Stent

Rozbalit box

Obsah boxu

Stent je malá, trubicovitá endoprotéza, nejčastěji ve formě kovové síťky, která se zavádí do trubicovitého orgánu v těle (nejčastěji tepny, ale i žlučovodu, močovodu nebo průdušnice) s cílem udržet jeho průchodnost. Jeho hlavní funkcí je mechanicky bránit opětovnému zúžení (restenóze) nebo kolapsu orgánu po jeho rozšíření, například pomocí angioplastiky.

Nejčastěji se stenty používají v intervenční kardiologii k léčbě ischemické choroby srdeční způsobené aterosklerotickým zúžením koronárních tepen. Implantace stentu významně snižuje riziko infarktu myokardu a zmírňuje příznaky, jako je angina pectoris.

📜 Historie a vývoj

Ačkoliv moderní cévní stenty jsou záležitostí konce 20. století, samotný termín "stent" pochází od anglického zubaře Charlese Thomase Stenta (1807–1885), který v roce 1856 vyvinul novou hmotu pro zubní otisky. Tato hmota se později začala používat v chirurgii k fixaci a podpoře tkání.

Klíčovým předchůdcem stentování byla balónková angioplastika, kterou poprvé provedl německý radiolog Andreas Grüntzig v roce 1977. Tato metoda sice dokázala zúženou cévu efektivně rozšířit, ale potýkala se s vysokou mírou opětovného zúžení (restenózy) a rizikem akutního uzávěru cévy.

První úspěšnou implantaci samoexpandibilního kovového stentu do lidské koronární tepny provedl švýcarský kardiolog Ulrich Sigwart v Lausanne v roce 1986. Tento zákrok představoval revoluci v léčbě ischemické choroby srdeční, protože stent fungoval jako trvalá vnitřní výztuž, která bránila elastickému smrštění cévy a snižovala riziko restenózy. Tyto první stenty jsou dnes označovány jako holé kovové stenty (Bare-Metal Stents, BMS).

Další významný milník přišel na začátku 21. století s vývojem léčivých stentů (Drug-Eluting Stents, DES). Tyto stenty jsou potaženy polymerem, který do cévní stěny postupně uvolňuje léčivo (např. sirolimus nebo paclitaxel), jež potlačuje nadměrné hojení a bujení tkáně uvnitř stentu, a tím dramaticky snižuje výskyt restenózy. První DES byl v Evropě schválen v roce 2002.

Nejnovější generace stentů zahrnuje vstřebatelné stenty (Bioresorbable Scaffolds, BRS), které se po určité době (obvykle 2–3 roky) v těle zcela rozpustí. Cílem je, aby céva po zahojení zůstala bez cizího materiálu. Jejich vývoj však narazil na některé komplikace a jejich použití je v současnosti méně časté než u DES.

⚙️ Typy stentů

Stenty lze dělit podle několika kritérií, především podle materiálu, mechanismu účinku a místa určení.

Podle materiálu a mechanismu

Holé kovové stenty (Bare-Metal Stents, BMS)

   *   Jsou vyrobeny z vysoce kvalitní nerezové oceli nebo slitin kobaltu a chromu.
   *   Fungují čistě mechanicky jako výztuž cévy.
   *   Jejich hlavní nevýhodou je vyšší riziko tzv. in-stent restenózy, kdy uvnitř stentu dochází k nadměrnému růstu nové tkáně (neointimální hyperplazie), což vede k opětovnému zúžení.
   *   Dnes se používají méně často, například u pacientů s vysokým rizikem krvácení, kteří nemohou dlouhodobě užívat duální protidestičkovou léčbu.

Léčivé stenty (Drug-Eluting Stents, DES)

   *   Představují současný standard v léčbě.
   *   Jsou potaženy speciálním polymerem, který po několik měsíců uvolňuje lék (cytostatikum), jenž zabraňuje prorůstání tkáně skrze oka stentu.
   *   Výrazně snižují riziko restenózy na jednotky procent.
   *   Vyžadují delší a intenzivnější protidestičkovou léčbu (obvykle 6–12 měsíců) k prevenci vzniku krevní sraženiny (trombózy) ve stentu.

Vstřebatelné stenty (Bioresorbable Scaffolds, BRS)

   *   Jsou vyrobeny z biodegradabilních polymerů, například z kyseliny polymléčné.
   *   Po splnění své funkce (cca 2–3 roky) se kompletně vstřebají.
   *   Teoretickou výhodou je obnovení přirozené funkce a pohyblivosti cévy.
   *   První generace těchto stentů byla spojena s vyšším rizikem trombózy, a proto se jejich vývoj a použití dále zkoumá.

Potahované stenty (Stentgrafty)

   *   Jedná se o kovovou kostru potaženou nepropustnou membránou (např. z polytetrafluorethylenu, PTFE).
   *   Používají se k léčbě aneurysmat (výdutí), například aneurysma břišní aorty, kde překlenou oslabenou část cévy a zabrání jejímu prasknutí. Dále se používají k řešení perforací (proděravění) cév.

Podle umístění a účelu

Koronární stenty: Nejběžnější typ, implantují se do srdečních tepen.
Karotické stenty: Zavádějí se do krčních tepen (krkavice) jako prevence mozkové mrtvice.
Periferní stenty: Používají se v tepnách končetin (např. stehenní tepna) při léčbě ischemické choroby dolních končetin.
Renální stenty: Pro tepny vedoucí k ledvinám.
Nekardiovaskulární stenty:

   *   Ureterální stenty (tzv. pigtail): Udržují průchodnost močovodu, například při blokádě ledvinovým kamenem.
   *   Biliární (žlučové) stenty: Zprůchodňují žlučovody zablokované nádorem nebo žlučovými kameny.
   *   Ezofageální stenty: Udržují průchodnost jícnu u pacientů s nádorovým onemocněním.
   *   Tracheobronchiální stenty: Zavádějí se do průdušnice nebo průdušek pro zajištění dýchání.

🩺 Procedura implantace

Implantace stentu do koronární tepny se provádí během minimálně invazivního výkonu zvaného perkutánní koronární intervence (PCI), často označovaného jako angioplastika se stentem.

1. Přístup: Lékař získá přístup do cévního řečiště nejčastěji napíchnutím vřetenní tepny na zápěstí (radiální přístup) nebo stehenní tepny v třísle (femorální přístup). 2. Zavedení katetru: Do tepny se zavede tenká ohebná trubička (vodící katetr), která je pod rentgenovou kontrolou (skiaskopie) posunuta až k ústí koronární tepny. 3. Zobrazení: Do tepny se vstříkne kontrastní látka, která na rentgenovém snímku (koronarografie) zobrazí místo a rozsah zúžení. 4. Zavedení stentu: Skrze zúžené místo se protáhne velmi tenký vodící drátek. Po tomto drátku se na místo zúžení zavede samotný stent, který je navlečen na speciálním balónkovém katetru. 5. Expanze stentu: Balónek se na několik sekund nafoukne. Tím dojde k roztažení stentu, který se pevně zapře o stěny cévy a zároveň stlačí aterosklerotický plát. 6. Dokončení: Balónek se vyfoukne a spolu s vodícím drátkem a katetry se odstraní. Stent zůstává trvale v cévě a udržuje ji otevřenou.

Celý výkon probíhá při vědomí pacienta, pouze v místním znecitlivění v místě vpichu.

⚠️ Rizika a komplikace

Ačkoliv je implantace stentu obecně bezpečná a rutinní procedura, je spojena s určitými riziky:

Trombóza ve stentu: Vzácná, ale velmi závažná komplikace, kdy se uvnitř stentu vytvoří krevní sraženina (trombus), která může cévu náhle ucpat a způsobit akutní infarkt myokardu nebo smrt. Riziko je nejvyšší v prvních týdnech po implantaci a je minimalizováno důsledným užíváním protidestičkové léčby.
Restenóza: Opětovné zúžení cévy v místě stentu v důsledku nadměrného hojení. Díky léčivým stentům (DES) je toto riziko výrazně sníženo.
Krvácení nebo hematom: V místě cévního přístupu (zápěstí, tříslo).
Poškození cévy: Během výkonu může dojít k natržení (disekci) nebo proděravění (perforaci) tepny.
Alergická reakce: Na použitou kontrastní látku.
Poškození ledvin: Kontrastní látka může dočasně zhoršit funkci ledvin, zejména u predisponovaných pacientů.

💊 Život se stentem

Implantace stentu je vysoce efektivní léčba, ale neřeší příčinu onemocnění – aterosklerózu. Pro dlouhodobý úspěch je klíčová spolupráce pacienta.

Užívání léků: Nejdůležitější je pravidelné a dlouhodobé užívání léků na ředění krve, tzv. duální protidestičkové léčby (DAPT). Obvykle se jedná o kombinaci kyseliny acetylsalicylové (např. Aspirin, Stacyl) a dalšího léku (např. klopidogrel, ticagrelor, prasugrel). Samovolné vysazení této léčby dramaticky zvyšuje riziko trombózy ve stentu.
Změna životního stylu: Zásadní je přestat kouřit, zdravě se stravovat, pravidelně se hýbat a udržovat si optimální tělesnou hmotnost.
Kontrola rizikových faktorů: Je nutné důsledně léčit vysoký krevní tlak, cukrovku a vysokou hladinu cholesterolu (obvykle pomocí statinů).
Pravidelné kontroly: Pacient se stentem by měl být v pravidelné péči kardiologa.

💡 Pro laiky

Představte si tepnu jako vodovodní potrubí. Postupem času se v něm usazuje vodní kámen (v tepně je to cholesterol a další látky), který potrubí zužuje a omezuje průtok vody (krve).
Angioplastika je jako instalatérský zákrok. Lékař zavede do zúženého místa tenkou hadičku s balónkem na konci. Nafouknutím balónku usazeniny rozmačká a potrubí opět zprůchodní.
Stent je vnitřní výztuž (lešení). Aby se potrubí hned znovu nezúžilo, zanechá v něm lékař malou kovovou síťku – stent. Ta drží stěny potrubí roztažené a zajišťuje volný průtok.
Léčivý stent je chytré lešení. Moderní stenty jsou navíc natřené speciálním "lakem" (lékem), který brání tomu, aby se na lešení a kolem něj začaly tvořit nové usazeniny (jizvová tkáň).
Léky na ředění krve jsou ochranou. Po zákroku je nutné brát léky, které zabraňují srážení krve. Bez nich by se na novém stentu mohla snadno vytvořit sraženina a potrubí znovu ucpat, což by bylo velmi nebezpečné.

Šablona:Aktualizováno