Myokard
Obsah boxu
Myokard (z řeckého mys - sval a kardia - srdce) je střední, svalová vrstva srdeční stěny, která se nachází mezi vnitřní výstelkou (endokard) a vnějším obalem (epikard). Jedná se o nejsilnější a funkčně nejdůležitější část srdce, zodpovědnou za jeho stahy (kontrakce), které pumpují krev do celého těla. Myokard je tvořen specializovaným typem příčně pruhované svaloviny, známým jako srdeční svalovina. Na rozdíl od kosterního svalstva pracuje myokard nedobrovolně a je schopen nepřetržité, rytmické činnosti po celý život jedince.
Tloušťka myokardu se liší v různých částech srdce. Nejsilnější je ve stěně levé komory, která musí vyvinout dostatečný tlak k vypuzení okysličené krve do velkého krevního oběhu (aorty a dále do celého těla). Stěna pravé komory je tenčí, protože pumpuje krev pouze do plicního oběhu s nižším tlakem. Stěny srdečních síní jsou nejtenčí, jelikož jejich hlavní funkcí je posunout krev do komor.
🔬 Struktura a histologie
Myokard je složen z vysoce specializovaných buněk zvaných kardiomyocyty. Tyto buňky mají několik unikátních vlastností, které jim umožňují efektivně plnit svou funkci.
Kardiomyocyty
Kardiomyocyt je základní stavební a funkční jednotkou myokardu. Jedná se o buňky cylindrického tvaru, které jsou však na rozdíl od buněk kosterního svalu kratší, širší a často se na svých koncích větví. Každý kardiomyocyt obvykle obsahuje jedno, maximálně dvě jádra umístěná centrálně.
Charakteristickým znakem je obrovské množství mitochondrií, které mohou tvořit až 35 % objemu buňky. Toto množství zajišťuje dostatečnou produkci ATP, hlavního zdroje energie pro neustálou svalovou kontrakci. Kardiomyocyty mají také příčné pruhování, podobně jako kosterní svaly, což je způsobeno pravidelným uspořádáním kontraktilních proteinů – aktinu a myosinu – do útvarů zvaných sarkomery.
Interkalární disky
Jednotlivé kardiomyocyty jsou mezi sebou propojeny specializovanými strukturami zvanými interkalární disky. Tyto disky jsou klíčové pro funkci myokardu jako celku a obsahují dva důležité typy spojů:
- Desmozomy: Pevné mechanické spoje, které drží buňky pohromadě a zabraňují jejich oddělení během silných srdečních stahů. Fungují jako "nýty".
- NEXY (Gap Junctions): Jsou to kanálky, které přímo propojují cytoplazmu sousedních buněk. Umožňují rychlý přestup iontů a elektrických vzruchů z jedné buňky na druhou. Díky nexům se může akční potenciál šířit myokardem velmi rychle a koordinovaně, což vede k tomu, že se celá svalovina síní nebo komor stahuje jako jediná jednotka (tzv. funkční syncytium).
⚙️ Funkce
Hlavní a životně důležitou funkcí myokardu je generování síly pro pumpování krve. Tento proces probíhá v cyklickém střídání stahu (systoly) a uvolnění (diastoly).
Srdeční stah (Systola)
Systola je fáze srdečního cyklu, kdy se myokard komor stahuje a vypuzuje krev do aorty a plicnice. Proces je spuštěn elektrickým vzruchem, který vzniká v sinoatriálním uzlu a šíří se po celém myokardu prostřednictvím převodního systému srdečního. Tento vzruch způsobí uvolnění vápenatých iontů ze sarkoplazmatického retikula uvnitř kardiomyocytů, což spustí interakci mezi aktinem a myosinem a dojde ke svalovému stahu.
Uvolnění (Diastola)
Diastola je fáze, kdy je myokard relaxovaný. Během této doby se srdeční komory znovu plní krví přitékající ze síní. Tento proces je aktivní a vyžaduje energii (ATP) pro odčerpání vápenatých iontů zpět do sarkoplazmatického retikula.
Zákon "všechno nebo nic"
Na rozdíl od kosterního svalu, kde lze sílu stahu regulovat počtem zapojených svalových vláken, pro myokard platí zákon "všechno nebo nic". To znamená, že pokud je vzruch dostatečně silný, aby vyvolal kontrakci jedné buňky, rozšíří se díky interkalárním diskům na všechny ostatní buňky v daném oddílu (síně nebo komory) a dojde k maximálnímu možnému stahu za daných podmínek. Síla stahu celého srdce je pak regulována hormonálně (adrenalin) a nervově (autonomní nervový systém).
🩸 Krevní zásobení
Myokard je metabolicky extrémně aktivní tkáň s vysokou spotřebou kyslíku a živin. I v klidu spotřebuje srdce přibližně 10 % celkové spotřeby kyslíku v těle. Toto životně důležité zásobení zajišťují věnčité tepny (koronární arterie), které odstupují přímo z aorty těsně za aortální chlopní.
Existují dvě hlavní věnčité tepny:
- Levá věnčitá tepna (Arteria coronaria sinistra): Zásobuje většinu levé komory, levou síň a přední část mezikomorové přepážky.
- Pravá věnčitá tepna (Arteria coronaria dextra): Zásobuje pravou komoru, pravou síň, spodní a zadní část levé komory a části převodního systému.
Jakékoli zúžení nebo ucpání těchto tepen, nejčastěji v důsledku aterosklerózy, vede k nedostatečnému prokrvení myokardu (ischemie), což může způsobit bolest na hrudi (angina pectoris) a v nejhorším případě odumření části srdečního svalu (infarkt myokardu).
🩺 Klinický význam a onemocnění
Onemocnění myokardu patří mezi nejčastější příčiny úmrtí v rozvinutých zemích. Mezi nejvýznamnější patří:
Ischemická choroba srdeční a infarkt myokardu
Ischemická choroba srdeční je zastřešující termín pro stavy způsobené nedostatečným prokrvením myokardu. Pokud dojde k náhlému a úplnému uzávěru věnčité tepny (trombem), část myokardu, kterou tepna zásobuje, začne odumírat. Tento stav se nazývá infarkt myokardu. Odumřelá tkáň se hojí jizvou, která již nemá schopnost se stahovat, což trvale snižuje čerpací schopnost srdce a může vést k srdečnímu selhání.
Myokarditida
Myokarditida je zánět srdečního svalu. Nejčastěji je způsobena virovou infekcí (např. coxsackieviry, parvovirus B19), ale může mít i bakteriální, autoimunitní nebo toxický původ. Zánět může poškodit kardiomyocyty a vést k poruchám srdečního rytmu (arytmie), bolesti na hrudi a v těžkých případech k akutnímu srdečnímu selhání.
Kardiomyopatie
Kardiomyopatie jsou skupinou onemocnění postihujících přímo srdeční sval, které nejsou způsobeny ischemií, hypertenzí nebo chlopenními vadami. Mezi hlavní typy patří:
- Dilatační kardiomyopatie: Srdce je zvětšené (dilatované) a jeho stěny ztenčené, což vede k slabé kontrakci a srdečnímu selhání.
- Hypertrofická kardiomyopatie: Myokard je abnormálně ztluštělý, což brání plnění komor krví a může vést k poruchám rytmu a náhlé srdeční smrti, zejména u mladých sportovců.
- Restriktivní kardiomyopatie: Stěny komor jsou tuhé (ale ne nutně ztluštělé), což omezuje jejich schopnost se roztáhnout a naplnit krví.
🔬 Pro laiky
Představte si myokard jako neúnavný a extrémně výkonný motor vašeho těla. Tento motor je sestaven z milionů malých, propojených "válců" (kardiomyocytů), které musí pracovat v dokonalé souhře, aby pumpovaly krev.
- Kardiomyocyt: Je to základní součástka motoru. Každá tato buňka má vlastní "elektrárnu" (mitochondrie), která jí dodává energii na práci.
- Interkalární disk: Jsou to speciální spojky mezi jednotlivými "válci". Zajišťují, že se všechny stáhnou přesně ve stejný okamžik. Díky nim pracuje srdce jako jeden celek, a ne jako chaotický soubor jednotlivých buněk.
- Ischemie: Tento termín znamená, že motor nedostává dostatek paliva (kyslíku a živin). Je to jako ucpané palivové potrubí u auta. Motor začne "vynechávat" a může se poškodit.
- Infarkt myokardu: Je to stav, kdy se palivové potrubí ucpe úplně. Část motoru, která zůstane bez paliva, se nenávratně porouchá a přestane fungovat.
Myokard je tedy sval, který na rozdíl od svalů na rukou nebo nohou nikdy neodpočívá a pracuje 24 hodin denně po celý náš život. Jeho zdraví je naprosto klíčové pro fungování celého organismu.