Paracetamol
Obsah boxu
Šablona:Infobox - léčivo Paracetamol, také známý jako acetaminofen (především v Severní Americe a Japonsku), je široce používané léčivo s analgetickými (proti bolesti) a antipyretickými (proti horečce) účinky. Patří mezi nejběžnější a volně prodejné léky na světě. Na rozdíl od nesteroidních antiflogistik (NSAID), jako je ibuprofen nebo kyselina acetylsalicylová (aspirin), má jen velmi slabé protizánětlivé účinky.
Je součástí mnoha léků na nachlazení a chřipku a často se kombinuje s jinými účinnými látkami, například s kofeinem nebo slabými opioidy (např. kodein). Je považován za relativně bezpečný lék v doporučených dávkách, avšak jeho předávkování může způsobit závažné, potenciálně smrtelné poškození jater. V Česku je známý především pod obchodními názvy jako Paralen®, Panadol® nebo Paramax®.
📜 Historie
Historie paracetamolu sahá až do 19. století.
- 1877: Paracetamol byl poprvé syntetizován Harmonem Northropem Morsem na Univerzitě Johnse Hopkinse reakcí p-aminofenolu s anhydridem kyseliny octové.
- 1887: Klinický farmakolog Joseph von Mering testoval paracetamol na pacientech, ale mylně se domníval, že způsobuje methemoglobinémii (poruchu přenosu kyslíku krví), a proto jej zavrhl ve prospěch fenacetinu.
- 1948: Téměř o 60 let později vědci Bernard Brodie a Julius Axelrod (pozdější nositel Nobelovy ceny) zkoumali, proč neaspirinová analgetika způsobují methemoglobinémii. Zjistili, že hlavním metabolitem acetanilidu (jiného tehdy používaného analgetika) je právě paracetamol a že je zodpovědný za jeho analgetické účinky. Rovněž prokázali, že v terapeutických dávkách je bezpečný.
- 1955: Lék byl poprvé uveden na trh ve Spojených státech pod obchodním názvem Tylenol®.
- 1956: Ve Spojeném království byl uveden na trh jako Panadol®.
Paracetamol si rychle získal popularitu jako bezpečnější alternativa k fenacetinu, u kterého byla prokázána karcinogenita a toxicita pro ledviny, a k aspirinu, který může způsobovat žaludeční potíže a Reyeův syndrom u dětí.
⚙️ Mechanismus účinku
Přesný mechanismus účinku paracetamolu není dodnes plně objasněn a je předmětem vědeckých debat. Na rozdíl od nesteroidních antiflogistik (NSAID), které blokují enzymy cyklooxygenázy (COX-1 a COX-2) přímo v místě zánětu v těle, paracetamol působí primárně v centrální nervové soustavě (mozek a mícha).
Hlavní teorie zahrnují:
- Inhibice COX v CNS: Předpokládá se, že paracetamol selektivně inhibuje variantu enzymu COX, označovanou jako COX-3, která se nachází především v mozku. Tím snižuje produkci prostaglandinů, které jsou zodpovědné za vnímání bolesti a zvyšování tělesné teploty v hypotalamu. Jeho slabý účinek na COX-1 a COX-2 v periferních tkáních vysvětluje, proč nemá téměř žádné protizánětlivé účinky a nedráždí žaludek.
- Působení na kanabinoidní systém: Jeden z metabolitů paracetamolu, AM404, působí na kanabinoidní receptory (CB1) v mozku a inhibuje zpětné vychytávání endokanabinoidu anandamid. To vede ke zvýšení hladiny anandamidu, který má analgetické účinky.
- Interakce se serotoninovým systémem: Paracetamol může také ovlivňovat sestupné serotoninergní dráhy v míše, které tlumí přenos signálů bolesti.
Díky svému centrálnímu působení neovlivňuje srážlivost krve a je šetrnější k žaludeční sliznici než NSAID.
💊 Farmakokinetika
Farmakokinetika popisuje, jak se lék v těle vstřebává, distribuuje, metabolizuje a vylučuje.
- Absorpce: Paracetamol se po perorálním podání (tablety, sirup) rychle a téměř úplně vstřebává v tenkém střevě. Maximální koncentrace v krevní plazmě je dosaženo za 30 až 60 minut.
- Distribuce: Lék se rovnoměrně distribuuje do většiny tělesných tkání. Na plazmatické proteiny se váže jen v malé míře (cca 10–25 %).
- Metabolismus: Přibližně 90–95 % dávky je metabolizováno v játrech dvěma hlavními cestami:
1. Glukuronidace (spojení s kyselinou glukuronovou) 2. Sulfatace (spojení se sulfátovou skupinou) Vzniklé metabolity jsou neaktivní, rozpustné ve vodě a snadno se vylučují.
- Toxický metabolit: Malá část (5–10 %) paracetamolu je metabolizována systémem cytochromu P450 (konkrétně enzymem CYP2E1) na vysoce reaktivní a toxický meziprodukt zvaný N-acetyl-p-benzochinon imin (NAPQI). Za normálních okolností je NAPQI okamžitě detoxikován spojením s glutathionem, antioxidantem přítomným v jaterních buňkách.
- Vylučování: Neaktivní metabolity jsou vylučovány převážně ledvinami do moči. Biologický poločas (doba, za kterou klesne koncentrace léku v těle na polovinu) je u dospělých 1–4 hodiny.
🩺 Klinické použití
Paracetamol je indikován k léčbě mírné až středně silné bolesti a ke snížení horečky.
Indikace
- Bolest: Bolest hlavy, migréna, bolest zubů, bolest zad, menstruační bolesti, bolest svalů a kloubů při artróze.
- Horečka: Snižování horečky při různých onemocněních, jako je nachlazení, chřipka nebo jiné infekce.
- Kombinovaná terapie: Často se používá v kombinaci s jinými léky pro zesílení účinku, například:
* S opioidy (např. kodein, tramadol) pro léčbu silnější bolesti. * S kofeinem, který zrychluje nástup a zvyšuje účinnost analgezie. * S dalšími látkami v lécích proti nachlazení (např. fenylefrin, pseudoefedrin).
Je lékem první volby pro pacienty, kteří nemohou užívat NSAID, například lidé s žaludečními vředy, poruchami srážlivosti krve nebo astmatici citliví na aspirin. Je také považován za bezpečné analgetikum a antipyretikum pro těhotné ženy a děti.
⚠️ Nežádoucí účinky a toxicita
Při dodržování doporučeného dávkování je paracetamol velmi bezpečný lék s minimem nežádoucích účinků. Nejzávažnějším rizikem je hepatotoxicita (poškození jater) při předávkování.
Předávkování a poškození jater
Předávkování paracetamolem je jednou z nejčastějších příčin akutního selhání jater v západním světě. K toxicitě dochází, když je přijata dávka, která převyšuje schopnost jater detoxikovat toxický metabolit NAPQI.
- Mechanismus toxicity: Při vysokých dávkách paracetamolu se vyčerpají zásoby glutathionu v játrech. Nahromaděný NAPQI se pak váže na proteiny v jaterních buňkách a způsobuje jejich nekrózu (odumření).
- Toxická dávka: U dospělého člověka se za potenciálně toxickou považuje jednorázová dávka vyšší než 150 mg/kg tělesné hmotnosti, nebo více než 10 gramů celkem. U dětí jsou limity nižší. Riziko je vyšší u alkoholiků, podvyživených osob nebo u lidí užívajících léky, které indukují enzym CYP2E1.
- Příznaky předávkování: Příznaky se objevují ve fázích:
1. **Fáze 1 (do 24 hodin):** Nevolnost, zvracení, bledost, pocení. 2. **Fáze 2 (24–72 hodin):** Příznaky mohou ustoupit, ale začínají se zvyšovat jaterní enzymy. 3. **Fáze 3 (72–96 hodin):** Vrchol poškození jater, žloutenka, poruchy srážlivosti, encefalopatie. Může dojít k selhání jater. 4. **Fáze 4 (po 4 dnech):** Buď postupné uzdravování, nebo smrt v důsledku selhání jater.
Léčba předávkování
Základem léčby je co nejrychlejší podání antidota, kterým je N-acetylcystein (NAC). NAC působí jako prekurzor glutathionu, čímž obnovuje jeho zásoby v játrech a pomáhá detoxikovat NAPQI. Je nejúčinnější, pokud je podán do 8 hodin od požití toxické dávky.
Ostatní nežádoucí účinky
- Kožní reakce: Vzácně může paracetamol způsobit závažné kožní reakce, jako je Stevens-Johnsonův syndrom (SJS) nebo toxická epidermální nekrolýza (TEN).
- Astma: Některé studie naznačují možnou souvislost mezi častým užíváním paracetamolu v dětství a zvýšeným rizikem vzniku astmatu, ale příčinná souvislost nebyla jednoznačně prokázána.
🧑🏫 Vysvětlení pro laiky
- Jak funguje proti bolesti a horečce? Představte si, že bolest a horečka jsou jako poplašný systém v těle, který je řízen z "centrály" v mozku. Zatímco léky jako ibuprofen vypínají alarm přímo u zdroje problému (např. u zraněného kotníku), paracetamol jde rovnou do "centrály" a ztišuje alarm tam. Proto je účinný proti bolesti a horečce, ale moc nepomáhá se zánětem (otokem).
- Proč je předávkování nebezpečné? Naše játra jsou jako velmi výkonná čistička odpadu. Když si vezmete normální dávku paracetamolu, játra jej bez problémů zpracují. Malá část se přemění na jedovatou látku (NAPQI), ale játra mají "uklízecí četu" (glutathion), která ji okamžitě zneškodní. Pokud si ale vezmete příliš mnoho tablet najednou, vytvoří se tolik jedovaté látky, že "uklízecí četa" je přetížena a dojdou jí síly. Jedovatá látka se pak začne hromadit a ničit samotnou "čističku" – tedy játra.