Přeskočit na obsah

Kognitivně behaviorální terapie

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - metoda Kognitivně behaviorální terapie (běžně zkracovaná jako KBT, anglicky Cognitive Behavioral Therapy, CBT) je strukturovaný, časově omezený a na cíl zaměřený psychoterapeutický směr. Vychází z předpokladu, že naše emoce a chování jsou do značné míry ovlivněny způsobem, jakým interpretujeme a přemýšlíme o událostech, nikoliv událostmi samotnými. Cílem KBT je identifikovat a změnit negativní a nerealistické myšlenkové vzorce (kognice) a dysfunkční chování, které vedou k psychickým potížím.

KBT je jedním z nejlépe vědecky prozkoumaných a empiricky podložených psychoterapeutických přístupů. Její účinnost byla prokázána v mnoha klinických studiích pro široké spektrum psychických poruch, zejména pro úzkostné poruchy a deprese. Terapie klade důraz na aktivní spolupráci mezi terapeutem a klientem a na nácvik konkrétních dovedností, které může klient využívat i po skončení terapie.

📜 Historie a vývoj

KBT se vyvinula ve dvou hlavních vlnách, které se později propojily. Její kořeny sahají do první poloviny 20. století.

🏛️ Behaviorální kořeny

První vlna, behaviorismus, se objevila na počátku 20. století a zaměřovala se výhradně na pozorovatelné chování. Behavioristé jako Ivan Petrovič Pavlov (klasické podmiňování), John B. Watson a Burrhus Frederic Skinner (operantní podmiňování) tvrdili, že chování je naučená reakce na podněty z prostředí. Terapeutické techniky z této doby, jako je systematická desenzibilizace (postupné vystavování se obávanému podnětu), se v KBT používají dodnes, zejména při léčbě fobií.

🧠 Kognitivní revoluce

V 60. letech 20. století začali někteří terapeuti pociťovat, že samotné zaměření na chování je nedostatečné. Tvrdili, že klíčovou roli hrají vnitřní mentální procesy – myšlenky, přesvědčení a postoje. Tento posun je znám jako "kognitivní revoluce".

Dva hlavní průkopníci kognitivní terapie byli:

  • Albert Ellis: V 50. letech vyvinul Racionálně emoční behaviorální terapii (REBT). Ellis představil model A-B-C, kde A (Activating event) je spouštěcí událost, B (Beliefs) jsou přesvědčení o této události a C (Consequences) jsou emoční a behaviorální následky. Podle Ellise nezpůsobuje událost A přímo následek C, ale je to zprostředkováno našimi přesvědčeními B.
  • Aaron T. Beck: V 60. letech, původně psychoanalytik, při práci s depresivními pacienty zjistil, že trpí proudem negativních myšlenek, které se objevují automaticky. Nazval je automatické negativní myšlenky a zjistil, že se často točí kolem tří témat: negativní pohled na sebe, na svět a na budoucnost (tzv. kognitivní triáda). Beckova kognitivní terapie se zaměřila na identifikaci a přehodnocování těchto myšlenek.

Spojením těchto kognitivních přístupů s osvědčenými behaviorálními technikami vznikla kognitivně behaviorální terapie v podobě, jak ji známe dnes.

⚙️ Základní principy

KBT je založena na několika klíčových principech, které tvoří její teoretický i praktický rámec.

Kognitivní model

Základním kamenem KBT je kognitivní model, který říká, že naše emoce a chování jsou určovány tím, jak vnímáme a interpretujeme situace.

  • Situace: Objektivní událost, která nastane. (Např. "Nezdá se mi, že by mě kolega pozdravil na chodbě.")
  • Myšlenka (Kognice): Automatická interpretace situace. (Např. "Určitě mě ignoruje, protože mě nemá rád.")
  • Následek: Emoční reakce, tělesné pocity a chování. (Např. Emoce: smutek, úzkost. Tělesné pocity: stažený žaludek. Chování: vyhýbání se kolegovi.)

KBT učí klienty, že mohou změnit své pocity a chování tím, že změní své myšlenkové vzorce.

Kognitivní distorze (myšlenkové chyby)

KBT identifikovala řadu typických nerealistických myšlenkových vzorců, tzv. kognitivních distorzí, které přispívají k psychickým potížím. Mezi nejčastější patří:

  • Černo-bílé myšlení (dichotomické myšlení): Vidění věcí v extrémech – buď je něco dokonalé, nebo je to naprostá katastrofa. (Např. "Pokud nedostanu z testu jedničku, jsem naprostý selhávač.")
  • Katastrofizace: Očekávání nejhoršího možného výsledku bez ohledu na reálnou pravděpodobnost. (Např. "Bolí mě hlava, určitě mám nádor na mozku.")
  • Zkreslené filtrování (selektivní abstrakce): Zaměření se na negativní detaily a ignorování všech pozitivních aspektů situace.
  • Čtení myšlenek: Předpokládání, že víme, co si ostatní myslí, aniž bychom měli důkazy. (Např. "Všichni si na té párty mysleli, že jsem trapný.")
  • Vztahovačnost (personalizace): Přesvědčení, že vše, co se děje, se týká nás, a braní si viny za události, které nemůžeme ovlivnit.
  • Nadměrné zobecňování (generalizace): Vyvození obecného závěru na základě jediné události. (Např. "Nepovedlo se mi jedno rande, takže si nikdy nikoho nenajdu.")

Důraz na spolupráci a aktivní účast

Terapie je vnímána jako týmová práce. Terapeut a klient společně stanovují cíle, zkoumají myšlenky a plánují behaviorální experimenty. Klient je aktivním účastníkem, který se učí nové dovednosti. Důležitou součástí jsou domácí úkoly, které klient plní mezi sezeními (např. vedení záznamů myšlenek, provádění expozičních cvičení).

📋 Terapeutický proces

KBT sezení jsou obvykle strukturovaná a probíhají jednou týdně. Celá terapie je časově omezená, typicky trvá od 5 do 20 sezení v závislosti na povaze problému.

1. Vstupní zhodnocení: Terapeut shromažďuje informace o problémech klienta, jeho historii a stanovuje diagnózu. Společně s klientem definují konkrétní, měřitelné a realistické cíle terapie. 2. Psychoedukace: Terapeut vysvětlí klientovi kognitivní model – jak jeho myšlenky, pocity a chování spolu souvisejí. Klient se učí rozumět mechanismům svých potíží. 3. Kognitivní restrukturalizace: Jádro terapie, kde se klient učí identifikovat své automatické negativní myšlenky a kognitivní distorze. Pomocí technik jako je sokratovský dialog (kladění otázek) a zkoumání důkazů se učí tyto myšlenky zpochybňovat a nahrazovat je realističtějšími a vyváženějšími alternativami. 4. Behaviorální techniky: Terapie zahrnuje i praktické nácviky. 

   * Expoziční terapie: Postupné a kontrolované vystavování se obávaným situacím nebo podnětům s cílem snížit úzkost. Používá se u fobií, panické poruchy a OCD.
   * Behaviorální experimenty: Klient v reálném životě testuje platnost svých negativních přesvědčení. (Např. klient se sociální fobií, který si myslí, že bude odmítnut, když někoho osloví, dostane za úkol zeptat se pěti lidí na cestu.)
   * Nácvik sociálních dovedností: Trénink asertivity, komunikace nebo jiných sociálních interakcí.

5. Prevence relapsu: Ke konci terapie se terapeut s klientem zaměřují na to, jak si nově nabyté dovednosti udržet a jak zvládat případné budoucí obtíže. Klient se stává svým vlastním terapeutem.

🎯 Využití a indikace

KBT je považována za "zlatý standard" v léčbě mnoha psychických poruch. Její účinnost je nejlépe doložena u:

🌊 Tři vlny KBT

Vývoj KBT je často popisován ve třech metaforických vlnách, které na sebe navazují a doplňují se.

První vlna: Behaviorismus

Zaměření na změnu chování pomocí principů učení (podmiňování). Cílem bylo odstranit nežádoucí chování a naučit se nové, adaptivnější. Myšlenky a emoce byly považovány za "černou skříňku" a nebyly předmětem zájmu.

Druhá vlna: Kognitivní revoluce

Klasická KBT, jak ji popsali Beck a Ellis. Do popředí se dostává práce s myšlenkami (kognicemi). Cílem je změnit obsah a strukturu myšlení, což následně vede ke změně emocí a chování.

Třetí vlna: Mindfulness a přijetí

Nejnovější vývoj od 90. let 20. století. Tyto přístupy se nesnaží negativní myšlenky a pocity primárně měnit nebo odstraňovat, ale spíše měnit vztah, který k nim máme. Důraz je kladen na mindfulness (všímavost), přijetí, hodnoty a prožívání přítomného okamžiku. Mezi hlavní směry třetí vlny patří:

  • Terapie přijetí a odhodlání (ACT): Učí klienty přijímat nepříjemné myšlenky a pocity a zároveň se angažovat v chování, které je v souladu s jejich životními hodnotami.
  • Dialekticko-behaviorální terapie (DBT): Původně vyvinutá pro léčbu hraniční poruchy osobnosti, kombinuje standardní KBT techniky s koncepty všímavosti a emoční regulace.
  • Na všímavosti založená kognitivní terapie (MBCT): Kombinuje KBT s meditačními praktikami všímavosti, primárně se používá k prevenci relapsu deprese.

⚖️ Kritika a omezení

Přestože je KBT vysoce účinná, má i svá omezení a není vhodná pro každého.

  • Přílišná strukturovanost: Některým klientům může připadat příliš mechanická, direktivní a málo zaměřená na hlubší emoční prožívání.
  • Menší důraz na minulost: KBT se soustředí primárně na přítomné problémy ("tady a teď"). Nezkoumá do hloubky nevědomé konflikty nebo zážitky z dětství, což může být pro některé klienty nedostatečné.
  • Vyžaduje vysokou motivaci: Úspěch terapie závisí na aktivní spolupráci klienta a plnění domácích úkolů, což vyžaduje značné úsilí.
  • Není univerzální: Není vhodná pro lidi s těžkými psychotickými poruchami v akutní fázi nebo pro ty, kteří nejsou schopni či ochotni se zamýšlet nad svými myšlenkami.

🧑‍🏫 Pro laiky

Kognitivně behaviorální terapii si lze představit jako trénink mysli. Funguje na jednoduchém principu: to, jak se cítíme, nezávisí ani tak na tom, co se nám děje, ale na tom, co si o tom myslíme.

Představte si, že vaše myšlenky jsou jako brýle, kterými se díváte na svět. Pokud jsou skla těchto brýlí pokřivená nebo špinavá (to jsou naše negativní automatické myšlenky), vidíte svět zkresleně, nebezpečně a bezútěšně. V důsledku toho se cítíte špatně – úzkostně, smutně nebo naštvaně.

KBT vás neučí nasadit si "růžové brýle" a ignorovat problémy. Místo toho vás učí, jak si ta svá skla vyčistit a narovnat. Terapeut vám pomůže rozpoznat, kdy se díváte přes špinavé sklo (identifikace negativních myšlenek), a naučí vás techniky, jak ho očistit (zpochybnit myšlenky, hledat důkazy) a podívat se na situaci realističtěji. Kromě toho vás KBT učí i praktickým dovednostem, jak se v obtížných situacích chovat jinak, abyste se cítili lépe. V podstatě se stáváte detektivem a opravářem své vlastní mysli.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Kognitivně_behaviorální_terapie&oldid=14522“