Denis Diderot

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - spisovatel Denis Diderot (* 5. října 1713, Langres – 31. července 1784, Paříž) byl francouzský filozof, spisovatel, dramatik, teoretik umění a vůdčí postava Osvícenství. Proslul především jako hlavní organizátor, editor a přispěvatel monumentálního díla Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel (francouzsky L'Encyclopédie ou Dictionnaire raisonné des sciences, des arts et des métiers), které se stalo symbolem osvícenského ducha a snahy o systematizaci veškerého lidského vědění.

Jeho myšlení se vyvíjelo od deismu k radikálnímu materialismu a ateismu. Ve svých literárních dílech, jako jsou romány Jeptiška a Jakub fatalista a jeho pán, experimentoval s formou a zkoumal složité filozofické a morální otázky. Spolu s Voltairem a Rousseauem patří k nejvýznamnějším francouzským myslitelům 18. století.

📜 Život

👶 Mládí a vzdělání

Denis Diderot se narodil v Langres v kraji Champagne v rodině nožířského mistra Didiera Diderota a Angélique Vigneron. Rodiče mu chtěli zajistit kariéru v církvi, a proto ho poslali na jezuitskou kolej v Langres. Denis byl vynikajícím studentem, ale kněžská dráha ho nelákala. V roce 1732 získal titul magistra umění na Pařížské univerzitě. Místo aby pokračoval ve studiu teologie nebo práv, jak si přál jeho otec, začal vést bohémský život v Paříži, kde se živil jako příležitostný překladatel, soukromý učitel a autor kázání na zakázku.

👨‍👩‍👧‍👦 Rodinný život a počátky kariéry

V roce 1743 se proti vůli svého otce tajně oženil s Anne-Antoinette Champion, zbožnou a chudou pradlenou. Manželství nebylo příliš šťastné, ale vzešla z něj jediná přeživší dcera, Marie Angélique, kterou Diderot hluboce miloval. V této době se začal více věnovat psaní a překladům z angličtiny. Jeho prvními samostatnými díly byly Filozofické myšlenky (Pensées philosophiques, 1746), které byly kvůli kritice náboženství odsouzeny pařížským parlamentem ke spálení.

Klíčovým momentem v jeho životě se stalo uvěznění v roce 1749 na zámku Vincennes. Důvodem byl jeho spis Dopis o slepých k poučení vidoucích (Lettre sur les aveugles à l'usage de ceux qui voient), ve kterém rozvíjel materialistické myšlenky a zpochybňoval existenci Boha na základě argumentu o uspořádání světa. Zkušenost z vězení ho hluboce ovlivnila a v budoucnu ho vedla k větší opatrnosti při publikování svých nejradikálnějších textů.

👑 Vztahy s mocnými

Diderotova práce na Encyklopedii mu přinesla slávu, ale také neustálé konflikty s cenzurou a církevními i státními autoritami. Finanční podporu a ochranu nacházel u některých osvícených aristokratů, jako byla Madame de Pompadour. Jeho nejvýznamnější mecenáškou se stala ruská carevna Kateřina II. Veliká. Když se Diderot ocitl ve finanční tísni, Kateřina od něj v roce 1765 odkoupila jeho rozsáhlou knihovnu, jmenovala ho jejím doživotním placeným správcem a plat mu vyplatila na 50 let dopředu. Na její pozvání strávil v letech 1773–1774 několik měsíců v Petrohradě, kde s ní vedl dlouhé rozhovory o reformách a politice.

⚰️ Poslední léta a smrt

Po návratu z Ruska se Diderotovo zdraví začalo zhoršovat. Nadále psal, ale většinu svých nejodvážnějších děl, jako Jakub fatalista nebo Rameauův synovec, nechal v rukopisech a nepublikoval je za svého života. Zemřel 31. července 1784 v Paříži na následky trombózy a byl pohřben v kostele Saint-Roch. Během Francouzské revoluce byl jeho hrob znesvěcen a jeho ostatky se ztratily.

📖 Dílo

Encyclopédie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel

Diderotovým životním dílem je bezpochyby Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel. Původně se mělo jednat pouze o překlad anglické Cyclopaedie Ephraima Chamberse, ale Diderot spolu s matematikem Jeanem le Rond d'Alembertem projekt přeměnili v monumentální dílo, které si kladlo za cíl shrnout veškeré tehdejší vědění.

První svazek vyšel v roce 1751 a poslední v roce 1772. Celkem dílo čítalo 17 svazků textu a 11 svazků obrazových příloh. Diderot na projektu pracoval přes dvacet let jako hlavní editor, organizátor a autor více než tisíce hesel z oblasti filozofie, historie, politiky a řemesel. Encyklopedie nebyla jen souborem znalostí, ale také nástrojem osvícenské kritiky. Skrze systém odkazů a zdánlivě neutrální hesla autoři (tzv. encyklopedisté, mezi něž patřili Voltaire, Montesquieu či Rousseau) kritizovali absolutistickou monarchii, náboženskou intoleranci a společenské předsudky. Dílo bylo několikrát zakázáno, ale díky Diderotově houževnatosti a podpoře vlivných osobností bylo nakonec dokončeno.

✍️ Filosofické spisy

Diderotova filozofie je charakteristická svým dynamickým vývojem a důrazem na empirismus a materialismus.

Filozofické myšlenky (Pensées philosophiques, 1746): Sbírka aforismů, kde Diderot ještě zastává pozici deismu, ale již ostře kritizuje organizované náboženství.
Dopis o slepých k poučení vidoucích (Lettre sur les aveugles à l'usage de ceux qui voient, 1749): Zde poprvé formuluje své materialistické a ateistické teze. Na základě myšlenkového experimentu se slepcem zpochybňuje teleologický důkaz Boží existence.
Myšlenky o výkladu přírody (Pensées sur l'interprétation de la nature, 1753): Manifest experimentální vědy a kritika abstraktního racionalismu. Diderot zde předjímá některé myšlenky evoluční teorie.
D'Alembertův sen (Le Rêve de d'Alembert, napsáno 1769, publikováno posmrtně): Vrcholné dílo jeho materialistické filozofie, psané formou dialogu. Rozvíjí myšlenku, že veškerá hmota je citlivá a že život a myšlení vznikají z komplexní organizace hmoty.

🎭 Dramatická a literární tvorba

Diderot byl také inovativním spisovatelem a dramatikem.

Jeptiška (La Religieuse, napsáno kolem 1760, publikováno posmrtně): Psychologický román ve formě dopisů, který kritizuje nelidskost klášterního života a nucené řeholní sliby.
Jakub fatalista a jeho pán (Jacques le fataliste et son maître, napsáno 1765–1780, publikováno posmrtně): Experimentální a filozofický román, který paroduje tradiční románovou formu. Zabývá se otázkami svobodné vůle a determinismu.
Rameauův synovec (Le Neveu de Rameau, napsáno mezi 1761 a 1774, publikováno posmrtně): Satirický dialog mezi filozofem a cynickým, amorálním bohémem. Dílo zkoumá vztah mezi genialitou, morálkou a společenským řádem.
Pojednání o dramatickém básnictví (Discours sur la poésie dramatique): Diderot zde položil základy nového divadelního žánru, tzv. měšťanského dramatu (drame bourgeois), které se mělo zabývat problémy a životem střední třídy a klást důraz na realismus a morální ponaučení.

🎨 Umělecká kritika

V letech 1759 až 1781 psal Diderot pro soukromý časopis Correspondance littéraire recenze pařížských uměleckých výstav, tzv. Salony. Tyto texty jsou považovány za počátek moderní umělecké kritiky. Diderot v nich s velkým vhledem a literárním talentem analyzoval díla svých současníků (např. Chardina, Bouchera nebo Fragonarda) a formuloval své estetické teorie.

🤔 Filosofické názory

🌌 Materialismus a ateismus

Diderotova filozofie je důsledně materialistická. Odmítal jakoukoli formu dualismu (rozdělení na tělo a duši) a tvrdil, že existuje pouze jediná substance – hmota. Tato hmota je podle něj v neustálém pohybu a vývoji. Myšlení a vědomí nejsou projevem nehmotné duše, ale funkcí vysoce organizované hmoty, konkrétně mozku. Jeho ateismus vyplýval z přesvědčení, že vesmír nepotřebuje vnějšího hybatele ani stvořitele; je věčný a řídí se svými vlastními zákony.

⚖️ Etika a morálka

Ačkoliv byl Diderot determinista (věřil, že lidské jednání je předurčeno řetězcem příčin a následků), nezastával fatalismus. Snažil se vybudovat morálku bez Boha, založenou na lidské přirozenosti a společenském prospěchu. Věřil, že ctnost vede ke štěstí a že člověk jako společenský tvor má přirozenou tendenci k soucitu a spolupráci. Jeho etika je tedy v zásadě utilitaristická a humanistická.

🏛️ Politické myšlenky

Diderotovy politické názory se vyvíjely. Zpočátku byl zastáncem osvícenského absolutismu, tedy vlády osvíceného panovníka, který by vládl ve prospěch lidu (jako byla Kateřina II. Veliká). Postupně se však stával stále větším kritikem jakékoli formy despotismu a přikláněl se k myšlence vlády založené na společenské smlouvě a zastoupení lidu. Obdivoval anglický model konstituční monarchie a jeho myšlenky ovlivnily pozdější revolucionáře.

💡 Odkaz a vliv

Denis Diderot je jednou z nejkomplexnějších a nejvlivnějších postav Osvícenství. Jeho největším odkazem je Encyklopedie, která se stala mocným nástrojem šíření vědy, kritického myšlení a osvícenských ideálů a významně přispěla k intelektuální atmosféře, jež vedla k Francouzské revoluci.

Jeho filozofické spisy ovlivnily pozdější materialistické a ateistické myslitele, včetně barona d'Holbacha, Marxe a Engelse. Jeho literární experimenty v Jakubovi fatalistovi předznamenaly postmoderní román. Jako umělecký kritik položil základy moderního psaní o umění. Jeho dílo je dodnes studováno pro svou originalitu, intelektuální hloubku a neúnavnou obhajobu rozumu, svobody a lidské důstojnosti.

🧐 Zajímavosti

Diderot byl vášnivým šachistou a často navštěvoval slavnou pařížskou kavárnu Café de la Régence, centrum tehdejšího šachového světa.
Jeho dcera Marie Angélique se provdala za Abela-Françoise de Vandeul a pečlivě uchovala otcovy rukopisy, díky čemuž se mnohá jeho díla zachovala a mohla být později vydána.
Slavný paradox, známý jako "Diderotův efekt", popisuje situaci, kdy pořízení jednoho nového, kvalitního předmětu vede k řetězové reakci nákupů dalších věcí, které se k tomu prvnímu "hodí", což vede ke spirále konzumerismu. Diderot tento jev popsal ve své eseji Lítost nad mým starým županem.

🧑‍🏫 Pro laiky

Osvícenství: Bylo to velké intelektuální hnutí v 18. století v Evropě. Jeho příznivci věřili, že rozum a věda jsou nejlepšími nástroji k pochopení světa a ke zlepšení lidského života. Bojovali proti pověrám, náboženské nesnášenlivosti a nespravedlivé vládě králů. Diderot byl jednou z hlavních hvězd tohoto hnutí.
Encyklopedisté: Tak se říkalo skupině chytrých lidí (filozofů, vědců, spisovatelů), kteří pod Diderotovým vedením psali hesla do Encyklopedie. Jejich cílem bylo sepsat všechno, co lidstvo v té době vědělo, a zpřístupnit to veřejnosti. Byli to takoví "Wikipedisté" 18. století.
Materialismus: Je to filozofický názor, že všechno na světě, včetně našich myšlenek a pocitů, je tvořeno pouze hmotou. Materialisté jako Diderot nevěří v existenci duše, duchů nebo Boha. Podle nich je vesmír jako obrovský stroj, který funguje podle fyzikálních zákonů.
Determinismus: Představa, že každá událost, včetně lidského rozhodnutí, je nevyhnutelným důsledkem předchozích příčin. Podle této myšlenky je svobodná vůle jen iluze, protože vše, co uděláme, je už "předurčeno" tím, co se stalo předtím. Diderot o tomto problému hodně přemýšlel ve svém románu Jakub fatalista.

Šablona:Aktualizováno