Schizofrenie

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - nemoc Schizofrenie je závažné, chronické duševní onemocnění, které patří do skupiny psychotických poruch. Charakteristické je pro ni narušení myšlenkových procesů, vnímání reality, prožívání emocí a chování. Lidé trpící schizofrenií mohou zažívat halucinace (nejčastěji sluchové), bludy (mylná a nevyvratitelná přesvědčení) a dezorganizovanou řeč či chování. Onemocnění typicky propuká v rané dospělosti, nejčastěji mezi 15. a 35. rokem života, a postihuje muže i ženy přibližně stejně. Navzdory rozšířenému mýtu se nejedná o "rozštěpenou osobnost" ve smyslu mnohočetné poruchy osobnosti.

🧐 Charakteristika a příznaky

Příznaky schizofrenie se obvykle dělí do několika kategorií, které pomáhají lépe pochopit komplexnost tohoto onemocnění.

Pozitivní příznaky

Jedná se o prožitky a projevy chování, které jsou "navíc" oproti běžnému prožívání. Obvykle dobře reagují na farmakologickou léčbu.

• Halucinace: Vnímání podnětů, které reálně neexistují. Nejčastější jsou sluchové halucinace (slyšení hlasů), ale mohou být i zrakové, čichové, chuťové nebo hmatové.
• Bludy: Nevývratná a mylná přesvědčení, která neodpovídají realitě a kultuře daného jedince. Časté jsou bludy paranoidní (pocit pronásledování), grandiózní (přesvědčení o vlastní výjimečnosti) nebo vztahovačné (vztahování neutrálních událostí k vlastní osobě).
• Dezorganizované myšlení a řeč: Myšlenkové procesy jsou narušené, což se projevuje zmatenou, nesouvislou až nesrozumitelnou řečí ("slovní salát").
• Dezorganizované nebo katatonní chování: Může sahat od bizarního a nepředvídatelného chování až po katatonní stavy, kdy jedinec setrvává v nehybných, strnulých polohách (stupor) nebo naopak projevuje nadměrnou, bezcílnou motorickou aktivitu.

Negativní příznaky

Tyto příznaky představují "úbytek" nebo "ochuzení" normálních duševních funkcí a schopností. Často jsou hůře léčitelné a výrazně ovlivňují sociální a pracovní fungování.

• Oploštělá afektivita: Snížená schopnost prožívat a vyjadřovat emoce, tvář působí "ploše" a bez výrazu.
• Alogie: Ochuzení řeči, projev je chudý na slova a obsah.
• Abulie (apatie): Ztráta motivace, vůle a schopnosti iniciovat a dokončovat cílené aktivity.
• Anhedonie: Neschopnost prožívat radost z aktivit, které dříve jedince těšily.
• Sociální stažení: Ztráta zájmu o sociální interakce a tendence k izolaci.

Kognitivní příznaky

Jedná se o poruchy poznávacích funkcí, které jsou často subtilní, ale významně zasahují do kvality života.

• Poruchy pozornosti a soustředění: Obtíže udržet pozornost a soustředit se na úkol.
• Poruchy paměti: Problémy s pracovní i dlouhodobou pamětí.
• Poruchy exekutivních funkcí: Narušená schopnost plánovat, organizovat a řešit problémy.

🧬 Příčiny a rizikové faktory

Přesná příčina schizofrenie není plně objasněna, ale předpokládá se, že jde o multifaktoriální onemocnění, na jehož vzniku se podílí kombinace několika faktorů. Základním modelem je tzv. model zranitelnosti a stresu (diateze-stres model), který předpokládá vrozenou nebo získanou náchylnost (dispozici), která se projeví až po vystavení zátěžovým faktorům (stres).

• Genetické faktory: Dědičnost hraje významnou roli. Riziko onemocnění je u příbuzného prvního stupně (rodič, sourozenec) přibližně 10%. U jednovaječných dvojčat, pokud onemocní jedno z nich, je pravděpodobnost u druhého 35–58 %.
• Neurobiologické faktory:
  • Nerovnováha neurotransmiterů: Klíčovou roli hraje zejména dopamin (dopaminová hypotéza), ale také serotonin a glutamát.
  • Strukturální změny mozku: U některých pacientů jsou pozorovány jemné změny ve struktuře mozku, jako je mírně zmenšený objem některých oblastí (např. čelního laloku) a rozšíření mozkových komor.
• Environmentální a psychosociální faktory:
  • Perinatální komplikace: Problémy během těhotenství a porodu, jako je hypoxie, infekce matky nebo podvýživa, mohou mírně zvýšit riziko.
  • Stresové životní události: Závažný stres nebo trauma mohou působit jako spouštěč u vnímavých jedinců.
  • Užívání návykových látek: Zneužívání konopí (zejména v dospívání), amfetaminů a dalších drog je silným rizikovým faktorem a může spustit psychotickou epizodu.
  • Městské prostředí a migrace: Vyrůstání ve velkém městě nebo status migranta jsou spojeny s vyšším rizikem.

🩺 Diagnostika a typy

Diagnostika schizofrenie je založena na klinickém posouzení psychiatrem. Neexistuje žádný specifický laboratorní test, který by nemoc potvrdil. Diagnóza se opírá o podrobnou anamnézu, pozorování chování a splnění diagnostických kritérií podle mezinárodních klasifikačních systémů, jako je MKN-11 (Mezinárodní klasifikace nemocí) nebo DSM-5 (Diagnostický a statistický manuál duševních poruch). Pro stanovení diagnózy je nutné, aby příznaky přetrvávaly po určitou dobu (obvykle alespoň jeden měsíc) a aby byly vyloučeny jiné příčiny, jako jsou organická onemocnění mozku, intoxikace látkami nebo jiné duševní poruchy (např. bipolární afektivní porucha).

Historické subtypy

Starší klasifikační systémy (jako MKN-10) rozlišovaly několik podtypů schizofrenie podle převažujících příznaků. Současné systémy (DSM-5, MKN-11) od tohoto dělení upustily kvůli jejich nízké stabilitě a prognostické hodnotě a místo toho hodnotí závažnost jednotlivých dimenzí příznaků. Pro historický kontext se však stále uvádějí:

• Paranoidní schizofrenie: Dominovaly bludy (hlavně persekuční) a sluchové halucinace.
• Hebefrenní (dezorganizovaná) schizofrenie: V popředí byla dezorganizace myšlení a chování, oploštělé a nepřiměřené emoce.
• Katatonní schizofrenie: Charakteristické byly poruchy psychomotoriky (stupor, excitace, vosková ohebnost).
• Simplexní schizofrenie: Plíživý rozvoj negativních příznaků bez výrazných pozitivních symptomů.

💊 Léčba a management

Léčba schizofrenie je komplexní a celoživotní proces, který vyžaduje multimodální přístup. Cílem je potlačit příznaky, předejít relapsům a zlepšit kvalitu života a sociální fungování.

• Farmakoterapie: Základem léčby jsou antipsychotika (dříve neuroleptika). Tyto léky účinně tlumí především pozitivní příznaky tím, že ovlivňují neurotransmiterové systémy v mozku (hlavně dopaminové receptory). Dělí se na:
  • Antipsychotika 1. generace (typická): Např. haloperidol. Jsou účinná, ale mají vyšší riziko motorických nežádoucích účinků.
  • Antipsychotika 2. generace (atypická): Např. risperidon, olanzapin, klozapin, aripiprazol. Jsou často preferována pro lepší profil nežádoucích účinků a lepší působení na negativní a kognitivní příznaky.
• Psychosociální intervence: Jsou klíčové pro dlouhodobou stabilitu a zotavení.
  • Psychoterapie: Zejména kognitivně behaviorální terapie (KBT) pomáhá pacientům lépe zvládat příznaky (např. hlasy), identifikovat spouštěče relapsu a pracovat s bludnými přesvědčeními.
  • Psychoedukace a práce s rodinou: Informování pacienta a jeho rodiny o nemoci, léčbě a strategiích zvládání je zásadní pro prevenci relapsů.
  • Kognitivní remediace: Trénink zaměřený na zlepšení kognitivních funkcí, jako je paměť, pozornost a řešení problémů.
  • Nácvik sociálních dovedností a podporované zaměstnávání: Pomáhají pacientům znovu se začlenit do společnosti a pracovního života.
• Hospitalizace: V akutní fázi nemoci, kdy je pacient nebezpečný sobě nebo okolí, je často nutná krátkodobá hospitalizace k stabilizaci stavu.

📈 Prognóza a epidemiologie

Schizofrenie postihuje celosvětově přibližně 0,3–0,7 % populace, což představuje desítky milionů lidí. V České republice se léčí přibližně 100 000 lidí s tímto onemocněním. Průběh nemoci je velmi variabilní:

• Přibližně jedna třetina pacientů zažije jen jednu nebo několik málo epizod a dosáhne dobrého zotavení.
• Jedna třetina má opakované epizody (relapsy) s obdobími remise, ale s určitým přetrvávajícím postižením.
• U jedné třetiny má onemocnění chronický, postupně se zhoršující průběh.

Schizofrenie je spojena s vyšší mírou komorbidit (dalších nemocí) a zkrácenou délkou života v průměru o 15–20 let, a to jak kvůli vyššímu riziku sebevraždy (asi 5–10 % pacientů dokoná sebevraždu), tak kvůli vyššímu výskytu somatických onemocnění (např. kardiovaskulárních chorob).

⏳ Historie

Popisy stavů podobných schizofrenii lze nalézt již ve starověkých textech.

• 1853: Francouzský psychiatr Bénédict Morel popsal stav, který nazval démence précoce (předčasná demence), u mladých pacientů.
• 1893: Německý psychiatr Emil Kraepelin systematicky definoval dementia praecox jako samostatnou nozologickou jednotku, odlišnou od maniodepresivní psychózy, a zdůraznil její chronický a zhoršující se průběh.
• 1908–1911: Švýcarský psychiatr Eugen Bleuler zavedl termín schizofrenie (z řeckého schizein – štěpit a phren – mysl), aby popsal "rozštěpení" psychických funkcí (myšlení, emocí, vnímání), nikoli osobnosti. Popsal také základní příznaky známé jako "čtyři A": porucha Asociací, porucha Afektivity, Autismus a Ambivalence.

💡 Pro laiky: Vysvětlení pro každého

Představte si mozek jako velmi výkonný počítač, který má za úkol zpracovávat obrovské množství informací z okolního světa – co vidíte, slyšíte, cítíte. U zdravého člověka funguje speciální "filtr", který třídí důležité informace od nedůležitých. U člověka se schizofrenií je tento filtr porouchaný. Mozek je najednou zaplaven všemi vjemy najednou a nedokáže je správně zpracovat a roztřídit.

• Pozitivní příznaky (halucinace, bludy): Kvůli chybnému filtrování si mozek začne vytvářet vlastní realitu, aby si chaos nějak vysvětlil. Může "vytvořit" hlasy, které komentují dění (halucinace), nebo pevná přesvědčení, že ho někdo sleduje (bludy), protože si nedokáže jinak vysvětlit náhodné pohledy lidí na ulici. Je to jako když počítač s poškozeným softwarem začne zobrazovat nesmyslná okna a chybové hlášky.
• Negativní příznaky (apatie, ztráta radosti): Neustálé přetížení a chaos v hlavě jsou nesmírně vyčerpávající. Počítač, který je neustále přetížený, se zpomalí a přestane reagovat. Podobně i mozek člověka se schizofrenií "vypne" některé funkce, aby ušetřil energii. Projeví se to jako ztráta motivace, neschopnost cítit radost nebo prázdný výraz ve tváři. Není to lenost, ale obranný mechanismus přetíženého systému.

Léčba antipsychotiky funguje jako "opravný program", který pomáhá obnovit funkci onoho filtru. Zmírní chaos, a tím pádem mozek nemusí vytvářet vlastní realitu (ustoupí halucinace a bludy) a má více energie na běžné fungování (zlepší se negativní příznaky).

📚 Odkazy v kultuře

Schizofrenie je častým, i když ne vždy přesně zobrazeným, tématem ve filmu a literatuře.

• Filmy: Čistá duše (zobrazení života matematika Johna Nashe), Prokletý ostrov, Černá labuť.
• Literatura: Skleněný zvon od Sylvie Plathové, Přelet nad kukaččím hnízdem od Kena Keseyho.

Zdroje

WikiSkripta Wikipedie Dr. Max NZIP.cz proLékaře.cz Vipharm.cz Schizofrenie-laik.cz EUC.cz