Materialismus
Obsah boxu
Šablona:Infobox filozofický směr Materialismus je široký filozofický směr, který zastává názor, že jedinou skutečností, která existuje, je hmota (materie). Všechny jevy, včetně vědomí, myšlení a emocí, jsou výsledkem materiálních interakcí. Materialismus je formou ontologického monismu, což znamená, že předpokládá existenci pouze jedné základní substance. Stojí v přímém protikladu k idealismu, který za základ reality považuje myšlenku, ducha nebo vědomí, a také k dualismu, který uznává existenci dvou odlišných substancí – materiální a duchovní.
V běžném jazyce se termín "materialismus" často používá v pejorativním smyslu pro označení konzumerismu, hamižnosti a zaměření na materiální statky, což je však význam odlišný od jeho filozofické definice. Filozofický materialismus je metafyzický postoj k povaze reality, nikoli etický postoj k hodnotám.
📜 Historie
Materialistické myšlenky se objevovaly nezávisle v různých kulturách a epochách, ale jejich systematický rozvoj lze sledovat od antiky po současnost.
🏛️ Antický materialismus
Kořeny západního materialismu sahají do antického Řecka. Prvními filozofy, kteří hledali materiální základ světa (tzv. arché), byli představitelé iónské školy, jako například Thalés z Milétu (voda), Anaximenés (vzduch) nebo Hérakleitos (oheň).
Nejpropracovanější formu antického materialismu představoval atomismus, jehož zakladateli byli Leukippos a jeho žák Démokritos z Abdér v 5. století př. n. l. Tvrdili, že celý vesmír se skládá pouze ze dvou prvků: z nedělitelných, neměnných a věčných částic zvaných atomy a z prázdného prostoru (prázdnoty), ve kterém se tyto atomy pohybují. Všechny objekty a jevy, včetně lidské duše, jsou podle nich jen dočasným seskupením atomů.
Na atomismus navázal Epikúros, který jej mírně upravil (zavedl koncept náhodné odchylky v pohybu atomů, parenklisis, aby umožnil existenci svobodné vůle) a učinil z něj základ své etiky zaměřené na dosažení duševního klidu (ataraxie). Jeho myšlenky mistrovsky shrnul římský básník a filozof Titus Lucretius Carus ve své epické básni De rerum natura (O přírodě), která se stala klíčovým textem pro pozdější renesanci materialismu.
V starověké Indii existovala materialistická filozofická škola známá jako Čárváka (nebo Lókájata). Odmítala nadpřirozeno, reinkarnaci, karmu i autoritu posvátných textů a tvrdila, že jediným zdrojem poznání je smyslové vnímání.
⚙️ Novověký a osvícenský materialismus
Po dlouhém období dominance křesťanské teologie a idealistické filozofie zažil materialismus oživení v novověku, zejména v souvislosti s rozvojem věd.
Anglický filozof Thomas Hobbes je považován za jednoho z otců moderního materialismu. Ve svém díle Leviathan popsal svět jako mechanický systém, v němž je vše, včetně lidské mysli a společnosti, podřízeno přísným zákonům pohybu hmotných těles.
Vrcholu dosáhl materialismus v 18. století ve Francii během osvícenství. Myslitelé jako Julien Offray de La Mettrie ve svém spise Člověk stroj (L'homme machine) argumentovali, že lidská bytost je pouze složitý biologický stroj. Baron d'Holbach v Systému přírody (Système de la Nature) představil komplexní ateistický a deterministický pohled na svět, kde pro Boha ani duši není místo. K tomuto proudu přispěl i Denis Diderot, hlavní organizátor slavné Encyklopedie.
🔬 Materialismus 19. a 20. století
V 19. století byl materialismus dále posílen úspěchy přírodních věd, jako byla evoluční teorie Charlese Darwina nebo objevy v oblasti termodynamiky. Německý filozof Ludwig Feuerbach kritizoval náboženství jako pouhou projekci lidských tužeb a tvrdil, že člověk stvořil Boha ke svému obrazu, nikoli naopak.
Nejvlivnější formou materialismu 19. století se stal dialektický materialismus, který zformulovali Karel Marx a Friedrich Engels. Spojili materialistický pohled na svět s dialektickou metodou G. W. F. Hegela. Jejich historický materialismus aplikoval tyto principy na dějiny lidské společnosti, které interpretoval jako sled třídních bojů determinovaných materiálními (ekonomickými) podmínkami. Tento směr se stal oficiální filozofií komunistických režimů ve 20. století.
Ve 20. století se materialismus transformoval do podoby fyzikalismu, který tvrdí, že vše, co existuje, je fyzikální povahy. Tento postoj je dnes dominantní v analytické filozofii a je úzce spjat s pokroky v neurovědách, kognitivní vědě a umělé inteligenci. Současní představitelé, jako Daniel Dennett nebo manželé Paul Churchland a Patricia Churchlandová, rozvíjejí tzv. eliminativní materialismus, podle kterého budou pojmy lidové psychologie (jako "víra", "touha") postupně nahrazeny přesnějším neurovědeckým popisem.
🧠 Klíčové myšlenky a formy
Materialismus není jednotnou doktrínou, ale spíše rodinou teorií, které sdílejí několik základních principů.
- Ontologický monismus: Existuje pouze jedna základní substance – hmota/energie. Neexistuje žádná nehmotná duše, duchovní svět ani božstva.
- Redukcionismus: Složité jevy (jako život nebo vědomí) lze v principu plně vysvětlit na základě jednodušších, fundamentálních fyzikálních a chemických procesů. Biologie je redukovatelná na chemii a chemie na fyziku.
- Determinismus: Každá událost je nevyhnutelným důsledkem předchozích příčin a přírodních zákonů. V klasickém materialismu to platí absolutně, i když kvantová mechanika zavedla do tohoto pohledu prvek neurčitosti.
- Epistemologický empirismus: Většina materialistů zastává názor, že poznání pochází primárně ze smyslové zkušenosti a vědeckého pozorování.
🔬 Vědecký materialismus
Vědecký materialismus, často ztotožňovaný s fyzikalismem nebo filozofickým naturalismem, je postoj, který tvrdí, že nejlepším způsobem, jak porozumět světu, je vědecká metoda. Předpokládá, že vesmír je řízen výhradně přírodními zákony a že neexistují žádné nadpřirozené síly. Tento postoj je základním filozofickým východiskem většiny moderních věd, od astronomie po neurobiologii.
Je důležité rozlišovat mezi:
- Metodologickým naturalismem: Praktický postoj vědy, který při zkoumání světa hledá pouze přirozená vysvětlení, aniž by nutně popíral existenci nadpřirozena.
- Filozofickým (ontologickým) naturalismem: Metafyzické tvrzení, že nadpřirozeno skutečně neexistuje. Většina materialistů jsou filozofičtí naturalisté.
⚖️ Kritika materialismu
Materialismus čelí po celou dobu své existence řadě filozofických námitek.
- Těžký problém vědomí (The Hard Problem of Consciousness): Tento termín, zpopularizovaný filozofem Davidem Chalmersem, označuje otázku, proč a jak fyzikální procesy v mozku vedou k subjektivnímu, prožitkovému vědomí (tzv. qualia). Kritici tvrdí, že materialismus nedokáže vysvětlit propast mezi objektivní aktivitou neuronů a subjektivním prožitkem červené barvy nebo bolesti.
- Argumenty z intencionality: Někteří filozofové, jako John Searle, tvrdí, že mentální stavy mají vlastnost "intencionality" (jsou o něčem, vztahují se k něčemu), kterou čistě fyzikální systémy mít nemohou.
- Idealistická a dualistická kritika: Idealismus (např. George Berkeley) tvrdí, že realita je fundamentálně mentální. Dualismus (např. René Descartes) argumentuje, že mysl a tělo jsou dvě odlišné, na sobě nezávislé substance.
- Problém svobodné vůle: V přísně deterministickém materialistickém vesmíru se zdá, že pro svobodnou vůli a morální odpovědnost nezbývá místo. Pokud jsou všechna naše rozhodnutí předurčena předchozími příčinami, můžeme být skutečně svobodní?
- Náboženská kritika: Materialismus je ve své podstatě neslučitelný s většinou náboženství, protože popírá existenci Boha, duše, zázraků a posmrtného života.
🤔 Pro laiky: Co je to materialismus?
Představte si, že se díváte na svět a ptáte se: "Z čeho je to všechno uděláno?" Filozofický materialista by odpověděl velmi jednoduše: "Všechno je z hmoty a energie."
- Základní myšlenka: Neexistuje žádný "duchovní svět", žádná nehmotná duše, žádní bohové ani duchové. Všechno, co existuje – od hvězd a planet po rostliny, zvířata a lidi – je složeno z fyzikálních částic a řídí se přírodními zákony, jako je gravitace nebo elektromagnetismus.
- A co myšlenky a pocity?: Pro materialistu nejsou myšlenky a emoce ničím magickým nebo nehmotným. Jsou to jen velmi složité výsledky chemických a elektrických procesů, které se odehrávají v našem mozku. Láska, strach nebo myšlenka na pizzu jsou prostě projevem aktivity miliard neuronů. Když mozek přestane fungovat, přestane existovat i vědomí.
- Přirovnání: Materialista vidí vesmír jako obrovský, složitý stroj. Lidé a zvířata jsou v tomto pohledu jen velmi sofistikované biologické stroje.
- Opak materialismu: Opakem je idealismus, který tvrdí, že základem všeho je naopak myšlenka nebo vědomí a hmota je jen jejím projevem. Dalším protikladem je dualismus, který říká, že svět se skládá ze dvou věcí: z hmoty (naše tělo) a z nehmotného ducha (naše duše nebo mysl).
Stručně řečeno, materialismus je názor, že "co vidíš (nebo co může věda změřit), to je vše, co existuje."