Savojské vévodství

Rozbalit box

Obsah boxu

Savojské vévodství (italsky Ducato di Savoia, francouzsky Duché de Savoie) byl stát, který existoval od roku 1416 do roku 1860 na území dnešní Francie a Itálie. Bylo součástí Svaté říše římské, a to až do roku 1792. Vévodství bylo ovládáno Savojskou dynastií a jeho historie je úzce spjata s postupným vzestupem této dynastie, která nakonec sjednotila Itálii a stala se její vládnoucí dynastií. Území vévodství se rozkládalo v západních Alpách a zahrnovalo historické regiony Savojsko, Piemont a Aostské údolí.

📜 Historie

🌄 Vznik z hrabství

Historie Savojska jako samostatného politického útvaru sahá až do 11. století, kdy Humbert I. Savojský založil Savojské hrabství. Během následujících staletí jeho nástupci obratnou diplomacií, strategickými sňatky a vojenskými výboji postupně rozšiřovali své panství na obou stranách Alp.

Klíčovým momentem v historii státu byl 19. únor 1416, kdy císař Zikmund Lucemburský povýšil hraběte Amadea VIII. na vévodu. Tímto aktem se Savojské hrabství formálně přeměnilo na Savojské vévodství a získalo vyšší prestiž a postavení v rámci Svaté říše římské. Amadeus VIII. byl schopný vládce, který kodifikoval zákony a centralizoval správu. Později v životě abdikoval a byl dokonce zvolen vzdoropapežem jako Felix V..

🇫🇷 Francouzská okupace a obnova

16. století bylo pro vévodství obdobím hluboké krize. Během italských válek mezi Francií a habsburským Španělskem se Savojsko stalo bojištěm. V letech 1536 až 1559 bylo téměř celé území vévodství okupováno francouzskými vojsky. Vévoda Karel III. Savojský ztratil kontrolu nad většinou svého panství a dvůr musel opustit tradiční hlavní město Chambéry.

Obrat nastal až s nástupem jeho syna, vévody Emanuela Filiberta, přezdívaného "Železná hlava". Jako vynikající vojevůdce ve službách španělského krále Filipa II. dosáhl drtivého vítězství v bitvě u St. Quentinu. Mír z Cateau-Cambrésis (1559) mu vrátil většinu jeho území. Emanuel Filibert se ukázal být i prozíravým státníkem. Provedl zásadní reformy:

Přesunul hlavní město z Chambéry do Turína, čímž posunul těžiště státu na italskou stranu Alp.
Nahradil latinu italštinou (v Piemontu) a francouzštinou (v Savojsku) jako úřední jazyk.
Založil stálou a dobře organizovanou armádu.

Tyto reformy položily základ pro budoucí vzestup Savojska jako významné evropské mocnosti.

👑 Cesta ke královskému titulu

V 17. století se vévodství pod vedením vévodů jako Karel Emanuel I. Savojský snažilo dále expandovat, často se zapojovalo do konfliktů s Francií a Španělskem. Ačkoliv ne vždy úspěšně, Savojsko si udrželo svou nezávislost díky své strategické poloze a schopnosti měnit strany v evropských konfliktech.

Zásadní zlom přišel na počátku 18. století za vlády Viktora Amadea II.. Během války o španělské dědictví se nejprve přidal na stranu Francie, ale později přešel na stranu habsburské koalice. Jeho vojska sehrála klíčovou roli při obraně Turína v roce 1706, kde porazila francouzskou armádu. Utrechtský mír z roku 1713 odměnil Viktora Amadea II. královským titulem a královstvím sicilským. V roce 1720 byl donucen vyměnit vzdálenou Sicílii za Sardinii. Od tohoto okamžiku byl stát znám jako Sardinsko-piemontské království, ačkoliv Savojské vévodství formálně stále existovalo jako jedna z jeho klíčových součástí.

🇮🇹 Napoleonské války a sjednocení Itálie

Konec 18. století přinesl Velkou francouzskou revoluci a následné Napoleonské války. Revoluční Francie v roce 1792 anektovala samotné Savojsko a Nice. Zbytek pevninských držav byl okupován a stal se součástí loutkových republik. Královská rodina uprchla na Sardinii.

Po porážce Napoleona v roce 1815 bylo na Vídeňském kongresu Sardinsko-piemontské království obnoveno a jeho území bylo dokonce rozšířeno o bývalou Janovskou republiku, aby sloužilo jako nárazníkový stát proti Francii.

V 19. století se království pod vedením Savojské dynastie stalo vůdčí silou italského sjednocovacího hnutí, známého jako Risorgimento. Král Viktor Emanuel II. a jeho premiér Camillo Cavour vedli války proti Rakousku a sjednotili většinu Apeninského poloostrova. Cenou za francouzskou pomoc ve druhé italské válce za nezávislost bylo odstoupení původních rodových držav – Savojska a Nice – Francii na základě Turínské smlouvy z roku 1860. Tímto aktem Savojské vévodství jako politický a územní celek definitivně zaniklo. Jeho dědictví však žilo dál v nově vzniklém Italském království, kterému vládla právě Savojská dynastie.

🌍 Geografie a územní vývoj

Savojské vévodství se rozkládalo v strategicky významné oblasti západních Alp. Kontrolovalo klíčové alpské průsmyky, jako jsou Mont Cenis a Malý svatobernardský průsmyk, což mu dávalo značný vojenský a obchodní význam. Území bylo geograficky rozděleno na dvě hlavní části:

Západní část (transalpská): Vlastní Savojsko (dnešní francouzské departementy Savoie a Haute-Savoie), s hlavním městem Chambéry. Jednalo se o hornatou, převážně francouzsky mluvící oblast.
Východní část (cisalpská): Zahrnovala Piemont s úrodnou Pádskou nížinou, Aostské údolí a další menší teritoria. Po roce 1563 se Turín stal politickým a kulturním centrem státu. Tato část byla převážně italsky (respektive piemontsky) mluvící.

Během své existence vévodství postupně expandovalo, zejména na italské straně Alp, kde získalo například Markrabství Saluzzo nebo části Milánského vévodství.

⚙️ Vláda a politika

Savojské vévodství bylo absolutistickou monarchií v čele s vévodou z rodu Savojských. Vévoda měl nejvyšší zákonodárnou, výkonnou i soudní moc. Jeho moc byla postupně centralizována na úkor místní šlechty a středověkých institucí. Důležitým poradním orgánem byl Státní rada (Consiglio di Stato). Po přesunu hlavního města do Turína byla správa reorganizována podle modernějších principů, což posílilo efektivitu státu. Vévodství si udržovalo komplexní síť diplomatických vztahů s ostatními evropskými mocnostmi a bylo známé svou pragmatickou a často oportunistickou zahraniční politikou.

🛡️ Armáda

Armáda hrála v historii Savojského vévodství klíčovou roli. Vzhledem ke své poloze mezi dvěma velmocemi, Francií a habsburskými državami v Itálii, byla silná a disciplinovaná armáda nezbytná pro přežití státu. Vévoda Emanuel Filibert Savojský je považován za zakladatele stálé savojské armády. Byla dobře organizovaná, cvičená a proslulá svou loajalitou k vévodovi. Ačkoliv byla početně menší než armády velmocí, její kvalita a strategické využití v horském terénu z ní činily respektovaného protivníka. Vrcholu své slávy dosáhla během války o španělské dědictví.

🧐 Pro laiky

Představte si Savojské vévodství jako malý, ale velmi chytrý stát v srdci evropských hor, Alp. Jeho poloha byla jeho největší výhodou i prokletím. Nacházelo se přesně mezi dvěma obry – Francií a různými mocnostmi v Itálii (jako Španělsko nebo Rakousko). Vládci Savojska, vévodové, byli jako zkušení horolezci, kteří museli neustále hledat správnou cestu, aby nespadli do propasti.

Co je to vévodství? Ve středověké a raně novověké Evropě existoval systém šlechtických titulů. Král byl nejvyšší, ale pod ním byli další mocní vládci. Vévoda byl jedním z nejvyšších titulů, vyšší než hrabě. Když bylo Savojsko povýšeno z hrabství na vévodství, znamenalo to, že získalo na důležitosti a prestiži.
Proč bylo tak důležité? Kdo ovládal Savojsko, ovládal i klíčové horské průsmyky. To byly tehdejší "dálnice" přes Alpy. Každá armáda nebo obchodník, který chtěl projít, musel přes jejich území. To dávalo vévodům obrovskou moc – mohli vybírat cla nebo zablokovat cestu nepřátelské armádě.
Jak se z malého vévodství stal král Itálie? Savojská dynastie byla neuvěřitelně ambiciózní. Postupně přesunuli své hlavní zájmy z francouzské části do italské (do Piemontu s hlavním městem Turínem). Byli trpěliví, čekali na správné příležitosti a v 19. století se jim podařilo postavit se do čela hnutí za sjednocení roztříštěné Itálie. Nakonec obětovali svou původní domovinu, Savojsko, aby získali korunu sjednocené Itálie.

Šablona:Aktualizováno