Přeskočit na obsah

Antipsychotika

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - léčivo Antipsychotika, historicky označovaná také jako neuroleptika, jsou skupinou psychofarmak primárně určených k léčbě psychóz a dalších vážných duševních poruch. Jejich hlavním cílem je potlačení psychotických symptomů, jako jsou bludy, halucinace a dezorganizované myšlení, které jsou typické například pro schizofrenii nebo manické fáze bipolární afektivní poruchy.

Mechanismus jejich účinku spočívá především v ovlivnění neurotransmiterových systémů v mozku, zejména dopaminergního a serotoninergního systému. Moderní antipsychotika mají komplexnější receptorový profil, což umožňuje lepší toleranci a širší spektrum účinku.

📜 Historie

Před objevem antipsychotik byla léčba těžkých duševních poruch velmi limitovaná a často nehumánní. Zahrnovala metody jako inzulinové koma, elektrokonvulzivní terapie (která se v modifikované podobě používá dodnes) nebo kontroverzní lobotomie.

💊 Objev chlorpromazinu

Revoluce v psychiatrické péči nastala v 50. letech 20. století. V roce 1952 francouzský chirurg Henri Laborit hledal látku pro zklidnění pacientů před operací. Všiml si výrazného zklidňujícího účinku látky chlorpromazin, původně vyvíjené jako antihistaminikum. Psychiatři Jean Delay a Pierre Deniker následně podali chlorpromazin psychotickému pacientovi a pozorovali dramatické zmírnění jeho symptomů bez výrazného útlumu vědomí. Tento objev je považován za zrod moderní psychofarmakologie.

Generations of Antipsychotics

Úspěch chlorpromazinu odstartoval vývoj dalších léků. Tyto první léky, jako haloperidol nebo flufenazin, jsou dnes označovány jako antipsychotika I. generace (typická). Jejich účinek byl silný, ale často doprovázený závažnými motorickými nežádoucími účinky.

V 70. letech byl syntetizován klozapin, který se stal prototypem antipsychotik II. generace (atypických). Ačkoliv byl zpočátku stažen z trhu kvůli riziku agranulocytózy, jeho výjimečná účinnost u rezistentních pacientů vedla k jeho znovuzavedení za přísného monitorování krevního obrazu. Následoval vývoj dalších atypických antipsychotik (např. risperidon, olanzapin, kvetiapin), která měla příznivější profil nežádoucích účinků, zejména co se týče motorických symptomů, ale přinesla nová rizika v podobě metabolických změn.

Objev antipsychotik zásadně přispěl k procesu deinstitucionalizace, tedy k přesunu péče o duševně nemocné z velkých psychiatrických léčeben do komunitní péče.

⚙️ Mechanismus účinku

Základním mechanismem účinku antipsychotik je ovlivnění neurotransmise v mozku. Klíčovou roli hraje dopaminová hypotéza schizofrenie, která předpokládá, že pozitivní psychotické příznaky jsou způsobeny nadměrnou aktivitou dopaminu v určitých částech mozku.

🧠 Dopaminové dráhy

V mozku existuje několik hlavních dopaminových drah, jejichž ovlivnění vysvětluje jak léčebné, tak nežádoucí účinky antipsychotik:

  • Mezolimbická dráha: Spojuje ventrální tegmentální oblast s nucleus accumbens. Její hyperaktivita je spojována s pozitivními příznaky psychózy (bludy, halucinace). Blokáda D2 receptorů v této dráze vede k antipsychotickému účinku.
  • Mezokortikální dráha: Vede z ventrální tegmentální oblasti do prefrontální kůry. Snížená aktivita v této dráze je spojována s negativními a kognitivními příznaky schizofrenie (apatie, emoční oploštělost). Blokáda D2 receptorů zde může tyto příznaky zhoršovat.
  • Nigrostriatální dráha: Je součástí extrapyramidového systému a řídí motoriku. Blokáda D2 receptorů zde způsobuje motorické nežádoucí účinky, tzv. extrapyramidový syndrom (EPS).
  • Tuberoinfundibulární dráha: Reguluje sekreci prolaktinu z hypofýzy. Blokáda D2 receptorů zde vede ke zvýšení hladiny prolaktinu (hyperprolaktinemie).

💊 Účinek jednotlivých generací

  • Antipsychotika I. generace (typická): Působí jako silní antagonisté (blokátory) dopaminových D2 receptorů. Jejich účinnost je přímo úměrná síle této blokády. Silná blokáda v nigrostriatální dráze je však zodpovědná za vysoký výskyt EPS.
  • Antipsychotika II. generace (atypická): Mají komplexnější mechanismus. Kromě blokády D2 receptorů působí také jako antagonisté serotoninových 5-HT2A receptorů. Tato kombinace (tzv. serotonin-dopaminová antagonizace) vede k modulaci uvolňování dopaminu v nigrostriatální a mezokortikální dráze, což snižuje riziko EPS a potenciálně zlepšuje negativní příznaky. Mnohá atypická antipsychotika také ovlivňují další receptory (histaminové, adrenergní, muskarinové), což přispívá k jejich dalšímu profilu účinků (např. sedace, přibývání na váze).
  • Antipsychotika III. generace: Látky jako aripiprazol nebo kariprazin působí jako parciální agonisté D2 receptorů. To znamená, že v oblastech s vysokou hladinou dopaminu (mezolimbická dráha) působí jako antagonisté (snižují aktivitu), zatímco v oblastech s nízkou hladinou (mezokortikální dráha) působí jako agonisté (zvyšují aktivitu). Tento mechanismus je označován jako "stabilizace dopaminového systému".

📋 Dělení antipsychotik

Antipsychotika se dělí podle několika kritérií, nejčastěji podle generace nebo chemické struktury.

Podle generace

I. generace (typická, konvenční)

Charakteristická vysokým rizikem extrapyramidových nežádoucích účinků.

II. generace (atypická)

Charakteristická nižším rizikem EPS, ale vyšším rizikem metabolických nežádoucích účinků.

🩺 Klinické použití

Antipsychotika jsou základním kamenem léčby řady duševních poruch.

  • Schizofrenie: Léčba akutních psychotických epizod a dlouhodobá udržovací léčba k prevenci relapsů.
  • Bipolární afektivní porucha: Léčba akutních manických a smíšených epizod, prevence relapsů a léčba bipolární deprese (často v kombinaci se stabilizátory nálady).
  • Psychotická deprese: Často v kombinaci s antidepresivy.
  • Augmentace léčby u rezistentní deprese: Nízké dávky některých atypických antipsychotik (např. kvetiapin, aripiprazol) se přidávají k antidepresivům pro posílení jejich účinku.
  • Poruchy chování u demence a mentální retardace: Použití je kontroverzní a mělo by být omezeno na případy těžké agrese nebo psychózy, které nereagují na jinou léčbu, kvůli zvýšenému riziku mortality u starších pacientů.
  • Tourettův syndrom: K potlačení motorických a vokálních tiků.
  • Další použití: Těžké úzkostné poruchy, obsedantně-kompulzivní porucha (jako augmentace), deliria, nevolnost a zvracení (některé starší typy).

⚠️ Nežádoucí účinky

Spektrum nežádoucích účinků je široké a liší se mezi jednotlivými generacemi a léky.

  • Extrapyramidové příznaky (EPS):
    • Akutní dystonie: Svalové křeče (např. krku, jazyka, očí), objevují se brzy po zahájení léčby.
    • Parkinsonský syndrom: Třes, svalová ztuhlost (rigidita), zpomalenost pohybů (bradykineze).
    • Akatizie: Nepříjemný pocit vnitřního neklidu a neschopnost zůstat v klidu.
  • Tardivní dyskineze: Potenciálně nevratné, mimovolní pohyby, typicky v oblasti úst a obličeje. Riziko stoupá s délkou léčby, častější u I. generace.
  • Neuroleptický maligní syndrom (NMS): Vzácná, ale život ohrožující reakce projevující se horečkou, svalovou rigiditou, poruchou vědomí a autonomní dysfunkcí. Vyžaduje okamžité vysazení léku a intenzivní péči.
  • Metabolické účinky: Zvýšení tělesné hmotnosti, dyslipidemie (zvýšení cholesterolu a triglyceridů), inzulinová rezistence a riziko vzniku diabetes mellitus 2. typu. Nejvyšší riziko je spojeno s klozapinem a olanzapinem.
  • Endokrinní účinky: Hyperprolaktinemie (zvýšená hladina prolaktinu) může vést k poruchám menstruačního cyklu, sexuální dysfunkci, galaktoree (tvorba mléka) a gynekomastii (zvětšení prsních žláz u mužů). Nejčastěji u I. generace a risperidonu/paliperidonu.
  • Kardiovaskulární účinky: Ortostatická hypotenze (pokles tlaku po postavení), tachykardie a prodloužení QT intervalu na EKG, což zvyšuje riziko srdečních arytmií.
  • Sedace a ospalost: Způsobeno blokádou histaminových H1 receptorů.
  • Anticholinergní účinky: Sucho v ústech, zácpa, rozmazané vidění, retence moči.
  • Hematologické účinky: Agranulocytóza (závažný pokles bílých krvinek) je vzácný, ale nebezpečný nežádoucí účinek spojený s klozapinem, vyžadující pravidelné monitorování krevního obrazu.

💉 Formy podání

  • Perorální: Nejběžnější forma (tablety, kapky, rozpustné tablety).
  • Intramuskulární (krátkodobě působící): Pro rychlé zklidnění agitovaných pacientů v akutních stavech.
  • Depotní injekce (dlouhodobě působící): Lék je podáván intramuskulární injekcí v intervalech od 2 týdnů do 3 měsíců. Tato forma zajišťuje stabilní hladinu léku a je vhodná pro pacienty, kteří mají potíže s pravidelným užíváním tablet, čímž výrazně snižuje riziko relapsu.

🧠 Pro laiky

Představte si mozek jako složitý orchestr, kde různé chemické látky (neurotransmitery) hrají roli hudebníků. Jedním z nejdůležitějších hudebníků je dopamin, který ovlivňuje naši náladu, motivaci a vnímání reality.

U psychotických poruch, jako je schizofrenie, je to, jako by dopaminový "hudebník" začal hrát příliš hlasitě a falešně, hlavně v částech mozku zodpovědných za vnímání. To způsobuje "hluk" v hlavě – člověk slyší hlasy, které neexistují, nebo věří věcem, které nejsou pravdivé.

Antipsychotika fungují jako dirigent, který tomuto příliš hlasitému hudebníkovi řekne, aby se ztišil. Zablokují místa (receptory), na která se dopamin váže, a tím sníží jeho nadměrný vliv. Mozkový orchestr se tak zklidní a "hluk" (psychotické příznaky) ustoupí.

  • **Starší (typická) antipsychotika** byla jako přísný dirigent, který ztišil dopamin všude. To sice pomohlo proti psychóze, ale zároveň to utlumilo i jeho funkci v částech mozku pro řízení pohybu, což vedlo ke ztuhlosti a třesu.
  • **Novější (atypická) antipsychotika** jsou jako chytřejší dirigent. Nejenže ztiší dopamin, ale zároveň ovlivní i jiného hudebníka, serotonina, který dopaminu řekne, aby v pohybových centrech hrál normálně. Tím se snižuje riziko pohybových problémů. Cenou za to ale může být, že tento dirigent ovlivní i systémy řídící chuť k jídlu a metabolismus, což může vést k přibírání na váze.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Antipsychotika&oldid=16145“