Utilitarismus
Šablona:Infobox Filozofický směr ```
``` Utilitarismus je etický a filozofický směr, který patří do skupiny konsekvencialistických teorií. Jeho základním principem je, že morální hodnota jednání je určena výhradně jeho důsledky. Za správné jednání je považováno to, které v součtu přináší největší možné množství štěstí (nebo užitku) pro co největší počet lidí a zároveň minimalizuje utrpení.
Klíčovou myšlenku utilitarismu lze shrnout do slavné fráze: „co největší štěstí pro co největší počet lidí“ (anglicky the greatest happiness for the greatest number). Utilitarismus je nestranný, protože štěstí každého jednotlivce má stejnou váhu. Nehodnotí záměry jednajícího, ale pouze výsledky jeho činů. Tento přístup má hluboký dopad na oblast politické filozofie, práva, ekonomie a bioetiky. ```
```
⏳ Dějiny a vývoj
Ačkoliv myšlenky podobné utilitarismu lze nalézt již v antické filozofii (například u Epikúra), jako systematická teorie se rozvinul v 18. a 19. století ve Velké Británii.
Počátky
Za předchůdce utilitarismu jsou považováni britští empiristé a moralisté jako Francis Hutcheson, který jako jeden z prvních formuloval myšlenku „největšího štěstí pro největší počet“, a David Hume, jehož etika zdůrazňovala roli citů a společenského užitku.
Klasičtí utilitaristé
- Jeremy Bentham (1748–1832) je považován za zakladatele moderního utilitarismu. Ve svém díle Úvod do principů morálky a zákonodárství (1789) formuloval tzv. princip užitku. Podle Benthama jsou lidé motivováni dvěma základními silami: touhou po slasti a snahou vyhnout se bolesti. Morálka a zákonodárství by měly být založeny na tomto principu. Bentham se pokusil vytvořit „hédonistický kalkul“, systém pro měření množství slasti či bolesti, které čin způsobí, na základě faktorů jako intenzita, trvání, jistota a blízkost. Jeho přístup byl čistě kvantitativní – nezáleželo na druhu slasti, pouze na jejím množství.
- John Stuart Mill (1806–1873), Benthamův žák, utilitarismus dále rozvinul a zjemnil. Ve své knize Utilitarismus (1861) reagoval na kritiku Benthamova pojetí. Mill zavedl kvalitativní rozlišení mezi „vyššími“ a „nižšími“ slastmi. Tvrdil, že duševní a intelektuální slasti (např. z četby poezie, filozofické diskuze) jsou hodnotnější než čistě tělesné slasti (např. z jídla a pití). Jeho slavný výrok zní: „Je lepší být nespokojeným člověkem než spokojeným prasetem; lepší být nespokojeným Sókratem než spokojeným hlupákem.“ Tímto krokem se Mill snažil ochránit utilitarismus před obviněním, že jde o „filozofii pro prasata“.
Pozdější vývoj
Ve 20. století se utilitarismus dále rozvíjel a diferencoval. Henry Sidgwick se pokusil o jeho systematizaci a obhajobu. Později vznikly nové formy, jako je utilitarismus pravidla (na rozdíl od klasického utilitarismu činu) nebo preferenční utilitarismus, jehož významným představitelem je australský filozof Peter Singer. Tento směr nedefinuje užitek jako slast, ale jako uspokojení preferencí (přání) zúčastněných bytostí. ```
```
💡 Základní principy
Utilitarismus stojí na několika klíčových pilířích, které společně tvoří jeho etický rámec.
- Princip užitku (The Principle of Utility): Jednání je morálně správné, pokud jeho důsledky vedou k maximalizaci celkového štěstí (slasti, blaha) a minimalizaci utrpení (bolesti, strasti). Tento princip je základním měřítkem morálky.
- Konsekvencialismus: Utilitarismus je konsekvencialistická teorie, což znamená, že morální hodnota činu se odvozuje výhradně z jeho následků. Záměry, pocity nebo charakter jednající osoby nejsou pro morální posouzení relevantní, pokud neovlivní výsledek.
- Princip nestrannosti (Impartiality): Při výpočtu celkového užitku má štěstí každého jednotlivce stejnou váhu. Utilitarismus vyžaduje, abychom opustili osobní preference a dívali se na situaci z pozice nezaujatého pozorovatele. Štěstí mého přítele nemá větší hodnotu než štěstí cizího člověka na druhém konci světa.
- Agregace (Aggregation): Celkový užitek je součtem užitku všech jednotlivců ovlivněných daným činem. To znamená, že je možné ospravedlnit oběť nebo utrpení menšiny, pokud to vede k výrazně většímu prospěchu pro většinu. Tento aspekt je jedním z nejvíce kritizovaných.
```
```
⚖️ Typy utilitarismu
V průběhu času se vyvinulo několik variant utilitarismu, které se snaží reagovat na různé teoretické problémy.
Utilitarismus činu (Act Utilitarianism)
Jedná se o klasickou a nejjednodušší formu. Podle ní máme v každé konkrétní situaci zvolit takový čin, který přinese nejlepší možné důsledky. Každé rozhodnutí je posuzováno individuálně. Například porušení slibu může být v jedné situaci morálně správné (pokud zachrání život), zatímco v jiné situaci bude morálně špatné.
Utilitarismus pravidla (Rule Utilitarianism)
Tato varianta vznikla jako reakce na některé problémy utilitarismu činu. Netestuje jednotlivé činy, ale obecná morální pravidla. Správné jednání je takové, které je v souladu s pravidlem, jehož všeobecné dodržování by vedlo k největšímu celkovému užitku. Například pravidlo „nezabíjej nevinné lidi“ by mělo být dodržováno, i když by v ojedinělém případě jeho porušení mohlo vést k dobrým důsledkům, protože společnost, kde se toto pravidlo obecně dodržuje, je celkově šťastnější a bezpečnější.
Preferenční utilitarismus (Preference Utilitarianism)
Tento moderní směr, spojený především s Peterem Singerem, nedefinuje užitek jako pocit štěstí nebo slasti, ale jako uspokojení preferencí (zájmů, přání) zúčastněných bytostí. Čin je správný, pokud maximalizuje uspokojení preferencí všech, kterých se týká. Tento přístup umožňuje zahrnout do morálního uvažování i bytosti, které nemusí prožívat štěstí v lidském slova smyslu, ale mají preference (např. přání nebýt mučen), což má velký význam pro etiku zvířat.
Negativní utilitarismus
Méně častá varianta, kterou navrhl Karl Popper. Tvrdí, že morální prioritou by neměla být maximalizace štěstí, ale minimalizace utrpení. Podle Poppera je snazší shodnout se na tom, co je utrpení, než na tom, co je štěstí, a utrpení má větší morální naléhavost. V extrémní podobě by tento přístup mohl vést k závěru, že nejlepším řešením je bezbolestné vyhlazení veškerého života, aby se předešlo budoucímu utrpení. ```
```
🤔 Pro laiky: Utilitarismus na příkladu tramvaje
Pro pochopení základní logiky utilitarismu se často používá myšlenkový experiment známý jako problém tramvaje (Trolley Problem).
Představte si následující situaci: Nezastavitelná tramvaj se řítí po kolejích. Na trati před ní je přivázáno pět lidí, kteří nemohou uniknout. Vy stojíte u výhybky a máte možnost ji přehodit. Pokud to uděláte, tramvaj odbočí na vedlejší kolej. Na vedlejší koleji je však přivázán jeden člověk.
Máte dvě možnosti: 1. Nedělat nic: Tramvaj zabije pět lidí. 2. Přehodit výhybku: Tramvaj zabije jednoho člověka, ale pět jich zachráníte.
Z pohledu klasického utilitarismu činu je rozhodnutí jednoduché. Cílem je maximalizovat dobro, v tomto případě počet zachráněných životů. Zabití jednoho člověka je tragédie, ale zabití pěti lidí je pětkrát větší tragédie. Čistý výsledek přehození výhybky je záchrana čtyř životů. Proto je morálně správným, a dokonce povinným, činem přehodit výhybku.
Tento příklad ukazuje klíčové rysy utilitarismu:
- Zaměření na důsledky: Nezáleží na tom, zda se cítíte špatně, že aktivně způsobíte něčí smrt. Důležitý je pouze konečný výsledek.
- Nestranný výpočet: Každý život má stejnou hodnotu. Pět životů je více než jeden.
- Aktivní odpovědnost: I rozhodnutí „nic nedělat“ je volba s důsledky, za které jste morálně odpovědní.
Tento myšlenkový experiment má mnoho variant, které ukazují limity a problémy utilitarismu (např. co kdybyste museli toho jednoho člověka shodit na koleje vlastníma rukama, abyste tramvaj zastavili?), ale jeho základní verze skvěle ilustruje jádro utilitárního myšlení. ```
```
⚔️ Kritika a problémy
Utilitarismus je vlivná, ale také silně kritizovaná etická teorie. Mezi hlavní námitky patří:
- Problém spravedlnosti a práv: Kritici tvrdí, že utilitarismus může ospravedlnit nespravedlivé činy, pokud vedou k celkově dobrým důsledkům. Například by mohl ospravedlnit potrestání nevinného člověka, pokud by to zabránilo masovým nepokojům a zachránilo mnoho životů. Tím by však byla porušena základní práva jednotlivce a princip spravedlnosti.
- Problém měření a srovnávání užitku: Jak přesně měřit štěstí? A jak porovnávat štěstí různých lidí? Je možné objektivně říci, že radost z opery je „větší“ než radost z fotbalového zápasu? Absence spolehlivé metody pro měření a srovnávání užitku činí utilitární kalkul v praxi velmi obtížným, ne-li nemožným.
- Přílišná náročnost (The Demandingness Objection): Utilitarismus po nás zdánlivě vyžaduje, abychom neustále jednali tak, abychom maximalizovali celkové blaho. To by znamenalo, že bychom se museli vzdát většiny osobních projektů, koníčků a luxusu, protože peníze a čas by mohly být vždy využity lépe na pomoc potřebným. Teorie by tak mohla vést k popření osobního života a vyžadovala by od lidí úroveň sebeobětování, které je pro většinu nereálné.
- Ignorování integrity jednotlivce: Filozof Bernard Williams argumentoval, že utilitarismus nutí člověka opustit své hluboce zakořeněné morální přesvědčení a projekty, pokud to vyžaduje maximalizace celkového užitku. Může tak narušit osobní integritu tím, že z člověka dělá pouhý nástroj pro produkci celkového dobra, bez ohledu na jeho vlastní hodnoty.
- Předvídání důsledků: Spolehlivé předvídání všech důsledků našich činů je často nemožné. Rozhodnutí, které se jeví jako nejlepší, se může kvůli nepředvídaným okolnostem ukázat jako katastrofální.
```
```
🌍 Vliv a aplikace
Navzdory kritice má utilitarismus obrovský vliv na moderní myšlení a praxi v mnoha oblastech.
- Politika a zákonodárství: Mnoho veřejných politik je implicitně založeno na utilitárním principu. Vlády často používají analýzu nákladů a přínosů (cost-benefit analysis) při rozhodování o projektech, jako je stavba dálnic nebo zavedení nových zdravotnických programů, což je v podstatě aplikace utilitárního kalkulu.
- Ekonomie: Ekonomie blahobytu (welfare economics) se snaží měřit a maximalizovat společenský blahobyt, což je cíl přímo odvozený z utilitarismu.
- Bioetika: Utilitarismus hraje klíčovou roli v debatách o alokaci omezených zdravotnických zdrojů (např. kdo by měl dostat orgán k transplantaci), eutanazii nebo výzkumu na zvířatech.
- Etika zvířat: Práce Petera Singera, zejména jeho kniha Osvobození zvířat, aplikuje preferenční utilitarismus na zvířata. Argumentuje, že schopnost trpět je základem pro přiznání morálního statusu, a proto bychom měli brát utrpení zvířat v našem morálním kalkulu v úvahu se stejnou vážností jako utrpení lidí.
- Efektivní altruismus (Effective Altruism): Jde o moderní sociální hnutí, které využívá utilitární uvažování a empirická data k nalezení nejefektivnějších způsobů, jak pomáhat ostatním a zlepšovat svět. Hnutí se ptá, jak můžeme s našimi omezenými zdroji (časem, penězi) vytvořit co nejvíce dobra.
```
```