíku pomocí masky.
Monitorování: Nepřetržité sledování životních funkcí (srdeční frekvence, krevní tlak, saturace kyslíkem, EKG).

💉 Farmakoterapie

Léky se zaměřují na snížení "předtížení" (preload) a "dotížení" (afterload) srdce a na odstranění tekutiny.

Diuretika: Nejčastěji se podává furosemid nitrožilně. Zvyšuje vylučování moči a tím rychle odstraňuje přebytečnou tekutinu z těla.
Vazodilatancia: Léky rozšiřující cévy, především nitráty (např. nitroglycerin). Snižují žilní návrat k srdci (preload) a odpor, proti kterému musí srdce pumpovat (afterload), čímž mu ulevují.
Morfium: Historicky se často používal pro své účinky – snižuje úzkost, rozšiřuje cévy a tlumí dechové centrum, čímž usnadňuje dýchání. Jeho použití je dnes kontroverznější kvůli riziku útlumu dechu.

💨 Ventilační podpora

Pokud podávání kyslíku maskou nestačí, je nutná dechová podpora.

Neinvazivní ventilace (CPAP/BiPAP): Ventilace pomocí těsně přiléhající masky, která udržuje v dýchacích cestách trvalý přetlak. Tento tlak pomáhá "vytlačit" tekutinu z plicních sklípků zpět do oběhu a zlepšuje okysličení.
Invazivní plicní ventilace: V nejtěžších případech je nutná intubace a napojení na umělou plicní ventilaci.

📈 Prognóza a prevence

Prognóza akutního plicního edému závisí na jeho příčině, závažnosti a rychlosti zahájení adekvátní léčby. I přes moderní léčebné postupy zůstává mortalita vysoká, zejména u pacientů s těžkým srdečním selháním nebo ARDS.

Prevence spočívá v důsledné léčbě a kontrole základních onemocnění, která k plicnímu edému vedou. To zahrnuje:

Pravidelné užívání léků na srdeční selhání a vysoký krevní tlak.
Dodržování diety s omezením soli a tekutin.
Pravidelná fyzická aktivita přiměřená stavu pacienta.
Kontrola hmotnosti a léčba diabetu.
Nekouřit a omezit konzumaci alkoholu.

🤔 Pro laiky: Co se děje v plicích?

Představte si plíce jako miliony malých houbiček (plicních sklípků), které nasávají vzduch. Kolem každé houbičky vede tenká cévka s krví. Za normálních okolností si vzduch z houbičky a krev v cévce snadno vyměňují kyslík.

Při plicním edému se tyto houbičky začnou plnit vodou. Je to podobné, jako když namočíte suchou houbu do vody – nasákne a ztěžkne. "Mokrá" plicní houbička už nemůže efektivně nasávat vzduch a kyslík se přes vrstvu vody jen velmi těžko dostává do krve. Člověk se pak cítí, jako by se topil, protože jeho plíce jsou doslova zaplavené a nemohou vykonávat svou práci. Léčba se snaží tuto "vodu" z houbiček co nejrychleji odstranit, aby mohly opět normálně dýchat.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025