Válka o polské následnictví

Rozbalit box

Obsah boxu

Válka o polské následnictví (1733–1735, formálně ukončena mírem v roce 1738) byl velký evropský konflikt, který propukl po smrti polského krále a saského kurfiřta Augusta II. Silného. Ačkoliv byla záminkou války otázka nástupnictví na polský trůn, skutečnou podstatou byl mocenský boj mezi bourbonskou aliancí v čele s Francií a Španělskem na jedné straně a habsburskou aliancí vedenou Rakouskem a podporovanou Ruskem na straně druhé. Boje probíhaly především na území Itálie a v Porýní, zatímco polské bojiště bylo rychle pacifikováno ruskou intervencí. Válka vedla k významným územním změnám, především v Itálii a Lotrinsku, a předznamenala další oslabení Polsko-litevské unie.

📜 Příčiny konfliktu

Hlavní rozbuškou konfliktu byla smrt polského krále Augusta II. v únoru 1733. Polsko-litevská unie byla v té době volební monarchií, kde krále volila šlechta (szlachta) na volebním sejmu. O uvolněný trůn se ucházeli dva hlavní kandidáti:

1. Stanisław Leszczyński: Bývalý polský král (v letech 1704–1709), který byl dosazen na trůn Švédskem během Severní války. Jeho hlavní podporou byla Francie, neboť jeho dcera Marie Leszczyńská byla manželkou francouzského krále Ludvíka XV.. Pro Francii byla jeho kandidatura příležitostí, jak oslabit vliv Rakouska a Ruska ve východní Evropě. 2. August III. Saský: Syn zemřelého krále a saský kurfiřt. Jeho kandidaturu podporovaly Rakousko a Ruské impérium, které si nepřály posílení francouzského vlivu na svých hranicích. Carevna Anna a císař Karel VI. se zavázali podpořit Augusta výměnou za jeho uznání Pragmatické sankce (zaručující nástupnictví Marie Terezie) a podporu ruských zájmů v Kuronsku.

V září 1733 polský volební sejm drtivou většinou zvolil králem Stanisława Leszczyńského. Menšina šlechty, podporovaná ruskými a rakouskými vojsky, která vtrhla do země, však uspořádala separátní volbu a zvolila Augusta III. Tento dvojí výsledek se stal formální záminkou k válce.

Skutečné příčiny však byly hlubší a souvisely s dlouhodobou rivalitou mezi Bourbony a Habsburky:

• Francouzské ambice: První ministr Francie, kardinál André-Hercule de Fleury, chtěl oslabit Habsburky, ale zároveň se vyhnout rozsáhlé a nákladné válce. Jeho cílem bylo získat strategicky významné Lotrinské vévodství, které bylo enklávou uvnitř francouzského území a patřilo Františku Štěpánu Lotrinskému, budoucímu manželovi Marie Terezie.
• Španělské ambice: Španělská královna Alžběta Farnese toužila získat zpět italská území, o která Španělsko přišlo po válce o španělské dědictví. Chtěla zajistit trůny v Neapoli a na Sicílii pro svého syna, infanta Dona Carlose.
• Sardinské ambice: Sardinské království pod vedením Karla Emanuela III. se chtělo rozšířit v severní Itálii na úkor rakouského Milánského vévodství.

⚔️ Válčící strany a jejich cíle

Konflikt proti sobě postavil dvě hlavní koalice.

Bourbonská aliance

• Francouzské království: Hlavní aktér, jehož cílem bylo oslabit Habsburky, získat Lotrinsko a posílit svou hegemonii v Evropě.
• Španělsko: Usilovalo o znovuzískání kontroly nad jižní Itálií.
• Sardinské království: Chtělo získat Milánsko a další území v severní Itálii.
• Stoupenci Stanisława Leszczyńského v Polsku.

Habsburská aliance

• Svatá říše římská / Habsburská monarchie: Snažila se udržet svůj vliv v Polsku a Itálii a zajistit mezinárodní uznání Pragmatické sankce.
• Ruské impérium: Chtělo zabránit francouzskému vlivu ve své sféře zájmu a dosadit na polský trůn svého kandidáta.
• Saské kurfiřtství: Cílem bylo získání polské koruny pro svého panovníka.
• Stoupenci Augusta III. v Polsku.
• Království Velké Británie a Republika spojených nizozemských provincií zůstaly neutrální, což výrazně oslabilo pozici Rakouska.

🗺️ Průběh války

Válka se odehrávala na třech hlavních bojištích, přičemž boje v Polsku měly jen epizodický charakter.

Polské bojiště (1733–1734)

Po zvolení Leszczyńského vtrhla do Polska ruská armáda pod velením generála Petra Lacyho. Leszczyński, který měl jen malou vojenskou podporu, uprchl z Varšavy do strategicky položeného přístavu Gdaňsk, kde očekával francouzskou pomoc. Ruská vojska ho zde oblehla. Francie vyslala jen malý expediční sbor, který byl snadno odražen. Po dlouhém obléhání město v červnu 1734 kapitulovalo. Leszczyński uprchl v přestrojení do Pruska a August III. se definitivně stal polským králem. Tím boje v Polsku prakticky skončily.

Rýnské bojiště (1733–1734)

Francie zahájila ofenzívu v Porýní, aby zaměstnala síly Svaté říše římské a zabránila jim v přesunu do Itálie. Francouzská armáda pod velením maršála vévody de Berwick překročila Rýn a obsadila Lotrinské vévodství. Následně oblehla a dobyla klíčovou pevnost Kehl.

V roce 1734 Francouzi pokračovali v postupu a oblehli pevnost Philippsburg. Během obléhání byl vévoda de Berwick zabit dělovou koulí. Velení převzali maršálové de Noailles a Charles de Coigny. Rakouské síly vedl stárnoucí a opatrný princ Evžen Savojský, který se kvůli nedostatku mužů a prostředků omezil na defenzivní strategii. Philippsburg nakonec padl, ale k dalším rozhodujícím střetnutím v této oblasti již nedošlo.

Italské bojiště (1733–1735)

Itálie se stala hlavním a nejkrvavějším dějištěm války.

• Severní Itálie: Spojená francouzsko-sardinská armáda pod formálním velením Karla Emanuela III. a faktickým velením francouzského maršála de Villarse rychle obsadila celé Milánské vévodství. Rakušané byli zatlačeni za řeku Pád. V roce 1734 došlo k několika velkým bitvám. V bitvě u Parmy (také známé jako bitva u San Pietra) v červnu 1734 padl rakouský velitel Claude Florimond de Mercy, ale bitva skončila nerozhodně. V září téhož roku utrpěli Rakušané těžkou porážku v bitvě u Guastally.
• Jižní Itálie: Španělská armáda pod velením vévody z Montemaru, doprovázená infantem Donem Carlosem, se vylodila v Toskánsku a bez většího odporu vpochodovala do Neapolského království. V bitvě u Bitonta v květnu 1734 Španělé drtivě porazili rakouskou armádu a ovládli celou pevninskou část jižní Itálie. Následně se Don Carlos přeplavil na Sicílii a dobyl i tento ostrov. Byl korunován králem neapolským a sicilským.

🕊️ Mírová jednání a Vídeňský mír

Již v roce 1735 začala tajná mírová jednání, protože Francie dosáhla svých hlavních cílů a nechtěla riskovat vstup námořních mocností (Velké Británie a Nizozemska) do války. Předběžný mír byl uzavřen ve Vídni v říjnu 1735. Definitivní Vídeňský mír byl podepsán až 18. listopadu 1738.

Výsledky mírové smlouvy představovaly komplexní kompromis:

• Polský trůn: August III. Saský byl potvrzen jako král Polska.
• Lotrinsko a Toskánsko: Stanisław Leszczyński se vzdal nároku na polský trůn, ale jako kompenzaci obdržel doživotně Lotrinské vévodství a Barrois. Bylo dohodnuto, že po jeho smrti tato území připadnou Francii. Dosavadní lotrinský vévoda, František I. Štěpán Lotrinský, získal jako náhradu Toskánské velkovévodství, kde vymřel rod Medici.
• Itálie: Španělský infant Don Carlos byl uznán králem Neapole a Sicílie. Vzdal se však nároků na Parmu a Toskánsko. Rakousko si udrželo Milánské vévodství a získalo Parmské vévodství. Sardinské království získalo menší územní zisky z Milánska (města Novara a Tortona).
• Pragmatická sankce: Francie a Španělsko uznaly Pragmatickou sankci z roku 1713, která zaručovala nástupnictví Marii Terezii v habsburských zemích.

📈 Důsledky a význam

Válka o polské následnictví měla dalekosáhlé důsledky pro evropskou politickou mapu:

• **Posílení Bourbonů**: Bourboni dosáhli významného strategického vítězství. Získali kontrolu nad jižní Itálií a zajistili si budoucí anexi Lotrinska, čímž Francie zaokrouhlila své hranice na východě.
• **Oslabení Habsburků**: Ačkoliv si Habsburkové udrželi pozice v severní Itálii a prosadili svého kandidáta v Polsku, ztratili jih Itálie a Lotrinsko. Uznání Pragmatické sankce se navíc ukázalo jako velmi křehké, což se projevilo o dva roky později po smrti Karla VI. vpádem Fridricha II. do Slezska a rozpoutáním Války o rakouské dědictví.
• **Osud Polska**: Konflikt jasně ukázal, že Polsko-litevská unie se stala pouhou loutkou v rukou sousedních velmocí. Neschopnost polské šlechty dohodnout se a bránit suverenitu země předznamenala pozdější trojí dělení Polska na konci 18. století.
• **Vzestup Ruska**: Válka potvrdila rostoucí vliv Ruského impéria ve východoevropských záležitostech.

💡 Pro laiky

Představte si, že dvě nejmocnější rodiny v sousedství (Bourboni z Francie a Habsburkové z Rakouska) se přou o to, kdo bude předsedou místního spolku (králem Polska). Ve skutečnosti jim o ten spolek až tak nejde. Je to pro ně jen záminka, jak si navzájem sebrat cenné pozemky.

• **Záminka**: Kdo bude králem Polska? Francouzi chtějí svého kandidáta (tchána krále), Rakušané a Rusové zase svého.
• **Skutečný boj**: Místo aby se bojovalo hlavně v Polsku, hlavní bitvy se odehrávají jinde – v Itálii a v Německu u řeky Rýn. Francouzi a jejich spojenci (Španělé) zde útočí na rakouské pozemky.
• **Výsledek**: Nakonec se dohodnou. Rakušanům nechají jejich kandidáta v Polsku, ale za to si Francouzi a Španělé rozeberou cenné rakouské majetky v Itálii. Francie navíc získá příslib, že po smrti jednoho starého pána (poraženého polského kandidáta) zdědí strategické území Lotrinska.

Válka tedy nebyla ani tak o Polsku, jako spíše o velkém přesouvání majetku a vlivu mezi evropskými mocnostmi, přičemž Polsko posloužilo jen jako spouštěč.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 27.12.2025