Aristoteles

Aristotelés ze Stageiry (řecky Ἀριστοτέλης; 384 př. n. l., Stageira – 322 př. n. l., Chalkis) byl starořecký filozof, vědec a polyhistor, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších myslitelů v dějinách lidstva. Spolu se svým učitelem Platónem a Sókratem patří k trojici pilířů západní filozofie.

Byl žákem Platóna a později vychovatelem Alexandra Velikého. Založil vlastní filozofickou školu v Athénách, známou jako Lykeion (Lyceum), a její stoupenci byli nazýváni peripatetiky. Jeho spisy pokrývají neuvěřitelně široké spektrum témat, od logiky a metafyziky přes etiku a politiku až po biologii, zoologii a fyziku. Aristotelés jako první systematicky roztřídil lidské vědění a položil základy mnoha vědních disciplín. Jeho myšlenky hluboce ovlivnily středověké křesťanství (zejména prostřednictvím Tomáše Akvinského) a islám a jeho dílo bylo po staletí základním kamenem evropského vzdělání.

🧬 Život

Aristotelés se narodil roku 384 př. n. l. v malém řeckém městě Stageira na poloostrově Chalkidiki v Makedonii. Jeho otec, Nikomachos, byl osobním lékařem krále Amyntase III. Makedonského, dědečka Alexandra Velikého. Toto spojení s makedonským královským dvorem hrálo v jeho životě významnou roli. Díky otcově profesi se Aristotelovi pravděpodobně dostalo vzdělání v oblasti medicíny a biologie, což ovlivnilo jeho pozdější důraz na empirické pozorování.

V sedmnácti letech (kolem roku 367 př. n. l.) odešel do Athén, tehdejšího intelektuálního centra řeckého světa, a vstoupil do Platónovy Akademie. Zde strávil dvacet let, nejprve jako žák, později jako učitel a badatel. I když se stal jedním z nejbrilantnějších Platónových žáků, postupně se začal odklánět od některých klíčových bodů jeho učení, zejména od teorie idejí. Jeho slavný výrok „Amicus Plato, sed magis amica veritas“ (Platón je přítel, ale pravda je větší přítel) vystihuje jeho postoj.

Po Platónově smrti v roce 347 př. n. l. Aristotelés opustil Athény. Důvodem mohlo být zklamání, že se nestal hlavou Akademie (tím se stal Platónův synovec Speusippos), ale také rostoucí protimakedonské nálady v Athénách. Spolu s Xenokratem odcestoval do města Assos v Malé Asii, kde pod ochranou vládce Hermia založil pobočku Akademie. Zde se oženil s Hermiovou neteří a adoptivní dcerou Pythiadou. Po Hermiově zajetí a popravě Peršany se Aristotelés přesunul na ostrov Lesbos, kde s přítelem a žákem Theofrastem prováděl rozsáhlý zoologický a botanický výzkum.

Roku 343 př. n. l. přijal pozvání od makedonského krále Filipa II., aby se stal vychovatelem jeho třináctiletého syna Alexandra, budoucího Alexandra Velikého. Vzdělával ho přibližně tři roky v hlavním městě Pella. Vliv, který měl na mladého prince, je předmětem debat, ale je pravděpodobné, že v něm probudil zájem o vědu a poznávání světa.

Kolem roku 335 př. n. l. se Aristotelés vrátil do Athén, kde založil vlastní školu, Lykeion, poblíž chrámu Apollóna Lykeia. Protože vyučoval při procházkách ve sloupoví (peripatos), byli jeho žáci nazýváni peripatetiky. Lykeion se stalo významným centrem vědeckého bádání, s rozsáhlou knihovnou a systematickým výzkumným programem.

Po smrti Alexandra Velikého v roce 323 př. n. l. v Athénách opět vzplanuly protimakedonské nálady a Aristotelés byl obviněn z bezbožnosti (asebeia), podobně jako kdysi Sókratés. Aby zabránil tomu, že se Athéňané „podruhé prohřeší proti filozofii“, uprchl do Chalkidy na ostrově Euboia, rodného města své matky. Zde o rok později, v roce 322 př. n. l., ve věku 62 let zemřel na žaludeční chorobu.

🧠 Filozofie a myšlení

Aristotelovo myšlení je systematické a encyklopedické. Na rozdíl od Platóna, který hledal pravdu ve světě abstraktních idejí, Aristotelés se zaměřil na konkrétní, smysly vnímatelný svět. Jeho metoda byla založena na pozorování, analýze a klasifikaci.

📜 Logika (Organon)

Aristotelés je považován za otce formální logiky. Jeho šest logických spisů bylo později souhrnně nazváno Organon (nástroj), protože logika pro něj nebyla samostatnou vědou, ale nástrojem správného myšlení, nezbytným pro všechny ostatní vědy.

• Kategorie: Analyzoval základní způsoby, jakými lze o věcech vypovídat (např. substance, kvantita, kvalita, vztah).
• Syllogismus: Jeho největším přínosem je teorie syllogismu, formy deduktivního úsudku, kde ze dvou daných premis nutně vyplývá závěr. Příklad:

1. Všichni lidé jsou smrtelní. (Hlavní premisa)
2. Sókratés je člověk. (Vedlejší premisa)
3. Proto je Sókratés smrtelný. (Závěr)

Tato metoda se stala základem logiky na více než dva tisíce let.

🌌 Metafyzika

Aristotelés nazýval tuto disciplínu „první filozofií“ – vědou o bytí jako takovém a o prvních příčinách. Termín metafyzika vznikl až později, když jeho spisy o tomto tématu byly v souborném vydání zařazeny „za spisy o fyzice“ (řecky meta ta physika).

• Látka a forma (Hylemorfismus): Každá konkrétní věc (substance) se skládá ze dvou principů:
  • Látka (hylé):** Pasivní, neurčitý materiál, z něhož je věc utvořena (např. dřevo u stolu).
  • Forma (morfé):** Aktivní princip, který látce dává její tvar, strukturu a funkci (idea stolu, která dělá ze dřeva stůl).
• Možnost a skutečnost: Látka představuje možnost (dynamis), zatímco forma je její uskutečnění (energeia nebo entelecheia). Semínko je v možnosti stromem, strom je uskutečněním semínka.
• Čtyři příčiny: K plnému pochopení jakékoli věci je třeba znát její čtyři příčiny:

1. Příčina látková (causa materialis): Z čeho věc je? (např. mramor sochy)
2. Příčina formální (causa formalis): Co věc je, jaký je její tvar? (podoba sochy)
3. Příčina působící (causa efficiens): Kdo nebo co ji vytvořilo? (sochař)
4. Příčina účelová (causa finalis): Jaký je její účel? (ozdoba chrámu)

• První hybatel: Vše, co se pohybuje, je pohybováno něčím jiným. Tento řetězec příčin nemůže být nekonečný, proto musí existovat první, nehybný hybatel (Primum Mobile), který je čistou skutečností a příčinou veškerého pohybu ve vesmíru, aniž by byl sám pohybován. Je to Bůh Aristotelovy filozofie – myšlení, které myslí samo sebe.

🌱 Přírodní vědy a biologie

Aristotelés byl vášnivým pozorovatelem přírody. Jeho biologické spisy tvoří asi čtvrtinu dochovaného díla a jsou založeny na pečlivých pozorováních a pitvách zvířat.

• Klasifikace organismů: Vytvořil první systematickou klasifikaci živočichů, kterou rozdělil na živočichy s krví (obratlovci) a bez krve (bezobratlí). Jeho systém byl v mnoha ohledech překonán až v 18. století Carlem Linném.
• Empirický přístup: Na rozdíl od Platóna zdůrazňoval význam empirického zkoumání. Jeho práce jako Historia Animalium (Dějiny živočichů) nebo De Partibus Animalium (O částech živočichů) jsou plné detailních popisů anatomie, chování a rozmnožování stovek druhů.
• Teleologie: Věřil, že příroda je účelně uspořádaná (teleologický pohled). Každý organismus a každý jeho orgán má svůj specifický účel (telos).

⚖️ Etika (Etika Nikomachova)

Jeho etické myšlení je nejuceleněji vyloženo v díle Etika Nikomachova.

• Eudaimonia: Nejvyšším dobrem a cílem lidského života je eudaimonia, což se často překládá jako „štěstí“, ale přesněji znamená „dobrý život“ nebo „lidský rozkvět“. Není to jen pocit, ale stav dosažený životem v souladu s rozumem a ctností.
• Ctnost jako střed (Mesotes): Ctnost (areté) je podle Aristotela „zlatá střední cesta“ mezi dvěma krajnostmi (neřestmi). Například štědrost je středem mezi lakomstvím (nedostatek) a marnotratností (přebytek). Odvaha je středem mezi zbabělostí a šílenou smělostí.
• Praktická moudrost (Fronésis): Schopnost rozpoznat v konkrétní situaci, co je správné jednání, nazývá Aristotelés praktickou moudrostí. Získává se zkušeností a výchovou.

🏛️ Politika

V díle Politika Aristotelés analyzuje stát a jeho uspořádání.

• Zoon politikon: Člověk je přirozeně tvor společenský, „politický živočich“ (zoon politikon), který může plně realizovat svůj potenciál pouze v rámci společenství (polis).
• Klasifikace ústav: Roztřídil formy vlády podle toho, kdo vládne (jeden, málo, mnoho) a v čí prospěch (obecný prospěch, nebo vlastní prospěch vládnoucích).
  • Správné formy:** Monarchie, Aristokracie, Politeia (ústavní vláda)
  • Zvrácené formy:** Tyranie, Oligarchie, Demokracie (v jeho pojetí vláda lůzy)
• Ideální stát: Za nejlepší prakticky dosažitelnou formu vlády považoval politeiu, smíšenou ústavu, která kombinuje prvky oligarchie a demokracie a je založena na silné střední třídě. Cílem státu je umožnit občanům vést dobrý a ctnostný život.

🎨 Poetika a rétorika

• Poetika: V tomto nedochovaném spise se zabývá teorií umění, zejména tragédie. Umění je pro něj napodobením (mimésis) reality. Tragédie prostřednictvím soucitu a strachu dosahuje katarze (katharsis), tedy očištění divákových emocí.
• Rétorika: Analyzoval umění přesvědčivé řeči a identifikoval tři hlavní prostředky přesvědčování: ethos (důvěryhodnost řečníka), pathos (působení na emoce publika) a logos (logická argumentace).

📚 Dílo

Aristotelovo dílo je tradičně děleno na dvě skupiny: 1. Exoterické spisy: Určené pro širokou veřejnost, psané formou dialogů (podobně jako Platónovy). Z těchto spisů se dochovaly jen zlomky. 2. Esoterické spisy: Přednášky a poznámky určené pro studenty v Lykeiu. Tyto texty tvoří drtivou většinu dochovaného korpusu. Jsou často hutné, zhuštěné a obtížněji čitelné.

Nejvýznamnější dochovaná díla (podle pozdějšího uspořádání Andronika z Rhodu):

• Logické spisy (Organon): Kategorie, O vyjadřování, První analytiky, Druhé analytiky, Topiky, O sofistických důkazech.
• Přírodovědné spisy: Fyzika, O nebi, O vzniku a zániku, Meteorologie, Historia Animalium (Dějiny živočichů), De Partibus Animalium (O částech živočichů), O duši.
• Metafyzika: Soubor 14 knih o „první filozofii“.
• Etické spisy: Etika Nikomachova, Etika Eudemova, Magna Moralia.
• Politické spisy: Politika, Ústava athénská.
• Spisy o umění: Rétorika, Poetika.

🏛️ Odkaz a vliv

Aristotelův vliv na západní myšlení je nesmírný a srovnatelný pouze s vlivem Platónovým.

• Antika a helénismus: Jeho škola, Lykeion, pokračovala v činnosti po staletí. Jeho myšlenky ovlivnily stoicismus i další helénistické školy.
• Islámský svět: V raném středověku, kdy byla velká část jeho díla v Evropě zapomenuta, byly jeho spisy přeloženy do arabštiny a syrštiny. Arabští a perští filozofové jako Avicenna (Ibn Síná) a Averroes (Ibn Rušd) Aristotela intenzivně studovali, komentovali a integrovali do islámské filozofie.
• Středověká Evropa: Díky překladům z arabštiny a řečtiny se Aristotelovo dílo ve 12. a 13. století vrátilo do Evropy a způsobilo intelektuální revoluci. Tomáš Akvinský geniálně syntetizoval aristotelskou filozofii s křesťanskou teologií, čímž se Aristotelés stal „Filozofem“ (philosophus) scholastiky. Jeho logika a metafyzika dominovaly na evropských univerzitách až do novověku.
• Novověk a současnost: S nástupem vědecké revoluce byla jeho fyzika a astronomie překonána (např. Galileem a Newtonem). Jeho vliv v logice, etice, politice a metafyzice však přetrvává. V 20. století došlo k oživení zájmu o jeho etiku (tzv. etika ctnosti) a politickou filozofii.

🤔 Pro laiky: Aristotelés v kostce

Představit si Aristotelovo obrovské dílo může být složité. Zde je několik zjednodušených přirovnání, která pomohou pochopit jeho klíčové myšlenky:

• Aristotelés jako stavitel: Představte si, že stavíte sochu. Podle Aristotela potřebujete čtyři věci (příčiny), abyste ji pochopili:

1. Materiál (mramor) – to je látková příčina.
2. Plán nebo nápad v hlavě sochaře (jak bude socha vypadat) – to je formální příčina.
3. Sochař a jeho nástroje (kdo a co sochu tvoří) – to je působící příčina.
4. Účel (proč sochu děláte, např. aby zdobila chrám) – to je účelová příčina.

Pro Aristotela takto funguje celý svět. Vše má svůj materiál, formu, tvůrce a účel.

• Aristotelés jako lukostřelec: Jeho etika se dá přirovnat k lukostřelbě.

1. Cíl (terč) je šťastný a naplněný život (eudaimonia). To je to, o co všichni usilujeme.
2. Lukostřelec jste vy. Vaše ctnosti (odvaha, štědrost, spravedlnost) jsou vaše dovednosti.
3. Trefit se do středu znamená najít „zlatou střední cestu“. Když jste příliš bázliví (jeden extrém), minete. Když jste šíleně odvážní a riskujete bezhlavě (druhý extrém), také minete. Odvaha je přesně uprostřed. Ctnostný život je neustálé míření na střed.

• Aristotelés jako první velký biolog: Zatímco jiní filozofové seděli a přemýšleli o abstraktních světech, Aristotelés byl jako první skutečný terénní biolog. Chodil k moři, pozoroval chobotnice, pitval ryby a vše si pečlivě zapisoval. Snažil se vše roztřídit do škatulek – tohle zvíře má krev, tohle ne; tohle klade vejce, tohle rodí živá mláďata. Jeho přístup byl: „Nejdřív se podívej na svět a pak o něm přemýšlej.“

Šablona:Aktualizováno ```