Epikúros
Obsah boxu
Šablona:Infobox - filozof Epikúros ze Samu (řecky Ἐπίκουρος, Epíkouros; 341 př. n. l., Samos – 270 př. n. l., Athény) byl starořecký filozof a zakladatel filozofické školy zvané epikureismus. Jeho učení se stalo jedním z nejvlivnějších myšlenkových proudů helénistického období a konkurovalo především stoicismu a skepticismu.
Epikúrova filozofie se soustředila na dosažení šťastného, klidného a naplněného života, který charakterizoval jako stav ataraxie (klid duše, duševní rovnováha) a aponie (nepřítomnost tělesné bolesti). Cestou k tomuto cíli bylo podle něj rozumné vyhledávání uměřených slastí, život v ústraní s přáteli a oproštění se od strachu – především od strachu z bohů a ze smrti. Jeho fyzika byla založena na atomismu Démokrita, který však upravil zavedením náhodné odchylky atomů, aby umožnil existenci svobodné vůle.
📜 Život
Epikúros se narodil na ostrově Samos v Egejském moři athénským rodičům, Neoklovi a Chairestratě. Jeho otec byl učitelem. Již v mládí se začal zajímat o filozofii, údajně proto, že mu jeho učitelé nedokázali uspokojivě vysvětlit koncept chaosu v díle básníka Hésioda. Studoval u platonika Pamfila a později u Nausifana, který byl stoupencem Démokritova atomismu.
V osmnácti letech odešel do Athén, aby zde absolvoval vojenskou službu. Po smrti Alexandra Velikého v roce 323 př. n. l. byli athénští osadníci ze Samu vyhnáni a Epikúros se připojil ke své rodině v Kolofónu v Malé Asii. Zde a v Mytiléně na ostrově Lesbos začal vyučovat svou filozofii a shromažďovat první žáky.
Kolem roku 306 př. n. l. se vrátil do Athén a založil zde svou vlastní filozofickou školu. Na rozdíl od Platónovy Akademie a Aristotelova Lykeia se jeho škola nenacházela ve veřejné budově, ale v domě se zahradou, který zakoupil. Proto se jeho škole začalo říkat Zahrada (řecky Κῆπος, Kēpos) a jeho stoupencům "filozofové ze Zahrady". Zahrada byla proslulá svou přátelskou a otevřenou atmosférou; na rozdíl od jiných škol přijímala mezi své členy i ženy a otroky.
Epikúros vedl Zahradu až do své smrti v roce 270 př. n. l.. Zemřel ve věku 71 let na bolestivé onemocnění ledvinových kamenů. Podle dochovaných zpráv snášel své utrpení statečně a s klidem, v souladu se svým učením. Ve své závěti odkázal Zahradu svým nástupcům a postaral se o své žáky a rodinu.
🧠 Filozofie
Epikúrova filozofie se tradičně dělí na tři části: kanoniku (teorii poznání), fyziku (přírodní filozofii) a etiku (učení o správném životě). Cílem prvních dvou bylo poskytnout pevný základ pro etiku, která byla jádrem celého jeho systému.
⚙️ Kanonika (Teorie poznání)
Epikúros byl radikální empirik. Tvrdil, že veškeré naše poznání pochází ze smyslového vnímání (aisthēsis). Smysly nás podle něj nikdy neklamou; omyly vznikají až při nesprávné interpretaci smyslových vjemů naším rozumem.
Základními kritérii pravdy jsou:
- Smyslové vjemy (aisthēseis): Přímé otisky reality v naší mysli, které jsou vždy pravdivé.
- Předpojmy nebo anticipace (prolēpseis): Obecné pojmy, které se v naší mysli utvářejí na základě opakovaných smyslových vjemů (např. představa "člověka" vzniká z mnoha setkání s konkrétními lidmi).
- Pocity (pathē): Pocity slasti a bolesti, které jsou základním kritériem pro naše jednání v etice. Slast je přirozeným cílem, bolesti se snažíme vyhnout.
🌌 Fyzika (Atomismus)
Epikúros převzal a upravil atomismus filozofa Démokrita. Svět se podle něj skládá ze dvou základních prvků: z atomů a prázdného prostoru.
- Atomy jsou nepatrná, nedělitelná, věčná a neměnná tělíska, která se liší tvarem, velikostí a vahou. Pohybují se v prázdnotě a jejich spojováním a rozpojováním vznikají a zanikají všechny složené věci, včetně lidské duše.
- Prázdný prostor je nekonečný a umožňuje atomům pohyb.
Na rozdíl od Démokrita, který předpokládal, že se atomy pohybují pouze deterministicky po přímých drahách, zavedl Epikúros koncept parenklisis (latinsky clinamen), což je nepatrná, náhodná a nepředvídatelná odchylka v pohybu atomů. Tato odchylka narušuje kauzální řetězec a je základem pro existenci svobodné vůle u lidí. Bez ní by byl každý náš čin předurčen pohybem atomů a my bychom nebyli zodpovědní za své jednání.
Lidská duše je podle Epikúra také složena z obzvláště jemných a pohyblivých atomů a je smrtelná. Po smrti těla se atomy duše rozptýlí, a proto smrtí vše končí. To je klíčový argument pro jeho etiku: není třeba se bát smrti, protože když jsme tu my, není tu smrt, a když je tu smrt, nejsme tu my.
❤️ Etika (Hédonismus)
Jádrem Epikúrovy filozofie je etika, jejímž cílem je dosažení blaženého života. Tento cíl ztotožnil se slastí (hēdonē). Jeho hédonismus je však často mylně interpretován jako výzva k bezuzdnému požitkářství. Ve skutečnosti jde o promyšlený a uměřený systém.
Epikúros rozlišoval dva druhy slasti: 1. Kinetická slast (pohybová): Aktivní uspokojování nějaké touhy (např. jídlo, když máme hlad). Je dočasná a často spojená s předchozí bolestí. 2. Katastematická slast (stavová): Stav klidu a uspokojení, který nastává po odstranění bolesti a nedostatku. Je to stav duševní rovnováhy (ataraxie) a tělesné bezbolestnosti (aponie). Právě tato klidná, statická slast je nejvyšším dobrem.
Pro dosažení tohoto stavu je nutné rozumně řídit své touhy. Epikúros je dělil na tři druhy:
- Přirozené a nutné: Touhy, jejichž neuspokojení působí bolest (např. jídlo, pití, přístřeší, přátelství). Tyto je třeba uspokojit.
- Přirozené a nenutné: Touhy, které jsou přirozené, ale jejichž neuspokojení nepůsobí bolest (např. luxusní jídlo, sexuální vášeň). Tyto je třeba si dopřávat jen s mírou.
- Nepřirozené a nenutné: Touhy, které jsou prázdné a uměle vytvořené společností (např. touha po moci, slávě, bohatství). Tyto jsou zdrojem neklidu a je třeba se jich zcela zbavit.
Klíčem ke šťastnému životu je tedy jednoduchost, střídmost a soběstačnost. Největší hodnotu přikládal přátelství (philia), které považoval za největší ze všech slastí a za nejjistější ochranu proti nepřízni osudu. Doporučoval život v ústraní, daleko od politiky a veřejného života, což shrnul ve slavné větě: Žij skrytě! (Lathe biōsas).
⛪ Teologie (Bohové)
Epikúros nepopíral existenci bohů. Představoval si je jako dokonalé, nesmrtelné a blažené bytosti žijící v meziprostorech mezi světy (intermundia). Jsou složeni z atomů, ale žijí ve stavu dokonalé ataraxie. Právě proto, že jsou dokonalí a blažení, nezasahují do lidských záležitostí, nestarají se o svět, neodměňují ani netrestají.
Tento pohled měl zásadní etický důsledek: zbavoval lidi strachu z bohů, který byl v antickém světě všudypřítomný a byl jedním z hlavních zdrojů lidského neklidu. Člověk se nemusí bát božího hněvu ani se snažit si bohy naklonit oběťmi.
🏛️ Zahrada (Kēpos)
Epikúrova škola, známá jako Zahrada, byla v mnoha ohledech revoluční. Na rozdíl od formálnějších institucí, jako byla Akademie nebo Lykeion, fungovala spíše jako komunita přátel. Byla otevřená všem bez rozdílu původu či pohlaví, což bylo v té době neobvyklé. Mezi jeho žáky patřily i hetéry (např. Leontion) a otroci.
Život v Zahradě byl založen na principech přátelství, jednoduchosti a společného studia Epikúrova učení. Cílem nebylo vychovávat politiky nebo řečníky, ale pomoci jednotlivcům dosáhnout osobního štěstí a duševního klidu. Epikurejci se stranili veřejného života a politiky, což bylo v příkrém rozporu s klasickým řeckým ideálem občana (polis).
📚 Dílo a odkaz
Epikúros byl údajně velmi plodným autorem, připisuje se mu autorství více než 300 svitků. Z jeho rozsáhlého díla se však do dnešních dnů dochovaly jen zlomky. Hlavními prameny pro poznání jeho filozofie jsou:
- Tři dopisy dochované v díle Díogena Laertia:
* Dopis Hérodotovi (shrnutí fyziky) * Dopis Pýthokleovi (o nebeských jevech) * Dopis Menoikeovi (shrnutí etiky)
- Hlavní myšlenky (Kyriai doxai): Soubor 40 aforismů shrnujících klíčové body jeho etiky.
- Vatikánská sbírka výroků: Další soubor citátů objevený v 19. století.
Nejvýznamnějším a nejúplnějším zdrojem epikurejské filozofie je však didaktická báseň římského básníka a filozofa Lucretia O přírodě (De rerum natura). Toto dílo podrobně a systematicky vykládá Epikúrovu fyziku, teorii poznání i etiku.
Epikureismus byl po staletí jedním z hlavních filozofických směrů, zejména v Římské říši. Později byl s nástupem křesťanství potlačen a často mylně odsuzován jako ateistický a nemorální materialismus. Znovuobjeven byl v období renesance a jeho myšlenky ovlivnily mnoho novověkých myslitelů, jako byli Pierre Gassendi, Thomas Hobbes, John Locke a Thomas Jefferson. Jeho důraz na empirismus a materialismus ovlivnil i osvícenství a moderní vědu.
🗣️ Pro laiky: Co je to epikureismus?
Představte si, že chcete žít co nejšťastnější život. Epikúros by vám poradil toto:
1. Nebojte se bohů: Bohové existují, ale jsou tak dokonalí a šťastní, že se o náš svět vůbec nezajímají. Nemusíte se bát jejich trestu ani se jim snažit zalíbit. 2. Nebojte se smrti: Smrt je prostě konec. Když jste naživu, smrt tu není. Až přijde smrt, vy už tu nebudete. Není to nic, co byste mohli zažít, takže není důvod se jí bát. 3. Štěstí je klid: Skutečné štěstí není v divokých večírcích nebo hromadění majetku. Je to stav, kdy vás nic nebolí (tělesně) a nic netrápí (duševně). Tento klid je nejvyšší slastí. 4. Žijte jednoduše: K životu potřebujete jen základní věci – jídlo, vodu, přístřeší a hlavně přátele. Všechno ostatní (sláva, moc, bohatství) vám spíše přinese starosti než radost. 5. Važte si přátelství: Přátelé jsou to nejcennější, co můžete mít. Poskytují bezpečí, radost a podporu. Šťastný život se žije v kruhu dobrých přátel.
Epikureismus tedy není o bezuzdném užívání si, ale o moudrém a klidném životě, který je založen na rozumu, střídmosti a hlubokých mezilidských vztazích.
💬 Citáty
- "Smrt se nás netýká, neboť dokud jsme tu my, není tu smrt, a když je tu smrt, nejsme tu již my."
- "Zvykej si na myšlenku, že smrt pro nás nic neznamená."
- "Ze všeho, co moudrost poskytuje k blaženosti celého života, je zdaleka největší věcí získání přátelství."
- "Není možné žít slastně, aniž bychom žili rozumně, čestně a spravedlivě, a naopak není možné žít rozumně, čestně a spravedlivě, aniž bychom žili slastně."
- "Žij skrytě."