Petr I. Veliký

Rozbalit box

Obsah boxu

Petr I. Veliký (rusky: Пётр I Вели́кий, Pjotr I Velikij), celým jménem Pjotr Alexejevič Romanov (* 9. června 1672, Moskva – † 8. února 1725, Petrohrad), byl ruský car od roku 1682 a po vítězství v Severní válce první imperátor vší Rusi od roku 1721 až do své smrti. Proslul svou snahou o radikální modernizaci a europeizaci Ruské říše, kterou svými reformami a vojenskými úspěchy transformoval v přední evropskou velmoc. Jeho vláda je považována za jeden z nejvýznamnějších milníků v ruských dějinách.

👑 Život a vláda

Petr se narodil jako čtrnácté dítě cara Alexeje I., avšak jako první syn jeho druhé manželky Natálie Naryškinové. Po smrti svého otce a následné krátké vládě svého neduživého polorodého bratra Fjodora III. byl v deseti letech prohlášen carem. Následoval krvavý spor mezi šlechtickými rody jeho matky (Naryškinové) a první ženy jeho otce (Miloslavští), který vyústil v kompromis. Petr měl vládnout společně se svým slabomyslným bratrem Ivanem V. a jako regentka byla ustanovena jejich ambiciózní sestra Žofie Alexejevna.

Mladý Petr byl se svou matkou odsunut od dvora do vesnice Preobraženskoje u Moskvy. Zde se věnoval vojenským hrám, které přerostly ve vytvoření dvou elitních gardových pluků (Preobraženský a Semjonovský), jež se staly základem jeho budoucí armády. Zajímal se o technické novinky a trávil mnoho času v nedaleké Německé slobodě, osadě cizinců, kde se seznámil se západními zvyky a technologiemi.

V roce 1689, v 17 letech, svrhl regentku Žofii a donutil ji odejít do kláštera. Ačkoliv formálně stále vládl s Ivanem V. až do jeho smrti v roce 1696, faktickou moc převzal do svých rukou.

🌍 Velké poselstvo a cesty po Evropě

V letech 1697–1698 podnikl Petr v utajení pod jménem Pjotr Michajlov cestu do západní Evropy, známou jako "Velké poselstvo". Jeho hlavním cílem bylo získat spojence pro boj proti Osmanské říši a seznámit se s moderními technologiemi, především se stavbou lodí. Navštívil Prusko, Nizozemsko, Anglii a Svatou říši římskou. V nizozemských loděnicích pracoval jako tesař, v Anglii studoval námořní techniku a navštěvoval továrny a zbrojnice. Cesta byla přerušena zprávou o povstání střelců v Moskvě, které po svém návratu tvrdě a krvavě potlačil a sbory střelců zrušil. Tato cesta zásadně ovlivnila jeho pohled na Rusko a utvrdila ho v nutnosti radikálních reforem.

📜 Reformy a modernizace

Petrovy reformy zasáhly všechny oblasti ruské společnosti a státu s cílem překonat technickou a ekonomickou zaostalost a přiblížit se západní Evropě.

Vojenská reforma: Vytvořil stálou armádu a námořnictvo po evropském vzoru. Zavedl povinnou vojenskou službu a založil vojenské a námořní školy pro výchovu důstojníků.
Správní reforma: Zrušil starou a neefektivní bojarskou dumu a v roce 1711 založil Vládnoucí senát jako nejvyšší státní orgán. Zemi rozdělil na gubernie (1708) a zavedl systém kolegií (ministerstev) (1718). V roce 1722 zavedl Tabulku hodností, která umožňovala kariérní postup ve státní službě na základě zásluh, nikoli jen původu, čímž oslabil moc staré šlechty (bojarů).
Církevní reforma: Po smrti patriarchy v roce 1700 nechal úřad neobsazený a v roce 1721 zřídil Nejsvětější synod, sbor biskupů pod dohledem státního úředníka, čímž fakticky podřídil církev státu.
Hospodářské reformy: Podporoval rozvoj manufaktur, zejména v hutnictví a zbrojní výrobě, aby zajistil soběstačnost armády. Zavedl nové daně, včetně daně z hlavy, aby financoval své rozsáhlé projekty a války.
Společenské a kulturní reformy: Nutil šlechtu (bojary) holit si tradiční plnovousy a nosit evropský oděv. Zavedl Juliánský kalendář (rok 1700 nahradil rok 7208 od stvoření světa). Zjednodušil azbuku a podporoval tisk a překlady západních knih. Založil první ruské noviny (Vědomosti), první veřejné muzeum (Kunstkamera) a Akademii věd v Petrohradu.

⚔️ Severní válka a vojenské úspěchy

Petrovým hlavním zahraničněpolitickým cílem bylo získat pro Rusko přístup k Baltskému moři, které v té době ovládalo Švédsko, severoevropská velmoc. V roce 1700 vstoupil do aliance s Dánskem a Polsko-saskou unií, čímž začala Severní válka (1700–1721).

Po počáteční drtivé porážce v bitvě u Narvy (1700) Petr reorganizoval a zmodernizoval svou armádu. Využil toho, že se švédský král Karel XII. soustředil na boje v Polsku, a postupně dobýval švédská území v Pobaltí.

🏰 Založení Petrohradu

V roce 1703, na dobytém území v ústí řeky Něva, založil Petr pevnost a město Petrohrad (Sankt-Petěrburg). Město, budované v nehostinných bažinách za cenu obrovských lidských obětí, se mělo stát "oknem do Evropy" a symbolem nového, moderního Ruska. V roce 1712 se Petrohrad stal novým hlavním městem Ruské říše.

🔥 Bitva u Poltavy

Obrat ve válce přinesla bitva u Poltavy 8. července 1709. Ruská armáda pod Petrovým osobním velením drtivě porazila švédská vojska krále Karla XII., který byl donucen uprchnout do Osmanské říše. Tato bitva znamenala konec švédské dominance v severní Evropě a nástup Ruska jako nové velmoci. Válka skončila v roce 1721 Nystadskou smlouvou, kterou Rusko získalo Estonsko, Livonsko, Ingrii a část Karélie, a tím si zajistilo vytoužený přístup k Baltu.

👨‍👩‍👧 Rodina a osobní život

Petr byl dvakrát ženatý. Jeho první manželství s Jevdokijí Lopuchinovou, kterou si vzal z politických důvodů, nebylo šťastné. Měli spolu tři syny, z nichž se dospělosti dožil pouze nejstarší, carevič Alexej Petrovič. Petr později donutil Jevdokiji odejít do kláštera.

Jeho druhou ženou se stala prostá livonská dívka Marta Skavronská, která se stala jeho milenkou a později, po přestupu na pravoslaví, přijala jméno Kateřina Alexejevna. Měli spolu řadu dětí, z nichž se dospělosti dožily pouze dcery Anna Petrovna a budoucí carevna Alžběta.

Vztah s jeho synem a následníkem Alexejem byl velmi konfliktní. Alexej nesouhlasil s otcovými reformami a stal se centrem opozice. Petr ho nakonec obvinil ze spiknutí, nechal ho uvěznit a mučit. Carevič Alexej zemřel ve vězení v roce 1718 za nevyjasněných okolností.

Petr byl známý svou impozantní postavou (měřil přes dva metry), fyzickou silou, ale i vznětlivou a často krutou povahou.

💡 Pro laiky: Petr Veliký jako stavitel moderního Ruska

Představte si, že Rusko na konci 17. století bylo jako starý, obrovský dům, který se po staletí neměnil. Měl své tradice, ale byl tmavý, izolovaný od sousedů a fungoval podle zastaralých pravidel. Petr Veliký byl jako radikální architekt a stavitel, který se rozhodl tento dům od základů přestavět.

Cesta pro inspiraci: Nejdříve se vydal na "inspekční cestu" k sousedům do Evropy, aby zjistil, jak staví a žijí oni. Pracoval v loděnicích, aby se naučil stavět moderní lodě, a okukoval jejich armády, úřady i módu.
Velká rekonstrukce: Když se vrátil, pustil se do práce. Místo starých milicí vytvořil profesionální armádu a postavil první ruské námořnictvo. Bylo to, jako by místo domobrany s vidlemi najednou vybudoval moderní bezpečnostní agenturu.
Nové "okno" do světa: V bažinách, kde nic nebylo, založil úplně nové město – Petrohrad. Bylo to jeho "okno do Evropy", moderní přístav, kterým mohly proudit nové myšlenky, zboží a technologie.
Změna pravidel v domě: Změnil i vnitřní pravidla. Úředníkem se člověk mohl stát díky schopnostem, nejen kvůli šlechtickému původu. Nutil muže holit si dlouhé vousy a oblékat se po evropsku, což bylo pro tehdejší Rusy asi tak šokující, jako kdyby dnes někdo nařídil všem nosit historické kroje.

Petrova přestavba byla rychlá, drsná a často bolestivá. Mnoho lidí s ním nesouhlasilo a tisíce jich při stavbě jeho snů zemřely. Výsledkem ale bylo, že ze starého, izolovaného domu udělal moderní a silnou velmoc, se kterou museli všichni sousedé začít počítat.

🏛️ Odkaz a dědictví

Petr I. Veliký zemřel v roce 1725 bez jasně určeného nástupce, což vedlo k období politické nestability a palácových převratů. Jeho odkaz je však nesporný. Svými reformami násilně, ale úspěšně nasměroval Rusko na cestu k modernizaci a westernizaci. Získáním přístupu k Baltu a založením Petrohradu zajistil zemi postavení námořní a obchodní velmoci. Ruské impérium, které vytvořil, se stalo klíčovým hráčem na evropské politické scéně. Jeho vláda je dodnes v Rusku předmětem obdivu i debat o ceně, kterou země za jeho radikální transformaci zaplatila.

Zdroje