Merkantilismus

Rozbalit box

Obsah boxu

Merkantilismus je historický ekonomický směr a hospodářská politika, která dominovala v Evropě od 16. do 18. století. Klade důraz na maximalizaci ekonomického vývozu státu do jiných ekonomik a na hromadění drahých kovů, zejména zlata a stříbra, které jsou považovány za hlavní formu národního bohatství a síly. Tato doktrína podporovala silnou státní intervenci do ekonomiky a obchodu s cílem dosáhnout aktivní obchodní bilance, tedy stavu, kdy export převyšuje import. Merkantilismus je považován za první buržoazní ekonomickou teorii a představoval zásadní obrat ve vývoji ekonomického myšlení, když se začal vydělovat z etického kontextu.

⏳ Historie a vznik

Kořeny merkantilismu sahají do konce 14. století, kdy se objevily rané formy v italských obchodních centrech, jako jsou Benátky, Janov a Pisa, a v politice dynastie Medicejů. V 15. století se podobné ekonomické proměny odehrávaly ve Španělsku a Portugalsku, v 16. století v Nizozemsku, a poté v Anglii a Francii.

Plný rozkvět merkantilismus zažil v období absolutistických monarchií mezi 16. a 18. stoletím. Potřeba financovat rostoucí armády, byrokracii a nákladné královské dvory vedla panovníky k aktivnímu ovlivňování ekonomiky s cílem zvýšit státní příjmy. Název "merkantilismus" pochází z francouzského slova "mercantile" (obchodní) a latinského "merx" (zboží), přičemž se prosadil v 19. století, zejména v prostředí německé ekonomické školy. Termín "système mercantile" se objevil v 18. století u francouzských autorů a převzal ho i Adam Smith.

V rané fázi, označované jako bulionismus nebo monetarismus, bylo hlavním cílem shromáždit co nejvíce drahých kovů v zemi a bránit jejich vývozu. Později se merkantilismus posunul k důrazu na celkovou obchodní bilanci a podporu vývozu zboží s vyšší přidanou hodnotou.

⚙️ Hlavní principy a charakteristika

Merkantilismus je charakterizován několika klíčovými principy:

Bohatství země = drahé kovy: Hlavním zdrojem bohatství národa jsou drahé kovy (zlato a stříbro). Cílem je jejich hromadění v zemi.
Aktivní obchodní bilance: Bohatství vzniká především v mezinárodním obchodu, a to skrze aktivní obchodní bilanci, kdy export převyšuje import.
Státní regulace: K dosažení aktivní obchodní bilance a posílení státní moci je nezbytná přísná státní regulace národního hospodářství. To zahrnovalo protekcionismus, cla na dovoz, subvence pro domácí výrobu a podporu vývozu hotových výrobků.
Podpora domácí výroby: Maximalizuje se využití domácích surovin v domácí výrobě, protože hotové výrobky mají vyšší hodnotu než suroviny. Byly podporovány manufaktury, často i na luxusní zboží.
Populacionismus: Podpora růstu populace, s představou, že země má mít tolik obyvatel, kolik jich uživí, a že pracovní síla a pracovní čas jsou největším bohatstvím státu. Důraz byl kladen i na nízké mzdy a využití veškeré pracovní síly.
Kolonialismus: Podpora koloniální expanze a imperialismu k zajištění zdrojů surovin a odbytišť pro hotové výrobky. Mateřská země si nárokovala výsadní právo obchodu s koloniemi.
Hra s nulovým součtem: Merkantilisté často vnímali ekonomický systém jako hru s nulovým součtem, kde zisk jedné strany nutně znamenal ztrátu pro stranu druhou.

🌍 Geografické rozšíření a varianty

Merkantilismus se projevoval v různých formách napříč Evropou:

Francie (Colbertismus): Nejvýraznějším představitelem byl Jean-Baptiste Colbert, ministr financí krále Ludvíka XIV.. Colbertismus se zaměřoval na rozvoj královských manufaktur, zejména luxusního zboží, a podporu obchodních společností pro zámořský styk. Tato politika vedla k sjednocení zákonodárství ve Francii.
Anglie: Zde se merkantilismus rozvinul do ucelené ekonomické a sociální teorie. Významným opatřením byla Navigační akta (1651), která měla posílit anglickou námořní moc a omezit vliv Nizozemska. Představiteli byli například Thomas Mun a William Petty.
Německo (Kameralismus): V Svaté říši římské a pozdějších německých státech se vyvinula specifická forma nazývaná kameralismus. Ten se soustředil na finanční a daňovou politiku, obnovu státních financí po třicetileté válce a podporu růstu populace. Představitelem byl například Johann Joachim Becher.
Španělsko a Portugalsko: V těchto zemích se raný merkantilismus, tzv. bullionismus, zaměřoval na hromadění drahých kovů z kolonií.
Rakousko a české země: V Habsburské monarchii se merkantilismus začal uplatňovat od počátku 18. století. V českém prostředí se objevily návrhy na podporu průmyslového rozvoje již kolem roku 1650 od brněnských měšťanů, ale nebyly vyslyšeny.

📈 Důsledky a dopady

Merkantilismus měl dalekosáhlé důsledky na ekonomický, sociální a politický vývoj Evropy a světa:

Války a konflikty: Představa o hře s nulovým součtem a národní sobectví často vedly k obchodním válkám a koloniálním konfliktům mezi evropskými mocnostmi.
Koloniální expanze: Politika merkantilismu výrazně podpořila kolonialismus a imperialismus, neboť kolonie sloužily jako zdroje surovin a odbytiště pro hotové výrobky mateřských zemí.
Rozvoj manufaktur: Státní podpora vedla k rozvoji manufakturní výroby, která postupně nahrazovala tradiční domácí práci a stala se základem pro budoucí průmyslovou revoluci.
Sjednocení národních trhů: Odstraňování vnitřních cel a zavádění jednotných měr a vah přispělo k vytváření národních trhů a překonávání středověké roztříštěnosti.
Vznik moderního státu: Merkantilismus posílil roli centrálního státu a jeho byrokracie, jelikož stát aktivně zasahoval do ekonomiky a spravoval finance.
Cenová revoluce: Příliv drahých kovů z kolonií do Evropy způsobil v 16. století "cenovou revoluci", projevující se prudkým růstem cen zboží.

⚔️ Kritika merkantilismu

Kritika merkantilismu se objevila již v průběhu 18. století a vedla k nástupu nových ekonomických teorií:

David Hume: Již před Adamem Smithem poukázal na nereálnost merkantilistického cíle ohledně pozitivní rovnováhy obchodu, argumentujíc, že příliv drahých kovů do jedné země by vedl ke snížení jejich hodnoty a zvýšení cen, což by postupně znevýhodnilo export.
Fyziokraté: Francouzská škola fyziokratů, vedená Françoisem Quesnayem, byla první, která zcela odmítla merkantilismus. Věřili, že skutečným zdrojem bohatství je půda a zemědělství, a prosazovali laissez-faire přístup s minimálními zásahy státu do ekonomiky.
Adam Smith: Nejslavnější kritiku merkantilismu přinesl Adam Smith ve svém díle "Bohatství národů" z roku 1776. Smith dokazoval, že bohatství státu nespočívá v hromadění drahých kovů, ale v produktivitě práce a volném obchodu. Prosazoval teorii "neviditelná ruka trhu", která předpokládá, že tržní síly se samy regulují a maximalizují společné bohatství bez nutnosti státních zásahů. Smith viděl merkantilismus jako spiknutí výrobců a obchodníků proti spotřebitelům a kritizoval ho jako politiku, která slouží jen k udržení privilegií a monopolů.

💡 Merkantilismus v moderní době

Přestože klasický merkantilismus byl v 19. století nahrazen klasickou politickou ekonomií a volným obchodem, některé jeho prvky přežily a objevují se i v moderní ekonomické politice.

Neomerkantilismus: Od 19. století se jako neomerkantilismus označuje hospodářská politika, která se zaměřuje na přebytky obchodní bilance a protekcionismus s cílem stabilizovat zaměstnanost. Moderní neomerkantilismus klade důraz na rychlejší ekonomický růst založený na pokročilých technologiích, podporuje ochranu domácího trhu skrze nadnárodní obchodní bloky a snaží se zvýšit devizové rezervy vlády.
Současné tendence: V 21. století se objevují debaty o neomerkantilistických tendencích v politikách některých států, které se snaží omezovat dovoz a podporovat vývoz, například prostřednictvím cel nebo subvencí. Tyto politiky jsou často motivovány snahou o ochranu domácího průmyslu, zajištění energetické bezpečnosti nebo posílení geopolitického vlivu.

🎓 Pro laiky

Představte si, že jste král nebo královna ve staré Evropě. Chcete, aby vaše země byla co nejbohatší a nejmocnější. Podle merkantilismu je nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, mít co nejvíce zlata a stříbra. Protože zlata a stříbra je na světě omezené množství, musíte se snažit získat ho od jiných zemí a nedovolit, aby ho jiné země získávaly od vás.

Jak to uděláte? 1. Hodně prodávejte, málo kupujte: Snažíte se, aby vaše země vyvážela (prodávala) co nejvíce zboží do zahraničí a dovážela (kupovala) co nejméně. Když prodáváte, dostáváte zlato. Když kupujete, musíte zlato dávat pryč. 2. Vyrábějte doma: Místo abyste kupovali hotové výrobky z ciziny, podporujete své vlastní řemeslníky a manufaktury (velké dílny), aby vše vyráběli doma. Tím pádem nemusíte platit cizincům. 3. Chraňte svůj trh: Na zboží, které se dováží z ciziny, zavedete vysoká cla (něco jako daň), aby bylo drahé a lidé raději kupovali vaše domácí zboží. 4. Získejte kolonie: Hledáte nové země (kolonie) v zámoří. Z nich můžete levně brát suroviny (například dřevo, bavlna, koření) a prodávat jim své hotové výrobky. Tím máte zaručený odbyt i zdroje. 5. Silný stát: Král (stát) aktivně zasahuje do ekonomiky, řídí, co se má vyrábět a jak se má obchodovat, aby zajistil co nejvíce zlata pro zemi.

Je to jako hra, kde vítěz bere vše. Pokud vy získáte zlato, jiná země ho musí ztratit. Proto to často vedlo k hádkám a válkám mezi zeměmi. Později si ale lidé uvědomili, že by všichni mohli být bohatší, kdyby spolu volně obchodovali a nesnažili se jeden druhého ošidit.