Přeskočit na obsah

Sociální fobie

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox nemoc

Sociální fobie, odborně nazývaná také sociálně úzkostná porucha, je psychická porucha patřící mezi úzkostné poruchy. Je charakterizována výrazným a přetrvávajícím strachem z jedné nebo více sociálních situací nebo situací spojených s výkonem, kde je jedinec vystaven možným zkoumavým pohledům ostatních. Lidé trpící touto poruchou se obávají, že se zachovají trapně, ponižujícím způsobem nebo že se projeví příznaky jejich úzkosti (např. červenání, třes, pocení), což povede k negativnímu hodnocení ze strany druhých. Tento strach je nepřiměřený reálnému nebezpečí a vede k vyhýbání se obávaným situacím nebo k jejich snášení s intenzivní úzkostí a stresem.

Jedná se o jednu z nejčastějších úzkostných poruch, která významně ovlivňuje kvalitu života, mezilidské vztahy, studijní výsledky i pracovní uplatnění. Často začíná v období dospívání a bez léčby mívá chronický průběh.

🧠 Charakteristika a příznaky

Příznaky sociální fobie se projevují na třech úrovních: psychické (myšlenky a emoce), fyzické (tělesné reakce) a behaviorální (chování). Intenzita příznaků se může lišit od mírného nepohodlí až po plně rozvinutý panický záchvat.

Psychické příznaky

  • Intenzivní a iracionální strach ze sociálních situací (např. mluvení na veřejnosti, setkávání s novými lidmi, telefonování, jídlo na veřejnosti, používání veřejných toalet).
  • Neustálé obavy z negativního hodnocení, kritiky, odmítnutí nebo zesměšnění.
  • Katastrofické myšlení a očekávání nejhoršího možného výsledku v sociálních interakcích.
  • Nadměrná sebekritika a analyzování vlastního chování po sociální události ("post-event processing").
  • Potíže s koncentrací v sociálních situacích, mysl je "prázdná".
  • Pocit, že všichni ostatní si všímají jejich úzkosti a hodnotí ji.
  • Anticipační úzkost – silný strach a obavy již dny, týdny nebo i měsíce před očekávanou sociální událostí.

Fyzické příznaky

Tělo reaguje na vnímané nebezpečí aktivací autonomního nervového systému, což vede k řadě nepříjemných tělesných projevů:

Behaviorální příznaky

V reakci na strach a tělesné příznaky se lidé se sociální fobií uchylují k různým strategiím, které jim mají pomoci situaci zvládnout, ale paradoxně poruchu udržují.

  • Vyhýbavé chování: Aktivní vyhýbání se obávaným situacím (např. odmítání pozvání na večírky, nechodí na pracovní pohovory, vyhýbá se očnímu kontaktu).
  • Zajišťovací chování (safety behaviors): Jemnější formy vyhýbání se, které mají snížit úzkost nebo zabránit katastrofě. Patří sem například:
    • Příprava a memorování vět předem.
    • Držení sklenice oběma rukama, aby nebyl vidět třes.
    • Nošení silného make-upu pro zakrytí červenání.
    • Mluvení potichu nebo velmi rychle.
    • Kladení mnoha otázek, aby se vyhnuli mluvení o sobě.
    • Konzumace alkoholu nebo užívání léků před sociální událostí.

🧐 Diagnostika

Diagnóza sociálně úzkostné poruchy je stanovena psychiatrem nebo klinickým psychologem na základě podrobného klinického rozhovoru. Diagnostická kritéria jsou definována v mezinárodních klasifikačních manuálech, jako je DSM-5 (Diagnostický a statistický manuál duševních poruch) a MKN-11 (Mezinárodní klasifikace nemocí).

Klíčová diagnostická kritéria podle DSM-5 zahrnují:

  • Výrazný strach nebo úzkost z jedné či více sociálních situací, v nichž je jedinec vystaven možnému zkoumání druhými.
  • Jedinec se obává, že se bude chovat způsobem (nebo projeví příznaky úzkosti), který bude negativně hodnocen.
  • Sociální situace téměř vždy vyvolávají strach nebo úzkost.
  • Sociálním situacím se jedinec aktivně vyhýbá nebo je snáší s intenzivním strachem či úzkostí.
  • Strach nebo úzkost jsou nepřiměřené skutečné hrozbě, kterou daná sociální situace představuje.
  • Strach, úzkost nebo vyhýbavé chování jsou trvalé, typicky trvají 6 měsíců nebo déle.
  • Strach, úzkost nebo vyhýbavé chování způsobují klinicky významné potíže nebo zhoršení v sociální, pracovní nebo jiné důležité oblasti fungování.
  • Příznaky nelze lépe vysvětlit účinky látek (drogy, léky) nebo jiným zdravotním stavem či jinou psychickou poruchou.

🧬 Příčiny a rizikové faktory

Sociální fobie je považována za multifaktoriální poruchu, což znamená, že na jejím vzniku se podílí kombinace několika faktorů.

Genetické a biologické faktory

  • Dědičnost: Studie ukazují, že sociální fobie se častěji vyskytuje v rodinách, kde již někdo touto poruchou trpí. Riziko vzniku je u prvostupňových příbuzných 2-3x vyšší.
  • Struktura a funkce mozku: Výzkumy pomocí zobrazovacích metod (např. fMRI) naznačují zvýšenou aktivitu v amygdale, což je mozkové centrum zodpovědné za zpracování strachu a emocí.
  • Neurotransmitery: Nerovnováha v systémech neurotransmiterů, zejména serotoninu, dopaminu a GABA, může hrát roli ve vzniku úzkosti.

Psychologické a environmentální faktory

  • Temperament: Vrozená tendence k tzv. "behaviorální inhibici" v dětství (plachost, strach z neznámého, tendence stahovat se z nových situací) je významným rizikovým faktorem.
  • Výchova a rodinné prostředí: Nadměrně ochranitelský, kontrolující nebo naopak kritický a odmítavý rodičovský styl může přispět k rozvoji poruchy.
  • Negativní sociální zkušenosti: Prožití traumatických nebo ponižujících zážitků, jako je šikana, výsměch, veřejné ponížení nebo odmítnutí, může být spouštěčem.
  • Naučené chování: Pozorování úzkostného chování u rodičů nebo jiných blízkých osob (modelování).

💊 Léčba a terapie

Sociální fobie je dobře léčitelná porucha. Nejúčinnější je kombinace psychoterapie a farmakoterapie, přičemž za metodu první volby je považována psychoterapie.

Psychoterapie

  • Kognitivně behaviorální terapie (KBT): Je považována za "zlatý standard" v léčbě sociální fobie. Zaměřuje se na identifikaci a změnu negativních myšlenkových vzorců a přesvědčení o sobě a sociálních situacích (kognitivní restrukturace). Klíčovou součástí je postupná a systematická expozice obávaným situacím (expoziční terapie), nejprve v představách a poté v reálném životě. Cílem je, aby si klient ověřil, že jeho katastrofické obavy se nenaplní, a aby si na situace postupně zvykl.
  • Nácvik sociálních dovedností: Pomáhá jedincům, kteří mají objektivní deficit v sociálních dovednostech (např. jak zahájit a udržet konverzaci, asertivita).
  • Mindfulness a relaxační techniky: Techniky jako meditace všímavosti, dechová cvičení nebo progresivní svalová relaxace pomáhají lépe zvládat fyzické příznaky úzkosti.

Farmakoterapie

Léky jsou často předepisovány v kombinaci s psychoterapií, zejména u středně těžkých a těžkých forem poruchy.

  • SSRI (Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu): Jsou léky první volby (např. sertralin, escitalopram, paroxetin). Pomáhají stabilizovat hladinu serotoninu v mozku a snižují celkovou úroveň úzkosti. Jejich plný účinek nastupuje po několika týdnech.
  • SNRI (Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu): Například venlafaxin, představují další účinnou možnost.
  • Benzodiazepiny: (např. alprazolam, klonazepam) Působí rychle a účinně tlumí akutní úzkost, ale mají vysoký riziko vzniku závislosti. Používají se proto jen krátkodobě nebo nárazově.
  • Betablokátory: (např. propranolol) Mohou pomoci kontrolovat některé fyzické příznaky úzkosti, jako je bušení srdce a třes. Často se používají jednorázově před konkrétní výkonovou situací (např. veřejné vystoupení).

🌍 Dopad na život a komorbidita

Neléčená sociální fobie může mít devastující dopad na život jedince. Může vést k:

  • Sociální izolaci a osamělosti.
  • Nízkému sebevědomí.
  • Problémům s navazováním a udržením partnerských vztahů a přátelství.
  • Omezeným studijním a kariérním možnostem (vyhýbání se zkouškám, pohovorům, povýšení).
  • Nižšímu socioekonomickému statusu.

Sociální fobie má také vysokou míru komorbidity, což znamená, že se často vyskytuje společně s jinými psychickými poruchami. Nejčastěji se jedná o:

💡 Pro laiky: Co je a co není sociální fobie?

Je důležité rozlišovat mezi sociální fobií, běžnou stydlivostí a introverzí.

  • Stydlivost je běžná lidská vlastnost. Stydlivý člověk může cítit nervozitu v nových sociálních situacích, ale obvykle se jim nevyhýbá a po chvíli se "otrká". Nepříjemné pocity mu nebrání v běžném fungování.
  • Introverze je typ osobnosti. Introvert čerpá energii ze samoty a sociální interakce ho mohou vyčerpávat. Preferuje menší skupiny lidí a hlubší konverzace. Necítí však strach ze sociálních situací, jen jim nedává přednost.
  • Sociální fobie je na rozdíl od toho paralyzující strach. Není to jen o tom, že člověk nemá rád večírky. Je to o tom, že má takový strach z hodnocení, že na večírek nejde, i když by moc chtěl. Je to o tom, že se týdny dopředu stresuje z prezentace v práci a nakonec si vezme nemocenskou. Tento strach významně narušuje jeho život a způsobuje mu velké utrpení.

Představte si to jako rozdíl mezi tím, když máte trému před zkouškou (stydlivost), a tím, když kvůli strachu ze zkoušky vůbec nejdete do školy a propadnete (sociální fobie).

📊 Epidemiologie

Sociální fobie je jednou z nejrozšířenějších psychických poruch. Odhady celoživotní prevalence (pravděpodobnost, že člověk poruchou onemocní kdykoliv během života) se v západních zemích pohybují mezi 7 % a 13 %.

  • Porucha se obvykle objevuje v období rané až střední adolescence, nejčastěji kolem 13. roku života.
  • V klinických vzorcích (lidé, kteří vyhledají pomoc) je poměr žen a mužů přibližně stejný, ale v obecné populaci se zdá být o něco častější u žen.
  • Mnoho lidí s touto poruchou nevyhledá odbornou pomoc, často ze strachu, že budou negativně hodnoceni i samotným terapeutem, nebo své potíže mylně považují za pouhou stydlivost.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Sociální_fobie&oldid=16535“