Behaviorismus

Rozbalit box

Obsah boxu

Behaviorismus (z anglického behavior, chování) je významný směr v psychologii, který vznikl na počátku 20. století ve Spojených státech. Jeho základní tezí je, že psychologie by měla být čistě objektivní, přírodní vědou, jejímž předmětem zkoumání je pouze pozorovatelné chování (behavior), nikoli vnitřní mentální stavy, jako jsou myšlení, emoce nebo vědomí. Behavioristé považovali mysl za tzv. „černou skříňku“ (black box), do které nelze nahlédnout, a proto by neměla být předmětem vědeckého zkoumání. Veškeré chování, včetně toho nejsložitějšího, chápali jako naučenou reakci na vnější podněty (stimulus).

Tento přístup dominoval americké psychologii přibližně od 20. do 60. let 20. století a měl obrovský vliv na pedagogiku, sociologii, lingvistiku a terapii. Mezi jeho klíčové postavy patří John Broadus Watson, který je považován za zakladatele, a B. F. Skinner, hlavní představitel radikální formy behaviorismu.

📜 Historie a vývoj

Vývoj behaviorismu lze rozdělit do několika klíčových fází, od jeho filozofických kořenů až po jeho transformaci a integraci do modernějších psychologických směrů.

🧠 Předchůdci a kořeny

Behaviorismus nevznikl ve vakuu. Navazoval na několik myšlenkových proudů:

Filozofický empirismus a pozitivismus: Myšlenka, že veškeré poznání pochází ze smyslové zkušenosti a že věda by se měla zabývat pouze pozorovatelnými fakty.
Ruská reflexologie: Práce ruských fyziologů, jako byli Ivan Michajlovič Sečenov a Vladimir Bechtěrev, kteří zkoumali reflexní povahu nervové činnosti. Vrcholem tohoto směru byly experimenty Ivana Petroviče Pavlova s podmíněnými reflexy u psů, které položily základy pro koncept klasického podmiňování.
Zvířecí psychologie: Na přelomu 19. a 20. století se rozvíjel výzkum chování zvířat. Práce Edwarda Thorndika, zejména jeho „zákon efektu“ (law of effect), který říká, že chování následované uspokojivým výsledkem se bude s větší pravděpodobností opakovat, se stala přímým předchůdcem Skinnerova operantního podmiňování.

🇺🇸 Watson a manifest behaviorismu

Za formální počátek behaviorismu je považováno vydání článku „Psychologie z pohledu behavioristy“ (Psychology as the Behaviorist Views It) v roce 1913. Jeho autorem byl americký psycholog John Broadus Watson. V tomto manifestu Watson radikálně odmítl tehdy dominantní metody introspekce (pozorování vlastních mentálních stavů) a prohlásil, že psychologie se musí stát objektivní vědou po vzoru fyziky či chemie.

Cílem psychologie podle Watsona mělo být předvídání a ovládání chování. Základním stavebním kamenem se stal model S-R (Stimulus-Response), tedy vztah mezi podnětem z prostředí a následnou reakcí organismu. Watson věřil, že veškeré lidské chování, včetně emocí, je naučené prostřednictvím podmiňování. Proslul svým kontroverzním experimentem s „malým Albertem“, kde u jedenáctiměsíčního chlapce vypěstoval strach z bílé krysy (a následně i z jiných chlupatých předmětů) tím, že přítomnost krysy spojoval s hlasitým, nepříjemným zvukem.

⚙️ Neobehaviorismus

Ve 30. a 40. letech 20. století začali někteří psychologové (tzv. neobehavioristé) uznávat, že jednoduchý S-R model je příliš omezující. Snažili se jej proto modifikovat a zahrnout do něj i vnitřní, i když přímo nepozorovatelné, faktory.

Edward C. Tolman zavedl pojem „intervenující proměnné“ (např. očekávání, účel nebo kognitivní mapy). Ve svých experimentech s krysami v bludišti ukázal, že zvířata si vytvářejí mentální reprezentaci prostoru („kognitivní mapu“) a neučí se jen slepou sekvenci pohybů. Tím předznamenal pozdější kognitivní revoluci.
Clark L. Hull se pokusil vytvořit komplexní matematický systém pro předvídání chování, který zahrnoval pojmy jako „pud“ (drive) a „síla zvyku“ (habit strength). Jeho teorie byla velmi vlivná, ale pro svou složitost byla nakonec opuštěna.

🕊️ Radikální behaviorismus B. F. Skinnera

Nejvýznamnější postavou druhé generace behavioristů byl B. F. Skinner. Jeho přístup, nazývaný radikální behaviorismus, se lišil od Watsonova metodologického behaviorismu. Skinner nepopíral existenci vnitřních stavů (myšlenek, pocitů), ale považoval je za soukromé chování, které je rovněž formováno vnějšími vlivy a mělo by být analyzováno stejnými principy jako pozorovatelné chování.

Skinnerovým hlavním přínosem je koncept operantního podmiňování. Zatímco klasické podmiňování se týká reflexivních, nedobrovolných reakcí, operantní podmiňování vysvětluje, jak se organismy učí aktivnímu, dobrovolnému chování. Chování je podle Skinnera formováno svými důsledky. Pokud je chování následováno pozitivním důsledkem (posílení), jeho frekvence se zvyšuje. Pokud je následováno negativním důsledkem (trest), jeho frekvence klesá. Své teorie ověřoval v tzv. Skinnerových boxech, kde zkoumal chování krys a holubů.

📉 Úpadek a kognitivní revoluce

V 50. a 60. letech 20. století začal vliv behaviorismu slábnout. Hlavní příčinou byla tzv. kognitivní revoluce, která vrátila do centra pozornosti psychologie mentální procesy – paměť, pozornost, jazyk a řešení problémů. Klíčovou roli sehrála kritika Skinnerovy knihy Verbální chování (Verbal Behavior) lingvistou Noamem Chomskym v roce 1959. Chomsky argumentoval, že behavioristické principy nemohou vysvětlit komplexitu, rychlost a kreativitu, s jakou se děti učí jazyk. Ukázal, že lidská mysl musí mít vrozené struktury pro osvojování jazyka, což bylo v příkrém rozporu s behavioristickou představou mysli jako tabula rasa.

🔑 Klíčové koncepty

Behaviorismus zavedl do psychologie řadu pojmů, které jsou dodnes používány.

S-R model (Stimulus-Response)

Základní paradigma raného behaviorismu. Předpokládá, že každé chování (R – response, reakce) je přímou odpovědí na nějaký podnět z prostředí (S – stimulus). Komplexní chování je pak chápáno jako řetězec těchto S-R spojů.

Klasické podmiňování

Proces učení objevený Ivanem Pavlovem. Dochází při něm ke spojení neutrálního podnětu s nepodmíněným podnětem, který vyvolává vrozenou, reflexivní reakci.

Nepodmíněný podnět (UCS): Podnět, který automaticky vyvolává reakci (např. jídlo).
Nepodmíněná reakce (UCR): Vrozená reakce na UCS (např. slinění při pohledu na jídlo).
Podmíněný podnět (CS): Původně neutrální podnět (např. zvuk zvonku), který se po spojení s UCS stává schopným vyvolat reakci.
Podmíněná reakce (CR): Naučená reakce na CS (např. slinění při zvuku zvonku).

Operantní podmiňování

Proces učení, při kterém se mění pravděpodobnost výskytu chování na základě jeho důsledků.

Posílení (Reinforcement): Jakýkoli důsledek, který zvyšuje pravděpodobnost, že se chování bude opakovat.
- Pozitivní posílení:** Přidání příjemného podnětu (např. pochvala, odměna).
- Negativní posílení:** Odstranění nepříjemného podnětu (např. vypnutí hlasitého alarmu po zapnutí pásu v autě).
Trest (Punishment): Jakýkoli důsledek, který snižuje pravděpodobnost, že se chování bude opakovat.
- Pozitivní trest:** Přidání nepříjemného podnětu (např. pokárání, facka).
- Negativní trest:** Odstranění příjemného podnětu (např. zákaz sledování televize).

Černá skříňka (Black Box)

Metafora pro lidskou mysl. Behavioristé tvrdili, že jelikož vědecké metody neumožňují objektivní pohled do mysli (na myšlenky, pocity), měla by se psychologie soustředit pouze na pozorovatelné vstupy (podněty) a výstupy (chování).

🏛️ Hlavní představitelé

Ivan Petrovič Pavlov (1849–1936): Ruský fyziolog, nositel Nobelovy ceny, jehož výzkum podmíněných reflexů položil základy klasického podmiňování.
John Broadus Watson (1878–1958): Americký psycholog, zakladatel behaviorismu a autor jeho manifestu.
Burrhus Frederic Skinner (1904–1990): Nejvlivnější behaviorista 20. století, tvůrce konceptu operantního podmiňování a radikálního behaviorismu.
Edward C. Tolman (1886–1959): Americký neobehaviorista, který zavedl kognitivní prvky do behaviorální teorie (např. kognitivní mapy).
Clark L. Hull (1884–1952): Americký neobehaviorista známý pro svůj systematický a matematický přístup k teorii učení.

💬 Kritika behaviorismu

Behaviorismus byl a je terčem mnoha kritik:

Ignorování kognitivních procesů: Nejčastější výtka směřuje k tomu, že behaviorismus zcela opomíjí vnitřní mentální život člověka, jako je myšlení, kreativita, motivace a vědomí.
Determinismus: Behavioristický pohled je silně deterministický – předpokládá, že chování je plně určeno prostředím a historií učení, čímž popírá existenci svobodné vůle a osobní zodpovědnosti.
Redukcionismus: Kritici tvrdí, že behaviorismus redukuje složité lidské chování na příliš zjednodušené S-R modely a že poznatky ze studií na zvířatech (krysách, holubech) nelze plně aplikovat na lidi.
Neschopnost vysvětlit jazyk: Jak ukázal Noam Chomsky, behavioristické principy nedokáží uspokojivě vysvětlit rychlé a tvůrčí osvojování si jazyka dětmi.
Etické problémy: Některé experimenty, jako byl ten s malým Albertem, jsou z dnešního pohledu považovány za vysoce neetické.

✨ Odkaz a vliv

Přestože behaviorismus jako dominantní psychologický směr zanikl, jeho principy a metody zanechaly v psychologii a dalších oborech trvalou stopu.

Aplikovaná behaviorální analýza (ABA): Terapeutický přístup založený na principech operantního podmiňování. Je to jedna z nejúčinnějších a nejrozšířenějších metod práce s dětmi s poruchami autistického spektra a jinými vývojovými poruchami.
Behaviorální terapie: Terapeutické techniky odvozené z behaviorismu, jako je systematická desenzibilizace (postupné vystavování se obávanému podnětu) pro léčbu fobií nebo averzivní terapie.
Kognitivně behaviorální terapie (KBT): Jeden z nejrozšířenějších současných terapeutických směrů, který kombinuje behaviorální techniky se zaměřením na změnu negativních myšlenkových vzorců.
Vzdělávání a výchova: Principy posilování (odměny) jsou běžně využívány ve školním prostředí i ve výchově k formování žádoucího chování.
Výcvik zvířat: Metody založené na pozitivním posilování jsou dnes standardem při výcviku psů, mořských savců a dalších zvířat.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si, že lidská mysl je jako „černá skříňka“, do které nevidíme. Behavioristé na začátku 20. století řekli: „Nezkoumejme, co je uvnitř, protože to je jen hádání. Místo toho se dívejme na to, co do skříňky vchází (podněty z okolí, např. zvonění telefonu) a co z ní vychází (naše chování, např. zvednutí sluchátka).“ Věřili, že veškeré naše chování, od mluvení po strach z pavouků, jsme se naučili na základě odměn a trestů. Když pes dostane pamlsek za to, že si sedne, naučí se sedat častěji. Behaviorismus tvrdí, že lidé fungují na velmi podobném principu – naše chování je formováno především jeho důsledky. Pokud nám nějaké chování přinese něco dobrého, budeme ho opakovat.

Šablona:Aktualizováno