Přeskočit na obsah

Dýchací cesty

Z Infopedia

Šablona:Infobox Anatomie ``` ``` Dýchací cesty (latinsky Viae respiratoriae) jsou soustavou trubic a dutin v těle živočichů dýchajících vzduch, jejichž hlavní funkcí je transportovat vdechovaný vzduch do plic a vydechovaný vzduch z plic ven z těla. Jsou klíčovou součástí dýchací soustavy. Kromě samotného vedení vzduchu plní dýchací cesty také důležité funkce při jeho úpravě – ohřívání, zvlhčování a čištění od prachových částic a mikroorganismů. U člověka a dalších savců se také podílejí na tvorbě hlasu (fonace).

Anatomicky se dělí na horní cesty dýchací a dolní cesty dýchací. Hranici mezi nimi tvoří vstup do hrtanu. ``` ```

🗺️ Rozdělení a struktura

Dýchací cesty tvoří anatomicky i funkčně propojený systém, který se pro přehlednost dělí na horní a dolní oddíl.

Horní cesty dýchací

Horní cesty dýchací (HCD) zahrnují orgány umístěné v hlavě a krku nad úrovní hrtanu. Jejich hlavním úkolem je první kontakt se vdechovaným vzduchem a jeho základní úprava.

  • Nosní dutina (cavum nasi): Vstupní brána dýchacích cest. Je vystlána bohatě prokrvenou sliznicí s řasinkovým epitelem a hlenovými žlázkami. Zde se vzduch ohřívá, zvlhčuje a zbavuje hrubších nečistot (prach, pyl), které se zachytávají na ochlupení (vibrissae) a hlenu. V horní části dutiny se nachází čichový epitel.
  • Vedlejší nosní dutiny (sinus paranasales): Vzduchem vyplněné dutiny v okolních lebečních kostech (čelní, čichové, klínové a horní čelisti). Jsou propojeny s nosní dutinou, podílejí se na rezonanci hlasu a odlehčují lebku. Jsou rovněž vystlány respirační sliznicí.
  • Hltan (pharynx): Společná část dýchací a trávicí soustavy. Dělí se na tři části:
    • Nosohltan (nasopharynx): Horní část, kam ústí Eustachova trubice a nachází se zde nosní mandle. Proudí jím pouze vzduch.
    • Ústní část hltanu (oropharynx): Prostřední část, kde se kříží dýchací a polykací cesty. Nachází se zde patrové mandle.
    • Hrtanová část hltanu (laryngopharynx): Spodní část, která navazuje na jícen a hrtan.

Dolní cesty dýchací

Dolní cesty dýchací (DCD) začínají hrtanem a pokračují do hrudníku. Zajišťují transport vzduchu do plic a podílejí se na tvorbě hlasu.

  • Hrtan (larynx): Trubice tvořená soustavou chrupavek (největší je štítná chrupavka, tzv. "ohryzek"), která spojuje hltan s průdušnicí. Nachází se zde hlasivková štěrbina s hlasovými vazy, které jsou zodpovědné za tvorbu hlasu. Hrtanová příklopka (epiglottis) při polykání uzavírá vstup do hrtanu a brání vdechnutí potravy.
  • Průdušnice (trachea): Asi 10–12 cm dlouhá trubice vyztužená chrupavčitými prstenci ve tvaru písmene C, které brání jejímu zborcení. Vystýlá ji sliznice s řasinkovým epitelem. V úrovni 4.–5. hrudního obratle se dělí (bifurkace) na dvě hlavní průdušky.
  • Průdušky (bronchi): Dvě hlavní průdušky (pravá a levá) vstupují do příslušné plíce a dále se větví na menší a menší průdušky, čímž vytvářejí tzv. bronchiální strom. Stěna průdušek je rovněž vyztužena chrupavkou.
  • Průdušinky (bronchioli): Nejmenší větve bronchiálního stromu, které již neobsahují chrupavku, ale mají ve stěně hladkou svalovinu. Jejich konečné úseky (terminální bronchioly) přecházejí v respirační oddíl plic, kde dochází k výměně plynů.

``` ```

⚙️ Funkce dýchacích cest

Kromě mechanického vedení vzduchu plní dýchací cesty několik zásadních fyziologických rolí.

  • Vedení vzduchu: Základní funkce, která umožňuje proudění vzduchu mezi atmosférou a plicními sklípky na základě tlakových gradientů vytvářených dýchacími svaly.
  • Úprava vdechovaného vzduchu:
    • Ohřívání: Bohatě prokrvená sliznice, zejména v nosní dutině, rychle ohřívá vdechovaný vzduch na teplotu blízkou teplotě těla (cca 37 °C). Tím chrání citlivější dolní cesty dýchací a plíce před poškozením chladem.
    • Zvlhčování: Hlen produkovaný pohárkovými buňkami ve sliznici odpařuje vodu a nasycuje vzduch vodními parami. Tím se zabraňuje vysychání sliznic v hlubších částech dýchacího systému.
    • Čištění: Viz sekce Ochranné mechanismy.
  • Fonace: Tvorba hlasu probíhá v hrtanu. Proud vydechovaného vzduchu rozechvívá napjaté hlasové vazy, čímž vzniká základní tón. Ten je dále modulován a artikulován v rezonančních dutinách (hltan, ústní a nosní dutina) a pomocí jazyka, zubů a rtů.
  • Obranné reflexy: Dýchací cesty jsou vybaveny reflexními mechanismy, jako je kašel (při podráždění v dolních cestách dýchacích) a kýchání (při podráždění nosní sliznice), které slouží k prudkému vypuzení cizích těles nebo nadměrného hlenu.

``` ```

🛡️ Ochranné mechanismy

Dýchací cesty jsou neustále vystaveny vlivům vnějšího prostředí, včetně prachu, alergenů, virů a bakterií. Proto jsou vybaveny vysoce účinným obranným systémem.

  • Mechanická filtrace: První bariéru tvoří chloupky v nosním vchodu (vibrissae), které zachytí nejhrubší nečistoty.
  • Mukociliární transport (čištění): Jedná se o nejdůležitější čisticí mechanismus.
    • Hlenová vrstva: Sliznice dýchacích cest je pokryta tenkou vrstvou lepkavého hlenu, který je produkován pohárkovými buňkami a podslizničními žlázkami. Na tento hlen se zachytávají vdechnuté částice menší než 10 µm.
    • Řasinkový epitel: Buňky epitelu jsou na svém povrchu vybaveny mikroskopickými řasinkami (cilia), které kmitají koordinovaným pohybem směrem k hltanu. Tento pohyb posouvá vrstvu hlenu i s nalepenými nečistotami rychlostí asi 1–2 cm za minutu.
    • Odstranění: V hltanu je hlen buď spolknut (a nečistoty jsou zničeny žaludečními kyselinami) nebo vykašlán. Tento systém se označuje jako "mukociliární eskalátor".
  • Imunitní systém sliznic: Ve sliznici a podslizničním vazivu se nachází velké množství buněk imunitního systému (např. makrofágy, lymfocyty), které tvoří tzv. bronchus-associated lymphoid tissue (BALT). Tyto buňky jsou schopny pohltit a zneškodnit patogeny, které proniknou hlenovou bariérou.

``` ```

🔬 Histologická stavba

Stěna dýchacích cest je tvořena několika vrstvami, jejichž složení se mění v závislosti na konkrétním úseku. Typickou výstelkou je tzv. respirační epitel.

Jedná se o víceřadý cylindrický epitel s řasinkami, který obsahuje několik typů buněk:

  • Řasinkové buňky: Nejpočetnější, na svém povrchu nesou stovky kmitajících řasinek zajišťujících mukociliární transport.
  • Pohárkové buňky: Produkují hlen (mucin), který tvoří ochrannou vrstvu na povrchu epitelu.
  • Bazální buňky: Kmenové buňky, které slouží k regeneraci a obnově ostatních buněk epitelu.
  • Neuroendokrinní buňky: Rozptýlené buňky produkující lokální hormony, které ovlivňují napětí hladké svaloviny a sekreci žláz.

Směrem do periferie (od průdušnice k průdušinkám) se stavba stěny mění:

  • Epitel se postupně snižuje z víceřadého cylindrického na jednovrstevný kubický.
  • Ubývá pohárkových buněk a chrupavčité výztuže.
  • Přibývá hladké svaloviny, která v průdušinkách tvoří souvislou vrstvu a umožňuje regulaci jejich průsvitu (bronchokonstrikce a bronchodilatace).

``` ```

🤒 Onemocnění dýchacích cest

Onemocnění dýchacích cest patří mezi nejčastější zdravotní problémy v populaci. Lze je dělit podle příčiny nebo lokalizace.

Infekční onemocnění

Jsou nejčastěji způsobena viry nebo bakteriemi.

  • Záněty horních cest dýchacích:
  • Záněty dolních cest dýchacích:
    • Zánět průdušek (bronchitis): Může být akutní nebo chronický.
    • Zápal plic (pneumonia): Zánět postihující plicní sklípky, často navazuje na infekci DCD.
    • Chřipka: Virové onemocnění postihující celý dýchací systém.
    • COVID-19: Onemocnění způsobené virem SARS-CoV-2, které může vážně postihnout dolní cesty dýchací a plíce.

Neinfekční a chronická onemocnění

Nádorová onemocnění

  • Rakovina plic: Jeden z nejčastějších a nejzhoubnějších nádorů, který často vychází z epitelu průdušek. Kouření je hlavním rizikovým faktorem.

``` ```

💡 Pro laiky

Představit si dýchací cesty je snadné pomocí několika přirovnání:

  • Obrácený strom: Celý systém od průdušnice po nejmenší průdušinky připomíná strom otočený korunou dolů. Průdušnice je kmen, hlavní průdušky jsou silné větve a průdušinky jsou tenké větvičky, na jejichž konci jsou "lístečky" – plicní sklípky, kde probíhá dýchání.
  • Klimatizační jednotka s filtrem: Horní cesty dýchací fungují jako sofistikovaná klimatizace. Vzduch, který nasajete, se zde ohřeje na ideální "provozní teplotu", zvlhčí, aby nevysušoval plíce, a hlavně se vyčistí.
  • Samočisticí eskalátor: Sliznici dýchacích cest si lze představit jako pohyblivé schody (eskalátor). Lepkavý hlen je pás, na který se nachytá veškerý prach a nečistoty. Drobné řasinky pod ním jsou motor, který tento pás neustále posouvá nahoru směrem ke krku. Tam "náklad" buď polkneme a zničíme v žaludku, nebo ho vykašleme ven. Tento úžasný systém funguje 24 hodin denně bez našeho vědomí.

``` ```

Šablona:Aktualizováno ```

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Dýchací_cesty&oldid=14028“