Jeremy Bentham

Rozbalit box

Obsah boxu

Jeremy Bentham (* 15. února 1748, Londýn – 6. června 1832, Londýn) byl anglický filozof, právník, sociální reformátor a zakladatel moderního utilitarismu. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů klasického liberalismu a jeho myšlenky měly hluboký vliv na vývoj právní vědy, politické teorie a etiky. Proslul především svou zásadou „co největšího štěstí pro co největší počet lidí“ a návrhem ideálního vězení zvaného Panoptikon.

Bentham byl radikálním myslitelem své doby. Zasazoval se o ekonomickou svobodu, svobodu projevu, odluku církve od státu, práva žen, práva zvířat, zrušení otroctví a trestu smrti, a také o dekriminalizaci homosexuálního jednání. Jeho práce položily základy pro mnoho reforem britského právního a politického systému v 19. století.

📜 Život a kariéra

Jeremy Bentham se narodil v Londýně do bohaté konzervativní rodiny. Již od dětství projevoval mimořádné nadání; ve třech letech se údajně začal učit latinsky. V pouhých dvanácti letech byl přijat na The Queen's College na Oxfordské univerzitě, kde studoval právo. Po absolvování studia se měl stát advokátem, ale brzy se znechuceně odvrátil od právní praxe, kterou považoval za zkorumpovanou, složitou a založenou na nesmyslných fikcích. Kritizoval zejména anglické zvykové právo (common law) a jeho předního teoretika Sira Williama Blackstonea.

Místo právní kariéry se rozhodl věnovat svůj život a zděděné jmění filozofickému bádání a psaní s cílem vytvořit racionální a vědecký základ pro právní a sociální reformu. Žil převážně v ústraní, obklopen svými spisy a malou skupinou následovníků, mezi které patřil například James Mill, otec Johna Stuarta Milla. Ačkoliv sám mnoho necestoval, jeho myšlenky se šířily po celé Evropě i Americe a ovlivnily reformátory a politiky v mnoha zemích, včetně revoluční Francie, kde mu bylo v roce 1792 uděleno čestné občanství.

🧠 Filozofie utilitarismu

Bentham je nejznámější jako zakladatel utilitarismu, etické teorie, kterou systematicky rozpracoval ve svém hlavním díle Úvod do principů morálky a zákonodárství (An Introduction to the Principles of Morals and Legislation), publikovaném v roce 1789.

⚖️ Princip užitku

Základním kamenem Benthamovy filozofie je princip užitku (principle of utility), často formulovaný jako snaha o dosažení „co největšího štěstí pro co největší počet lidí“ (the greatest happiness of the greatest number). Podle Benthama jsou lidské bytosti ovládány dvěma „svrchovanými pány“: potěšením (pleasure) a bolestí (pain). Morálně správné jednání je takové, které maximalizuje celkové množství potěšení (štěstí, blaha) ve společnosti a minimalizuje celkové množství bolesti (utrpení).

Tento princip je konsekvencialistický, což znamená, že morální hodnota činu se neposuzuje podle záměru, ale výhradně podle jeho důsledků. Neexistují žádné činy, které by byly samy o sobě dobré nebo špatné; jejich hodnota závisí na tom, kolik štěstí či utrpení způsobí.

🧮 Hédonistický kalkul

Aby bylo možné objektivně měřit a porovnávat množství potěšení a bolesti, které různé činy způsobují, navrhl Bentham takzvaný hédonistický kalkul (felicific calculus nebo hedonistic calculus). Tento kalkul měl sloužit jako nástroj pro zákonodárce i jednotlivce při rozhodování. Skládal se ze sedmi kritérií:

Intenzita: Jak silné je potěšení nebo bolest?
Trvání: Jak dlouho potěšení nebo bolest trvá?
Jistota: Jaká je pravděpodobnost, že potěšení nebo bolest nastane?
Blízkost (Propinquita): Jak brzy potěšení nebo bolest nastane?
Plodnost (Fecundity): Jaká je pravděpodobnost, že po tomto potěšení budou následovat další potěšení?
Čistota (Purity): Jaká je pravděpodobnost, že po tomto potěšení nebude následovat bolest?
Rozsah (Extent): Kolik lidí bude tímto potěšením nebo bolestí zasaženo?

Ačkoliv je praktická aplikace takového výpočtu velmi obtížná, jeho smyslem bylo ukázat, že etika může být racionální a vědeckou disciplínou, nikoliv jen záležitostí intuice nebo náboženských dogmat.

🏛️ Právní a politická reforma

Bentham věřil, že úkolem vlády a zákonodárství je aktivně prosazovat obecné blaho pomocí principu užitku. Jeho práce se proto soustředila na konkrétní návrhy reforem.

critica přirozených práv

Bentham byl ostrým kritikem konceptu přirozených práv, jak byl formulován například v americké Deklaraci nezávislosti nebo francouzské Deklarace práv člověka a občana. Slavně označil myšlenku nezcizitelných přirozených práv za „řečnický nesmysl – nesmysl na chůdách“ (nonsense upon stilts). Tvrdil, že práva nemohou existovat před vládou a zákonem. Práva jsou podle něj výtvorem pozitivního práva, které je stanoveno suverénní mocí za účelem maximalizace společenského užitku. Mluvit o přirozených právech podle něj vedlo jen k anarchii a zmatku.

👁️ Panoptikon

Jedním z nejznámějších a nejkontroverznějších Benthamových konceptů je Panoptikon (z řeckého pan - vše, optikon - vidění). Jednalo se o návrh ideální instituce, původně vězení, ale použitelný i pro nemocnice, školy nebo továrny.

Struktura Panoptikonu je kruhová budova s celami po obvodu a centrální strážní věží uprostřed. Vězni v celách by byli neustále viditelní pro strážce ve věži, ale sami by nemohli vidět, zda jsou v daný okamžik skutečně pozorováni. Tento pocit neustálé, všudypřítomné, ale neviditelné kontroly by je měl vést k tomu, aby se chovali disciplinovaně a pracovali, protože by nikdy nevěděli, kdy je strážce sleduje. Cílem bylo dosáhnout maximální kontroly s minimálním úsilím.

Tento koncept se stal v 20. století předmětem zájmu, zejména díky francouzskému filozofovi Michelu Foucaultovi, který v Panoptikonu viděl metaforu moderní „disciplinární společnosti“, kde je moc vykonávána prostřednictvím neustálého dohledu a normalizace chování.

⚰️ Auto-ikona

Bentham zanechal velmi specifické instrukce ohledně toho, co se má stát s jeho tělem po smrti. V souladu se svými utilitárními principy chtěl, aby jeho tělo posloužilo vědě. Jeho kostra měla být zachována, oblečena do jeho šatů a doplněna voskovou hlavou (původní hlava byla při mumifikaci poškozena). Tento exponát, který nazval Auto-ikona (Auto-icon), měl sloužit jako jeho památník.

Auto-ikona je dodnes vystavena ve vitríně v hlavní budově University College London (UCL), na jejímž založení se Benthamovi stoupenci podíleli. Traduje se, že je Auto-ikona občas přítomna na zasedáních univerzitní rady, kde je zapsána jako „přítomna, ale nehlasuje“. Původní mumifikovaná hlava je kvůli svému stavu uložena odděleně v univerzitním archivu.

🌍 Vliv a odkaz

Benthamův vliv byl obrovský a mnohostranný:

John Stuart Mill: Jeho žák a nástupce, který rozvinul a upravil utilitarismus, přičemž kladl větší důraz na kvalitu potěšení, nejen na jeho kvantitu.
Právní pozitivismus: Jeho kritika přirozeného práva a důraz na zákon jako příkaz suveréna položily základy pro právní pozitivismus, rozvinutý jeho žákem Johnem Austinem.
Sociální reformy: Jeho myšlenky inspirovaly řadu reforem v Británii 19. století, včetně reformy volebního práva, vězeňství a zdravotnictví.
Ekonomie: Ovlivnil klasické ekonomy a jeho principy se odrážejí v moderní ekonomii blahobytu.
Práva zvířat: Je považován za jednoho z prvních myslitelů, kteří se systematicky zabývali morálním statusem zvířat. Jeho slavný citát zní: „Otázka nezní: ‚Dokážou myslet?‘ ani ‚Dokážou mluvit?‘, ale ‚Dokážou trpět?‘“

Ačkoliv některé jeho myšlenky, jako hédonistický kalkul nebo Panoptikon, jsou často kritizovány jako zjednodušující nebo nehumánní, Jeremy Bentham zůstává klíčovou postavou v dějinách západního myšlení, jehož snaha o racionální a humánní uspořádání společnosti formuje debaty dodnes.

💡 Pro laiky

Utilitarismus: Představte si, že máte poslední kousek dortu a dva kamarády. Komu ho dáte? Utilitarista by řekl: dejte ho tomu, komu udělá největší radost. A pokud byste ho mohli rozdělit tak, aby celková radost obou byla co největší, udělejte to. Cílem je vždy maximalizovat celkové štěstí a minimalizovat utrpení pro všechny zúčastněné.
Princip užitku: Je to jednoduché pravidlo: „Dělej to, co přinese nejvíce dobra co největšímu počtu lidí.“ Správnost činu se posuzuje podle jeho výsledků, ne podle toho, jestli se řídí nějakým abstraktním pravidlem.
Panoptikon: Představte si kruhové vězení, kde uprostřed sedí strážný ve věži se zatemněnými skly. Vězni v celách po obvodu nevědí, jestli je strážný zrovna sleduje, nebo ne. Protože by mohli být sledováni kdykoliv, chovají se pořád dobře. Je to systém, který lidi nutí k disciplíně pomocí pocitu neustálého dohledu.

📚 Hlavní díla

A Fragment on Government (Fragment o vládě, 1776)
An Introduction to the Principles of Morals and Legislation (Úvod do principů morálky a zákonodárství, napsáno 1780, publikováno 1789)
Panopticon; or, the Inspection-House (Panoptikon aneb inspekční dům, 1791)
Discourse on Civil and Penal Legislation (Pojednání o občanském a trestním zákonodárství, 1802)
The Theory of Punishments and Rewards (Teorie trestů a odměn, 1811)
Constitutional Code (Ústavní kodex, 1830)

Šablona:Aktualizováno