Přeskočit na obsah

Toskánské velkovévodství

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - historický stát

Toskánské velkovévodství (italsky Granducato di Toscana) byl stát, který existoval s přestávkami od roku 1569 do roku 1859 v centrální Itálii. Jeho centrem byla oblast Toskánsko a hlavním městem Florencie. Stát vznikl povýšením Florentského vévodství papežem Piem V. a po většinu své existence byl ovládán rodem Medici, po jejich vymření pak habsbursko-lotrinskou dynastií. Velkovévodství bylo významným centrem renesanční a pozdější osvícenské kultury, vědy a ekonomiky. Jeho existence byla definitivně ukončena sjednocením Itálie, tzv. Risorgimentem.

📜 Historie

Historii velkovévodství lze rozdělit do tří hlavních období: vláda rodu Medici, vláda rodu Habsbursko-lotrinského a období napoleonských válek a restaurace.

Mediciovské období (1569–1737)

Základy budoucího velkovévodství položil Cosimo I. Medicejský, který se v roce 1537 stal florentským vévodou. Během své vlády centralizoval moc, reformoval administrativu a armádu a v roce 1555 anektoval svého rivala, Sienskou republiku. Jeho moc a vliv vedly k tomu, že jej papež Pius V. v roce 1569 povýšil na velkovévodu toskánského. Tím byl vytvořen nový, dědičný titul, který potvrdil dominanci Mediciů v regionu.

Za vlády Cosimových nástupců, jako byli František I. Medicejský a Ferdinand I. Medicejský, velkovévodství zažívalo období ekonomické prosperity a kulturního rozkvětu. Ferdinand I. podporoval obchod, založil moderní přístav v Livornu, který se stal jedním z nejdůležitějších ve Středomoří, a zavedl náboženskou toleranci, aby přilákal zahraniční obchodníky. V této době ve Florencii působil i slavný vědec Galileo Galilei, který se těšil ochraně velkovévodů.

V 17. století však začal postupný úpadek. Nástupci jako Cosimo II. Medicejský a Ferdinand II. Medicejský již nedosahovali kvalit svých předchůdců. Ekonomika stagnovala, zčásti kvůli konkurenci ze strany atlantických mocností a zčásti kvůli konzervativní politice. Poslední mediciovský velkovévoda, Gian Gastone Medicejský, zemřel v roce 1737 bez potomků, čímž vládnoucí dynastie vymřela po meči.

Habsbursko-lotrinské období (1737–1801)

Na základě předchozích mezinárodních dohod (zejména Válka o polské následnictví) připadlo Toskánsko Františku Štěpánovi Lotrinskému, manželovi Marie Terezie. Tím se velkovévodství stalo sekundogeniturou habsbursko-lotrinské dynastie. František Štěpán, který se později stal císařem Svaté říše římské, navštívil Toskánsko jen jednou a vládl prostřednictvím regentů.

Skutečnou reformní éru zahájil až jeho druhý syn, Petr Leopold (pozdější císař Leopold II.), který vládl v letech 17651790. Byl jedním z nejvýznamnějších osvícenských panovníků své doby. Zavedl rozsáhlé reformy:

  • **Ekonomické reformy:** Zrušil vnitřní cla, liberalizoval obchod s obilím a zreformoval daňový systém.
  • **Právní reformy:** V roce 1786 jako první panovník na světě zrušil trest smrti a mučení. Tento zákoník, známý jako Codice Leopoldino, byl jedním z nejmodernějších v tehdejší Evropě.
  • **Správní reformy:** Omezil moc církve, zrušil mnoho klášterů a snažil se vytvořit moderní byrokratický aparát.

Po Leopoldově odchodu do Vídně, kde se stal císařem, převzal vládu jeho syn Ferdinand III. Toskánský. Jeho vláda však byla brzy přerušena událostmi spojenými s Francouzskou revolucí a napoleonskými válkami.

Napoleonské války a restaurace (1801–1860)

V roce 1799 bylo Toskánsko obsazeno francouzskými vojsky. V roce 1801 Napoleon Bonaparte přeměnil velkovévodství na Etrurské království, které svěřil rodu Bourbon-Parma. V roce 1807 bylo království zrušeno a Toskánsko bylo přímo anektováno Francouzským císařstvím a rozděleno na tři departementy.

Po Napoleonově pádu v roce 1814 Vídeňský kongres v roce 1815 obnovil Toskánské velkovévodství a na trůn se vrátil Ferdinand III. Jeho vláda a vláda jeho syna Leopolda II. byla relativně mírná a liberální ve srovnání s jinými italskými státy té doby. Florencie se stala útočištěm pro mnoho italských vlastenců a intelektuálů.

Během revolučního roku 1848 byl Leopold II. donucen vyhlásit ústavu. V roce 1849 byl dokonce na krátkou dobu vyhnán a byla vyhlášena republika, ale s pomocí rakouských vojsk se brzy vrátil k moci. V následujících letech se však jeho vláda stala více autoritářskou a závislou na Rakousku.

V roce 1859, během druhé italské války za nezávislost, vypuklo v Toskánsku nekrvavé povstání. Leopold II. odmítl bojovat proti Rakousku a raději abdikoval a opustil zemi. Prozatímní vláda následně uspořádala plebiscit, ve kterém se drtivá většina obyvatel vyslovila pro připojení k Sardinskému království. V roce 1860 bylo Toskánské velkovévodství formálně anektováno a stalo se součástí sjednocující se Itálie.

🌍 Geografie a správa

Toskánské velkovévodství se rozkládalo v centrální Itálii a jeho území zhruba odpovídalo dnešnímu regionu Toskánsko. Na severu sousedilo s Modenským vévodstvím a Papežským státem, na západě bylo omýváno Tyrhénským mořem. Součástí velkovévodství byl i ostrov Elba.

Hlavními městy byla:

  • Florencie: Hlavní město, politické, kulturní a ekonomické centrum.
  • Siena: Bývalé hlavní město Sienské republiky, druhé nejdůležitější město.
  • Pisa: Důležité univerzitní město s přístupem k moři.
  • Livorno: Klíčový přístav, který díky své svobodné zóně a náboženské toleranci přitahoval obchodníky z celé Evropy.

Administrativně byl stát centralizován pod vládou velkovévody a jeho ministrů ve Florencii. Za vlády Petra Leopolda došlo k pokusům o decentralizaci a zavedení místní samosprávy, ale tyto reformy byly jen částečně úspěšné.

👑 Panovníci

Seznam velkovévodů toskánských:

Rod Medici

Rod Habsbursko-lotrinský

🏛️ Kultura a věda

Toskánské velkovévodství navázalo na bohaté kulturní dědictví Florentské republiky a renesance. Mediciové i Habsburkové byli významnými mecenáši umění a vědy.

  • **Umění:** Ve Florencii nadále vznikala významná umělecká díla, i když město již nebylo tak dominantním centrem jako v 15. století. Galerie jako Uffizi a Pitti byly dále rozšiřovány a staly se základem dnešních světově proslulých muzeí.
  • **Věda:** Velkovévodové, zejména Ferdinand I. a Ferdinand II., podporovali vědecký výzkum. Galileo Galilei zde provedl mnoho svých klíčových pozorování a byl chráněn před inkvizicí. Ve Florencii byla v roce 1657 založena Accademia del Cimento, jedna z prvních vědeckých společností v Evropě.
  • **Hudba:** Na dvoře Mediciů vznikla na přelomu 16. a 17. století opera jako nový hudební žánr.

💰 Ekonomika

Ekonomika velkovévodství byla založena na několika pilířích:

  • **Zemědělství:** Pěstování obilí, vína (Chianti) a olivového oleje bylo základem hospodářství.
  • **Řemesla a manufaktury:** Florencie byla stále známá výrobou luxusního zboží, zejména hedvábí a šperků.
  • **Obchod a finance:** Ačkoliv florentské bankovnictví ztratilo svůj středověký primát, město zůstalo důležitým finančním centrem. Klíčovou roli hrál přístav v Livornu, který byl jedním z nejrušnějších ve Středomoří a fungoval jako svobodný přístav.

Osvícenské reformy Petra Leopolda v 18. století se snažily ekonomiku modernizovat a liberalizovat, což přineslo dočasné oživení. V 19. století však Toskánsko ekonomicky zaostávalo za průmyslově se rozvíjejícími regiony severní Itálie a Evropy.

💡 Pro laiky

Představte si Toskánské velkovévodství jako malý, ale velmi bohatý a vlivný stát, který existoval v Itálii v době, kdy Itálie ještě nebyla jedním státem. Bylo to něco jako království, ale vládce neměl titul "král", nýbrž "velkovévoda". Jeho hlavním městem byla slavná Florencie, centrum umění a kultury.

Prvními vládci byla slavná rodina Medici, která byla neuvěřitelně bohatá (původně bankéři) a za jejich peníze vznikla spousta slavných obrazů a soch, které dnes obdivujeme. Když Mediciové vymřeli, vládu převzala habsbursko-lotrinská dynastie, příbuzní rakouských císařů. Jeden z jejich vládců, Petr Leopold, byl velmi moderní – jako první na světě zrušil trest smrti. Nakonec, v 19. století, se všechny malé italské státy, včetně Toskánska, spojily a vytvořily sjednocenou Itálii, jak ji známe dnes.


Šablona:Aktualizováno