Protekcionismus

Rozbalit box

Obsah boxu

Protekcionismus (z latinského protectio – ochrana) je hospodářsko-politická doktrína a praxe, jejímž cílem je chránit domácí ekonomiku, průmysl a trh práce před zahraniční konkurencí. Stát za tímto účelem využívá různé nástroje, které omezují nebo znevýhodňují dovoz zboží a služeb ze zahraničí. Je přímým protikladem politiky volného obchodu, která usiluje o odstranění všech bariér v mezinárodním obchodě.

Ačkoliv je protekcionismus často kritizován mainstreamovou ekonomií za narušování tržní efektivity a zvyšování cen pro spotřebitele, zůstává běžnou součástí hospodářských politik mnoha států, které jej využívají k dosažení strategických, sociálních nebo politických cílů.

📜 Historie

Myšlenky protekcionismu jsou staré jako samotný mezinárodní obchod. Státy se odjakživa snažily kontrolovat toky zboží přes své hranice, ať už z fiskálních, nebo strategických důvodů.

🏛️ Merkantilismus (16.–18. století)

Za první ucelenou protekcionistickou teorii je považován merkantilismus, který dominoval evropskému ekonomickému myšlení v raném novověku. Merkantilisté věřili, že bohatství národa je dáno množstvím drahých kovů (zlato, stříbro), které země vlastní. Cílem státu proto bylo dosahovat aktivní obchodní bilance – tedy více vyvážet než dovážet. K tomu sloužila vysoká cla na dovoz hotových výrobků, zákazy vývozu surovin a podpora domácích manufaktur a exportu. Typickými představiteli byli Jean-Baptiste Colbert ve Francii nebo Oliver Cromwell v Anglii se svými Navigačními akty.

🇬🇧 Nástup volného obchodu (19. století)

S nástupem průmyslové revoluce a myšlenek klasické ekonomie (Adam Smith, David Ricardo) začal protekcionismus ustupovat. Spojené království, jako tehdejší dominantní průmyslová velmoc, prosazovalo politiku volného obchodu, která mu otevírala nové trhy. Zrušení Obilných zákonů v roce 1846 je považováno za symbolický začátek éry volného obchodu, která trvala zhruba do 70. let 19. století.

📉 Velká deprese a meziválečné období

Po první světové válce a zejména během Velké hospodářské krize ve 30. letech 20. století zažil protekcionismus masivní návrat. Státy se v panice snažily ochránit své upadající ekonomiky politikou "ožebrač svého souseda" (beggar-thy-neighbor). Symbolem této éry se stal americký Smoot-Hawleyův celní zákon z roku 1930, který zavedl rekordně vysoká cla na tisíce položek. To vyvolalo řetězovou reakci odvetných opatření po celém světě, což vedlo k drastickému propadu mezinárodního obchodu a prohloubení krize.

🌐 Poválečná liberalizace

Zkušenosti z meziválečného období vedly po druhé světové válce k snaze o liberalizaci světového obchodu. V roce 1947 byla podepsána Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT), která se postupně transformovala ve Světovou obchodní organizaci (WTO) v roce 1995. Cílem těchto institucí bylo postupné a multilaterální snižování cel a dalších obchodních bariér.

🔄 Neoprotekcionismus (konec 20. a 21. století)

I přes existenci WTO a řady dohod o volném obchodu protekcionismus nikdy zcela nezmizel. Od 70. let 20. století se začaly objevovat nové, sofistikovanější formy ochrany trhu, označované jako neoprotekcionismus. Místo zjevných cel a kvót se začaly více využívat netarifní bariéry, jako jsou technické a hygienické normy, administrativní překážky nebo "dobrovolná" exportní omezení. V posledních letech, zejména po finanční krizi v roce 2008 a v souvislosti s obchodní válkou mezi USA a Čínou, dochází k opětovnému nárůstu otevřeně protekcionistických politik.

⚙️ Nástroje protekcionismu

Státy mají k dispozici širokou škálu nástrojů, jak omezit dovoz a podpořit domácí výrobce. Dělí se na tarifní a netarifní.

Tarifní bariéry

Cla (tarify): Jsou nejstarším a nejznámějším nástrojem. Jedná se o daň uvalenou na dovážené zboží. Clo zvyšuje cenu dováženého produktu na domácím trhu, čímž snižuje jeho konkurenceschopnost vůči domácím výrobkům.
- Valorické clo (ad valorem): Stanoveno jako procento z hodnoty dováženého zboží.
- Specifické clo: Stanoveno jako pevná částka za fyzickou jednotku (např. za kilogram, litr, kus).
- Kombinované clo: Kombinace valorického a specifického cla.

Dovozní kvóty: Představují množstevní omezení na dovoz určitého zboží za dané období. Jakmile je kvóta naplněna, další dovoz není povolen. To uměle omezuje nabídku zahraničního zboží a zvyšuje jeho cenu. Zvláštním typem je tarifní kvóta, která umožňuje dovoz určitého množství zboží za nižší celní sazbu, zatímco dovoz nad tento limit je zatížen výrazně vyšším clem.

Netarifní bariéry (Non-tariff barriers, NTBs)

Jedná se o skrytější, ale často účinnější formy protekcionismu.

Subvence: Finanční podpora poskytovaná vládou domácím výrobcům. Může mít podobu přímých dotací, daňových úlev, levných úvěrů nebo vládních zakázek. Subvence snižují výrobní náklady domácích firem a umožňují jim prodávat za nižší ceny. Exportní subvence jsou přímo vázány na vývoz zboží.

Embargo: Úplný zákaz dovozu (nebo vývozu) určitého zboží nebo veškerého obchodu s určitou zemí. Obvykle se používá z politických nebo bezpečnostních důvodů.

Technické a administrativní bariéry:
- Regulace a standardy: Požadavky na bezpečnost, kvalitu, hygienu (sanitární a fytosanitární opatření), ekologické normy nebo balení, které mohou být pro zahraniční výrobce obtížné nebo nákladné splnit.
- Licenční řízení: Složité a zdlouhavé administrativní postupy pro získání dovozní licence.
- Pravidla o původu zboží: Stanovují, jaký podíl produktu musí být vyroben v dané zemi, aby mohl být považován za "domácí" a získal nárok na celní zvýhodnění.

Měnové manipulace: Umělé podhodnocování domácí měny centrální bankou, které zlevňuje export a zdražuje import.

👍 Argumenty pro protekcionismus

Zastánci protekcionismu uvádějí několik hlavních důvodů pro jeho zavedení.

Ochrana "mladých" odvětví (Infant industry argument): Nově vznikající průmyslová odvětví v rozvojových zemích nemohou na začátku konkurovat zavedeným zahraničním firmám. Dočasná ochrana (např. pomocí cel) jim má poskytnout čas na dosažení úspor z rozsahu a technologické vyspělosti.
Národní bezpečnost: Státy se snaží být soběstačné v strategických odvětvích, jako je zbrojní průmysl, energetika, zemědělství (potravinová bezpečnost) nebo výroba léků. Cílem je nebýt v krizových situacích (válka, pandemie) závislý na dovozu.
Ochrana pracovních míst: Omezení dovozu z levnějších zemí má chránit pracovní místa v domácích odvětvích, která by jinak nebyla schopna konkurovat nízkým mzdám v zahraničí. Tento argument často zaznívá v odborech a politických debatách.
Ochrana proti dumpingu: Dumping je praxe, kdy zahraniční firma prodává své výrobky na cizím trhu pod výrobními náklady s cílem zlikvidovat místní konkurenci. Státy se proti tomu brání zavedením antidumpingových cel.
Zlepšení obchodní bilance: Omezením dovozu se vlády snaží snížit deficit obchodní bilance a posílit domácí měnu.
Zdroj vládních příjmů: V minulosti, zejména v rozvojových zemích, byla cla významným zdrojem příjmů státního rozpočtu.

👎 Argumenty proti protekcionismu

Většina ekonomů se shoduje na tom, že protekcionismus v dlouhodobém horizontu přináší více škody než užitku.

Vyšší ceny pro spotřebitele: Omezení dovozu snižuje nabídku na trhu a eliminuje levnější zahraniční alternativy. Domácí spotřebitelé tak platí za zboží více, což snižuje jejich kupní sílu.
Snížení konkurence a inovací: Chráněné domácí firmy nejsou vystaveny tlaku zahraniční konkurence, což vede k menší motivaci inovovat, zvyšovat efektivitu a kvalitu svých výrobků.
Riziko odvetných opatření a obchodních válek: Zavedení protekcionistických opatření jednou zemí často vyvolá odvetu ze strany obchodních partnerů. To může eskalovat až do obchodní války, která poškodí všechny zúčastněné strany.
Neefektivní alokace zdrojů: Protekcionismus uměle udržuje při životě neefektivní odvětví, která by v podmínkách volné soutěže zanikla. Tím se kapitál a práce vážou v neproduktivních činnostech místo toho, aby byly využity v odvětvích, kde má země komparativní výhodu.
Poškození exportních odvětví: Omezení dovozu může zdražit vstupy (suroviny, polotovary) pro domácí exportéry, čímž snižuje jejich konkurenceschopnost na světových trzích. Odvetná opatření navíc přímo poškozují exportéry tím, že jim uzavírají zahraniční trhy.

💡 Pro laiky

Představte si, že ve vašem městě je pekař, který peče chleba za 50 korun. Do města ale začne dovážet chleba pekař ze sousední vesnice, který ho dokáže upéct a prodat za 40 korun. Lidé začnou logicky kupovat levnější chleba a místnímu pekaři klesají tržby.

Starosta města se rozhodne místního pekaře "ochránit". Zavedl proto pravidlo, že každý, kdo chce ve městě prodávat chleba zvenčí, musí zaplatit poplatek (clo) 15 korun za každý bochník. Chleba ze sousední vesnice se tak ve městě bude prodávat za 55 korun (40 + 15).

Výsledek:

Lidé ve městě si opět začnou kupovat chleba od místního pekaře za 50 korun, protože je levnější. Místní pekař je zachráněn.
Všichni obyvatelé města ale přišli o možnost kupovat chleba za 40 korun. Musí platit více, takže jim zbude méně peněz na jiné věci.
Místní pekař nemá důvod zlevňovat nebo vylepšovat svůj chleba, protože je chráněn před konkurencí.

Protekcionismus funguje na stejném principu, jen v měřítku celých států a tisíců různých výrobků. Chrání některé domácí výrobce, ale často na úkor spotřebitelů a celkové efektivity ekonomiky.

Šablona:Aktualizováno