Karel VI. (císař)

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - panovník Karel VI. (* 1. října 1685 Vídeň – † 20. října 1740 tamtéž) z rodu Habsburků byl císař Svaté říše římské, český (jako Karel II.), uherský (jako Karel III.) a chorvatský král, rakouský arcivévoda a vládce dalších habsburských držav. Jeho panování je neodmyslitelně spjato s vydáním a prosazováním Pragmatické sankce, která měla zajistit nástupnictví jeho dceři Marii Terezii a nedělitelnost habsburských zemí. Byl posledním mužským členem habsburské dynastie.

Jeho vláda představuje vrcholnou fázi baroka v střední Evropě, spojenou s velkolepou stavební činností a rozvojem umění, zejména hudby. Zároveň se však potýkal s řadou zahraničněpolitických výzev, které vyvrcholily po jeho smrti ve Války o rakouské dědictví.

👑 Život a vláda

👶 Dětství a výchova

Karel se narodil jako druhý syn císaře Leopolda I. a jeho třetí manželky Eleonory Magdaleny Falcko-Neuburské. Jeho starším bratrem byl budoucí císař Josef I.. Jelikož se původně nepočítalo s tím, že by usedl na císařský trůn, byla jeho výchova zaměřena na převzetí španělské koruny po vymření španělské větve Habsburků. Vzdělával se v jazycích (plynně hovořil německy, latinsky, španělsky, italsky a francouzsky), teologii, historii a právu. Jeho hlavním vychovatelem byl kníže Anton Florian z Lichtenštejna. Od mládí projevoval hlubokou zbožnost, vážnost a smysl pro dvorský ceremoniál, což ho odlišovalo od jeho živějšího bratra Josefa.

🇪🇸 Válka o španělské dědictví

Po smrti posledního španělského Habsburka Karla II. v roce 1700 vypukla Válka o španělské dědictví. Karel II. ve své závěti odkázal trůn Filipu z Anjou, vnukovi francouzského krále Ludvíka XIV.. Habsburkové však tento nárok neuznali a jako svého kandidáta prosazovali právě arcivévodu Karla. V roce 1703 byl Karel ve Vídni prohlášen španělským králem jako Karel III. a odcestoval do Španělska přes Anglii a Portugalsko, aby zde vedl boj o trůn.

Na Pyrenejském poloostrově strávil několik let a s podporou Velké Británie, Nizozemí a dalších spojenců dosáhl dílčích úspěchů, například dobytí Barcelony a dočasného obsazení Madridu. Nikdy se mu však nepodařilo získat kontrolu nad celým Španělskem, zejména nad Kastilií, která zůstala věrná Filipovi V. Situace se dramaticky změnila v roce 1711, kdy nečekaně zemřel jeho bratr, císař Josef I., bez mužských potomků.

🏛️ Nástup na trůn a Pragmatická sankce

Smrtí Josefa I. se Karel stal jediným mužským dědicem habsburských držav. To znepokojilo jeho spojence, zejména Velkou Británii, kteří se obávali obnovení obrovské říše Karla V. spojením císařské koruny a španělského trůnu. Spojenci proto postupně přestali Karla podporovat a uzavřeli s Francií Utrechtský mír (1713). Karel byl nucen opustit Španělsko a vrátit se do Vídně. V roce 1711 byl ve Frankfurt nad Mohanem zvolen a korunován císařem Svaté říše římské jako Karel VI. Válku s Francií ukončil až Rastattský mír v roce 1714, kterým získal bývalé Španělské Nizozemí (dnešní Belgie), Milánské vévodství, Neapolské království a Sardinii (později vyměněnou za Sicílii).

Hlavním politickým cílem celého jeho panování se stalo zajištění nástupnictví pro své potomky. Poté, co jeho jediný syn Leopold Jan Rakouský v roce 1716 zemřel jako kojenec, bylo zřejmé, že dědičkou se pravděpodobně stane jeho nejstarší dcera Marie Terezie. Proto Karel 19. dubna 1713 vydal dokument známý jako Pragmatická sankce. Tento zákon stanovil:

Nedělitelnost habsburských zemí.
Nástupnictví v ženské linii v případě vymření mužské linie.
Pořadí nástupnictví nejprve pro dcery Karla VI., poté pro dcery Josefa I. a nakonec pro dcery Leopolda I.

Celá Karlova diplomacie byla podřízena snaze o mezinárodní uznání tohoto dokumentu. Postupně si za cenu značných ústupků (například zrušení úspěšné Oostendské obchodní společnosti na nátlak Británie a Nizozemí) zajistil souhlas téměř všech evropských mocností. Jak se však ukázalo po jeho smrti, tyto sliby byly velmi křehké.

⚔️ Zahraniční politika a války

Kromě diplomatického boje za Pragmatickou sankci vedl Karel VI. i několik válek.

Válka s Osmanskou říší (1716–1718): V této velmi úspěšné válce, vedené geniálním vojevůdcem princem Evženem Savojským, získali Habsburkové mírem v Požarevaci severní Srbsko s Bělehradem, Banát a část Valašska. Jednalo se o největší územní expanzi monarchie na Balkán.
Válka o polské následnictví (1733–1735): V tomto konfliktu se Habsburská monarchie postavila na stranu saského kurfiřta Augusta III., zatímco Francie podporovala Stanislava Leszczyńského. Válka pro Rakousko nedopadla dobře a ztratilo Neapolsko a Sicílii ve prospěch španělských Bourbonů.
Rusko-turecká válka (1737–1739): Rakousko vstoupilo do války jako spojenec Ruska, ale jeho armáda utrpěla sérii porážek. Následným mírem v Bělehradě ztratilo téměř všechna území získaná v roce 1718, včetně Bělehradu. Tento neúspěch silně poškodil prestiž monarchie a odhalil slabost její armády po smrti Evžena Savojského.

⚙️ Vnitřní politika a hospodářství

Karel VI. byl zastáncem merkantilismu. Snažil se podporovat domácí výrobu a obchod. Založil již zmíněnou Oostendskou společnost pro obchod s Indií a Čínou, která byla zpočátku velmi úspěšná, ale musela být obětována na oltář mezinárodního uznání Pragmatické sankce. Nechal budovat nové silnice (tzv. komerční cesty), které spojovaly centra monarchie s přístavy jako Terst a Rijeka. V Českých zemích podporoval textilní výrobu a zakládání manufaktur.

Jeho vláda byla také ve znamení centralizace státní správy, i když ne tak důsledné jako později za Marie Terezie. Dvorská kancelář ve Vídni posilovala svůj vliv na úkor zemských úřadů.

🎨 Kultura a umění za Karla VI.

Panování Karla VI. je považováno za zlatý věk barokního umění v habsburské monarchii. Císařský dvůr ve Vídni se stal jedním z nejnádhernějších v Evropě. Sám Karel byl velkým milovníkem a znalcem hudby, hrál na cembalo a dokonce i komponoval. Na jeho dvoře působili významní skladatelé jako Johann Joseph Fux a Antonio Caldara.

Během jeho vlády vznikly ve Vídni a dalších částech říše velkolepé stavby, které dodnes utvářejí jejich podobu. Patří mezi ně:

Karlskirche ve Vídni, postavený jako dík za odvrácení morové epidemie.
Rozšíření paláce Hofburg (stavba Dvorní knihovny, dnes Rakouská národní knihovna, a Španělské jezdecké školy).
Přestavba kláštera v Klosterneuburgu po vzoru španělského Escorialu (projekt zůstal nedokončen).

V Čechách proběhla jeho slavná korunovace v roce 1723, která byla jednou z nejokázalejších barokních slavností v českých dějinách. Při této příležitosti byla v Praze provedena korunovační opera Costanza e fortezza od J. J. Fuxe.

👨‍👩‍👧‍👦 Rodina a potomstvo

V roce 1708 se v Barceloně oženil s protestantskou princeznou Alžbětou Kristýnou Brunšvicko-Wolfenbüttelskou, která kvůli sňatku konvertovala ke katolicismu. Byla považována za jednu z nejkrásnějších princezen své doby. Manželství bylo zpočátku bezdětné, což císaře velmi trápilo. Teprve po letech se jim narodily čtyři děti:

Leopold Jan Rakouský (1716) – vytoužený následník, zemřel v sedmi měsících.
Marie Terezie (1717–1780) – budoucí panovnice, manželka Františka I. Štěpána Lotrinského.
Marie Anna (1718–1744) – manželka Karla Alexandra Lotrinského, místodržící v Rakouském Nizozemí.
Marie Amálie (1724–1730) – zemřela v dětství.

📜 Odkaz a hodnocení

Karel VI. zemřel nečekaně v říjnu 1740 ve vídeňském Hofburgu, údajně po požití jídla z hub. Jeho smrt okamžitě vyvolala krizi. Přestože si zajistil souhlas s Pragmatickou sankcí, řada panovníků (včetně Fridricha II. Pruského a Karla Albrechta Bavorského) svůj slib porušila a vznesla nároky na části habsburského dědictví. To vedlo k vypuknutí Války o rakouské dědictví, v nichž musela jeho dcera Marie Terezie své dědictví tvrdě obhájit.

Karel VI. je často vnímán jako panovník stojící ve stínu své slavnější dcery. Byl to typický barokní monarcha – vážný, zbožný, lpící na etiketě a přesvědčený o božském poslání svého rodu. Jeho největším politickým dílem byla Pragmatická sankce, která se ukázala být jak jeho největším úspěchem (udržela jednotu monarchie), tak i zdrojem budoucích konfliktů. Zanechal po sobě říši, která byla kulturně na vrcholu, ale vojensky a finančně vyčerpaná. Jeho panování tak uzavřelo jednu éru a připravilo půdu pro reformy osvícenského absolutismu za vlády Marie Terezie a Josefa II..

💡 Zajímavosti

Karel VI. byl vášnivým lovcem. Traduje se, že během svého života skolil tisíce kusů zvěře.
Jeho korunovace na českého krále v Praze roku 1723 byla poslední korunovací, které se zúčastnil panovník osobně na tak dlouhou dobu; další se konala až v roce 1791 (Leopold II.).
Císař byl posledním mužským potomkem rodu Habsburků. Jeho dcera Marie Terezie a její manžel František Štěpán Lotrinský založili novou dynastii habsbursko-lotrinskou.
Byl posledním císařem, který fakticky vládl v Rakouském Nizozemí (dnešní Belgii).

Šablona:Aktualizováno