Kloub

Rozbalit box

Obsah boxu

Kloub (latinsky articulatio) je pohyblivé místo, kde se stýkají dvě nebo více kostí, a umožňuje pohyb určité části těla. Klouby jsou základními stavebními prvky pohybového aparátu a zajišťují pružnost, stabilitu a tlumení nárazů. V lidském těle se nachází více než 100 kloubů, které spojují přes 180 kostí a umožňují širokou škálu pohybů od jemných pohybů prstů po komplexní pohyby, jako je chůze nebo běh.

⏳ Historie

Studium anatomie a fyziologie kloubů má dlouhou historii. První poznatky o stavbě lidského těla, včetně kloubů, získával člověk již ve starověku při zraněních a jejich ošetřování. Řečtí filozofové a lékaři, jako byli Aristoteles a Galénos, prováděli pitvy (často na zvířatech) a získali základní anatomické vědomosti z léčení poranění. Znali hlavní části kostry a některé orgány. Ve středověku bylo studium anatomie omezeno zákazy pitev, ale v novověku nastal významný pokrok. Andreas Vesalius je považován za zakladatele anatomie novověku, když v 16. století kriticky prověřil starověké poznatky a sepsal první vědeckou anatomii lidského těla na základě vlastních pitevních zkušeností. V českých zemích provedl v roce 1600 první veřejnou pitvu Jan Jesenský. S rozvojem medicíny a technologií se v průběhu staletí prohlubovaly znalosti o složité struktuře a funkci kloubů, což vedlo k vývoji moderních diagnostických a léčebných metod.

🔬 Anatomie a typy kloubů

Kloub je komplexní struktura skládající se z několika základních částí. Typický synoviální kloub (tzv. „pravý kloub“), který je nejčastější a nejpohyblivější, zahrnuje:

• Kloubní hlavici (caput articulare) a kloubní jamku (fossa articularis): Jsou to styčné plochy dvou nebo více kostí, které do sebe zapadají.
• Kloubní chrupavku (cartilago articularis): Hladká vrstva hyalinní chrupavky pokrývající kloubní plochy, která snižuje tření a tlumí nárazy. Je bezcévná a vyživována ze synoviální tekutiny.
• Kloubní pouzdro (capsula articularis): Silný vazivový obal, který obepíná kloub a uzavírá kloubní dutinu. Skládá se z vnějšího vazivového pouzdra (membrana fibrosa), které zajišťuje stabilitu, a vnitřní synoviální membrány (membrana synovialis).
• Synoviální tekutina (synovia): Vazká tekutina produkovaná synoviální membránou, která funguje jako mazivo, snižuje tření, vyživuje kloubní chrupavky a zajišťuje pevné přilnutí kloubních ploch k sobě.
• Vazy (ligamenta): Silné pruhy pojivové tkáně, které zpevňují kloubní pouzdro a stabilizují kloub, omezují rozsah pohybu.
• Menisky a disky: Chrupavčité destičky (např. v kolenním kloubu menisky, v čelistním kloubu disk), které vyrovnávají nerovnosti kloubních ploch a tlumí nárazy.
• Tíhové váčky (bursae synoviales): Štěrbinovité dutiny vystlané synoviální membránou v okolí kloubu, snižující tření mezi šlachou, kostí, svalem či vazem a kloubním pouzdrem.

Klouby se klasifikují podle několika kritérií:

• Podle pohyblivosti:
  • Synartrózy (nepohyblivá skloubení): Například lebeční švy nebo spojení mezi zuby a čelistmi.
  • Amfiartrózy (málo pohyblivá skloubení): Například stydká spona nebo spojení mezi loketní a vřetenní kostí na předloktí.
  • Diartrózy (volně pohyblivé klouby): Většina kloubů na rukou a nohou.

• Podle struktury materiálu, který kosti spojuje:
  • Fibrózní (vazivové) klouby (juncturae fibrosae): Kosti jsou spojeny vazivovou tkání a neobsahují kloubní dutinu. Většinou se jedná o synartrózy (např. lebeční švy).
  • Chrupavčité klouby (juncturae cartilagineae): Kosti jsou spojeny pomocí chrupavek a neobsahují kloubní dutinu. Jsou málo pohyblivé nebo zcela nepohyblivé (např. spojení mezi žebry a hrudní kostí, meziobratlové ploténky, stydká spona). Rozlišují se synchondrózy (spojení hyalinní chrupavkou, např. růstové ploténky) a symfýzy (spojení vazivovou chrupavkou, např. stydká spona).
  • Synoviální klouby (juncturae synoviales): Vyznačují se velkou pohyblivostí a přítomností kloubní dutiny. Patří sem většina kloubů v těle.

• Podle tvaru kloubních ploch a počtu os pohybu:
  • Kulovitý kloub (articulatio spheroidea): Umožňuje pohyb ve všech směrech (tři osy). Příkladem je ramenní kloub nebo kyčelní kloub.
  • Elipsovitý kloub (articulatio ellipsoidea): Umožňuje pohyby ve čtyřech směrech (dvě osy). Příkladem je zápěstní kloub.
  • Sedlový kloub (articulatio sellaris): Pohyb ve čtyřech směrech (dvě osy). Příkladem je karpometakarpální kloub palce na ruce.
  • Kladkový (šarnýrový) kloub (ginglymus): Umožňuje pohyb v jednom směru (ohýbání a natahování, jedna osa). Příkladem je kolenní kloub nebo loketní kloub.
  • Čepový (kolový) kloub (articulatio trochoidea): Umožňuje rotační pohyb kolem jedné osy. Příkladem je kloub mezi nosičem a čepovcem v krční páteři nebo proximální radioulnární kloub.
  • Plochý kloub (articulatio plana): Kloubní plochy jsou ploché, umožňují klouzavé pohyby. Příkladem jsou klouby mezi zánártními kostmi.

⚙️ Funkce kloubů

Hlavní funkcí kloubů je umožnit pohyb a zajistit stabilitu kostry. Díky složité souhře kostí, svalů, vazů a tekutin dochází k plynulému a bezbolestnému pohybu, pokud kloub funguje správně.

• Pohyb a lokomoce: Klouby umožňují širokou škálu pohybů, od jednoduchých ohybů a natažení až po komplexní rotační pohyby a kombinace pohybů, které jsou nezbytné pro chůzi, běhání, dřepnutí, rotaci paží a pohyb prstů.
• Tlumení nárazů: Kloubní chrupavky, menisky a synoviální tekutina absorbují a rozkládají tlak, čímž chrání kosti před poškozením při pohybu a zátěži. Chrupavky musí odolávat velkým nárazům; při běhu či skoku dosahují zatížení až několika set kilogramů na 1 cm².
• Stabilita: Kloubní pouzdro, vazy a okolní svaly zajišťují pevnost a stabilitu kloubu, zabraňují jeho vykloubení.
• Výživa chrupavky: Synoviální tekutina vyživuje bezcévné kloubní chrupavky, což je klíčové pro jejich regeneraci a udržení pružnosti. Nedostatek synoviální tekutiny vede k omezené funkčnosti a odolnosti kloubů.

🩹 Onemocnění a poranění kloubů

Kloubní onemocnění patří mezi nejrozšířenější choroby moderní civilizace a mohou postihnout lidi všech věkových kategorií. Mezi nejčastější patří:

• Artróza (osteoartróza): Degenerativní onemocnění kloubů, při kterém dochází k opotřebení a poškození kloubní chrupavky, což vede k bolesti, ztuhlosti, otokům a omezené pohyblivosti. Je to nejčastější kloubní onemocnění, které postihuje až 15 % lidí nad 35 let a s věkem se její výskyt dramaticky zvyšuje. Může být primární (daná stárnutím) nebo sekundární (v důsledku úrazů, vrozených vad nebo jiných onemocnění).
• Artritida: Zánět kloubu, často projev autoimunitních nemocí, kdy imunitní systém chybně napadá vlastní klouby. Mezi nejznámější typy patří:
  • Revmatoidní artritida: Chronické autoimunitní zánětlivé onemocnění, které postihuje více kloubů a může vést k jejich deformaci.
  • Psoriatická artritida: Vyskytuje se u lidí s lupénkou a postihuje klouby, často prstů na rukou a nohou.
  • Dnavá artritida (dna): Vzniká při poruše metabolismu kyseliny močové, jejíž krystaly se ukládají v kloubech a způsobují záchvatovité bolesti a záněty.
  • Infekční (septická) artritida: Zánět kloubu způsobený bakteriální, virovou nebo mykotickou infekcí, která se dostane do kloubu.
• Burzitida: Zánět tíhového váčku (bursy) v okolí kloubu, často způsobený úrazem nebo přetěžováním.
• Zlomeniny kloubů (intraartikulární zlomeniny): Patří mezi komplikované zlomeniny a vyžadují pečlivou léčbu, často chirurgickou.
• Kloubní blokády: Omezení pohybu v kloubu způsobené funkčními poruchami.

Moderní medicína se v roce 2025 zaměřuje na personalizovanou medicínu, využití umělé inteligence v diagnostice a léčbě, rozvoj robotiky pro asistované operace a pokroky v materiálech pro implantáty (např. 3D tisk implantátů na míru). Velký důraz je kladen na artroskopické zákroky s menšími řezy a rychlejším zotavením. V léčbě artrózy se experimentuje s léčbou kmenovými buňkami pro obnovu poškozené chrupavky, ačkoli některé metody stále vyžadují další vědecké potvrzení. Významnou roli hraje také fyzioterapie a rehabilitace, stejně jako prevence prostřednictvím zdravé výživy a přiměřeného pohybu. V říjnu 2025 se koná celorepubliková akce „Týden pro silné kosti, klouby a kůži“, zaměřená na osvětu a prevenci revmatických a autoimunitních onemocnění.

💪 Pohyb a sport

Klouby jsou klíčové pro veškerou pohybovou aktivitu a sport. Správná funkce kloubů je nezbytná pro výkon a prevenci zranění. Při sportu jsou klouby vystaveny značné zátěži a nárazům.

• Zátěž při pohybu: Během běžné chůze působí na kyčelní kloub až 3–4násobek tělesné hmotnosti. Při běhu a skocích jsou síly ještě výrazně vyšší.
• Riziko zranění: Jednostranné nebo nadměrné zatěžování kloubů při sportu může vést k jejich opotřebení, mikrotraumatům chrupavky a rozvoji onemocnění, jako je artróza. Příkladem je lyžování nebo tenis.
• Význam regenerace: Pro zachování zdraví kloubů je důležitá dostatečná regenerace, vyvážená strava bohatá na minerály a vitamíny, a pravidelný, ale přiměřený pohyb. Pohyb při lehké zátěži prospívá výživě chrupavky, neboť podporuje produkci kloubního mazu.
• Rotátorová manžeta: U ramenního kloubu, který je nejpohyblivějším kloubem v těle, je stabilita zajištěna mimo jiné souborem svalů a šlach zvaným rotátorová manžeta.

💡 Zajímavosti

• Lidské tělo má více než 180 kloubů, ačkoli přesný počet se může lišit v závislosti na definici kloubu.
• Největším kloubem v lidském těle je kolenní kloub, který nese téměř polovinu tělesné hmotnosti.
• Už od 20–30 let věku se mohou v kloubní chrupavce objevovat první změny.
• Tradiční čínská medicína přistupuje k bolestem kloubů z pohledu nerovnováhy organismu, přičemž přetížení tkání, šlach a kostí, stejně jako stravovací návyky, mohou vést k problémům. Využívá se akupunktura a fytoterapie.
• První totální endoprotéza kloubu na světě byla vynalezena a aplikována Themistoklesem Gluckem.

🤔 Pro laiky

Představte si kloub jako pant u dveří. Dveře (kosti) potřebují pant, aby se mohly otevírat a zavírat (pohybovat se). Kloub je přesně takový pant v našem těle, jen mnohem chytřejší a složitější!

Když se podíváme na takový pant, vidíme dvě části, které se dotýkají. Tyto části jsou v našem těle kosti. Aby se kosti o sebe neodíraly a nepoškodily se, jsou pokryté hladkou vrstvou, kterou si můžeme představit jako gumovou podložku. To je naše kloubní chrupavka. Ta tlumí nárazy a dělá pohyb klouzavějším.

Celý pant je pak uzavřený v pevném obalu – to je kloubní pouzdro. Uvnitř tohoto pouzdra je takové speciální "mazivo", které se jmenuje kloubní tekutina. Díky ní se kosti v kloubu hladce kloužou, jako když namažete pant olejem. Tekutina navíc chrupavku vyživuje, aby byla stále pružná.

Aby byl pant pevný a nevypadl, drží ho pohromadě silné "provazy" – to jsou vazy. A někdy, jako třeba v koleni, jsou uvnitř pantu ještě další "polštářky" z chrupavky, kterým říkáme menisky. Ty pomáhají ještě lépe tlumit nárazy, když běháme nebo skáčeme.

Klouby máme všude, od malých kloubů v prstech, které nám umožňují psát nebo držet věci, až po velké a silné klouby jako jsou kolena a kyčle, které nesou celou naši váhu a umožňují nám chodit, běhat a tančit. Bez kloubů bychom byli jako socha – nemohli bychom se ani hnout! Proto je důležité se o ně starat – správně jíst, hýbat se a nepřetěžovat je.