Závrať

Rozbalit box

Obsah boxu

Závrať (latinsky vertigo) je medicínský termín označující specifický typ závratě, který se projevuje jako iluzorní pocit pohybu, nejčastěji točení nebo rotace. Pacient má dojem, že se točí on sám, nebo že se točí okolní prostředí kolem něj. Jedná se o symptom, nikoliv o samostatnou nemoc, a může být projevem širokého spektra poruch, od nezávažných až po život ohrožující stavy. Závrať je primárně spojena s poruchou vestibulárního systému, který je zodpovědný za udržování rovnováhy a prostorové orientace.

Je důležité odlišovat pravou závrať (vertigo) od jiných typů závratí, jako je presynkopa (pocit na omdlení), nerovnováha (instabilita při chůzi) nebo nespecifická "točení hlavy" často psychogenního původu.

⚙️ Definice a charakteristika

Základní charakteristikou pravé závratě je iluze pohybu. Tento pohyb může být vnímán jako:

• Rotační: Nejčastější forma, pocit točení se jako na kolotoči.
• Lineární: Pocit tahu do strany, dopředu, dozadu nebo pocit "houpání na lodi".
• Vertikální: Pocit propadání se nebo vznášení.

Závrať je často doprovázena dalšími příznaky, které pomáhají lékaři určit její příčinu. Mezi nejběžnější doprovodné symptomy patří:

• Nevolnost (nauzea) a zvracení
• Nystagmus (rychlé, nekontrolovatelné pohyby očí)
• Poruchy rovnováhy a chůze (ataxie)
• Tinnitus (pískání nebo hučení v uších)
• Ztráta sluchu
• Bolest hlavy
• Dvojité vidění (diplopie)

Intenzita a délka trvání epizody závratě se mohou výrazně lišit – od několika sekund až po dny či týdny.

🔬 Příčiny a klasifikace

Závratě se dělí na dvě hlavní skupiny podle místa původu poruchy: periferní a centrální.

Periferní závrať

Periferní závrať je mnohem častější (cca 80 % případů) a její příčina leží ve vestibulárním aparátu vnitřního ucha nebo ve vestibulárním nervu, který přenáší informace o poloze do mozku. Bývá obvykle intenzivnější, záchvatovitá a je silněji doprovázena nevolností a zvracením. Sluch bývá často postižen.

Nejčastější příčiny periferní závratě:

• Benigní paroxysmální polohové vertigo (BPPV): Nejčastější příčina závratí vůbec. Je způsobena uvolněnými krystalky otolitů (uhličitanu vápenatého) ve vnitřním uchu, které dráždí vláskové buňky v polokruhovitých kanálcích. Závrať je krátká (sekundy až minuta) a je vyvolána specifickými změnami polohy hlavy (např. při ulehnutí, otočení se v posteli).
• Vestibulární neuritida (neuronitida): Zánět vestibulárního nervu, pravděpodobně virového původu. Projevuje se náhlou, silnou a několik dní trvající závratí, nevolností a nystagmem. Sluch není postižen.
• Menièrova choroba: Onemocnění vnitřního ucha způsobené nerovnováhou tekutin (endolymfy). Projevuje se opakovanými záchvaty silné závratě trvající minuty až hodiny, které jsou doprovázeny tinnitem, pocitem plnosti v uchu a postupnou ztrátou sluchu.
• Labyrintitida: Zánět celého labyrintu vnitřního ucha, často bakteriálního původu. Příznaky jsou podobné vestibulární neuritidě, ale navíc je přítomna i porucha sluchu.
• Trauma hlavy: Úrazy hlavy mohou poškodit struktury vnitřního ucha.

Centrální závrať

Centrální závrať je méně častá, ale často závažnější. Její příčina se nachází přímo v centrální nervové soustavě (CNS), nejčastěji v mozkovém kmeni nebo mozečku, což jsou centra pro zpracování rovnovážných informací. Závrať bývá méně intenzivní, ale často trvalejšího charakteru. Nevolnost a zvracení mohou být mírnější. Často jsou přítomny další neurologické příznaky.

Nejčastější příčiny centrální závratě:

• Cévní mozková příhoda (mrtvice): Nedokrvení (ischemie) nebo krvácení v oblasti mozkového kmene nebo mozečku.
• Migréna: Vestibulární migréna je typ migrény, kde je hlavním příznakem závrať, která může, ale nemusí být doprovázena bolestí hlavy.
• Roztroušená skleróza: Autoimunitní onemocnění, které poškozuje myelinové pochvy nervů v CNS, včetně drah vestibulárního systému.
• Nádory mozku: Zejména nádory v zadní jámě lební, například neurinom akustiku.
• Vertebrobazilární insuficience: Snížený průtok krve tepnami zásobujícími zadní části mozku.
• Vedlejší účinky léků: Některé léky (např. antiepileptika, sedativa, některá antibiotika) mohou působit toxicky na vestibulární systém.

🩺 Diagnostika

Správná diagnóza je klíčová pro určení příčiny a následnou léčbu. Lékař se zaměřuje na podrobnou anamnézu a klinické vyšetření.

• Anamnéza: Lékař se ptá na charakter závratě (točení, houpání), délku trvání, spouštěcí faktory (pohyb hlavy, stres), doprovodné příznaky (porucha sluchu, tinnitus, bolest hlavy, dvojité vidění) a celkový zdravotní stav pacienta.
• Klinické vyšetření: Zahrnuje základní neurologické a ORL vyšetření. Klíčové je vyšetření nystagmu (pohyby očí), který může mnoho napovědět o původu závratě (periferní vs. centrální).
• Polohovací testy: Nejznámější je Dix-Hallpikeův manévr, který se používá k diagnostice BPPV. Pacient je rychle položen dozadu s hlavou otočenou na stranu, což u BPPV vyvolá typickou krátkou závrať a nystagmus.
• Vyšetření sluchu: Audiometrie je důležitá pro odlišení stavů, které postihují i sluch (např. Menièrova choroba, labyrintitida).
• Zobrazovací metody: Magnetická rezonance (MRI) nebo počítačová tomografie (CT) mozku se používají při podezření na centrální příčinu (mrtvice, nádor, roztroušená skleróza).

💊 Léčba

Léčba závratě se odvíjí od její vyvolávající příčiny.

Manévry a rehabilitace

• Repoziční manévry: U BPPV je léčbou volby tzv. Epleyův manévr. Jedná se o sérii specifických pohybů hlavy a těla, které provádí lékař s cílem přesunout uvolněné krystalky otolitů z polokruhovitého kanálku na místo, kde již nebudou dráždit smyslové buňky. Úspěšnost tohoto manévru je velmi vysoká.
• Vestibulární rehabilitace: Jde o soubor cvičení, která pomáhají mozku kompenzovat poruchu vestibulárního systému. Cílem je "přetrénovat" mozek, aby se naučil lépe zpracovávat signály z poškozeného rovnovážného ústrojí a více se spoléhal na informace z očí a pohybového aparátu. Je efektivní zejména po vestibulární neuritidě nebo u chronických závratí.

Farmakoterapie

Léky se používají především k potlačení akutních příznaků, jako je nevolnost a zvracení, nebo k léčbě základního onemocnění.

• Antiemetika: Léky proti zvracení (např. metoklopramid, ondansetron).
• Antihistaminika a anticholinergika: Tlumí aktivitu vestibulárního systému (např. dimenhydrinát, skopolamin).
• Benzodiazepiny: Mají sedativní účinek a mohou potlačit akutní závrať, ale pro riziko závislosti se používají jen krátkodobě (např. diazepam).
• Betahistin: Lék často předepisovaný u Menièrovy choroby, jehož cílem je zlepšit prokrvení vnitřního ucha.

Léčba základního onemocnění

U centrálních příčin je nutné léčit primární problém – například trombolýza u ischemické cévní mozkové příhody, léčba roztroušené sklerózy nebo chirurgické odstranění nádoru.

🧑‍🏫 Pro laiky: Jak to funguje?

Představte si systém pro udržování rovnováhy jako velmi sofistikovanou vodováhu spojenou s gyroskopem, kterou máte v hlavě. Tento systém se nachází ve vnitřním uchu a nazývá se vestibulární aparát.

Skládá se ze dvou hlavních částí: 1. Tři polokruhovité kanálky: Jsou na sebe navzájem kolmé (jako rohy místnosti) a naplněné tekutinou. Když otočíte hlavou, tekutina se v kanálcích pohne a ohne drobné vláskové buňky. Tyto buňky vyšlou do mozku signál: "Hlava se otáčí doleva!" nebo "Hlava se naklání dopředu!". Každý kanálek je zodpovědný za jeden směr rotačního pohybu. 2. Dva otolitové orgány (utriculus a sacculus): Obsahují drobné krystalky uhličitanu vápenatého (otolity), které leží na gelové vrstvě s vláskovými buňkami. Když zrychlíte v autě nebo jedete výtahem nahoru, gravitace a setrvačnost posunou těžké krystalky, které ohnou vlásky pod sebou. Tím informují mozek o lineárním zrychlení a o poloze hlavy vůči gravitaci (jestli stojíte rovně, nebo ležíte).

Co se stane při závratí? Pravá závrať (vertigo) vzniká, když mozek dostává chybné nebo protichůdné informace z tohoto systému.

• **Příklad s BPPV:** Představte si, že se jeden z malých krystalků z otolitového orgánu utrhne a zapadne do jednoho z polokruhovitých kanálků. Když pak pohnete hlavou, tento "kamínek" se v kanálku skutálí a vytvoří vlnu v tekutině, která ohne vláskové buňky. Mozek dostane falešný signál, že se hlava prudce točí, i když se jen mírně pohnula. Oči přitom hlásí, že se nic neděje. Tento rozpor mezi tím, co hlásí vnitřní ucho a co vidí oči, vyvolá intenzivní pocit točení – závrať.
• **Příklad se zánětem nervu:** Pokud zánět poškodí rovnovážný nerv na jedné straně, tento nerv přestane posílat signály do mozku. Mozek to interpretuje tak, že se hlava neustále otáčí směrem ke zdravé straně (která signály stále posílá). Opět vzniká konflikt s informacemi z očí a výsledkem je silná, nepřetržitá závrať.

Mozek se snaží tento zmatek vyřešit a jedním z projevů je nystagmus – rychlé kmitání očí, jak se snaží "zaostřit" na svět, který se zdánlivě točí.

Šablona:Aktualizováno