Jean le Rond d'Alembert

Rozbalit box

Obsah boxu

Jean le Rond d'Alembert
Soubor:Jean le Rond d'Alembert.jpg
Portrét Jeana le Rond d'Alemberta od Maurice Quentin de La Tour
Datum narození	16. listopadu 1717
Místo narození	Paříž, Francouzské království
Datum úmrtí	29. října 1783 (65 let)
Místo úmrtí	Paříž, Francouzské království
Národnost	Francouz
Alma mater	Collège des Quatre-Nations
Obor	Matematika, fyzika, filozofie, hudební teorie
Známý díky	d'Alembertův princip, vlnová rovnice, d'Alembertovo kritérium, d'Alembertův paradox, Encyklopedie
Ovlivněn	Denis Diderot, Voltaire, Isaac Newton, René Descartes
Ovlivnil	Joseph-Louis Lagrange, Pierre-Simon Laplace

Jean le Rond d'Alembert (narozen jako Jean le Rond, 16. listopadu 1717, Paříž – 29. října 1783, Paříž) byl francouzský matematik, fyzik, filozof, encyklopedista a teoretik hudby. Patřil k nejvýznamnějším postavám Osvícenství a spolu s Denisem Diderotem byl hlavním editorem a hybnou silou monumentálního díla Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel. Ve vědě je znám především díky formulaci d'Alembertova principu v mechanice, práci na parciálních diferenciálních rovnicích (zejména vlnové rovnici) a příspěvkům k základní větě algebry.

📜 Život

👶 Původ a mládí

D'Alembertův život začal za dramatických okolností. Narodil se jako nemanželský syn spisovatelky a salonní dámy Claudine Guérin de Tencin a dělostřeleckého důstojníka Louise-Camuse Destouches. Krátce po narození ho matka odložila na schody kaple Saint-Jean-le-Rond de Paris, podle níž dostal své křestní jméno. V souladu se zvykem byl svěřen do pěstounské péče. Ujala se ho manželka skláře, Madame Rousseau, u které žil téměř 50 let.

Jeho otec, ačkoliv ho oficiálně neuznal, tajně financoval jeho vzdělání a po své smrti v roce 1726 mu odkázal doživotní rentu, která mu zajistila finanční nezávislost. Jeho biologická matka se o něj nikdy nezajímala; když později dosáhl proslulosti a ona se s ním chtěla setkat, chladně jí odpověděl: "Vy jste jen má macecha, mou jedinou matkou je sklářka."

🎓 Vzdělání a počátky kariéry

Díky otcově podpoře získal vynikající vzdělání. Studoval na prestižní jansenistické koleji Collège des Quatre-Nations (známé také jako Mazarinova kolej), kde v roce 1735 získal titul bakaláře umění. Zpočátku se pod tlakem rodiny věnoval studiu práva a v roce 1738 se stal advokátem, ale tuto profesi nikdy nevykonával. Následně krátce studoval medicínu, než se definitivně rozhodl pro svou celoživotní vášeň – matematiku.

Již ve svých 22 letech, v roce 1739, předložil svou první práci Akademii věd. Jeho talent byl rychle rozpoznán a v roce 1741 se stal jejím členem. V roce 1743 publikoval své stěžejní dílo Traité de dynamique (Pojednání o dynamice), kde formuloval slavný d'Alembertův princip.

📖 Práce na Encyklopedii

Kolem roku 1745 byl spolu s Denisem Diderotem pověřen překladem anglické Cyclopaedie od Ephraima Chamberse. Projekt se však brzy rozrostl v mnohem ambicióznější dílo – Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel. D'Alembert se ujal především matematických a vědeckých hesel.

Jeho nejvýznamnějším příspěvkem byla Discours Préliminaire (Předběžná rozprava), úvod k prvnímu svazku vydanému v roce 1751. Tento text se stal manifestem Osvícenství, v němž d'Alembert nastínil strukturu lidského poznání, jeho historii a filozofické základy celého projektu. V roce 1758 však kvůli sporům s Diderotem, útokům ze strany církve a vlády a celkovému vyčerpání z projektu odstoupil.

👑 Vztahy s panovníky a pozdější léta

D'Alembertova sláva se rozšířila po celé Evropě. Pruský král Fridrich II. Veliký ho opakovaně zval do Berlína a nabízel mu post prezidenta Pruské akademie věd, což d'Alembert vždy odmítl, ačkoliv s králem udržoval přátelskou korespondenci. Podobnou nabídku na výchovu svého vnuka (budoucího cara Pavla I.) mu učinila i ruská carevna Kateřina II. Veliká, ale i tu odmítl.

V roce 1754 se stal členem Francouzské akademie a v roce 1772 jejím doživotním sekretářem. V pozdějších letech trpěl zdravotními problémy. Zemřel 29. října 1783 na nemoc močového měchýře. Protože byl znám jako kritik náboženství, byl mu odepřen křesťanský pohřeb a byl pochován v neoznačeném hrobě.

🔬 Vědecká práce

⚙️ Mechanika a d'Alembertův princip

Jeho nejznámějším příspěvkem do klasické mechaniky je d'Alembertův princip, publikovaný v Traité de dynamique (1743). Tento princip představuje alternativní formulaci Newtonových pohybových zákonů. Umožňuje převést problém z dynamiky (studium pohybu těles pod vlivem sil) na jednodušší problém statiky (studium těles v rovnováze). Princip říká, že součet vnějších sil působících na těleso a fiktivní "setrvačné síly" (rovné hmotnosti násobené zrychlením, ale s opačným znaménkem) je roven nule. Tento přístup se stal základem pro další rozvoj analytické mechaniky, zejména pro práce Lagrange.

🌊 Dynamika tekutin

D'Alembert se intenzivně věnoval i mechanice tekutin. V roce 1752 publikoval práci, ve které odvodil, že těleso pohybující se ideální (nestlačitelnou a neviskózní) tekutinou nepociťuje žádný odpor. Tento výsledek, který je v příkrém rozporu s realitou, je dnes znám jako d'Alembertův paradox. Paradox ukázal na limity tehdejšího teoretického modelu a podnítil další výzkum, který vedl k zavedení pojmů jako viskozita a mezní vrstva.

🧮 Matematika

V matematice d'Alembert dosáhl několika průlomových výsledků:

• Vlnová rovnice: Jako první odvodil a vyřešil jednorozměrnou vlnovou rovnici, která popisuje například kmitání struny. Jeho řešení, publikované v roce 1747, je základem pro studium vlnění v mnoha oblastech fyziky.
• Základní věta algebry: Podal jeden z prvních (ač ne zcela rigorózních) důkazů této fundamentální věty, která tvrdí, že každý polynom s komplexními koeficienty má v oboru komplexních čísel alespoň jeden kořen.
• d'Alembertovo kritérium (podílové kritérium): Vyvinul metodu pro testování konvergence nekonečných řad, která je dodnes standardní součástí kurzů matematické analýzy.

🔭 Astronomie

Aplikoval své matematické metody i na problémy astronomie. V roce 1749 publikoval teorii vysvětlující precesi rovnodenností (pomalý kuželovitý pohyb zemské osy) a nutaci (drobné periodické kolísání této osy), čímž upřesnil a potvrdil Newtonovu teorii gravitace.

✍️ Filosofie a Encyklopedie

📝 Předběžná rozprava (Discours Préliminaire)

Tento úvod k Encyklopedii je považován za jeden z klíčových textů Osvícenství. D'Alembert v něm představil genealogii lidského poznání, které rozdělil do tří hlavních kategorií odvozených od schopností lidské mysli: 1. Paměť (základ pro historii) 2. Rozum (základ pro filozofii a vědu) 3. Představivost (základ pro umění)

Tímto systémem, inspirovaným Francisem Baconem, vytvořil intelektuální mapu, která ospravedlňovala snahu Encyklopedie o systematické uspořádání veškerého lidského vědění. Text zdůrazňoval význam empirismu, rozumu a vědeckého pokroku.

💡 Filosofické názory

D'Alembertova filozofie byla silně ovlivněna Johnem Lockem a jeho empirismem. Věřil, že veškeré poznání pochází ze smyslové zkušenosti. Byl skeptický vůči metafyzickým systémům, které se snažily vysvětlit podstatu reality bez opory v pozorování. V otázkách náboženství byl deistou nebo agnostikem, odmítal dogmata organizovaného náboženství a zdůrazňoval význam tolerance a rozumu.

🏛️ Dědictví a odkaz

Jean le Rond d'Alembert byl prototypem osvícenského intelektuála – philosophe, který exceloval v mnoha oborech a věřil v sílu rozumu a vědy ke zlepšení lidského údělu. Jeho práce v matematice a fyzice položila základy pro další generace vědců, jako byli Joseph-Louis Lagrange a Pierre-Simon Laplace. Jeho role v projektu Encyklopedie byla klíčová pro šíření osvícenských myšlenek po celé Evropě. Jeho jméno je jedním ze 72 jmen napsaných na Eiffelově věži.

🤔 Pro laiky: Klíčové pojmy

• d'Alembertův princip: Představte si, že tlačíte na nákupní vozík, aby zrychlil. Vozík se "brání" zrychlení – to je jeho setrvačnost. D'Alembertův princip říká, že když k síle, kterou tlačíte, přičtete tuto "fiktivní" sílu setrvačnosti (která působí proti vám), celý systém bude v rovnováze, jako by se vůbec nepohyboval. To matematikům velmi zjednodušuje výpočty složitých pohybů.
• Vlnová rovnice: Je to matematický vzorec, který dokáže popsat a předpovědět, jak se bude chovat jakákoliv vlna. Ať už je to vlna na hladině rybníka, kmitající struna na kytaře nebo dokonce šíření zvuku vzduchem. Rovnice říká, jak se tvar vlny mění v čase a prostoru.
• Encyklopedie: Byla to v podstatě "Wikipedia 18. století". Obrovský projekt, který měl za cíl sepsat veškeré tehdejší lidské vědění – od matematiky a fyziky přes řemesla (jako pečení chleba) až po filozofii. Bylo to revoluční dílo, protože zpřístupnilo znalosti široké veřejnosti a zpochybnilo autoritu církve a krále jako jediných zdrojů pravdy.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 23.12.2025