Arytmie

Rozbalit box

Obsah boxu

Arytmie (nebo také dysrytmie) je obecný termín pro jakoukoliv poruchu srdečního rytmu, která se odchyluje od normálního, pravidelného rytmu vycházejícího ze sinoatriálního uzlu. Jedná se o stav, kdy srdce bije příliš rychle (tachykardie), příliš pomalu (bradykardie) nebo nepravidelně. Arytmie mohou být neškodné (benigní) a nevyžadovat léčbu, ale mohou být i závažné a život ohrožující. Jsou jednou z nejčastějších skupin srdečních onemocnění a jejich studiem se zabývá kardiologie, konkrétně specializovaný obor elektrofyziologie.

📜 Fyziologie normálního srdečního rytmu

Pro pochopení arytmií je nutné znát normální fungování elektrického převodního systému srdce. Srdce má vlastní systém pro generování a vedení elektrických vzruchů, které způsobují koordinované stahy srdeční svaloviny (myokard).

Sinoatriální (SA) uzel: Nachází se v horní části pravé síně a je primárním "udavačem rytmu" (pacemakerem). Za normálních okolností generuje elektrické impulsy s frekvencí 60–100 za minutu. Tento rytmus se nazývá sinusový rytmus.
Atrioventrikulární (AV) uzel: Leží na spodině pravé síně. Jeho hlavní funkcí je zpozdit elektrický vzruch přicházející ze síní, aby se komory stihly naplnit krví, než se samy stáhnou.
Hisův svazek: Vede vzruch z AV uzlu do mezikomorové přepážky, kde se dělí na dvě raménka.
Tawarova raménka (pravé a levé): Vedou vzruch po obou stranách mezikomorové přepážky k hrotu srdce.
Purkyňova vlákna: Konečná síť vláken, která rozvádí vzruch po celé svalovině komor a zajišťuje jejich rychlý a synchronizovaný stah.

Jakákoliv porucha v tomto systému, ať už v tvorbě nebo vedení vzruchu, může vést ke vzniku arytmie.

⚙️ Příčiny a rizikové faktory

Arytmie mohou vznikat z mnoha různých důvodů, které se často kombinují.

Srdeční (kardiální) příčiny:

Ischemická choroba srdeční a infarkt myokardu (nejčastější příčina)
Vysoký krevní tlak
Kardiomyopatie (onemocnění srdečního svalu)
Srdeční selhání
Vrozené a získané srdeční vady (např. chlopenní vady)
Záněty srdce (myokarditida, perikarditida)
Stavy po operaci srdce

Mimokardiální příčiny:

Poruchy iontové rovnováhy (zejména draslíku, hořčíku a vápníku)
Onemocnění štítné žlázy (hypertyreóza i hypotyreóza)
Plicní embolie
Chronická onemocnění plic
Anémie (chudokrevnost)
Horečka a infekce
Spánková apnoe

Vnější faktory a životní styl:

Nadměrná konzumace alkoholu a kofeinu
Kouření a užívání drog (např. kokain, amfetaminy)
Některé léky (např. některá antidepresiva, diuretika, léky na nachlazení)
Stres, úzkost a silné emoční vypětí
Extrémní fyzická zátěž

📊 Klasifikace arytmií

Arytmie se dělí podle několika kritérií, nejčastěji podle místa vzniku a srdeční frekvence.

Bradykardie (pomalý rytmus)

Stavy, kdy je srdeční frekvence v klidu nižší než 60 úderů za minutu.

Sinusová bradykardie: Pomalý rytmus vycházející z SA uzlu. Může být fyziologická u sportovců, ale patologická u jiných jedinců.
Syndrom nemocného sinu (Sick Sinus Syndrome): Porucha funkce SA uzlu, která vede k epizodám bradykardie, někdy střídané s tachykardií (tachy-brady syndrom).
Atrioventrikulární (AV) blokády: Porucha vedení vzruchu mezi síněmi a komorami.
- AV blokáda I. stupně: Pouhé zpomalení vedení.
- AV blokáda II. stupně: Některé vzruchy ze síní se na komory nepřevedou.
- AV blokáda III. stupně (kompletní): Žádný vzruch ze síní neprojde na komory. Síně a komory bijí nezávisle na sobě, komory jsou řízeny náhradním, pomalým rytmem. Tento stav vyžaduje implantaci kardiostimulátoru.

Tachykardie (rychlý rytmus)

Stavy, kdy je srdeční frekvence v klidu vyšší než 100 úderů za minutu. Dělí se podle místa vzniku.

Supraventrikulární tachykardie (SVT)

Vznikají v síních nebo v AV uzlu (tedy "nad komorami").

Fibrilace síní (FiS): Nejčastější setrvalá arytmie. Síně se nestahují koordinovaně, ale jen se chaoticky míhají (fibrilují) frekvencí 350–600/min. Na komory se převádí jen část těchto vzruchů, což vede k rychlému a zcela nepravidelnému pulsu. Hlavním rizikem je tvorba krevních sraženin v síních a následná cévní mozková příhoda.
Flutter síní: Podobný fibrilaci, ale aktivita v síních je organizovanější a rychlejší (kolem 300/min). Rytmus komor může být pravidelný i nepravidelný.
AV nodální reentry tachykardie (AVNRT): Způsobena kroužením vzruchu (re-entry) v oblasti AV uzlu. Projevuje se náhle vzniklým a náhle končícím rychlým, pravidelným bušením srdce.
AV reentry tachykardie (AVRT): Vzniká na podkladě vrozené přídatné dráhy mezi síněmi a komorami (např. u WPW syndromu).

Komorové tachykardie

Vznikají přímo ve svalovině komor a jsou obecně závažnější než SVT.

Komorové extrasystoly (KES): Předčasné stahy vznikající v komorách. Občasné KES jsou běžné i u zdravých lidí, ale jejich vysoký počet může signalizovat problém.
Komorová tachykardie (KT): Sled minimálně tří po sobě jdoucích komorových stahů s frekvencí nad 100/min. Může vést k poklesu krevního tlaku, ztrátě vědomí a přejít ve fibrilaci komor.
Fibrilace komor (FiK): Chaotická, neúčinná elektrická aktivita komor, které se přestanou stahovat jako celek. Srdce nepumpuje krev, dochází k zástavě oběhu a bez okamžité resuscitace a defibrilace nastává smrt. Je to nejčastější příčina náhlé srdeční smrti.

⚠️ Příznaky a projevy

Projevy arytmií jsou velmi rozmanité a závisí na typu arytmie, srdeční frekvenci a celkovém stavu pacienta. Některé arytmie mohou být zcela bezpříznakové.

Palpitace (bušení srdce): Pocit rychlého, silného nebo nepravidelného tlukotu srdce.
Pocit "přeskočení" nebo "vynechání" úderu.
Dušnost (dyspnoe): Zvláště při námaze.
Únava a slabost.
Závrať nebo točení hlavy.
Synkopa (mdloba): Krátkodobá ztráta vědomí způsobená nedostatečným prokrvením mozku.
Bolest na hrudi (stenokardie).
Úzkost a nervozita.

🩺 Diagnostika

Základem diagnostiky je zachycení arytmie na EKG.

Klidové EKG: 12svodový záznam elektrické aktivity srdce. Je základním vyšetřením, ale zachytí arytmii jen tehdy, pokud se objeví během natáčení.
Holterovo monitorování: Dlouhodobé monitorování EKG (obvykle 24–48 hodin, ale i déle) pomocí přenosného zařízení. Pacient si vede deník činností a příznaků.
Zátěžové EKG (ergometrie): Sledování EKG během fyzické zátěže (na kole nebo běžeckém pásu) k vyvolání arytmie, která se objevuje při námaze.
Echokardiografie ("echo"): Ultrazvukové vyšetření srdce, které zhodnotí jeho strukturu a funkci (velikost oddílů, funkci chlopní, stažlivost svaloviny). Neukáže arytmii samotnou, ale může odhalit její příčinu.
Elektrofyziologické vyšetření (EFV): Invazivní metoda, při které se tenké katétry zavedou cévami až do srdce. Umožňuje přesně zmapovat elektrickou aktivitu, vyvolat arytmii a určit její mechanismus. Často je spojeno s léčebným výkonem (ablací).

💊 Léčba

Cílem léčby je kontrola srdeční frekvence, obnovení normálního rytmu, zmírnění příznaků a prevence komplikací (zejména cévní mozkové příhody a náhlé srdeční smrti).

Farmakoterapie (léky)

Antiarytmika: Léky, které přímo ovlivňují elektrické vlastnosti srdečních buněk. Dělí se do několika tříd (např. propafenon, amiodaron).
Betablokátory: Zpomalují srdeční frekvenci a snižují krevní tlak.
Blokátory kalciových kanálů: Podobně jako betablokátory zpomalují frekvenci.
Antikoagulancia (léky na ředění krve): Používají se u fibrilace síní k prevenci tvorby krevních sraženin (např. warfarin, novější NOAC/DOAC).

Elektrické metody

Elektrická kardioverze: Plánovaný, synchronizovaný elektrický výboj podaný v krátké celkové anestezii k "restartování" srdce a obnovení sinusového rytmu.
Defibrilace: Neprodlený, nesynchronizovaný výboj používaný u život ohrožujících arytmií (fibrilace komor, pulzní komorová tachykardie).

Invazivní a chirurgické metody

Katetrizační ablace: Vysoce specializovaný výkon, při kterém se pomocí katétru zavedeného do srdce zničí (spálením radiofrekvenční energií nebo zmrazením) malý okrsek tkáně, který je zodpovědný za vznik arytmie. Je to kurativní metoda pro mnoho typů SVT.
Implantace kardiostimulátoru: Malé zařízení implantované pod kůži, které pomocí elektrod zavedených do srdce monitoruje srdeční rytmus a v případě potřeby vydává elektrické impulsy k jeho stimulaci. Používá se u závažných bradykardií.
Implantace kardioverter-defibrilátoru (ICD): Podobné kardiostimulátoru, ale navíc dokáže rozpoznat život ohrožující tachykardii a ukončit ji buď rychlou stimulací, nebo podáním elektrického výboje (defibrilací). Je určen pro pacienty s vysokým rizikem náhlé srdeční smrti.

💡 Pro laiky

Představte si srdce jako dům s vlastním elektrickým rozvodem. Tento systém zajišťuje, aby se všechny "místnosti" (srdeční síně a komory) zapínaly a vypínaly ve správném pořadí a správnou rychlostí.

**Normální stav (sinusový rytmus):** Hlavní jistič (SA uzel) funguje perfektně, elektřina proudí po správných drátech a dům funguje hladce a pravidelně.
**Arytmie:** V elektrickém systému domu dojde k poruše.

   *   **Pomalý rytmus (bradykardie):** Hlavní jistič je unavený nebo je někde přerušený drát. Světla blikají pomalu nebo zhasínají. Řešením může být instalace "záložního generátoru" (kardiostimulátor).
   *   **Rychlý rytmus (tachykardie):** Někde v systému vznikne zkrat, který způsobuje chaotické a rychlé blikání světel. Lékaři se snaží tento zkrat najít a "zaizolovat" (katetrizační ablace).
   *   **Život ohrožující zkrat (fibrilace komor):** Zkrat je tak velký, že hrozí požár celého domu. Je potřeba okamžitě vypnout a znovu zapnout hlavní přívod elektřiny. To dělá "automatický hasicí přístroj" (ICD) nebo externí defibrilátor.

Šablona:Aktualizováno