Kateřina II. Veliká
Obsah boxu
Kateřina II. Veliká (rusky Екатерина II Великая), rozená jako princezna Sophie Friederike Auguste von Anhalt-Zerbst-Dornburg (* 2. května 1729, Štětín – 17. listopadu 1796, Petrohrad), byla od roku 1762 až do své smrti císařovnou Ruského impéria. Její vláda je považována za zlatý věk ruské šlechty a období významné územní expanze a kulturního rozkvětu, inspirovaného ideály osvícenství. Byla jednou z nejvýznamnějších a nejdéle vládnoucích panovnic v ruské historii.
Původem německá princezna se dostala k moci po státním převratu, který zorganizovala proti svému neoblíbenému manželovi, caru Petrovi III.. Během její vlády se Rusko stalo dominantní mocností ve východní a jihovýchodní Evropě. Úspěšné války proti Osmanské říši zajistily Rusku přístup k Černému moři a anexi Krymu. Podílela se také na všech třech děleních Polska, čímž výrazně rozšířila hranice impéria na západ. Na domácí scéně pokračovala v modernizačních reformách započatých Petrem Velikým, i když její politika často posilovala moc šlechty na úkor nevolníků.
👑 Život před nástupem na trůn
🇩🇪 Původ a dětství
Narodila se ve Štětíně v Prusku (dnešní Polsko) jako princezna Sofie Frederika Augusta. Její otec, Kristián August, kníže Anhaltsko-Zerbstský, byl pruským generálem a guvernérem Štětína. Její matka, Johanna Alžběta Holštýnsko-Gottorpská, byla spřízněna s významnými evropskými panovnickými rody, včetně švédského a ruského. Přestože její rodina patřila k nižší německé šlechtě, příbuzenské vazby jí otevřely cestu k ruskému trůnu.
Sofie, v rodině přezdívaná "Fike", získala typické vzdělání pro německou princeznu své doby, zahrnující francouzštinu, luteránskou teologii, historii a hudbu. Byla inteligentní a ctižádostivá, ale její dětství bylo poznamenáno chladným vztahem s matkou, která preferovala jejího mladšího bratra.
🇷🇺 Příjezd do Ruska a sňatek
V roce 1744 byla patnáctiletá Sofie pozvána do Ruska carevnou Jelizavetou Petrovnou jako potenciální nevěsta pro jejího synovce a následníka trůnu, velkoknížete Petra Fjodoroviče (pozdějšího cara Petra III.). Sofie se rychle adaptovala na nové prostředí. S velkým úsilím se učila rusky a studovala zvyky pravoslavné církve, do které brzy konvertovala a přijala jméno Jekatěrina (Kateřina) Alexejevna. Její odhodlání a inteligence udělaly na carevnu Jelizavetu i na ruský dvůr velký dojem.
Svatba s Petrem se konala 21. srpna 1745.
💔 Nešťastné manželství
Manželství Kateřiny a Petra bylo od počátku hluboce nešťastné. Petr byl infantilní, labilní a projevoval otevřený obdiv k pruskému králi Fridrichu II. Velikému, což bylo u ruského dvora vnímáno jako zrada národních zájmů, zejména během sedmileté války. Manželství nebylo dlouhá léta naplněno a Kateřina se cítila izolovaná a osamělá. Útěchu nacházela ve studiu děl osvícenských filozofů, jako byli Voltaire, Montesquieu a Diderot, což formovalo její politické myšlení.
Po téměř deseti letech manželství, v roce 1754, porodila syna a následníka Pavla. Otcovství Petra III. je však často zpochybňováno a za pravděpodobného otce je považován Kateřinin milenec, dvořan Sergej Saltykov. Carevna Jelizaveta odebrala Pavla matce ihned po narození a vychovávala ho sama. Kateřina později měla další děti se svými milenci, nejznámější je Alexej Bobrinskij, jehož otcem byl Grigorij Grigorjevič Orlov.
🏛️ Státní převrat a nástup na trůn
Po smrti carevny Jelizavety v lednu 1762 nastoupil na trůn její manžel jako Petr III. Jeho krátká vláda trvala pouhých šest měsíců a byla sérií katastrofálních politických kroků. Okamžitě ukončil pro Rusko vítěznou sedmiletou válku a uzavřel mír s Pruskem, kterému vrátil všechna dobytá území. Začal také zavádět v armádě pruské uniformy a pořádky, čímž si znepřátelil vlivnou gardu. Jeho pohrdání pravoslavnou církví a otevřené plány na rozvod s Kateřinou a sňatek s jeho milenkou Jelizavetou Voroncovovou vytvořily živnou půdu pro spiknutí.
Kateřina, která čelila hrozbě uvěznění v klášteře, využila situace. S pomocí svých spojenců, zejména bratrů Grigorije a Alexeje Orlovových, kteří měli velký vliv u gardových pluků, zorganizovala v červenci 1762 nekrvavý státní převrat. Gardisté jí přísahali věrnost a prohlásili ji carevnou. Petr III. byl donucen abdikovat a o několik dní později byl za nejasných okolností zavražděn v Ropšinském paláci, pravděpodobně Alexejem Orlovem. Ačkoliv Kateřina pravděpodobně vraždu nenařídila, její podíl na událostech zůstává předmětem debat.
📜 Vláda Kateřiny II. (1762–1796)
Kateřinina vláda, trvající 34 let, je často označována jako "Kateřinská epocha". Byla to doba osvícenského absolutismu, kulturního rozkvětu a agresivní zahraniční politiky.
⚖️ Vnitřní politika a reformy
Kateřina se považovala za osvícenskou panovnici a udržovala korespondenci s předními evropskými filozofy. Snažila se modernizovat ruskou administrativu a zákonodárství. V roce 1767 svolala tzv. Zákonodárnou komisi, složenou ze zástupců všech svobodných stavů (kromě nevolníků), aby vytvořila nový zákoník. Ačkoliv komise nakonec žádný zákoník nepřijala a byla rozpuštěna, posloužila Kateřině jako cenný zdroj informací o stavu říše.
Mezi její klíčové reformy patřily:
- Administrativní reforma (1775): Po Pugačovově povstání reorganizovala správu říše. Rozdělila Rusko na 50 gubernií, které se dále dělily na újezdy. Tím posílila centrální kontrolu a zefektivnila správu.
- Listina práv šlechty (1785): Potvrdila a rozšířila privilegia šlechty, osvobodila ji od povinné vojenské služby a daní a dala jí kontrolu nad místní samosprávou a nevolníky. Tím si zajistila loajalitu klíčové společenské vrstvy.
- Sekularizace církevního majetku: Dokončila proces započatý Petrem III. a převedla rozsáhlé pozemky a majetek církve pod státní správu, čímž naplnila státní pokladnu.
- Podpora obchodu a průmyslu: Zrušila některé monopoly a podporovala svobodné podnikání, což vedlo k růstu měst a průmyslové výroby.
Její reformy však měly i stinnou stránku. Zatímco šlechta prožívala svůj "zlatý věk", postavení nevolníků se zhoršilo. Kateřina rozšířila nevolnictví na nově dobytá území (např. na Ukrajině) a dala šlechticům právo posílat neposlušné nevolníky na Sibiř.
🌍 Zahraniční politika a expanze
V zahraniční politice byla Kateřina mimořádně úspěšná a agresivní. Její vláda je spojena s masivní územní expanzí, která posunula hranice Ruska daleko na jih a západ.
- Války s Osmanskou říší: Dvě vítězné války (1768–1774 a 1787–1792) přinesly Rusku klíčová území na severním pobřeží Černého moře. Mírovou smlouvou z Küçük Kaynarca (1774) získalo Rusko právo na ochranu pravoslavných křesťanů v Osmanské říši a volnou plavbu obchodních lodí Bosporem a Dardanely. V roce 1783 anektovala Krymský chanát, což bylo strategické vítězství a splnění dlouhodobého ruského cíle.
- Dělení Polska: Společně s Pruskem a Rakouskem se Kateřina podílela na třech děleních Polsko-litevské unie (1772, 1793, 1795), která vedla k úplnému zániku tohoto státu. Rusko získalo největší podíl území, včetně dnešní Bělorusi, Litvy a velké části Ukrajiny.
- Vztahy s Evropou: Kateřina se aktivně zapojovala do evropské diplomacie. Během americké války za nezávislost vyhlásila Ligu ozbrojené neutrality na ochranu námořního obchodu. Zpočátku sympatizovala s ideály Velké francouzské revoluce, ale po popravě krále Ludvíka XVI. se stala jejím zapřisáhlým odpůrcem.
⚔️ Války a povstání
Největší vnitřní hrozbou pro její vládu bylo Pugačovovo povstání (1773–1775). Jemeljan Pugačov, don_ský kozák, se prohlásil za zázračně zachráněného cara Petra III. a sjednotil pod sebou nespokojené kozáky, nevolníky, starověrce a neruské národy Povolží. Povstání zachvátilo obrovské území a bylo potlačeno až s největším úsilím carské armády. Pugačov byl zajat, dopraven do Moskvy a popraven. Tato událost Kateřinu hluboce otřásla a vedla k posílení centralizované moci a utužení kontroly nad provinciemi.
❤️ Osobní život a favorité
Kateřina II. byla proslulá svým bohatým milostným životem. Během svého života měla více než 20 milenců, z nichž někteří získali obrovský politický vliv a bohatství. Její vztahy nebyly jen osobní záležitostí, ale často i politickým nástrojem.
Nejvýznamnějšími favority byli:
- Grigorij Grigorjevič Orlov: Důstojník gardy, který jí pomohl na trůn. Byl jejím milencem více než deset let a otcem jejího syna Alexeje Bobrinského. Měl velký politický vliv, ale Kateřina si ho nikdy nevzala za muže.
- Grigorij Alexandrovič Potěmkin: Nejdůležitější muž jejího života. Byl nejen jejím milencem, ale i nejbližším spolupracovníkem, spoluvládcem a pravděpodobně i tajným manželem. Byl to mimořádně schopný státník, vojevůdce a organizátor. Stál za anexí Krymu a kolonizací jižních území (tzv. Nové Rusko). S ním je spojen termín Potěmkinova vesnice. Jejich vztah přetrval i po ukončení milostného poměru a Potěmkin až do své smrti v roce 1791 zůstal jejím nejbližším přítelem a rádcem.
Její vztah k synovi a následníkovi Pavlovi byl velmi komplikovaný a chladný. Nikdy mu plně nedůvěřovala, podezřívala ho z obdivu k otci Petrovi III. a držela ho stranou od státních záležitostí. Uvažovala dokonce o tom, že ho zbaví následnictví ve prospěch svého vnuka Alexandra.
🎨 Kultura a umění za její vlády
Vláda Kateřiny II. je považována za zlatý věk ruské kultury. Carevna byla velkou mecenáškou umění, literatury a vědy.
- Ermitáž: Založila slavnou galerii Ermitáž v Zimním paláci, když v roce 1764 zakoupila velkou sbírku obrazů od berlínského obchodníka Johanna Ernsta Gotzkowského. Během její vlády se sbírky rozrostly o tisíce uměleckých děl.
- Architektura: Podporovala klasicismus v architektuře. V Petrohradě a jeho okolí vznikla řada velkolepých paláců a staveb, na nichž pracovali architekti jako Charles Cameron, Giacomo Quarenghi a Ivan Starov.
- Vzdělání: Založila Smolný institut pro výchovu dívek ze šlechtických rodin, první svého druhu v Rusku. Podporovala také Ruskou akademii věd.
- Literatura: Udržovala osobní korespondenci s Voltairem a Diderotem, které finančně podporovala. Za její vlády působili významní ruští spisovatelé a básníci jako Gavrila Děržavin, Děnis Fonvizin a Nikolaj Karamzin.
🏴☠️ Odkaz a hodnocení
Kateřina II. Veliká zemřela v roce 1796 na následky mrtvice. Její odkaz je komplexní a rozporuplný. Na jedné straně byla osvícenou panovnicí, která modernizovala Rusko, rozšířila jeho hranice a proměnila ho v evropskou velmoc. Podporovala umění a vědu a zanechala po sobě nesmazatelnou stopu v ruské kultuře.
Na druhé straně utužila nevolnictví, brutálně potlačila Pugačovovo povstání a podílela se na likvidaci polského státu. Její reformy se týkaly především šlechty, zatímco miliony rolníků žily v bídě. Přesto je v ruské historii vnímána jako jedna z největších postav, což dokládá i přídomek Veliká, který jí udělila Zákonodárná komise a který potvrdila historie.
🤔 Pro laiky: Co je to osvícenský absolutismus?
Osvícenský absolutismus je forma vlády, která byla populární v 18. století. Představte si krále nebo císaře, který má veškerou moc (je to absolutista), ale zároveň je ovlivněn myšlenkami osvícenství – tedy rozumem, pokrokem a snahou o zlepšení života svých poddaných.
Takový panovník se snažil vládnout efektivně a pro "blaho státu". Zaváděl reformy ve školství, soudnictví a hospodářství, podporoval vědu a umění a omezoval moc církve. Dělal to ale "shora", bez toho, aby se dělil o moc s lidem nebo parlamentem. Věřil, že on sám nejlépe ví, co je pro jeho zemi dobré. Kateřina Veliká je typickým příkladem – dopisovala si s filozofy a modernizovala Rusko, ale zároveň posílila svou neomezenou moc a utužila nevolnictví.