John Churchill, vévoda z Marlborough
Obsah boxu
John Churchill, 1. vévoda z Marlborough (* 26. května 1650, Ashe House, Devon – 16. června 1722, Windsor) byl anglický a později britský vojevůdce, státník a diplomat, jehož kariéra trvala za vlády pěti panovníků. Je považován za jednoho z největších vojenských velitelů v britské historii a za jednoho z nejvýznamnějších stratégů své doby. Jeho vítězství ve válce o španělské dědictví zajistila Velké Británii postavení přední světové mocnosti a zlomila mocenské ambice Francie Ludvíka XIV.
Jeho vzestup od relativně skromných poměrů byl způsoben kombinací vojenského talentu, diplomatické obratnosti a politických intrik. Jeho manželství se Sarah Jenningsovou, blízkou přítelkyní a důvěrnicí budoucí královny Anny, mu poskytlo klíčový vliv u dvora. Během války o španělské dědictví vedl spojenecká vojska k rozhodujícím vítězstvím v bitvě u Blenheimu (1704), u Ramillies (1706), u Oudenaarde (1708) a u Malplaquet (1709). Za své služby mu vděčný národ daroval Blenheimský palác, který je dodnes sídlem vévodů z Marlborough.
📜 Život a kariéra
👶 Raný život a vzestup u dvora
John Churchill se narodil v Devonu jako syn Sira Winstona Churchilla, člena parlamentu a historika, a Elizabeth Drakeové. Jeho rodina patřila k nižší šlechtě a během anglické občanské války stála na straně royalistů, což po restauraci monarchie v roce 1660 přispělo k jejich společenskému vzestupu.
V roce 1665 se John stal pážetem vévody z Yorku, budoucího krále Jakuba II.. U dvora si rychle získal pozornost nejen pro svůj šarm, ale i pro své milostné aféry, zejména se sestřenicí vévody, Barbarou Villiersovou, vévodkyní z Clevelandu a milenkou krále Karla II.. V roce 1667 vstoupil do armády a zúčastnil se bojů ve třetí anglo-nizozemské válce, kde sloužil na moři i na souši a získal si pověst statečného a schopného důstojníka.
Klíčovým momentem v jeho životě byl sňatek se Sarah Jenningsovou v roce 1677. Sarah byla dvorní dámou princezny Anny a brzy se stala její nejbližší přítelkyní. Toto spojení poskytlo Churchillovi bezprecedentní přístup k budoucí panovnici a politický vliv, který dalece přesahoval jeho vojenskou hodnost.
⚔️ Slavná revoluce a devítiletá válka
Přestože Churchill vděčil za svůj vzestup Stuartovcům, jeho protestantská víra a politický pragmatismus ho vedly k tomu, aby se v roce 1688 přidal ke Slavné revoluci. Když Vilém Oranžský přistál v Anglii, Churchill opustil armádu krále Jakuba II. a přešel na stranu Viléma. Tento krok byl rozhodující pro úspěch revoluce a zajistil Churchillovi titul hraběte z Marlborough od nového krále Viléma III.
Během devítileté války (1688–1697) proti Francii velel anglickým silám ve Flandrech a v Irsku. Prokázal své velitelské schopnosti, ale jeho vztahy s Vilémem III. byly napjaté. Král mu nedůvěřoval kvůli jeho dřívějším vazbám na Jakuba II. a v roce 1692 ho dokonce nechal krátce uvěznit v Toweru pro podezření z tajné korespondence s jakobity v exilu. Ačkoliv se obvinění nikdy plně neprokázala, jeho kariéra dočasně stagnovala.
👑 Vrchol moci za vlády královny Anny
Vše se změnilo v roce 1702, kdy na trůn nastoupila královna Anna. Díky vlivu své manželky Sarah se Marlborough okamžitě stal nejmocnějším mužem v zemi. Byl jmenován generálním kapitánem (Captain-General) anglických a později britských sil, generálním polním zbrojmistrem a rytířem Podvazkového řádu. Královna ho také povýšila na vévodu z Marlborough.
S nástupem války o španělské dědictví se Marlborough stal vrchním velitelem spojeneckých armád (britských, nizozemských a rakouských) na kontinentu. Spolu se svým blízkým přítelem a spojencem, princem Evženem Savojským, který velel císařským vojskům, vytvořil jedno z nejúspěšnějších vojenských partnerství v historii.
🎖️ Vojevůdce a stratég
Marlborough byl mistrem logistiky, taktiky a diplomacie. Na rozdíl od mnoha svých současníků se vyhýbal nákladným a nerozhodným obléhacím válkám a místo toho se snažil vyprovokovat nepřítele k rozhodující bitvě v poli. Jeho kampaně byly charakteristické rychlými a nečekanými pochody, pečlivým průzkumem a dokonalou koordinací různých druhů vojsk – pěchoty, jezdectva a dělostřelectva.
🇪🇸 Válka o španělské dědictví
Válka o španělské dědictví (1701–1714) byla globálním konfliktem, který vypukl po smrti posledního španělského Habsburka, Karla II.. Francouzský král Ludvík XIV. se snažil na španělský trůn dosadit svého vnuka Filipa z Anjou, což by vedlo ke spojení francouzské a španělské koruny a k drtivé hegemonii Bourbonů v Evropě. Proti tomu se postavila Velká aliance tvořená Anglií (později Velkou Británií), Nizozemskem, Habsburskou monarchií a dalšími státy.
Marlborough se stal duší této aliance. Nejenže vedl její armády, ale také svými diplomatickými schopnostmi udržoval často rozhádané spojence pohromadě.
🏆 Klíčové bitvy
- Bitva u Blenheimu (1704): Marlborough podnikl odvážný a riskantní pochod z Nizozemí k Dunaji, aby zachránil ohroženou Vídeň. Společně s Evženem Savojským zde drtivě porazil francouzsko-bavorskou armádu. Bitva u Blenheimu byla první velkou porážkou francouzské armády za více než 50 let a zničila mýtus o její neporazitelnosti.
- Bitva u Ramillies (1706): V této bitvě ve Španělské Nizozemí Marlborough využil taktické lsti, aby přiměl francouzského velitele, vévodu de Villeroy, k oslabení svého středu. Následný masivní útok jezdectva vedl ke kolapsu francouzské linie a k obsazení většiny španělského Nizozemí, včetně měst jako Brusel, Antverpy a Gent.
- Bitva u Oudenaarde (1708): Další mistrovské vítězství ve spolupráci s Evženem Savojským. Spojenci překvapili francouzskou armádu při přechodu řeky Šelda a v následné chaotické bitvě jí způsobili těžké ztráty, čímž zmařili francouzský pokus o znovudobytí Flander.
- Bitva u Malplaquet (1709): Největší a nejkrvavější bitva války. Ačkoliv spojenci donutili francouzskou armádu k ústupu a udrželi bojiště, utrpěli přitom obrovské ztráty (přes 20 000 mužů). Toto Pyrrhovo vítězství posílilo v Anglii hlasy volající po míru.
🏛️ Politický pád a exil
Navzdory vojenským úspěchům začala Marlboroughova pozice v Anglii slábnout. Válka byla nesmírně nákladná a veřejnost byla unavená z neustálých ztrát na životech. Politická scéna se změnila, když moc získali Toryové, kteří byli nakloněni mírovým jednáním. Klíčovou ranou bylo odcizení mezi královnou Annou a Sarah Churchillovou, které vedlo k pádu vévodkyně z Marlborough z pozice královniny favoritky.
V roce 1711 byl Marlborough obviněn ze zpronevěry veřejných prostředků a odvolán z velení. Ačkoliv obvinění byla politicky motivovaná, poškodila jeho pověst. Znechucený a v politické izolaci odešel v roce 1712 do dobrovolného exilu na kontinent. Do Anglie se vrátil až v roce 1714, v den smrti královny Anny a nástupu hannoverské dynastie na trůn. Nový král Jiří I. ho rehabilitoval a vrátil mu jeho vojenské hodnosti, ale jeho politický vliv byl již minulostí.
🏰 Odkaz a dědictví
🌳 Blenheimský palác
Jako výraz vděčnosti za vítězství u Blenheimu parlament odhlasoval stavbu velkolepého sídla pro vévodu a jeho rodinu. Blenheimský palác v Oxfordshire je jediným nesuverénním a necírkevním venkovským sídlem v Anglii, které smí nést titul "palác". Je považován za mistrovské dílo anglického baroka a dnes je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Je také rodným domem dalšího slavného člena rodu, Winstona Churchilla.
📈 Hodnocení
John Churchill, vévoda z Marlborough, je všeobecně uznáván jako jeden z nejlepších vojevůdců v historii. Jeho schopnost plánovat kampaně v širokém strategickém měřítku, jeho taktická genialita na bojišti a jeho diplomatický um z něj činily výjimečnou postavu. Jeho deset po sobě jdoucích vítězných tažení je v análech vojenské historie bezprecedentní.
Jeho osobnost však byla složitější. Byl nesmírně ambiciózní a jeho touha po bohatství a moci byla legendární. Jeho politická loajalita byla často proměnlivá a pragmatická. Přesto jeho služba Velké Británii a evropské rovnováze moci je nepopiratelná. Jeho vítězství zastavila francouzskou expanzi a položila základy pro vzestup Britského impéria v 18. století.
🤔 Pro laiky
- Válka o španělské dědictví: Představte si to jako "světovou válku" počátku 18. století. Když zemřel španělský král bez dětí, nejmocnější král Evropy, francouzský Ludvík XIV., chtěl na jeho trůn dosadit svého vnuka. To by znamenalo spojení obrovských říší Francie a Španělska, což by narušilo rovnováhu sil. Ostatní země, jako Anglie a Rakousko, se spojily, aby tomu zabránily. Marlborough byl hlavním velitelem armád této "protifrancouzské koalice".
- Kapitán-generál (Captain-General): V té době to byla nejvyšší vojenská hodnost v britské armádě, něco jako dnešní vrchní velitel ozbrojených sil. Marlborough měl tedy pod sebou všechny britské vojáky.
- Slavná revoluce: Jednalo se o nekrvavý převrat v Anglii v roce 1688. Anglický král Jakub II. byl katolík a snažil se posílit svou moc na úkor parlamentu. Mnoho protestantských šlechticů se bálo návratu absolutismu a pozvalo nizozemského prince Viléma Oranžského (manžela Jakubovy dcery), aby krále nahradil. Marlborough, ačkoliv byl Jakubovým chráněncem, se přidal k Vilémovi, což pomohlo zajistit úspěch revoluce.