Akádie

Rozbalit box

Obsah boxu

Akádie (francouzsky Acadie) byla kolonie Nové Francie v severovýchodní části Severní Ameriky, která zahrnovala části dnešní východní Kanady (provincie Nové Skotsko, Nový Brunšvik, Ostrov Prince Edwarda), části Quebecu a území dnešního státu Maine ve Spojených státech. Během 17. a začátku 18. století byla Akádie předmětem neustálých sporů mezi Francií a Velkou Británií. Po definitivním pádu do britských rukou v roce 1713 se její francouzsky mluvící obyvatelstvo, známé jako Akáďané (Acadiens), stalo obětí masové deportace známé jako Velké vyhnání (Le Grand Dérangement). Dnes je Akádie chápána spíše jako kulturní a historický region, jehož dědictví přetrvává v komunitách v kanadských přímořských provinciích a v Louisianě, kde potomci vyhnaných Akáďanů vytvořili kulturu Cajun.

🌍 Geografie a vymezení

Hranice Akádie nebyly nikdy pevně a jednoznačně stanoveny, což bylo jedním z hlavních zdrojů konfliktů mezi Francouzi a Brity. Francouzský nárok zahrnoval rozsáhlé území od atlantického pobřeží až po řeku svatého Vavřince. Jádro osídlení se však soustředilo do úrodných oblastí kolem zálivu Fundy, zejména v údolí řeky Annapolis v dnešním Novém Skotsku.

Akáďané byli známí svou schopností přeměňovat slané pobřežní bažiny na úrodnou zemědělskou půdu pomocí systému hrází (aboiteau) a odvodňovacích kanálů. Tento způsob hospodaření jim umožnil vytvořit prosperující a soběstačné komunity, které byly relativně izolované od administrativního centra Nové Francie v Québecu.

📜 Historie

🇫🇷 Francouzská kolonizace (17. století)

První trvalou francouzskou osadu v oblasti založil Pierre Dugua de Mons v roce 1604 na ostrově St. Croix. Mezi členy jeho expedice byl i kartograf a objevitel Samuel de Champlain. Kvůli drsné zimě se osadníci již následující rok přesunuli na pobřeží zálivu Fundy, kde založili Port-Royal, první hlavní město Akádie.

Na rozdíl od jiných kolonií se Akádie vyznačovala relativně mírovým soužitím s původními obyvateli, především s národem Mi'kmaq. Mezi Francouzi a Mi'kmaqy vznikly silné obchodní, vojenské a dokonce i rodinné vazby. Akáďané se postupně vyvinuli v samostatnou komunitu s vlastní identitou, odlišnou jak od metropolitních Francouzů, tak od francouzských osadníků v Kanadě (dnešní Quebec). Jejich společnost byla založena na zemědělství, rybolovu a rodinných vazbách, s menším důrazem na centralizovanou autoritu.

⚔️ Britsko-francouzské konflikty

Strategická poloha Akádie z ní učinila klíčové bojiště v sérii koloniálních válek mezi Anglií (později Velkou Británií) a Francií. Během 17. století Port-Royal několikrát změnil majitele.

Klíčovým zlomem byla Válka o španělské dědictví. V roce 1710 dobyli Britové Port-Royal a přejmenovali ho na Annapolis Royal. Utrechtská smlouva z roku 1713 formálně postoupila pevninskou část Akádie (dnešní Nové Skotsko) Británii. Francii zůstaly ostrovy Île-Royale (dnešní ostrov Cape Breton) a Île Saint-Jean (dnešní Ostrov Prince Edwarda). Na ostrově Île-Royale Francouzi vybudovali mohutnou pevnost Louisbourg, která se stala novým centrem francouzské moci v regionu.

Akáďané, kteří se ocitli pod britskou nadvládou, se snažili zachovat neutralitu. Byli ochotni přísahat věrnost britské koruně, ale s výhradou, že nebudou nuceni bojovat proti Francouzům nebo původním obyvatelům. Britové tuto podmíněnou přísahu po několik desetiletí neochotně akceptovali.

💔 Velké vyhnání (Le Grand Dérangement)

Situace se dramaticky změnila v polovině 18. století s blížící se Sedmiletou válkou. Britské úřady, zejména guvernér Charles Lawrence, vnímaly neutrální Akáďany jako bezpečnostní hrozbu. Obávali se, že by se v případě války mohli spojit s Francouzi a Mi'kmaqy.

V roce 1755, po pádu francouzské pevnosti Fort Beauséjour, se Lawrence rozhodl pro radikální řešení. Nařídil systematickou deportaci celého akádského obyvatelstva. Britské jednotky shromažďovaly akádské muže, ženy i děti, ničily jejich farmy a vesnice, aby se neměli kam vrátit, a nuceně je naloďovaly na lodě.

Tato událost, známá jako Velké vyhnání (Le Grand Dérangement), představuje jednu z nejtragičtějších kapitol kanadské historie. Rodiny byly záměrně rozdělovány a deportovány do různých britských kolonií od Massachusetts po Georgie. Další byli posláni do Karibiku, Anglie nebo Francie. Tisíce lidí zemřely během deportací na nemoci, podvýživu nebo utonutí. Odhaduje se, že z přibližně 14 000 Akáďanů bylo vyhnáno více než 10 000.

Některým se podařilo uprchnout do lesů nebo na území, která byla stále pod francouzskou kontrolou. Malá část se později dostala do Louisiany, tehdy španělské kolonie, kde našli útočiště a vytvořili základ pro dnešní cajunskou kulturu.

🏡 Návrat a přežití

Po skončení Sedmileté války v roce 1763 bylo některým Akáďanům dovoleno vrátit se na území dnešních přímořských provincií. Jejich původní úrodná půda však již byla zabrána britskými a americkými osadníky. Byli nuceni usadit se v odlehlejších a méně úrodných oblastech, zejména na severu a východě dnešního Nového Brunšviku, na ostrově Cape Breton a v západní části Ostrova Prince Edwarda. Navzdory všem útrapám si dokázali udržet svůj jazyk, víru a kulturu.

🧬 Obyvatelstvo a kultura

Akádská kultura je charakteristická silným smyslem pro komunitu, rodinu a tradici. Jejími symboly jsou:

• Akádská vlajka: Francouzská trikolóra doplněná o zlatou hvězdu (Stella Maris, Hvězda mořská) v modrém pruhu. Hvězda symbolizuje Pannu Marii, patronku Akáďanů.
• Hymna: Ave Maris Stella, latinská mariánská píseň.
• Národní den: 15. srpen, den Nanebevzetí Panny Marie.

Akáďané mluví specifickým dialektem francouzštiny, který si zachoval některé archaické prvky ze 17. století. Důležitou roli v jejich kultuře hraje hudba, tanec a ústní vyprávění.

🏛️ Dědictví a současnost

Dnes žijí potomci Akáďanů především v kanadských atlantických provinciích. Nový Brunšvik je jedinou oficiálně dvojjazyčnou provincií v Kanadě, z velké části díky silné akádské menšině (přibližně třetina populace). Kulturními centry jsou města jako Moncton a Caraquet. V Novém Skotsku a na Ostrově Prince Edwarda existují také živé akádské komunity.

Dědictví Akádie je připomínáno na mnoha historických místech, jako je Grand-Pré v Novém Skotsku (zapsané na seznamu UNESCO), které bylo jedním z center akádského osídlení před vyhnáním.

V roce 2003 vydala generální guvernérka Kanady Adrienne Clarkson jménem britské koruny oficiální proklamaci, která uznává historické křivdy spáchané na Akáďanech během Velkého vyhnání.

💡 Pro laiky

Představte si, že Akádie byla jako první francouzská osada ve východní Kanadě, něco jako starší sourozenec známějšího Quebecu. Její obyvatelé, Akáďané, byli farmáři, kteří žili v míru s původními obyvateli a vytvořili si vlastní unikátní kulturu. Problém byl, že o jejich území neustále bojovala Francie s Velkou Británií. Když Britové definitivně vyhráli, dostali strach, že jim Akáďané nebudou věrní. Proto se rozhodli pro kruté řešení: všechny je násilím vyhnali z jejich domovů. Loděmi je rozvezli po celém světě. Tato událost se nazývá "Velké vyhnání". Někteří z vyhnanců se nakonec usadili až v Louisianě v USA, kde se z nich stali slavní "Cajunové". Dnes je Akádie symbolem přežití francouzské kultury a jazyka navzdory obrovské tragédii.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025