Šikana

Rozbalit box

Obsah boxu

Šikana (z francouzského chicane, "zlomyslné obtěžování") je specifický druh agresivního chování, které je charakterizováno záměrným, opakovaným a nerovnocenným útokem jednoho nebo více jedinců (agresorů) vůči jinému jedinci nebo skupině (obětem). Klíčovými znaky, které šikanu odlišují od běžného konfliktu či škádlení, jsou nerovnováha moci (fyzické, psychické, sociální), dlouhodobost a systematičnost útoků a bezbrannost oběti. Jedná se o závažný sociálně patologický jev, který se vyskytuje v různých prostředích, nejčastěji ve školách, na pracovištích, v armádě a v online prostředí (kyberšikana).

Důsledky šikany mohou být pro oběť devastující a zahrnují širokou škálu psychických i fyzických problémů, od úzkostí a depresí až po sebevražedné jednání. Negativní dopady však nese i agresor a mlčící většina přihlížejících.

📖 Definice a charakteristika

Pro správné pochopení a identifikaci šikany je nutné rozlišovat mezi jednorázovým konfliktem a systematickým týráním. Odborníci, jako je norský psycholog Dan Olweus, který je považován za průkopníka ve výzkumu šikany, definují tento jev pomocí tří klíčových kritérií:

1. Úmysl ublížit: Agresor jedná se záměrem oběti fyzicky nebo psychicky ublížit, ponížit ji nebo ji dostat do nepříjemné situace. Nejedná se o nehodu nebo nedorozumění. 2. Opakování: Agresivní chování není jednorázovou záležitostí, ale opakuje se v čase. Může jít o každodenní útoky, ale i o akce probíhající v delších intervalech (např. jednou týdně). Právě opakování vytváří u oběti pocit permanentního ohrožení a stresu. 3. Nerovnováha moci: Mezi agresorem a obětí existuje zjevný nepoměr sil. Agresor je vnímán jako silnější, ať už fyzicky, psychicky (je průbojnější, výřečnější) nebo sociálně (je populárnější, má podporu skupiny). Oběť se z tohoto důvodu nedokáže efektivně bránit.

Pokud některý z těchto prvků chybí, nemusí se jednat o šikanu v pravém slova smyslu. Například hádka dvou stejně silných spolužáků není šikana, ale konflikt.

🎭 Formy šikany

Šikana se projevuje mnoha způsoby, které se často kombinují. Základní dělení rozlišuje přímé a nepřímé formy.

💪 Fyzická šikana

Jedná se o nejviditelnější formu, která zahrnuje přímý fyzický kontakt.

Bití, kopání, strkání, fackování
Škrcení, tahání za vlasy
Poškozování a krádeže osobních věcí (oblečení, školních pomůcek)
Nucení k vykonávání ponižujících úkolů (např. čištění bot, psaní úkolů za agresora)

🗣️ Verbální šikana

Tato forma útočí na sebevědomí a čest oběti prostřednictvím slov.

Nadávky, urážky, posměšky
Zesměšňování kvůli vzhledu, původu, náboženství nebo jiným charakteristikám
Výhružky, zastrašování
Šíření pomluv a lží

👥 Sociální (relační) šikana

Cílem je poškodit sociální vztahy oběti a vyloučit ji z kolektivu. Je často skrytá a hůře odhalitelná.

Ignorování a přehlížení oběti
Aktivní vylučování ze skupiny, her nebo společných aktivit
Manipulace s přáteli oběti, intriky
Šíření pomluv s cílem poškodit reputaci

💻 Kyberšikana

Kyberšikana (cyberbullying) je forma šikany probíhající v digitálním prostředí, jako jsou sociální sítě, chat, e-mail nebo online hry. Její nebezpečí spočívá v:

Anonymitě: Agresor se může skrývat za falešným profilem.
Neomezeném dosahu: Ponižující obsah se může šířit virálně k obrovskému publiku.
Nepřetržitosti: Útoky mohou probíhat 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, oběť nemá bezpečné útočiště ani doma.
Trvalosti: Jednou zveřejněný obsah je velmi těžké z internetu zcela odstranit.

Typickými projevy jsou zasílání urážlivých zpráv, zveřejňování soukromých či upravených fotografií, vytváření falešných profilů nebo nenávistných skupin zaměřených na oběť.

👥 Aktéři šikany

Šikana není jen záležitostí dvou osob, ale dynamickým procesem celé skupiny. Rozlišujeme tři hlavní role:

Agresor (útočník): Osoba, která šikanu iniciuje a provádí. Často se snaží kompenzovat vlastní pocity méněcennosti, frustrace nebo nudy. Může mít problémy s empatií a potřebuje dominovat a ovládat ostatní.
Oběť: Cíl útoků. Často se jedná o jedince, který se nějakým způsobem odlišuje (vzhledem, zájmy, prospěchem), je fyzicky slabší, úzkostný nebo má málo přátel. Oběti často trpí pocity viny a studu, což jim brání svěřit se dospělým.
Přihlížející: Nejpočetnější skupina, která šikaně přihlíží. Jejich reakce je klíčová pro další vývoj situace. Mohou se chovat různě:

   *   Aktivně se přidají k agresorovi.
   *   Povzbuzují agresora (smějí se, natáčejí si incident).
   *   Pasivně přihlížejí ze strachu, že se sami stanou obětí.
   *   Brání oběť nebo vyhledají pomoc dospělého (nejméně častá, ale nejžádanější reakce).

Fenomén, kdy přítomnost ostatních lidí snižuje ochotu jednotlivce pomoci, se nazývá efekt přihlížejícího.

📉 Důsledky a dopady

Šikana zanechává hluboké a dlouhodobé jizvy na všech zúčastněných.

Pro oběť:

   *   **Psychické:** Deprese, úzkostné poruchy, nízké sebevědomí, sociální fobie, posttraumatická stresová porucha (PTSD), poruchy spánku, myšlenky na sebevraždu a sebepoškozování.
   *   **Fyzické:** Přímá zranění, psychosomatické potíže (bolesti břicha, hlavy), poruchy příjmu potravy.
   *   **Sociální:** Izolace, ztráta přátel, nedůvěra v lidi.
   *   **Vzdělávací/Pracovní:** Zhoršení prospěchu, ztráta koncentrace, absence, strach chodit do školy/práce.

Pro agresora:

   *   Upevňování agresivních vzorců chování.
   *   Vyšší riziko delikventního chování v dospělosti, včetně kriminality a domácího násilí.
   *   Problémy v sociálních vztazích, neschopnost navázat zdravé vazby.
   *   Riziko vyloučení ze školy nebo ztráty zaměstnání.

Pro přihlížející:

   *   Pocity viny, strachu a bezmoci.
   *   Otrávené a nedůvěřivé klima ve skupině (třídě, pracovním kolektivu).
   *   Snížení citlivosti vůči násilí.

🛡️ Prevence a intervence

Boj proti šikaně vyžaduje komplexní a systematický přístup.

1. Primární prevence: Cílem je předcházet vzniku šikany. Zahrnuje budování bezpečného a respektujícího klimatu ve škole či na pracovišti, vzdělávací programy o empatii, toleranci a řešení konfliktů, a stanovení jasných a srozumitelných pravidel chování. 2. Sekundární prevence (intervence): Pokud šikana již probíhá, je nutné ji co nejdříve zastavit. Klíčové kroky zahrnují:

   *   **Ochrana oběti:** Zajištění jejího bezpečí a poskytnutí psychologické podpory.
   *   **Práce s agresorem:** Nejde jen o potrestání, ale o pochopení příčin jeho chování a snahu o změnu. Důležité je stanovení jasných hranic a důsledků.
   *   **Práce s celou skupinou:** Je nutné oslovit i přihlížející a změnit skupinové normy tak, aby šikana nebyla tolerována.
   *   **Spolupráce s rodiči:** Informování rodičů oběti i agresora a jejich zapojení do řešení.

V Česku existují organizace jako Linka bezpečí nebo projekt Minimalizace šikany (P-MŠ), které poskytují pomoc a metodickou podporu.

⚖️ Právní aspekty

Šikana jako taková není v českém právním řádu samostatným trestným činem. Její projevy však mohou naplňovat skutkovou podstatu jiných trestných činů nebo přestupků, například:

Ublížení na zdraví
Vydírání
Loupež (v případě krádeže věcí za použití násilí)
Omezování osobní svobody
Pomluva
Nebezpečné pronásledování (stalking)

U pachatelů mladších 15 let se jedná o čin jinak trestný a řeší se v rámci soudnictví pro mládež. Školy mají povinnost šikanu řešit a v závažných případech ji hlásit orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) a Policii ČR.

💡 Pro laiky: Co je a co není šikana?

Představte si, že se dva kamarádi na hřišti pohádají o míč a jeden druhého strčí. To je konflikt. Jsou na tom silově podobně a příště si zase mohou normálně hrát.

Teď si ale představte, že jedna parta starších dětí si každý den počká na mladšího, slabšího kluka. Berou mu svačinu, smějí se mu, že je tlustý, a strkají do něj. Ten kluk má strach, je sám a neví, jak se bránit. Nemůže je jednoduše ignorovat, protože se to děje pořád a on je proti nim bezmocný. Tohle už je šikana.

Klíčový rozdíl je v tom, že šikana je jako hra, kde jeden hráč má všechna esa a druhý žádné. Není to fér boj. Je to dlouhodobé a cílené ubližování někomu, kdo se nemůže bránit. Není to "legrace" ani "klukovina", ale forma týrání.

Šablona:Aktualizováno