Moravské markrabství
Obsah boxu
Šablona:Infobox - historický stát
Moravské markrabství (latinsky Marchionatus Moraviae, německy Markgrafschaft Mähren) byl státní útvar existující na území historické země Moravy od roku 1182 až do roku 1918. Po celou dobu své existence bylo součástí svazku Zemí Koruny české a zároveň součástí Svaté říše římské a později Rakouského císařství a Rakouska-Uherska. V jeho čele stál moravský markrabě, kterým byl nejčastěji český král nebo jeho určený nástupce. Hlavními centry moci byly Olomouc a Brno.
📜 Historie
Historie Moravského markrabství je úzce spjata s dějinami Českého království, přesto si Morava po staletí udržovala vlastní zemskou samosprávu, sněm, soudnictví a specifickou identitu.
🏞️ Předchůdci a vznik
Po zániku Velkomoravské říše na počátku 10. století se Morava postupně stala součástí sféry vlivu přemyslovského českého státu. V 11. a 12. století byla Morava rozdělena na údělná knížectví (olomoucké, brněnské a znojemské), která byla spravována vedlejšími větvemi přemyslovského rodu.
Klíčovým rokem pro vznik markrabství je rok 1182. Císař Svaté říše římské Fridrich I. Barbarossa tehdy na říšském sněmu v Řezně povýšil Moravu na markrabství a udělil ji v léno Konrádovi II. Otovi ze znojemské větve Přemyslovců. Tímto aktem se Morava stala bezprostředním říšským lénem, formálně nezávislým na Praze. Tento stav však netrval dlouho. Již v roce 1197, za vlády Přemysla Otakara I., se Morava stala opět pevnou součástí českého státu, přičemž titul moravského markraběte byl obvykle udělován následníkovi českého trůnu.
👑 Vrcholné období za Lucemburků
Období vlády Lucemburků ve 14. a na počátku 15. století představuje pro Moravu dobu velkého rozkvětu. Karel IV. jako moravský markrabě (před svým nástupem na český a říšský trůn) věnoval Moravě značnou pozornost a kodifikoval její zemské právo.
Nejvýznamnější postavou tohoto období byl markrabě Jošt Moravský, synovec Karla IV. Během své vlády (1375–1411) se Morava stala de facto nezávislým státem v rámci Koruny české. Jošt byl mimořádně schopný a ambiciózní politik, který zasahoval do dění v celé Evropě. Získal Braniborské kurfiřtství, Lucemburské vévodství a v roce 1410 byl dokonce zvolen římským králem. Jeho dvůr v Brně se stal významným politickým a kulturním centrem. Joštova smrt v roce 1411 znamenala konec této éry samostatnosti a titul markraběte opět přešel na českého krále.
⚔️ Husitské války a období stavovské
Během husitských válek byla situace na Moravě komplikovanější a umírněnější než v Čechách. Moravská šlechta byla zpočátku zdrženlivější k husitskému hnutí, ačkoliv i zde husitství našlo své stoupence. Země byla ušetřena největších válečných hrůz, které postihly Čechy.
V 15. a 16. století, za vlády Jagellonců a prvních Habsburků, posilovala moc moravských stavů (šlechty, duchovenstva a královských měst), které rozhodovaly o klíčových zemských záležitostech na Moravském zemském sněmu.
🇦🇹 Pod nadvládou Habsburků
Po porážce stavovského povstání v bitvě na Bílé hoře roku 1620 došlo k zásadním změnám. Obnovené zřízení zemské pro Moravu (1628) omezilo moc stavů a posílilo absolutistickou moc panovníka. Proběhla rozsáhlá rekatolizace a konfiskace majetku nekatolické šlechty.
Během třicetileté války byla Morava těžce zasažena. V roce 1642, po neúspěšném obléhání Brna švédskými vojsky, bylo hlavní město země fakticky přeneseno z dobyté Olomouce do Brna, které prokázalo svou loajalitu a obranyschopnost.
V 18. a 19. století bylo markrabství pevnou součástí habsburské monarchie, od roku 1804 Rakouského císařství a od roku 1867 Rakouska-Uherska (v rámci Předlitavska). V 19. století se Morava stala jedním z center průmyslové revoluce v monarchii, zejména v oblasti textilního a strojírenského průmyslu. Zároveň zde probíhalo české národní obrození a sílily politické spory mezi českým a německým obyvatelstvem (Moravské vyrovnání).
🏁 Zánik
Moravské markrabství formálně zaniklo 28. října 1918 se vznikem samostatného Československa. Území markrabství se stalo základem pro Zemi Moravskou a později Zemi Moravskoslezskou v rámci první republiky.
символы Znak a symboly
Hlavním symbolem Moravského markrabství byla a je moravská orlice. Jedná se o stříbrno-červeně šachovanou orlici se zlatou korunou a zbrojí (zobákem a pařáty) v modrém poli. Tento znak je poprvé doložen na pečeti markraběte Přemysla (pozdějšího krále Přemysla Otakara II.) z roku 1247.
Barvy šachování (stříbrná a červená) se staly moravskými zemskými barvami. V 19. století probíhaly spory o to, zda má být šachování stříbrno-červené nebo zlato-červené, což souviselo s politickým napětím mezi českou a německou komunitou na Moravě.
🏛️ Správa a územní členění
Nejvyšším orgánem stavovské samosprávy byl Moravský zemský sněm, který se scházel střídavě v Brně a Olomouci. V jeho čele stál zemský hejtman. Dalšími důležitými institucemi byly zemský soud a zemské desky, kam se zapisovaly majetkové převody a usnesení sněmu.
Území markrabství se od středověku členilo na kraje. Jejich počet a hranice se v průběhu staletí měnily. V polovině 19. století bylo markrabství rozděleno na dva kraje (brněnský a olomoucký) a ty dále na politické okresy.
Hlavními městy a centry moci byly:
Olomouc – sídlo biskupství (později arcibiskupství), starší hlavní město.
Brno – sídlo zemského sněmu a soudu, od roku 1642 faktické hlavní město.- Znojmo – historické centrum jednoho z přemyslovských údělů.
- Jihlava – významné horní město, jehož část patřila k Moravě.
💡 Pro laiky
- Markrabství: Představte si to jako speciální typ knížectví nebo vévodství. Často se nacházelo na hranici říše (tzv. "marka") a jeho vládce, markrabě, měl za úkol tuto hranici bránit. Moravské markrabství bylo sice uvnitř říše, ale titul mu dodával prestiž.
- Země Koruny české: Nebyl to jeden stát jako dnes, ale spíše soustátí, kterému vládl český král. Patřilo sem České království, Moravské markrabství, Slezsko a Lužice. Každá země měla své vlastní zákony a úřady, ale společného panovníka.
- Zemský sněm: Dnešnímu parlamentu podobný orgán, ale nebyli v něm volení zástupci lidu. Zasedali v něm zástupci nejdůležitějších skupin – vysoké a nízké šlechty, církve a královských měst. Rozhodovali o daních a zákonech platných pro Moravu.