Dělení Polska

Rozbalit box

Obsah boxu

Dělení Polska (polsky Rozbiory Polski) je souhrnné označení pro tři postupné akty v letech 1772, 1793 a 1795, při kterých si sousední mocnosti – Ruské impérium, Pruské království a Habsburská monarchie (Rakousko) – rozdělily území Republiky obou národů (Polsko-litevské unie). Tento proces vedl k úplnému zániku suverénního polského státu na 123 let, až do jeho obnovení po první světové válce v roce 1918. Dělení Polska je považováno za jednu z nejvýznamnějších a nejtragičtějších událostí v dějinách Polska i celé Evropy 18. století.

🌍 Geopolitický kontext a příčiny

V 18. století byla Republika obou národů rozlehlým, ale vnitřně slabým státem. Zatímco její sousedé (Rusko, Prusko, Rakousko) procházeli centralizací a budovali silné absolutistické monarchie s moderními armádami, Polsko-litevská unie se potýkala s hlubokou politickou krizí.

🏛️ Vnitřní slabost

Hlavní příčinou úpadku byla takzvaná Zlatá svoboda (polsky Złota Wolność), systém šlechtické demokracie, který postupem času paralyzoval státní moc. Klíčovými destruktivními prvky byly:

• Liberum veto: Právo jediného poslance Sejmu (parlamentu) zrušit jakýkoli projednávaný zákon a rozpustit celé zasedání. To vedlo k chronické neschopnosti přijímat reformy a efektivně vládnout. Zahraniční mocnosti často uplácely poslance, aby toto právo využili v jejich prospěch.
• Volený král: Polský král neměl dědičný nárok na trůn, ale byl volen šlechtou. To umožňovalo cizím mocnostem zasahovat do volby a dosazovat si vlastní kandidáty, kteří byli slabí a závislí na jejich podpoře. Posledním polským králem byl Stanisław August Poniatowski, bývalý milenec ruské carevny Kateřiny II. Veliké, dosazený na trůn s její pomocí.
• Slabá centrální moc: Král měl jen omezené pravomoci, státní pokladna byla prázdná a armáda byla ve srovnání se sousedy zanedbatelná a zastaralá. Moc byla roztříštěna mezi mocné magnátské rody.

💥 Vnější tlak

Silní a expanzivní sousedé využívali vnitřní slabosti Polska k prosazování vlastních zájmů.

• Ruské impérium pod vládou Kateřiny II. Veliké považovalo Polsko za svůj protektorát a snažilo se zabránit jakýmkoli reformám, které by mohly stát posílit.
• Pruské království pod vládou Fridricha II. Velikého usilovalo o propojení svých oddělených území (Braniborska a Východního Pruska) přes polské Královské Prusy.
• Habsburská monarchie pod vládou Marie Terezie se zpočátku dělení zdráhala, ale nakonec se připojila, aby neztratila vliv a území ve prospěch ostatních dvou mocností.

📜 První dělení (1772)

Bezprostřední záminkou pro první dělení se stala Barská konfederace (1768–1772), povstání části polské šlechty proti králi Stanisławu Poniatowskému a rostoucímu ruskému vlivu. Rusko povstání vojensky potlačilo, což poskytlo Prusku a Rakousku argument, že Polsko je nestabilní a je třeba "nastolit pořádek".

Dne 5. srpna 1772 podepsali zástupci Ruska, Pruska a Rakouska v Petrohradě smlouvu o rozdělení polského území.

• Ruské impérium získalo největší, ale hospodářsky nejméně rozvinutou část: východní oblasti dnešního Běloruska a části Lotyšska a Ukrajiny (cca 92 000 km²).
• Pruské království anektovalo hospodářsky klíčové Královské Prusy (bez Gdaňsku a Toruně), čímž dosáhlo svého dlouhodobého cíle propojit svá hlavní území (cca 36 000 km²).
• Habsburská monarchie získala hustě osídlenou a na přírodní zdroje bohatou Malopolsku a Halič s městy jako Lvov a solnými doly ve Wieliczce (cca 83 000 km²). Toto území bylo nazváno Království Haličské a Vladiměřské.

Polský Sejm byl pod nátlakem a za přítomnosti cizích vojsk donucen v roce 1773 tento zábor ratifikovat. Symbolickým aktem odporu se stal protest poslance Tadeusze Rejtana.

📜 Druhé dělení (1793)

Šok z prvního dělení vedl v Polsku k vlně reforem. Vrcholem tohoto úsilí bylo přijetí Ústavy 3. května 1791, druhé psané ústavy na světě (po americké). Ústava rušila liberum veto, zaváděla dědičnou monarchii a posilovala centrální vládu.

Tento pokus o záchranu státu však vyvolal ostrou reakci Ruska, které se obávalo silného a stabilního Polska. Kateřina II. podpořila skupinu konzervativních polských magnátů, kteří proti ústavě vytvořili tzv. Targowickou konfederaci a požádali Rusko o vojenskou pomoc. Následovala polsko-ruská válka v roce 1792, ve které byla polská armáda, navzdory statečnému odporu (např. pod vedením knížete Józefa Poniatowského a Tadeusze Kościuszka), poražena.

V lednu 1793 uzavřelo Rusko a Prusko dohodu o druhém dělení. Rakousko se tentokrát neúčastnilo, protože bylo zaneprázdněno válkou s revoluční Francií.

• Ruské impérium zabralo rozsáhlá území na východě, včetně většiny dnešního Běloruska a západní Ukrajiny (cca 250 000 km²).
• Pruské království získalo historicky polská území Velkopolska s městy Poznaň, Gniezno a také Gdaňsk a Toruň (cca 58 000 km²).

Polsko bylo zredukováno na malý, zcela závislý stát s pouhými 200 000 km² a 4 miliony obyvatel.

📜 Třetí dělení (1795)

Posledním zoufalým pokusem o záchranu polské nezávislosti bylo Kościuszkovo povstání v roce 1794, vedené hrdinou americké války za nezávislost Tadeuszem Kościuszkem. Povstání mělo zpočátku úspěchy (např. v bitvě u Racławic), ale nakonec bylo brutálně potlačeno spojenými silami Ruska a Pruska. Sám Kościuszko byl zraněn a zajat v bitvě u Maciejowic.

Po porážce povstání se tři mocnosti dohodly na konečné likvidaci polského státu. Dne 24. října 1795 byla podepsána smlouva o třetím dělení.

• Ruské impérium získalo zbytek Litvy, Běloruska a Ukrajiny (cca 120 000 km²).
• Pruské království anektovalo zbytek Velkopolska a Mazovska včetně hlavního města Varšavy (cca 48 000 km²).
• Habsburská monarchie obsadila Malopolsko s městem Krakov (cca 47 000 km²).

Král Stanisław August Poniatowski byl donucen abdikovat a Polsko jako státní útvar zmizelo z mapy Evropy.

💥 Důsledky a odkaz

Dělení Polska mělo hluboké a dlouhodobé důsledky:

• Ztráta státnosti: Polský národ ztratil na 123 let svůj vlastní stát, což vedlo k období útlaku, germanizace a rusifikace.
• Vzestup nacionalismu: Ztráta státu paradoxně posílila polskou národní identitu. Boj za obnovení nezávislosti se stal ústředním tématem polské kultury, literatury (Adam Mickiewicz) a politiky v 19. století.
• Povstání: Poláci se v průběhu 19. století několikrát neúspěšně pokusili obnovit svůj stát, například během napoleonských válek (vznik Varšavského knížectví), v Listopadovém povstání (1830–1831) a Lednovém povstání (1863–1864).
• Změna mocenské rovnováhy: Dělení Polska posílilo mocenské postavení Ruska, Pruska a Rakouska ve střední a východní Evropě.
• Obnovení Polska: Nezávislý polský stát byl obnoven až po porážce všech tří dělících mocností v první světové válce v roce 1918. Hranice Druhé Polské republiky se staly předmětem dalších konfliktů.

Dělení Polska je dodnes vnímáno jako akt bezprecedentní politické agrese a porušení mezinárodního práva, který měl trvalý dopad na dějiny celého regionu.

💡 Pro laiky

Představte si, že máte velký, ale neuspořádaný dům, kde se majitelé (šlechta) neustále hádají a nemohou se na ničem dohodnout. Jeden z nich má dokonce právo zrušit jakékoli rozhodnutí všech ostatních (to je liberum veto). Kvůli těmto hádkám dům chátrá, nemá pořádnou ochranku (armádu) ani peníze na opravy.

Vedle vašeho domu bydlí tři velmi silní a chamtiví sousedé. Vidí, jak je váš dům slabý, a tak se domluví, že si ho prostě rozdělí. Nejprve si každý vezme jednu část pozemku (první dělení). Vy se sice snažíte dát dům do pořádku a sepsat nová pravidla, aby se už nikdo nemohl hádat (ústava z 3. května), ale sousedům se to nelíbí. Vtrhnou k vám a vezmou si další, ještě větší kusy (druhé dělení). Když se zoufale pokusíte bránit zbytek svého majetku (Kościuszkovo povstání), sousedé vás snadno přemohou, vezmou si úplně všechno a váš dům vymažou z katastrální mapy (třetí dělení). Přesně to se stalo Polsku.

Šablona:Aktualizováno