Klasické podmiňování

Rozbalit box

Obsah boxu

Klasické podmiňování (také známé jako Pavlovovské podmiňování nebo respondentní podmiňování) je základní formou učení, při které se organismus učí spojovat dva podněty. Jde o proces, kdy původně neutrální podnět začne vyvolávat reakci díky tomu, že je opakovaně spojován s podnětem, který tuto reakci vyvolává přirozeně (reflexivně). Tento typ učení poprvé podrobně popsal ruský fyziolog Ivan Petrovič Pavlov na přelomu 19. a 20. století během svého výzkumu trávicích procesů u psů. Klasické podmiňování se stalo jedním ze základních kamenů behaviorismu, psychologického směru, který klade důraz na pozorovatelné chování.

Princip spočívá v asociaci. Příkladem může být pes, který přirozeně sliní, když vidí jídlo. Pokud je psovi těsně před podáním jídla opakovaně zvoněno zvonkem, pes si po čase spojí zvuk zvonku s jídlem. Nakonec začne slinit jen při pouhém zvuku zvonku, i když jídlo nedostane. Zvonek se tak stal podmíněným podnětem, který vyvolává naučenou (podmíněnou) reakci.

📜 Historie a objev

Objev klasického podmiňování je jedním z nejznámějších příkladů serendipity (šťastné náhody) ve vědě. Ruský fyziolog a nositel Nobelovy ceny Ivan Petrovič Pavlov primárně nezkoumal učení ani chování. Jeho hlavním zájmem byla fyziologie trávení. V 90. letech 19. století prováděl experimenty se psy, při kterých měřil produkci jejich slin v reakci na podávání potravy.

Během těchto experimentů si Pavlov a jeho asistenti všimli zvláštního jevu: psi nezačínali slinit až v momentě, kdy dostali jídlo do tlamy, ale už dříve. Slinili například při pohledu na misku s jídlem, při zaslechnutí kroků asistenta, který jim jídlo nosil, nebo dokonce jen při pohledu na laboratoř. Pavlov tento jev nazval "psychickou sekrecí".

Uvědomil si, že se nejedná o vrozený reflex, ale o naučenou reakci. Rozhodl se tento jev systematicky prozkoumat. Začal používat neutrální podněty, jako byl zvuk metronomu, zvonku nebo světelný signál, které krátce předcházely podání potravy (masového prášku). Po několika opakováních tohoto párování zjistil, že psi začali slinit jen při zvuku metronomu či zvonku, i když potrava následně nebyla podána.

Pavlov tak demonstroval, že lze vytvořit nový reflex spojením neutrálního podnětu s podnětem, který reflex vyvolává přirozeně. Své výsledky publikoval v roce 1897 a jeho práce měla obrovský dopad na rozvoj psychologie, zejména na vznik behaviorismu v USA. Ačkoliv Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu za výzkum trávicího systému, jeho práce na poli podmiňování se stala jeho nejznámějším odkazem.

⚙️ Základní principy a terminologie

Proces klasického podmiňování zahrnuje několik klíčových pojmů, které Pavlov definoval.

Nepodmíněný podnět (UCS nebo NP)

Nepodmíněný podnět (anglicky Unconditioned Stimulus) je jakýkoli podnět, který přirozeně, automaticky a bez předchozího učení vyvolává specifickou reakci (reflex). V Pavlovově experimentu byla nepodmíněným podnětem potrava.

Nepodmíněná reakce (UCR nebo NR)

Nepodmíněná reakce (anglicky Unconditioned Response) je vrozená, nenaučená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovově experimentu to bylo slinění psa v reakci na potravu.

Neutrální podnět (NS)

Neutrální podnět (anglicky Neutral Stimulus) je podnět, který před začátkem podmiňování nevyvolává žádnou specifickou reakci, o kterou by v experimentu šlo. V Pavlovově případě to byl zvuk zvonku, který u psa přirozeně nevyvolával slinění.

Podmíněný podnět (CS nebo PP)

Podmíněný podnět (anglicky Conditioned Stimulus) je původně neutrální podnět, který po opakovaném spojení s nepodmíněným podnětem začne sám o sobě vyvolávat naučenou reakci. V experimentu se jím stal zvuk zvonku poté, co si ho pes spojil s potravou.

Podmíněná reakce (CR nebo PR)

Podmíněná reakce (anglicky Conditioned Response) je naučená reakce na podmíněný podnět. Je to reakce, která se původně vyskytovala pouze po nepodmíněném podnětu. V Pavlovově experimentu to bylo slinění psa v reakci na zvuk zvonku. Podmíněná reakce je často velmi podobná nepodmíněné reakci, ale bývá obvykle slabší.

Schéma procesu podmiňování:

Před podmiňováním: Potrava (UCS) → Slinění (UCR)
Před podmiňováním: Zvonek (NS) → Žádná relevantní reakce
Během podmiňování (fáze akvizice): Zvonek (NS) + Potrava (UCS) → Slinění (UCR)
Po podmiňování: Zvonek (CS) → Slinění (CR)

📈 Fáze podmiňování

Proces učení a zapomínání v klasickém podmiňování má několik charakteristických fází.

Akvizice (Nabývání)

Akvizice je počáteční fáze učení, během které dochází k vytvoření asociace mezi neutrálním podnětem (NS) a nepodmíněným podnětem (UCS). Během akvizice je NS opakovaně prezentován těsně před UCS. Síla podmíněné reakce (CR) postupně narůstá s počtem opakování. Načasování je klíčové – nejefektivnější je, když NS předchází UCS o krátký časový interval (obvykle méně než sekundu).

Vyhasínání (Extinkce)

Pokud je podmíněný podnět (CS) opakovaně prezentován bez následujícího nepodmíněného podnětu (UCS), naučená podmíněná reakce (CR) postupně slábne a nakonec může zcela zmizet. Tento proces se nazývá vyhasínání. Například pokud Pavlov zvonil zvonkem opakovaně, aniž by psovi podal potravu, pes postupně přestal na zvuk zvonku slinit. Vyhasínání neznamená, že se asociace zcela vymaže, ale spíše že je potlačena.

Spontánní obnovení

Spontánní obnovení je jev, kdy se vyhaslá podmíněná reakce (CR) znovu objeví po určitém časovém odstupu, během kterého nebyl podmíněný podnět (CS) prezentován. Tato obnovená reakce je však obvykle slabší a rychleji vyhasíná, pokud není znovu posilována spojením s UCS. Tento jev dokazuje, že původní asociace nebyla zcela zapomenuta.

🧠 Další klíčové jevy

Kromě základních fází existují i další důležité procesy spojené s klasickým podmiňováním.

Generalizace podnětů

Generalizace je tendence organismu reagovat podmíněnou reakcí i na podněty, které jsou podobné původnímu podmíněnému podnětu. Například pes, který se naučil slinit na zvuk zvonku o určité tónině, může slinit i na zvuky zvonků s mírně odlišnou tóninou. Čím je nový podnět podobnější původnímu CS, tím silnější je reakce. Tento princip vysvětluje, proč se některé strachy mohou rozšířit na podobné situace.

Diskriminace podnětů

Diskriminace je opakem generalizace. Je to naučená schopnost rozlišovat mezi podmíněným podnětem a jinými, podobnými podněty, které nejsou následovány nepodmíněným podnětem. Organismus se učí reagovat pouze na specifický CS. Například pokud je psovi podávána potrava pouze po zvuku zvonku o vysokém tónu, ale nikdy po zvuku zvonku o nízkém tónu, naučí se slinit pouze na vysoký tón.

Podmiňování vyššího řádu

Tento proces nastává, když se již zavedený podmíněný podnět (CS) použije k podmínění nového neutrálního podnětu. Například pokud se pes naučil slinit na zvuk zvonku (CS1), můžeme následně párovat světelný signál (NS) se zvukem zvonku (CS1). Po několika opakováních začne pes slinit i na samotný světelný signál (nyní CS2), přestože světlo nikdy nebylo přímo spojeno s potravou. Reakce na podněty vyššího řádu jsou však obvykle slabší a snáze vyhasínají.

💡 Aplikace a význam

Principy klasického podmiňování mají široké uplatnění v mnoha oblastech lidského života.

V psychologii a terapii

Vznik fobií a úzkostí: Experiment s "Malým Albertem", který provedl John B. Watson, ukázal, jak lze strach klasicky napodmiňovat. Dítěti byla ukázána bílá krysa (NS) a současně byl za jeho zády vydán hlasitý, děsivý zvuk (UCS), který vyvolal strach (UCR). Po několika opakováních se Albert začal bát samotné krysy (CS) a svůj strach generalizoval i na jiné bílé a chlupaté objekty (králík, vata).
Léčba fobií: Terapie jako systematická desenzitizace nebo expoziční terapie využívají principů vyhasínání. Pacient je postupně a kontrolovaně vystavován obávanému podnětu (CS) v bezpečném prostředí bez přítomnosti skutečné hrozby (UCS), což vede k postupnému vyhasnutí strachové reakce.
Chuťové averze: Pokud po konzumaci určitého jídla (NS) zažijete nevolnost (UCS), můžete si vytvořit silnou averzi (CR) k tomuto jídlu (nyní CS). Tato forma podmiňování je velmi silná a často stačí jediná zkušenost.

V marketingu a reklamě

Reklama často využívá klasické podmiňování. Produkt (NS) je spojován s podněty, které přirozeně vyvolávají pozitivní emoce (UCS), jako je atraktivní osoba, krásná příroda, oblíbená hudba nebo humor. Cílem je, aby si spotřebitel spojil tyto pozitivní pocity (UCR) se samotným produktem, který se tak stane podmíněným podnětem (CS) vyvolávajícím příjemné pocity (CR).

V každodenním životě

Zvuk zubařské vrtačky (CS) může vyvolávat úzkost (CR), protože je spojen s bolestí (UCS).
Vůně určitého parfému (CS) může vyvolat nostalgické pocity (CR), protože byla spojena s blízkou osobou (UCS).
Znělka zpráv v televizi (CS) může vyvolat pocit napětí nebo zvědavosti (CR), protože je spojena s důležitými informacemi (UCS).

🔬 Kritika a omezení

Ačkoliv je klasické podmiňování mocným vysvětlovacím modelem, má svá omezení. Pozdější výzkum ukázal, že učení není tak mechanický a automatický proces, jak se původně domnívali behavioristé.

Kognitivní vlivy: Psychologové jako Robert Rescorla ukázali, že pro podmiňování nestačí pouhá časová blízkost CS a UCS. Důležitá je také prediktivní hodnota – CS musí spolehlivě předpovídat příchod UCS. Organismus se učí očekávat události, což naznačuje zapojení kognitivních procesů.
Biologická připravenost: Martin Seligman a další zjistili, že organismy jsou biologicky "připraveny" učit se některé asociace snadněji než jiné. Například je mnohem snazší napodmiňovat strach z hadů nebo pavouků než z květin nebo elektrických zásuvek, protože první zmíněné představovaly v evoluční historii reálnou hrozbu. Stejně tak se snadno vytváří chuťová averze, protože spojení chuti a nemoci je biologicky významné pro přežití.

🧑‍🏫 Pro laiky: Jak to funguje na příkladu

Představte si, že milujete zmrzlinu a ve vaší ulici každý den projíždí zmrzlinářské auto, které hraje typickou melodii.

Před učením:
- Zmrzlina je nepodmíněný podnět. Když ji vidíte nebo jíte, automaticky máte radost a sbíhají se vám sliny. To je nepodmíněná reakce.
- Melodie zmrzlinářského auta je zpočátku neutrální podnět. Když ji slyšíte poprvé, nic zvláštního to s vámi nedělá.

Během učení (akvizice):
- Každý den slyšíte melodii a hned nato si koupíte a jíte zmrzlinu. Tento proces se několikrát opakuje. Váš mozek si začíná spojovat zvuk melodie s radostí ze zmrzliny.

Po naučení:
- Po několika dnech už jen zaslechnete melodii zmrzlinářského auta (nyní podmíněný podnět) a okamžitě dostanete chuť na zmrzlinu a máte radost (to je podmíněná reakce), i když auto ještě nevidíte. Melodie sama o sobě nyní spouští reakci, která dříve patřila jen zmrzlině.

Šablona:Aktualizováno