Migréna
Obsah boxu
Migréna je chronické neurologické onemocnění charakterizované opakujícími se záchvaty středně silné až silné bolesti hlavy, která je typicky pulzující a často postihuje jen jednu polovinu hlavy. Bolest je často doprovázena dalšími příznaky, jako je nevolnost, zvracení a extrémní citlivost na světlo (fotofobie) a zvuk (fonofobie). Přibližně u třetiny pacientů předchází bolesti hlavy nebo ji doprovází dočasná neurologická porucha zvaná aura, která se nejčastěji projevuje jako zrakové, smyslové nebo motorické poruchy. Migréna je považována za primární bolest hlavy, což znamená, že není způsobena jiným onemocněním.
Jedná se o jedno z nejčastějších neurologických onemocnění, které postihuje celosvětově více než 15 % populace, přičemž ženy jsou postiženy přibližně třikrát častěji než muži. Světová zdravotnická organizace (WHO) řadí těžkou migrénu mezi nejvíce invalidizující onemocnění.
📜 Historie a etymologie
Migréna provází lidstvo po tisíciletí. První popisy příznaků odpovídajících migréně lze nalézt již ve starověkých textech. Ebersův papyrus z roku 1550 př. n. l. ve starověkém Egyptě popisuje silné bolesti hlavy. Hippokratés kolem roku 400 př. n. l. popsal vizuální poruchy, které pravděpodobně odpovídaly auře, a jednostrannou bolest hlavy spojenou s nevolností.
Systematický popis onemocnění však přinesl až řecký lékař Aretaeus z Kappadokie ve 2. století n. l. Popsal jednostrannou bolest, kterou nazval heterocrania. Tento termín byl později v lidové latině zkrácen na hemicrania, což znamená "polovina lebky". Z tohoto slova se postupně vyvinuly termíny jako hemigranea, migranea a nakonec francouzské slovo migraine, které bylo přejato do mnoha dalších jazyků, včetně češtiny.
V 19. století byla migréna mylně považována za čistě cévní onemocnění, kdy se předpokládalo, že aura je způsobena zúžením cév v mozku a následná bolest jejich rozšířením. Teprve ve 20. a 21. století vedl pokrok v neurovědě k modernímu chápání migrény jako komplexní poruchy centrálního nervového systému.
🧬 Patofyziologie
Současné chápání migrény se opírá o neurovaskulární teorii. Na rozdíl od starších cévních teorií se dnes předpokládá, že primární příčinou není problém v cévách samotných, ale v nervovém systému, který následně ovlivňuje cévy. Klíčovou roli hrají:
- Trigeminovaskulární systém: Jde o systém, který zahrnuje trojklaný nerv (latinsky nervus trigeminus), jehož zakončení inervují mozkové cévy a pleny. Při migrénovém záchvatu dochází k jeho aktivaci, což vede k uvolnění zánětlivých neuropeptidů.
- Calcitonin Gene-Related Peptide (CGRP): Tento neuropeptid je považován za klíčového hráče v migréně. Jeho uvolnění z nervových zakončení způsobuje rozšíření (vazodilataci) mozkových cév a přenos signálů bolesti do mozku. Moderní preventivní léčba (monoklonální protilátky) i některé akutní léky (gepanty) cílí právě na blokaci CGRP nebo jeho receptorů.
- Kortikální šířící se deprese (CSD): Tento jev je považován za podklad migrenózní aury. Jedná se o pomalu se šířící vlnu intenzivní nervové aktivity, po které následuje období útlumu (deprese) aktivity neuronů. Tato vlna se šíří po mozkové kůře rychlostí přibližně 3–5 mm za minutu a podle toho, kterou oblastí mozku prochází, vyvolává odpovídající příznaky aury (např. v zrakové kůře způsobuje vizuální auru).
- Genetická predispozice: Migréna má silnou genetickou složku. Pokud migrénou trpí jeden z rodičů, je u potomka přibližně 50% šance, že se u něj onemocnění také projeví. Bylo identifikováno několik genů spojených se vzácnými formami migrény (např. familiární hemiplegická migréna), ale u běžných typů jde pravděpodobně o polygenní dědičnost.
🩺 Příznaky a fáze
Migrénový záchvat se může skládat až ze čtyř odlišných fází, i když ne každý pacient prožívá všechny.
1. Prodromální fáze
Tato fáze může začít několik hodin až dva dny před samotnou bolestí hlavy. Projevuje se nespecifickými příznaky, které mohou zahrnovat:
- Změny nálady (podrážděnost, euforie, deprese)
- Únava a časté zívání
- Zvýšená citlivost na smyslové podněty
- Chuť na specifická jídla (často sladké nebo slané)
- Ztuhlost šíje
- Zvýšená frekvence močení
2. Aura
Aura postihuje asi 25–30 % pacientů s migrénou. Jedná se o plně reverzibilní neurologické příznaky, které se obvykle rozvíjejí postupně během 5 až 20 minut a trvají méně než 60 minut. Nejčastější je vizuální aura, která se může projevit jako:
- Jiskření, záblesky, světelné body (fotopsie)
- Slepá místa ve zrakovém poli (skotomy)
- Vlnící se nebo třpytivé obrazce, často na okraji zrakového pole (scintilační skotom, teichopsie)
- Zkreslené vidění (metamorfopsie)
Méně časté jsou senzorické aury (brnění nebo necitlivost postupující z prstů ruky přes paži až k obličeji) nebo dysfazické aury (poruchy řeči). Vzácně se může objevit i motorická slabost (hemiplegická migréna).
3. Fáze bolesti (Iktální fáze)
Toto je hlavní fáze záchvatu, charakterizovaná bolestí hlavy.
- Charakter bolesti: Typicky pulzující, tepající nebo bušivá.
- Lokalizace: Často jednostranná (hemikraniální), typicky v oblasti spánku, čela nebo za okem. Může se však během záchvatu přesouvat na druhou stranu nebo postihovat celou hlavu.
- Intenzita: Střední až velmi silná. Bolest se typicky zhoršuje při běžné fyzické aktivitě (chůze, chůze do schodů).
- Trvání: U dospělých trvá neléčený záchvat 4 až 72 hodin.
- Doprovodné příznaky: Téměř vždy přítomna nevolnost (nauzea), často i zvracení (vomitus). Charakteristická je také přecitlivělost na světlo (fotofobie), zvuk (fonofobie) a někdy i na pachy (osmofobie). Pacienti mají tendenci vyhledávat tichou a tmavou místnost.
4. Postdromální fáze
Po odeznění bolesti hlavy nastává fáze, která se někdy označuje jako "migrénová kocovina". Může trvat až 24 hodin a projevuje se:
- Extrémní únavou a vyčerpáním
- Potížemi se soustředěním
- Závratěmi
- Přecitlivělostí na smyslové podněty
- Bolestivostí pokožky hlavy
📋 Diagnostika
Diagnóza migrény je primárně klinická, což znamená, že se opírá o podrobnou anamnézu pacienta a fyzikální vyšetření. Neexistuje žádný specifický krevní test nebo zobrazovací metoda, která by migrénu potvrdila. Lékař (obvykle neurolog) se zaměřuje na charakteristické rysy bolesti hlavy a doprovodné příznaky.
Pro standardizaci diagnózy se používají kritéria Mezinárodní klasifikace bolestí hlavy (ICHD). Například pro diagnózu migrény bez aury musí pacient prodělat alespoň 5 záchvatů splňujících následující: 1. Trvání 4–72 hodin. 2. Bolest hlavy má alespoň dvě z těchto vlastností: jednostranná, pulzující, střední až silná intenzita, zhoršení fyzickou aktivitou. 3. Během bolesti je přítomna alespoň jedna z těchto vlastností: nevolnost a/nebo zvracení, fotofobie a fonofobie. 4. Není přítomno jiné onemocnění, které by bolest vysvětlovalo.
Zobrazovací metody jako magnetická rezonance (MRI) nebo počítačová tomografie (CT) se používají především k vyloučení jiných, závažnějších příčin bolesti hlavy (např. nádor na mozku, krvácení do mozku, zánět mozkových blan).
💊 Léčba
Léčba migrény se dělí na dvě hlavní strategie: akutní léčbu zaměřenou na zastavení probíhajícího záchvatu a preventivní léčbu, jejímž cílem je snížit frekvenci a závažnost záchvatů.
Akutní léčba
Cílem je co nejrychleji ulevit od bolesti a doprovodných příznaků. Léky by měly být užity co nejdříve po začátku fáze bolesti.
- Nespecifická léčba:
* Jednoduchá analgetika: Paracetamol. * Nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID): Ibuprofen, diklofenak, naproxen. Jsou účinné u lehkých až středně těžkých záchvatů.
- Specifická léčba:
* Triptany: Jsou považovány za lék první volby u středně těžkých a těžkých záchvatů. Působí jako agonisté serotoninových receptorů (5-HT1B/1D), čímž zužují rozšířené mozkové cévy a blokují uvolňování CGRP. Patří sem například sumatriptan, zolmitriptan nebo eletriptan. Jsou dostupné v různých formách (tablety, nosní spreje, injekce). * Gepanty: Novější skupina léků, které působí jako antagonisté CGRP receptorů. Lze je použít i u pacientů, u kterých triptany selhaly nebo jsou kontraindikovány. Patří sem např. rimegepant nebo ubrogepant. * Ditany: Další nová skupina léků (např. lasmiditan), která cílí na serotoninový receptor 5-HT1F. Nemají vazokonstrikční účinek, a jsou proto bezpečnější pro pacienty s kardiovaskulárními onemocněními.
Preventivní (profylaktická) léčba
Preventivní léčba se zvažuje u pacientů s častými (obvykle 4 a více dní s migrénou za měsíc), dlouhými nebo velmi omezujícími záchvaty.
- Perorální léky:
* Beta-blokátory (např. metoprolol, propranolol) * Antiepileptika (např. topiramát, valproát) * Antidepresiva (např. amitriptylin, venlafaxin)
- Monoklonální protilátky proti CGRP: Moderní biologická léčba cílící na CGRP (erenumab, fremanezumab, galcanezumab) nebo jeho receptor. Aplikují se injekčně jednou za měsíc nebo za tři měsíce a vykazují vysokou účinnost a dobrou snášenlivost.
🌍 Epidemiologie
Migréna je celosvětově rozšířené onemocnění.
- **Prevalence:** Postihuje přibližně 1 miliardu lidí na světě. V Evropě a Severní Americe se prevalence odhaduje na 15–18 %.
- **Pohlaví:** Ženy trpí migrénou 2–3krát častěji než muži, což je pravděpodobně způsobeno vlivem ženských pohlavních hormonů, zejména estrogenu.
- **Věk:** Nejčastěji se objevuje v produktivním věku, mezi 25 a 55 lety.
- **Socioekonomický dopad:** Migréna představuje obrovskou zátěž pro jedince i společnost. Je hlavní příčinou dnů prožitých s postižením (Years Lived with Disability) u lidí pod 50 let. Způsobuje značné ztráty produktivity práce a vysoké náklady na zdravotní péči.
💡 Spouštěče (Triggery)
Spouštěče jsou faktory, které mohou u predisponovaného jedince vyvolat migrénový záchvat. Jsou velmi individuální. Mezi nejčastěji uváděné patří:
- **Stres:** Jak akutní stres, tak i následné uvolnění po stresovém období ("víkendová migréna").
- **Hormonální změny u žen:** Pokles hladiny estrogenu před menstruací (menstruační migréna), ovulace, užívání hormonální antikoncepce.
- **Spánek:** Nedostatek spánku, ale i nadbytek spánku nebo nepravidelný spánkový režim.
- **Strava:** Vynechání jídla, dehydratace. Některé potraviny a nápoje, jako jsou zrající sýry (obsahující tyramin), čokoláda, citrusy, kofein (při nadměrné konzumaci i při jeho náhlém vysazení) a alkohol (zejména červené víno).
- **Smyslové podněty:** Ostré světlo, blikající světla, hlasité zvuky, silné pachy (parfémy, chemikálie).
- **Počasí:** Změny atmosférického tlaku, silný vítr, extrémní teploty.
🤔 Pro laiky: Co se děje v hlavě při migréně?
Představte si, že váš mozek má velmi citlivý "poplašný systém". U většiny lidí se tento systém spustí jen při skutečném nebezpečí, jako je zranění. U člověka s migrénou je tento systém (zejména trojklaný nerv) přecitlivělý a může ho spustit i běžný podnět, jako je změna počasí, stres nebo vynechání oběda.
Když se tento "poplach" spustí, nervová zakončení v mozkových obalech začnou uvolňovat chemické látky, především látku zvanou CGRP. Tato látka funguje jako poslíček, který křičí: "Pozor, problém!". V reakci na to se krevní cévy v okolí rozšíří a zanítí, což způsobí pulzující bolest. Zároveň se signály o bolesti šíří do dalších částí mozku, které ovládají nevolnost a citlivost na světlo a zvuk. Proto se vám při migréně dělá špatně a vadí vám každý hluk a světlo.
A co je to aura? To je jako krátký, neškodný "elektrický zkrat" v mozku. Pomalu se šířící vlna změněné elektrické aktivity přejde přes určitou část mozkové kůry, například přes zrakové centrum. Jak tato vlna postupuje, dočasně naruší normální funkci neuronů, což vidíte jako jiskření, záblesky nebo slepá místa. Jakmile vlna odezní, funkce se vrátí do normálu a zrak je opět v pořádku. Migréna tedy není jen "obyčejná bolest hlavy", ale komplexní neurologická událost, která dočasně ochromí fungování mozku.