Přeskočit na obsah

Ortopedie

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - lékařský obor Ortopedie (z řeckého orthos – přímý, rovný a paidion – dítě) je základní chirurgický lékařský obor, který se zabývá prevencí, diagnostikou, léčbou, rehabilitací a výzkumem vrozených nebo získaných onemocnění, deformit a úrazů pohybového aparátu. V centru jejího zájmu jsou kosti, klouby, vazy, šlachy, svaly a v souvislosti s nimi i nervové struktury. V mnoha zemích, včetně Česka, je obor úzce spojen s traumatologií (úrazovou chirurgií) a oficiálně se nazývá ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí.

Specialista v tomto oboru se nazývá ortoped. Ortopedická péče zahrnuje široké spektrum postupů od konzervativní léčby, jako je rehabilitace a podávání léků, až po vysoce specializované operační výkony, jako jsou kloubní náhrady, artroskopické operace nebo složité rekonstrukce po úrazech. Cílem ortopedie je obnovit funkci, snížit bolest a zlepšit kvalitu života pacientů s problémy pohybového aparátu.

📜 Historie

Ačkoliv název oboru je relativně moderní, péče o zranění pohybového aparátu je stará jako lidstvo samo.

🏛️ Starověk a středověk

Archeologické nálezy dokládají, že již pravěcí lidé se pokoušeli léčit zlomeniny. Důkazy o dlahování a znehybnění končetin pocházejí ze starověkého Egypta, kde byly nalezeny mumie se zhojenými zlomeninami fixovanými dlahami z bambusu, rákosu a dřeva obalenými v plátně.

Významný pokrok přinesl Hippokratés (cca 460–370 př. n. l.) ve starověkém Řecku. Ve svých spisech podrobně popsal diagnostiku a léčbu zlomenin a vykloubení, včetně technik repozice (navrácení do původní polohy) a použití trakčních zařízení. Jeho metody, jako je například Hippokratova lavice pro nápravu vykloubenin, zůstaly základem léčby po mnoho staletí. Ve středověku byly tyto znalosti uchovávány a rozvíjeny především v arabském světě.

📖 Novověk a zrod moderní ortopedie

Termín "ortopedie" poprvé použil francouzský lékař Nicolas Andry de Bois-Regard v roce 1741 ve své knize L'orthopédie ou l'art de prévenir et de corriger dans les enfants les difformités du corps (Ortopedie aneb umění, jak u dětí předcházet deformitám těla a jak je napravovat). Symbolicky zobrazil pokřivený stromek přivázaný k rovnému kůlu, což se stalo celosvětovým symbolem ortopedie. Andryho práce se zaměřovala především na konzervativní léčbu dětských deformit, jako je skolióza.

V 18. a 19. století vznikala první specializovaná ortopedická zařízení, například institut Jeana-André Venela ve Švýcarsku v roce 1780. Klíčovými milníky pro rozvoj operační léčby byly:

  • **Zavedení anestezie** (polovina 19. století), která umožnila provádět delší a bolestivé operace.
  • **Objev antisepse a asepse** (Joseph Lister, Ignác Filip Semmelweis), který dramaticky snížil riziko pooperačních infekcí.
  • **Vynález sádrového obvazu** nizozemským vojenským chirurgem Antoniem Mathijsenem v roce 1851.
  • **Objev rentgenových paprsků** Wilhelmem Conradem Röntgenem v roce 1895, který znamenal revoluci v diagnostice zlomenin a kostních onemocnění.

🔬 20. století a současnost

Dvacáté století bylo obdobím explozivního rozvoje ortopedie, zejména díky zkušenostem získaným během obou světových válek, které přinesly obrovské množství pacientů s válečnými zraněními končetin.

  • **Vnitřní fixace (osteosyntéza):** Vývoj kovových dlah, šroubů, hřebů a zevních fixátorů umožnil stabilní a přesnou fixaci zlomenin, což vedlo k lepšímu hojení a rychlejší rehabilitaci. Průkopníky byli například Albin Lambotte a Gerhard Küntscher (nitrodřeňový hřeb).
  • **Artroplastika (kloubní náhrady):** Sir John Charnley v 60. letech 20. století ve Velké Británii položil základy moderní totální náhrady kyčelního kloubu, což je považováno za jednu z nejúspěšnějších operací v historii medicíny. Následoval rozvoj náhrad kolenního, ramenního a dalších kloubů.
  • **Artroskopie:** V druhé polovině 20. století se začala rozvíjet artroskopie, minimálně invazivní metoda, která umožňuje pomocí malé kamery a nástrojů operovat uvnitř kloubu bez nutnosti jeho velkého otevření. To znamenalo revoluci především ve sportovní medicíně.

Současná ortopedie se zaměřuje na další zdokonalování minimálně invazivních technik, využití počítačové navigace a robotiky, vývoj nových biomateriálů a tkáňové inženýrství.

⚙️ Rozsah oboru a subspecializace

Ortopedie je velmi široký obor, který se dále dělí na řadu specializací zaměřených na konkrétní anatomickou oblast, typ onemocnění nebo věkovou skupinu pacientů.

  • Traumatologie pohybového aparátu: Zabývá se diagnostikou a léčbou úrazů – zlomenin, vykloubení, poranění vazů, šlach a svalů. Je nejčastější náplní práce na ortopedických odděleních.
  • Dětská ortopedie: Specializuje se na vrozené vady (např. vrozená dysplazie kyčelní, pes equinovarus), růstové deformity a úrazy u dětí, jejichž kostra se stále vyvíjí.
  • Chirurgie páteře (Spondylchirurgie): Řeší onemocnění páteře, jako jsou výhřezy meziobratlových plotének, skolióza, spinální stenóza, úrazy a nádory páteře. Často se překrývá s neurochirurgií.
  • Artroplastika (endoprotetika): Zaměřuje se na náhrady velkých kloubů (kyčel, koleno, rameno, loket) poškozených artrózou, revmatickým onemocněním nebo úrazem.
  • Sportovní medicína a artroskopie: Léčí zranění vzniklá při sportu, typicky poranění menisků, zkřížených vazů v koleni, nestability ramene a další. Základní metodou je artroskopie.
  • Chirurgie ruky a horní končetiny: Věnuje se složité anatomii ruky, zápěstí a lokte, včetně úrazů, degenerativních onemocnění a útlakových syndromů (např. syndrom karpálního tunelu).
  • Chirurgie nohy a hlezna: Řeší deformity (např. vbočený palec – hallux valgus), artrózu, úrazy a další problémy v oblasti nohy a kotníku.
  • Ortopedická onkologie: Zabývá se diagnostikou a léčbou primárních i metastatických nádorů kostí a měkkých tkání. Jedná se o vysoce specializovanou a multidisciplinární oblast.
  • Revmatochirurgie: Zaměřuje se na chirurgickou léčbu kloubních a tkáňových poškození způsobených revmatickými chorobami, jako je revmatoidní artritida.

🩺 Diagnostické metody

Pro stanovení správné diagnózy využívá ortoped kombinaci klinického vyšetření a moderních zobrazovacích i funkčních metod.

Klinické vyšetření

Základem je vždy pečlivá anamnéza (rozhovor s pacientem o jeho potížích, úrazech, rodinné historii) a fyzikální vyšetření. To zahrnuje:

  • **Aspekce (pohled):** Hodnocení otoku, zarudnutí, deformit, postavení končetin, stereotypu chůze.
  • **Palpace (pohmat):** Vyhledávání bolestivých míst, hodnocení teploty, otoku, svalového napětí.
  • **Vyšetření rozsahu pohybu:** Měření aktivního i pasivního rozsahu pohybu v kloubech.
  • **Speciální testy:** Provádění specifických manévrů k posouzení stability vazů, funkce šlach a přítomnosti útlaku nervů.

Zobrazovací metody

  • Rentgen (RTG): Nejzákladnější a nejčastěji používaná metoda. Skvěle zobrazuje kosti a je nezbytná pro diagnostiku zlomenin, artrózy a kostních deformit.
  • Výpočetní tomografie (CT): Poskytuje detailní trojrozměrný obraz kostí. Využívá se u složitých zlomenin (např. pánev, páteř), pro plánování operací a při podezření na některé kostní nádory.
  • Magnetická rezonance (MRI): Je metodou volby pro zobrazení měkkých tkání – vazů, šlach, menisků, chrupavek, svalů a míchy. Je klíčová ve sportovní medicíně a při diagnostice onemocnění páteře.
  • Ultrazvuk (Sonografie): Umožňuje dynamické vyšetření měkkých tkání v reálném čase. Používá se pro diagnostiku poranění šlach (např. Achillovy šlachy), svalů, a také jako screeningová metoda pro vyšetření kyčlí u novorozenců.
  • Scintigrafie: Kostní sken pomocí radioaktivní látky, která se hromadí v místech se zvýšeným kostním metabolismem. Pomáhá odhalit skryté zlomeniny, záněty, infekce nebo nádorové metastázy.

Další metody

  • Diagnostická artroskopie: Přímé vizuální vyšetření vnitřku kloubu pomocí zavedené kamery. Dnes je většinou spojena i s léčebným zákrokem.
  • Elektromyografie (EMG): Měří elektrickou aktivitu svalů a rychlost vedení nervových vzruchů. Používá se k diagnostice poškození nervů a útlakových syndromů.
  • Laboratorní vyšetření krve: Pomáhá odhalit zánětlivé procesy, infekce, metabolická onemocnění kostí nebo revmatické choroby.

🩹 Léčebné postupy

Léčba v ortopedii se dělí na dvě hlavní kategorie: konzervativní a chirurgickou.

Konzervativní léčba

Cílem je léčit onemocnění bez nutnosti operace. Patří sem:

  • **Farmakoterapie:** Podávání léků proti bolesti (analgetika), zánětu (nesteroidní antirevmatika) nebo specifických léků (např. na osteoporózu).
  • **Fyzioterapie a rehabilitace:** Klíčová součást léčby. Zahrnuje cvičení pro posílení svalů, zlepšení rozsahu pohybu, nácvik správných pohybových stereotypů a stability.
  • **Fixace:** Použití sádrových obvazů, dlah nebo ortéz ke znehybnění a podpoře zraněné části těla.
  • **Injekční léčba:** Aplikace léků (nejčastěji kortikosteroidů nebo kyseliny hyaluronové) přímo do kloubu nebo k postižené šlaše ke zmírnění zánětu a bolesti.
  • **Fyzikální terapie:** Využití metod jako je magnetoterapie, laser, ultrazvuk nebo elektroterapie k podpoře hojení a tlumení bolesti.

Chirurgická léčba (Operativa)

Pokud konzervativní léčba selže nebo není vhodná (např. u složitých zlomenin), přistupuje se k operaci. Mezi nejčastější výkony patří:

  • Osteosyntéza: Operační spojení úlomků zlomené kosti pomocí kovových implantátů (dlah, šroubů, nitrodřeňových hřebů, drátů).
  • Artroskopie: Minimálně invazivní operace kloubů (nejčastěji kolene a ramene) pro ošetření menisků, vazů, chrupavek a dalších struktur.
  • Artroplastika (kloubní náhrada): Výměna poškozeného kloubu za umělou náhradu (endoprotézu). Nejčastěji se provádí u kyčelního a kolenního kloubu.
  • Osteotomie: Chirurgické přetětí kosti za účelem změny její osy a odlehčení poškozené části kloubu, čímž se oddálí nutnost kloubní náhrady.
  • Artodéza: Operační znehybnění (ztužení) kloubu. Provádí se u těžce poškozených kloubů, kde není možná náhrada, s cílem odstranit bolest.
  • Operace měkkých tkání: Zahrnují sešití přetržených šlach (např. Achillovy šlachy), rekonstrukce vazů (např. předního zkříženého vazu v koleni) nebo uvolnění utlačených nervů.

🇨🇿 Ortopedie v Česku

Ortopedie má v Česku dlouhou a bohatou tradici. Za zakladatele moderní české ortopedie je považován profesor Jan Zahradníček (1882–1958), který zavedl mnoho progresivních léčebných postupů. Další významnou osobností byl profesor Otakar Hněvkovský, průkopník dětské ortopedie.

Odbornou záštitu nad oborem drží Česká společnost pro ortopedii a traumatologii (ČSOT), která sdružuje specialisty, pořádá kongresy a podílí se na postgraduálním vzdělávání. Vzdělání ortopeda v Česku obnáší absolvování šestiletého studia na lékařské fakultě, po kterém následuje specializační příprava v akreditovaném zdravotnickém zařízení. Ta trvá minimálně 5 let a je zakončena atestační zkouškou.

Špičková ortopedická péče je poskytována na klinikách fakultních nemocnic (např. FN Motol, FN Bulovka, FN Brno, FN Královské Vinohrady) a ve velkých krajských a soukromých nemocnicích po celé republice.

🧑‍🏫 Ortopedie pro laiky

Představte si své tělo jako dům. Kosti jsou nosné zdi a trámy, klouby jsou panty u dveří a oken a svaly jsou jako motory, které všechno otevírají a zavírají. Ortoped je specializovaný "stavitel" a "opravář" tohoto domu.

  • Když si zlomíte kost (praskne zeď), ortoped ji srovná a dá do sádry, aby správně srostla. U složitějších zlomenin ji může "sešroubovat" pomocí kovových dlah a šroubů.
  • Když se vám věkem opotřebuje kloub v kyčli nebo koleni (zreziví a drhnou panty), ortoped ho může vyměnit za nový, umělý, abyste mohli opět chodit bez bolesti.
  • Když si při sportu přetrhnete vaz v koleni (přetrhne se nosné lano), ortoped ho pomocí malé kamery (artroskopu) a speciálních nástrojů opraví nebo nahradí novým.

Ortopedie se tedy stará o to, aby naše "tělesná konstrukce" byla pevná, stabilní a abychom se mohli bez bolesti hýbat po celý život. Řeší jak náhlé nehody (úrazy), tak i pomalé opotřebení a vrozené vady.


Šablona:Aktualizováno