Generalizovaná úzkostná porucha

Rozbalit box

Obsah boxu

Generalizovaná úzkostná porucha (zkráceně GAD z anglického Generalized Anxiety Disorder) je psychická porucha patřící mezi úzkostné poruchy. Jejím hlavním rysem je chronická, nadměrná a nekontrolovatelná úzkost a obavy týkající se širokého spektra každodenních událostí a aktivit, jako jsou práce, rodina, zdraví nebo finance. Tyto obavy jsou neúměrné reálnému nebezpečí a významně narušují běžné fungování jedince. Na rozdíl od jiných úzkostných poruch, které se často vážou na specifické situace (např. fobie), je úzkost u GAD všudypřítomná a "volně plynoucí".

Porucha je často doprovázena řadou tělesných (somatických) příznaků, jako je svalové napětí, únava, poruchy spánku nebo trávicí potíže. Průběh GAD je typicky chronický, s obdobími zhoršení a zlepšení, často v závislosti na úrovni stresu.

🩺 Diagnostická kritéria

Pro stanovení diagnózy GAD se nejčastěji používají mezinárodně uznávané klasifikační systémy, jako je Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM-5) vydávaný Americkou psychiatrickou asociací a Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-11) vydávaná Světovou zdravotnickou organizací.

Kritéria podle DSM-5

Podle DSM-5 musí být pro diagnózu GAD splněna následující kritéria:

1. Nadměrná úzkost a obavy (úzkostné očekávání) vyskytující se po většinu dní po dobu nejméně 6 měsíců, týkající se řady událostí nebo činností (jako je práce nebo školní výkon).
2. Jedinec má potíže s ovládáním těchto obav.
3. Úzkost a obavy jsou spojeny s alespoň třemi (u dětí stačí jeden) z následujících šesti příznaků:
   • Neklid nebo pocit napětí a podráždění.
   • Snadná unavitelnost.
   • Potíže se soustředěním nebo pocit "prázdné hlavy".
   • Podrážděnost.
   • Svalové napětí.
   • Poruchy spánku (potíže s usínáním, přerušovaný spánek nebo neosvěžující spánek).
4. Úzkost, obavy nebo tělesné příznaky způsobují klinicky významné utrpení nebo zhoršení v sociální, pracovní nebo jiné důležité oblasti fungování.
5. Porucha není způsobena přímými fyziologickými účinky látky (např. drogy, léky) nebo jiným zdravotním stavem (např. hypertyreóza).
6. Porucha není lépe vysvětlitelná jinou duševní poruchou (např. obavy se netýkají výhradně panických záchvatů jako u panické poruchy nebo negativního hodnocení jako u sociální úzkostné poruchy).

симптомы a projevy

Příznaky GAD lze rozdělit na psychické a tělesné. Intenzita a kombinace příznaků se mohou u jednotlivců lišit.

Psychické příznaky

• Neustálé obavy: Ústřední příznak. Obavy jsou vtíravé, těžko kontrolovatelné a často se přesouvají z jednoho tématu na druhé (např. ze zdraví dětí na finanční stabilitu, z pracovní výkonnosti na stav domácnosti).
• Katastrofické myšlení: Tendence představovat si nejhorší možné scénáře i v běžných situacích.
• Neklid a neschopnost se uvolnit: Pocit vnitřního napětí, "jako na trní".
• Potíže se soustředěním: Úzkostné myšlenky neustále odvádějí pozornost, což ztěžuje plnění úkolů.
• Podrážděnost: Snížená tolerance vůči frustraci a snadné rozrušení.
• Nerozhodnost: Strach z učinění špatného rozhodnutí, i v méně důležitých záležitostech.

Tělesné (somatické) příznaky

Tělesné příznaky jsou důsledkem chronické aktivace autonomního nervového systému, zejména jeho sympatické složky.

• Svalové napětí: Často se projevuje jako bolesti hlavy (tenzní bolesti), bolesti zad, šíje nebo celková ztuhlost.
• Únava: Paradoxně, i přes pocit neustálého "nabuzení", se lidé s GAD cítí často vyčerpaní.
• Poruchy spánku: Problémy s usínáním kvůli vířícím myšlenkám, časté buzení během noci.
• Gastrointestinální potíže: Bolesti břicha, nevolnost, průjem, syndrom dráždivého tračníku.
• Kardiovaskulární příznaky: Bušení srdce (palpitace), zrychlený puls, pocení.
• Další příznaky: Třes, sucho v ústech, časté močení, pocit knedlíku v krku.

🤔 Příčiny a rizikové faktory

Vznik GAD je multifaktoriální, což znamená, že na jejím rozvoji se podílí kombinace několika faktorů.

• Genetické faktory: GAD se častěji vyskytuje v rodinách, kde již někdo úzkostnou poruchou trpí. Odhaduje se, že dědičnost se na vzniku podílí přibližně z 30 %.
• Neurobiologické faktory: Porucha je spojována s nerovnováhou neurotransmiterů v mozku, zejména serotoninu, GABA (kyselina gama-aminomáselná), noradrenalinu a dopaminu. Zobrazovací metody (např. fMRI) ukazují na zvýšenou aktivitu v oblastech mozku spojených se strachem a emocemi, jako je amygdala, a naopak sníženou aktivitu v prefrontální kůře, která je zodpovědná za regulaci emocí.
• Psychologické faktory: Lidé s GAD mají často určité kognitivní vzorce, jako je tendence vnímat nejednoznačné situace jako ohrožující, nízká tolerance k nejistotě nebo přesvědčení, že obavy jsou užitečné (např. že pomáhají předejít problémům).
• Environmentální faktory: Zkušenosti z dětství, jako je příliš ochranitelská výchova nebo naopak emočně chladné prostředí, mohou přispět k rozvoji poruchy. Chronický stres, traumatické události nebo významné životní změny mohou GAD spustit u predisponovaných jedinců.

🔬 Diagnostika a diferenciální diagnóza

Diagnostika GAD probíhá na základě podrobného klinického rozhovoru s psychiatrem nebo klinickým psychologem. Lékař se zaměřuje na povahu, trvání a dopad úzkosti a obav na život pacienta. Používají se standardizované dotazníky, jako je GAD-7 (Generalized Anxiety Disorder 7-item scale), pro posouzení závažnosti příznaků.

Je důležité vyloučit jiné možné příčiny příznaků, včetně:

• Jiné psychické poruchy: Je třeba odlišit GAD od jiných úzkostných poruch, deprese (která se s GAD velmi často vyskytuje současně – tzv. komorbidita), posttraumatické stresové poruchy nebo obsedantně-kompulzivní poruchy.
• Somatická onemocnění: Některá tělesná onemocnění mohou napodobovat příznaky úzkosti, například poruchy štítné žlázy (zejména hypertyreóza), srdeční onemocnění, anémie nebo neurologické poruchy.
• Užívání látek: Příznaky mohou být způsobeny užíváním nebo naopak vysazením některých látek, jako je kofein, alkohol, drogy nebo některé léky.

💊 Léčba

Léčba GAD je obvykle komplexní a kombinuje psychoterapii a farmakoterapii. Cílem je snížit intenzitu úzkosti a obav a zlepšit celkovou kvalitu života.

🧠 Psychoterapie

Psychoterapie je považována za základní a velmi účinnou metodu léčby.

• Kognitivně behaviorální terapie (KBT): Je metodou první volby. Zaměřuje se na identifikaci a změnu negativních myšlenkových vzorců (kognitivní restrukturace) a chování, které úzkost udržují. Pacient se učí technikám, jak pracovat s obavami, jak tolerovat nejistotu a jak se postupně vystavovat situacím, kterým se vyhýbá (expozice). Součástí jsou i relaxační techniky.
• Mindfulness a terapie založené na všímavosti: Učí pacienty pozorovat své myšlenky a pocity bez hodnocení a nechat je volně plynout, což snižuje jejich moc nad prožíváním.
• Psychodynamická terapie: Zaměřuje se na neuvědomované konflikty a minulé zkušenosti, které mohou přispívat k současným úzkostem.

⚕️ Farmakoterapie

Léky mohou významně pomoci zmírnit příznaky, zejména v počáteční fázi léčby nebo u závažnějších forem GAD.

• Antidepresiva: Jsou lékem první volby.
  • Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI): Například escitalopram, sertralin nebo paroxetin.
  • Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (SNRI): Například venlafaxin nebo duloxetin.

Nástup jejich plného účinku trvá obvykle několik týdnů.

• Anxiolytika:
  • Benzodiazepiny (např. alprazolam, diazepam): Působí rychle a účinně tlumí úzkost, ale mají vysoký riziko vzniku závislosti. Používají se proto jen krátkodobě na začátku léčby, než zaberou antidepresiva, nebo pro zvládnutí akutních stavů.
  • Buspiron: Lék, který působí na serotoninové receptory a nemá riziko závislosti. Jeho nástup účinku je však pomalejší.
• Další léky: Někdy se používají i jiná léčiva, například pregabalin (původně lék na epilepsii a neuropatickou bolest), který se ukázal jako účinný i v léčbě GAD.

🧘 Doplňkové a svépomocné techniky

• Pravidelná fyzická aktivita: Cvičení, zejména aerobní, prokazatelně snižuje úroveň úzkosti.
• Relaxační techniky: Dechová cvičení, progresivní svalová relaxace, jóga nebo meditace.
• Spánková hygiena: Udržování pravidelného spánkového režimu.
• Omezení stimulantů: Snížení konzumace kofeinu a alkoholu.

📈 Epidemiologie

Generalizovaná úzkostná porucha je jednou z nejčastějších psychických poruch.

• Prevalence: Celoživotní prevalence (pravděpodobnost, že člověk onemocní kdykoliv během života) se odhaduje na 5–9 %. Roční prevalence se pohybuje kolem 3 %.
• Pohlaví: Porucha je přibližně dvakrát častější u žen než u mužů.
• Věk nástupu: GAD se může objevit v jakémkoliv věku, ale nejčastěji začíná v období od pozdní adolescence do mladé dospělosti. Často má plíživý začátek.
• Komorbidita: Více než polovina lidí s GAD trpí současně i jinou psychickou poruchou, nejčastěji velkou depresivní poruchou, jinými úzkostnými poruchami (např. panickou poruchou) nebo poruchami spojenými s užíváním návykových látek.

💡 Pro laiky

Představte si, že váš mozek má "alarmový systém", který vás má varovat před nebezpečím. U většiny lidí se tento alarm spustí, jen když hrozí skutečné riziko – například když se blíží auto. Poté se zase vypne. U člověka s generalizovanou úzkostnou poruchou je tento alarmový systém zaseknutý v poloze "zapnuto". Neustále běží na pozadí a hledá potenciální hrozby, i když žádné nejsou.

Místo starostí o jednu konkrétní věc se člověk s GAD trápí téměř vším: "Co když přijdu o práci? Co když moje děti onemocní? Zaplatil/a jsem všechny účty? Co když se stane nehoda?" Tyto myšlenky nejsou jen občasné obavy, ale neustálý, vyčerpávající proud "co kdyby" scénářů, který nelze zastavit. Tělo je kvůli tomu v neustálém napětí, jako by se chystalo na boj nebo útěk, což vede k bolestem svalů, únavě a problémům se spánkem. GAD tedy není jen "přílišné přemýšlení", ale skutečná, léčitelná porucha, která výrazně ovlivňuje každodenní život.

Šablona:Aktualizováno