Zikmund Lucemburský

Zikmund Lucemburský
	Soubor:Soubor:Sigismund of Luxembourg.jpg
	Zikmund Lucemburský na portrétu z Liber depictus (Jenský kodex), konec 14. století
Celý titul	Zikmund Lucemburský
Titul	Král český, král uherský, král chorvatský, římský král, císař Svaté říše římské, markrabě braniborský, vévoda lucemburský
Předchůdce	Václav IV. (v Čechách), Václav IV. (v Říši), Marie Uherská (v Uhrách)
Nástupce	Albrecht II. Habsburský
Rod	Lucemburkové
Otec	Karel IV.
Matka	Alžběta Pomořanská
Manželka	1. Marie Uherská
Manželka2	2. Barbora Celjská
Děti	z 1. manželství: Alžběta Lucemburská;
Narození	14. února 1368
Místo narození	Norimberk, Svatá říše římská (dnes Německo)
Úmrtí	9. prosince 1437 (ve věku 69 let)
Místo úmrtí	Znojmo, Moravské markrabství, České království
Pohřebiště	Velký Varadín (dnes Oradea, Rumunsko)

Životopis

Zikmund Lucemburský (14. února 1368, Norimberk – 9. prosince 1437, Znojmo) byl jedním z posledních velkých panovníků středověké Evropy a posledním císařem Svaté říše římské z dynastie Lucemburků. Byl mladším synem Karla IV. a jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské a nevlastním bratrem krále Václava IV.. Jeho životní dráha byla mimořádně bohatá a spletitá, poznamenaná nekonečnými politickými i vojenskými boji.

Zikmund získal dobové označení "liška ryšavá" pro svou prohnanost a schopnost neustále měnit spojenectví.

Vláda v Uhrách a Říši

Zikmund se již v mládí stal králem uherským (1387) díky sňatku s Marií Uherskou. V Uhrách čelil četným povstáním a tureckému nebezpečí. V roce 1396 byl poražen Turky v bitvě u Nikopole. V roce 1410 (znovu zvolen 1411) byl zvolen římským králem.

Vztah k Českému království a husitské války

Po smrti svého bratra Václava IV. v roce 1419 se Zikmund stal dědicem českého trůnu, ale jeho cesta k uznání byla nesmírně složitá a trnitá kvůli jeho roli v procesu s Janem Husem.

Kostnický koncil (1414–1418): Zikmund se aktivně podílel na svolání Kostnického koncilu, který měl vyřešit papežské schizma a církevní reformaci. Zaručil Janu Husovi glejt, ale Hus byl přesto odsouzen a upálen (1415), což vyvolalo v Čechách obrovskou vlnu nevole a stalo se jednou z příčin husitských válek.
Husitské války (1419–1434): Zikmund byl hlavním protivníkem husitů. Vedl proti nim pět křížových výprav, ale žádná nebyla úspěšná. Byl korunován na českého krále v roce 1420, ale jeho vláda byla většinou českého obyvatelstva odmítána. Až do závěru husitských válek neměl v Čechách reálnou moc.
Basilejská kompaktáta (1436): Po dlouhých jednáních a porážce radikálních husitů v bitvě u Lipan (1434) se Zikmundovi podařilo uzavřít s umírněnými husity (kališníky) kompaktáta, která uznala některá husitská práva. Tím si otevřel cestu k všeobecnému uznání na českém trůnu.

Císař Svaté říše římské

V roce 1433 byl v Římě korunován na císaře Svaté říše římské, čímž dosáhl vrcholu své politické kariéry a završil tak dílo svého otce a děda. Vládl rozsáhlé říši, ale jeho vláda byla neustále provázena finančními problémy a politickou nestabilitou.

Zikmund Lucemburský zemřel 9. prosince 1437 ve Znojmě na Moravě, pravděpodobně na mozkovou mrtvici, na cestě z Čech do Uher. Jeho smrtí vymřela hlavní větev Lucemburků po meči. Pochován byl ve Velkém Varadíně (dnes Oradea v Rumunsku), podle jeho vlastního přání. Nástupcem se stal jeho zeť Albrecht II. Habsburský, čímž se české země dostaly pod vládu Habsburků.

Pro laiky

Zikmund Lucemburský byl mladší bratr krále Václava IV. a syn slavného Karla IV.. Byl to velmi chytrý a prohnaný vládce, kterému se někdy říkalo "liška ryšavá". Nejdřív se stal králem v Uhrách. Nejvíc ho ale proslavily války s husity.

Zikmund slíbil bezpečný návrat Janu Husovi z Kostnice, ale Hus byl i přesto upálen. To české lidi moc rozzlobilo a začaly kvůli tomu husitské války. Zikmund byl sice korunován na českého krále, ale Češi ho za krále moc nechtěli a on v zemi skoro nevládl. Musel proti husitům bojovat v mnoha bitvách, které ale většinou prohrál. Teprve ke konci života se mu podařilo domluvit se s některými husity a na chvíli se stal skutečným českým králem.

Zikmund byl také římský král a nakonec i císař. Byl to jeden z nejdůležitějších vládců své doby, i když si s ním jeho poddaní užili své. Zemřel ve Znojmě a jeho smrtí skončila vláda rodu Lucemburků v Čechách.

Klíčové události a úspěchy

1368: Narození v Norimberku.
1387: Korunovace na uherského krále.
1396: Porážka od Turků v bitvě u Nikopole.
1410/1411: Zvolení římským králem.
1414–1418: Svolání a řízení Kostnického koncilu, který ukončil papežské schizma a odsoudil Jana Husa.
1419: Nástup na český trůn po smrti Václava IV., počátek husitských válek.
1420: Korunovace na českého krále v Praze.
1431: Porážka poslední křížové výpravy v bitvě u Domažlic.
1433: Korunovace na císaře Svaté říše římské v Římě.
1434: Vítězství spojených katolicko-kališnických vojsk nad radikálními husity v bitvě u Lipan.
1436: Uzavření Basilejských kompaktát a uznání na českém trůnu.
1437: Úmrtí ve Znojmě.

Rodina

Zikmund Lucemburský byl dvakrát ženatý. Měl jedinou dceru, která se stala dědičkou jeho nároků.

Rodiče:
- Otec: Karel IV., císař Svaté říše římské a král český
- Matka: Alžběta Pomořanská
Manželky a děti:
- 1. Marie Uherská (sňatek 1385, †1395). Měli dceru:
  - Alžběta Lucemburská (manželka Albrechta II. Habsburského, dědička Uherska, Čech a Rakouska)
- 2. Barbora Celjská (sňatek 1408, †1451). Manželství bylo bez přeživších potomků.

Předchůdci a nástupci

V Českém království:
- Předchůdce: Václav IV.
- Nástupce: Albrecht II. Habsburský
V Uherském království a Chorvatském království:
- Předchůdce: Marie Uherská
- Nástupce: Albrecht II. Habsburský
V Svaté říši římské (jako římský král/císař):
- Předchůdce: Václav IV. (jako římský král, po Zikmundově volbě)
- Nástupce: Albrecht II. Habsburský
V Lucemburském vévodství:
- Předchůdce: Václav I. Lucemburský
- Nástupce: Alžběta Lucemburská a Filip III. Dobrý

Wikilinky a kategorie