Přeskočit na obsah

Fibrilace síní

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - nemoc

Fibrilace síní (zkratka FiS nebo AFib z anglického Atrial fibrillation) je nejčastější porucha srdečního rytmu (arytmie). Jedná se o supraventrikulární tachyarytmii, která je charakterizována nekoordinovanou a velmi rychlou elektrickou aktivitou srdečních síní, což vede k nepravidelné a často zrychlené činnosti srdečních komor. V důsledku chaotických stahů síní dochází ke ztrátě jejich mechanické funkce, což zhoršuje plnění komor krví a zvyšuje riziko vzniku krevních sraženin (trombů) v srdci.

Hlavním nebezpečím fibrilace síní je významně zvýšené riziko cévní mozkové příhody (mrtvice), která je často závažnější než mrtvice z jiných příčin. Dále může vést k srdečnímu selhání, zhoršení kvality života a zvýšené úmrtnosti. Prevalence fibrilace síní stoupá s věkem a je často spojena s dalšími kardiovaskulárními a metabolickými onemocněními.

🩺 Patofyziologie

Za normálních okolností vzniká elektrický vzruch v sinoatriálním uzlu (SA uzel), který je přirozeným udavatelem kroku (pacemakerem) srdce. Odtud se vzruch šíří organizovaně po síních, což způsobí jejich koordinovaný stah (kontrakci) a vypuzení krve do komor. Následně vzruch přechází přes atrioventrikulární uzel (AV uzel) na komory, které se rovněž koordinovaně stáhnou a vypumpují krev do celého těla. Tento pravidelný rytmus se nazývá sinusový rytmus.

Při fibrilaci síní je aktivita SA uzlu nahrazena chaotickými, rychlými a nepravidelnými elektrickými vzruchy, které krouží po síních (tzv. re-entry mechanismus) nebo vznikají na více místech najednou (tzv. ektopická ložiska), nejčastěji v oblasti ústí plicních žil. Tyto vzruchy bombardují síně frekvencí 400–600 za minutu. Síně na takto rychlou stimulaci nedokážou mechanicky odpovědět a místo efektivního stahu se pouze chvějí (fibrilují).

AV uzel funguje jako filtr, který naštěstí nepropustí všechny tyto rychlé vzruchy na komory. Propouští je však nepravidelně, což vede k nepravidelné a obvykle zrychlené akci komor (typicky 100–180 stahů za minutu). Tato nepravidelná činnost komor je hlavním znakem fibrilace síní na EKG.

Ztráta koordinovaného stahu síní má dva hlavní důsledky:

  1. Hemodynamický dopad: Síně se nepodílejí na plnění komor (ztráta tzv. "síňového příspěvku"), což může snížit srdeční výdej až o 20–30 %. U zdravých jedinců to nemusí způsobovat potíže, ale u pacientů s jiným srdečním onemocněním to může vést k projevům srdečního selhání.
  2. Tromboembolické riziko: V míhajících se síních, zejména v jejich výběžku zvaném ouško levé síně, krev stagnuje. To vytváří ideální podmínky pro vznik krevních sraženin (trombů). Pokud se takový trombus uvolní do krevního oběhu, může ucpat některou z tepen v těle. Nejčastěji putuje do mozku a způsobí ischemickou cévní mozkovou příhodu.

📊 Klasifikace

Fibrilace síní se dělí do několika kategorií podle délky trvání a způsobu ukončení epizod:

  • Prvně diagnostikovaná fibrilace síní: Každá epizoda FiS, která je u pacienta zaznamenána poprvé, bez ohledu na její trvání nebo příznaky.
  • Paroxysmální (záchvatovitá) fibrilace síní: Epizody trvají méně než 7 dní (často méně než 48 hodin) a končí spontánně (samy od sebe) bez nutnosti léčebného zásahu.
  • Perzistentní (setrvávající) fibrilace síní: Epizody trvají déle než 7 dní a k jejich ukončení je nutná léčba (buď farmakologická nebo elektrická kardioverze).
  • Dlouhodobě perzistentní fibrilace síní: Trvá déle než 1 rok a stále je snaha o obnovení sinusového rytmu.
  • Permanentní (trvalá) fibrilace síní: Fibrilace síní je akceptována jako trvalý stav a lékař spolu s pacientem se rozhodli, že se již nebudou pokoušet o obnovení normálního sinusového rytmu. Léčba se soustředí na kontrolu srdeční frekvence a prevenci mrtvice.

📜 Příčiny a rizikové faktory

Fibrilace síní může být způsobena řadou faktorů, které ovlivňují strukturu a elektrické vlastnosti srdce. Často se jedná o kombinaci více příčin.

Nejčastější rizikové faktory:

  • Věk: Nejvýznamnější rizikový faktor. Prevalence dramaticky stoupá po 60. roce života.
  • Arteriální hypertenze: Dlouhodobě vysoký krevní tlak zatěžuje srdce a vede ke změnám jeho struktury.
  • Strukturální srdeční onemocnění:
   *   Ischemická choroba srdeční a stav po infarktu myokardu.
   *   Srdeční selhání.
   *   Onemocnění srdečních chlopní (zejména mitrální stenóza a nedomykavost).
   *   Kardiomyopatie (onemocnění srdečního svalu).
  • Diabetes mellitus: Cukrovka 1. i 2. typu.
  • Obezita: Zvyšuje riziko nejen přímo, ale i prostřednictvím hypertenze a diabetu.
  • Onemocnění štítné žlázy: Zejména hypertyreóza (zvýšená funkce).
  • Chronické onemocnění ledvin.
  • Spánková apnoe: Opakované zástavy dechu ve spánku.
  • Nadměrná konzumace alkoholu: Akutní i chronická. Záchvat FiS po alkoholovém excesu se někdy nazývá "holiday heart syndrome".
  • Genetická predispozice: V některých rodinách se fibrilace síní vyskytuje častěji.
  • Předchozí operace srdce.

V některých případech, zejména u mladších jedinců, se nepodaří žádnou zjevnou příčinu odhalit. Tento stav se označuje jako osamocená nebo idiopatická fibrilace síní.

симптомы Příznaky

Projevy fibrilace síní jsou velmi variabilní. Přibližně třetina pacientů je zcela bez příznaků (asymptomatická) a arytmie je odhalena náhodně při EKG vyšetření.

Typické příznaky zahrnují:

  • Palpitace (bušení srdce): Pocit nepravidelného, rychlého nebo silného tlukotu srdce.
  • Dušnost: Zvláště při námaze, ale i v klidu.
  • Únava a slabost: Snížená tolerance zátěže.
  • Závratě nebo pocit na omdlení.
  • Bolest na hrudi: Může připomínat angina pectoris.
  • Snížená výkonnost.

Intenzita příznaků nezávisí na závažnosti arytmie. I pacienti s mírnými příznaky mají stejné riziko cévní mozkové příhody jako ti s výraznými potížemi.

🔬 Diagnostika

Základním vyšetřením pro potvrzení diagnózy fibrilace síní je elektrokardiografie (EKG).

Charakteristické EKG známky:

  • Absence P vln: Normální vlny P, které reprezentují stah síní, jsou nahrazeny malými, nepravidelnými fibrilačními vlnkami (vlny f).
  • Nepravidelné R-R intervaly: Vzdálenost mezi jednotlivými stahy komor (komplexy QRS) je zcela nepravidelná.
  • Normální šířka QRS komplexu: Pokud není přítomno jiné postižení převodního systému.

Protože fibrilace síní může být záchvatovitá, jednorázové EKG v ordinaci ji nemusí zachytit. V takových případech se používá dlouhodobé monitorování:

  • Holter EKG: Nepřetržitý záznam EKG po dobu 24–48 hodin (někdy i déle).
  • Epizodní záznamníky: Pacient si přikládá zařízení na hrudník v momentě, kdy pociťuje příznaky.
  • Implantabilní smyčkové rekordéry: Malé zařízení implantované pod kůži, které může monitorovat srdeční rytmus po dobu několika let.

Další doplňující vyšetření:

  • Echokardiografie (ultrazvuk srdce): Zhodnotí velikost srdečních oddílů, funkci komor, stav chlopní a může odhalit přítomnost trombů v oušku levé síně.
  • Krevní testy: K odhalení příčin jako je onemocnění štítné žlázy, poruchy iontů nebo onemocnění ledvin.
  • Zátěžový test: K posouzení reakce srdeční frekvence na zátěž a odhalení případné ischemické choroby srdeční.

💊 Léčba

Léčba fibrilace síní je komplexní a má tři hlavní cíle: 1. Prevence tromboembolických příhod (zejména cévní mozkové příhody). 2. Kontrola srdeční frekvence (rate control). 3. Kontrola srdečního rytmu (rhythm control), tedy snaha o obnovení a udržení sinusového rytmu.

1. Prevence cévní mozkové příhody

Toto je nejdůležitější součást léčby. Riziko mrtvice se hodnotí pomocí skórovacích systémů, z nichž nejznámější je CHA₂DS₂-VASc skóre. Toto skóre zohledňuje rizikové faktory jako srdeční selhání, hypertenze, věk, diabetes, prodělaná mrtvice, pohlaví a cévní onemocnění.

Na základě výsledného skóre je pacientům indikována antikoagulační léčba (léky na ředění krve):

  • Warfarin: Starší lék, jehož účinek je nutné pravidelně monitorovat krevními testy (tzv. INR).
  • Nová perorální antikoagulancia (NOAC/DOAC): Modernější léky jako dabigatran, rivaroxaban, apixaban a edoxaban. Mají předvídatelnější účinek a nevyžadují pravidelné monitorování. Jsou dnes lékem první volby pro většinu pacientů.

U pacientů s vysokým rizikem krvácení nebo kontraindikací antikoagulace lze zvážit mechanický uzávěr ouška levé síně (tzv. okluder).

2. Kontrola srdeční frekvence (Rate Control)

Cílem je zpomalit rychlý převod vzruchů na komory a snížit tak klidovou srdeční frekvenci pod 110 tepů za minutu. Tím se zlepší plnění komor a zmírní se příznaky. Používají se k tomu léky:

Tato strategie je často volena u starších pacientů s minimálními příznaky a u permanentní fibrilace síní.

3. Kontrola srdečního rytmu (Rhythm Control)

Cílem je obnovit a udržet normální sinusový rytmus. Tato strategie je preferována u mladších, symptomatických pacientů.

  • Kardioverze:
   *   Elektrická kardioverze: Obnovení rytmu pomocí elektrického výboje v krátkodobé anestezii. Je velmi účinná.
   *   Farmakologická kardioverze: Podání antiarytmik (např. propafenon, amiodaron) k obnovení rytmu.
  • Dlouhodobá antiarytmická léčba: Podávání léků k prevenci opakování záchvatů FiS.
  • Katetrová ablace: Invazivní metoda, při které se pomocí katetru zavedeného přes cévy do srdce zničí (izoluje) malá ložiska srdeční tkáně, která jsou zodpovědná za vznik arytmie. Nejčastěji se provádí izolace plicních žil. Úspěšnost je vysoká, zejména u paroxysmální formy.

💡 Pro laiky

Představte si srdce jako dům se čtyřmi místnostmi (dvě horní se jmenují síně, dvě dolní komory) a vlastním elektrickým rozvodem. V normálním stavu hlavní jistič (SA uzel) vysílá pravidelné elektrické impulsy, které způsobí, že se nejprve organizovaně stáhnou horní místnosti (síně) a napumpují krev do dolních (komor). Poté se se zpožděním stáhnou komory a vypumpují krev do celého těla. Vše funguje jako dobře seřízený motor.

Při fibrilaci síní dojde v horních místnostech (síních) k elektrickému zkratu. Místo jednoho pravidelného impulsu zde vzniká elektrický chaos – stovky malých, nekoordinovaných signálů. Síně se proto přestanou normálně stahovat a jen se chvějí.

Tento chaos se částečně přenáší i na dolní místnosti (komory), které začnou pracovat nepravidelně a často příliš rychle. To je důvod, proč člověk cítí bušení srdce a je unavený – motor běží nepravidelně a neefektivně.

Největší nebezpečí ale spočívá v tom, že v chvějících se síních krev proudí pomaleji a může se zde vytvořit sraženina. Pokud se tato sraženina utrhne a krevní proud ji zanese do mozku, ucpe cévu a způsobí mrtvici. Proto je nejdůležitější částí léčby podávání léků na "ředění krve", které vzniku těchto sraženin brání.

📈 Prognóza a prevence

Fibrilace síní je chronické a často progresivní onemocnění. I po úspěšné léčbě se může vracet. Sama o sobě není bezprostředně život ohrožující, ale významně zvyšuje riziko závažných komplikací. Pacienti s fibrilací síní mají:

Prevence spočívá v důsledné kontrole a léčbě rizikových faktorů:


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Fibrilace_síní&oldid=15460“