Vilém III. Oranžský
Obsah boxu
Šablona:Infobox - panovník Vilém III. Oranžský (nizozemsky Willem Hendrik, Prins van Oranje; anglicky William III of Orange; * 14. listopadu 1650, Haag – † 8. března 1702, Londýn) byl od narození kníže oranžský, od roku 1672 místodržitel (stadtholder) Holandska, Zélandu, Utrechtu, Gelderlandu a Overijsselu a od roku 1689 král Anglie a Irska (jako Vilém III.) a král Skotska (jako Vilém II.).
Byl klíčovou postavou evropské politiky na přelomu 17. a 18. století. Jeho život byl zasvěcen boji proti expanzivní politice francouzského krále Ludvíka XIV.. V Anglii se dostal k moci během Slavné revoluce v roce 1688, kdy spolu se svou manželkou Marií II. nahradil na trůně svého tchána a strýce Jakuba II.. Jeho vláda v Británii znamenala zásadní posun k parlamentní monarchii a trvalé omezení moci panovníka, což bylo stvrzeno přijetím Listiny práv v roce 1689.
📜 Životopis
👶 Dětství a mládí
Vilém se narodil v Haagu ve Spojených provinciích nizozemských. Byl pohrobkem – jeho otec, místodržitel Vilém II. Oranžský, zemřel na neštovice osm dní před jeho narozením. Jeho matkou byla Marie Henrietta Stuartovna, nejstarší dcera anglického krále Karla I.. Tím byl Vilém po matce spřízněn s anglickou královskou rodinou Stuartovců.
Jeho dětství bylo poznamenáno politickým napětím v Nizozemsku. Po smrti jeho otce se moci chopila republikánská frakce vedená Johanem de Wittem, která se snažila zabránit tomu, aby se úřad místodržitele stal dědičným v oranžsko-nasavské dynastii. Vilém byl proto vychováván pod státním dohledem, což mělo omezit jeho politický vliv. Přesto získal vynikající vzdělání, zaměřené na jazyky, vojenství a diplomacii. Projevoval se jako vážný, zdrženlivý, ale inteligentní a odhodlaný mladík.
🇳🇱 Místodržitelem v "roce katastrofy"
Politická situace se dramaticky změnila v roce 1672, který je v nizozemských dějinách znám jako Rampjaar (rok katastrofy). Spojené provincie byly nečekaně napadeny koalicí Francie pod vedením Ludvíka XIV., Anglie, Münsteru a Kolína nad Rýnem. Francouzská armáda rychle postupovala a hrozil úplný kolaps státu.
Veřejnost vinila z katastrofy Johana de Witta a jeho bratra Cornelise. V zemi vypukly nepokoje a lid volal po silném vůdci z rodu Oranžských. Dne 4. července 1672 byl 21letý Vilém jmenován místodržitelem Holandska a Zélandu a vrchním velitelem armády. Krátce nato byli bratři de Wittové brutálně zlynčováni davem v Haagu. Vilém dokázal zastavit francouzský postup nařízením prokopání hrází a zaplavením části území (tzv. Holandská vodní linie). Svou diplomatickou obratností a vojenským odhodláním se mu podařilo vybudovat protifrancouzskou koalici a postupně vytlačit nepřátele z nizozemského území. Tím si získal obrovskou autoritu a stal se neochvějným vůdcem nizozemského odporu proti Ludvíku XIV.
💍 Sňatek a vztah s Marií
V roce 1677 se Vilém oženil se svou sestřenicí, patnáctiletou princeznou Marií, nejstarší dcerou Jakuba, vévody z Yorku (budoucího krále Jakuba II. Anglického). Sňatek byl primárně politickým tahem, který měl posílit vazby mezi Nizozemskem a Anglií a přitáhnout Anglii do protifrancouzské aliance.
Zpočátku byl jejich vztah chladný. Vilém byl uzavřený a plně pohlcený politikou a válkou, zatímco Marie byla mladá a zpočátku se v Nizozemsku cítila osamělá. Postupem času se však jejich vztah proměnil v hluboké partnerství založené na vzájemném respektu a důvěře. Marie byla svému manželovi naprosto oddaná a podporovala jeho politické ambice. Manželství zůstalo bezdětné, což mělo později významné důsledky pro nástupnictví na anglickém trůně.
👑 Slavná revoluce
V roce 1685 nastoupil na anglický, skotský a irský trůn Vilémův tchán a strýc, katolík Jakub II.. Jeho snahy o posílení moci koruny na úkor parlamentu a rekatolizaci země vyvolaly silný odpor u protestantské většiny. Situace se vyhrotila v roce 1688, kdy se Jakubovi narodil syn, Jakub František Stuart, což vytvořilo hrozbu trvalé katolické dynastie.
Skupina vlivných anglických protestantských šlechticů (tzv. "Nesmrtelná sedma") tajně pozvala Viléma Oranžského, aby se svou armádou zasáhl a ochránil protestantskou víru a svobody. Vilém, který viděl příležitost získat Anglii jako klíčového spojence proti Francii, souhlasil.
Dne 5. listopadu 1688 se Vilém vylodil s armádou čítající asi 15 000 mužů v Torbay v jihozápadní Anglii. Jeho invaze se setkala s minimálním odporem; mnoho Jakubových velitelů, včetně Johna Churchilla, přešlo na Vilémovu stranu. Jakub II. ztratil nervy, pokusil se uprchnout do Francie, byl zajat, ale Vilém mu nakonec umožnil odejít do exilu. Protože Jakub opustil trůn, aniž by byl svržen v bitvě, byla tato událost nazvána Slavnou (či Nekrvavou) revolucí.
🇬🇧 Vláda v Británii
V únoru 1689 anglický parlament prohlásil, že Jakub II. svým útěkem "abdikoval" a nabídl korunu Vilémovi a Marii jako společným panovníkům. Stali se tak jedinými spoluvládci v britské historii. Podmínkou jejich nástupu bylo přijetí Listiny práv (Bill of Rights), která zásadně omezila pravomoci monarchy a posílila postavení parlamentu. Panovník napříště nesměl bez souhlasu parlamentu rušit zákony, vybírat daně nebo udržovat stálou armádu v době míru.
Jejich vláda však nebyla bez problémů. Ve Skotsku a Irsku vypukla povstání jakobitů, stoupenců Jakuba II. Vilém osobně vedl armádu do Irska, kde v roce 1690 drtivě porazil jakobitské síly v bitvě na řece Boyne. Toto vítězství je dodnes slaveno protestantskými unionisty v Severním Irsku. Ve Skotsku je jeho jméno spojeno s kontroverzním masakrem v Glencoe v roce 1692, kde byli povražděni členové klanu MacDonaldů, kteří včas nesložili přísahu věrnosti novým panovníkům.
Většinu své vlády strávil Vilém vedením Devítileté války (1688–1697) proti Francii. Zatímco byl na kontinentu, správu Anglie přenechával své schopné manželce Marii. Její nečekaná smrt na neštovice v roce 1694 Viléma hluboce zasáhla. Od té doby vládl sám.
Mezi významné úspěchy jeho vlády patří založení Anglické banky v roce 1694 a přijetí Zákona o nástupnictví (Act of Settlement) v roce 1701, který zajistil protestantskou posloupnost na trůně a vyloučil z ní katolíky.
🐴 Smrt a odkaz
Na konci února 1702 si Vilém při pádu z koně, který údajně klopýtl o krtinu, zlomil klíční kost. Zranění se zkomplikovalo zápalem plic, kterému 8. března 1702 v Kensingtonském paláci podlehl. Zemřel bez potomků a na trůn po něm nastoupila Mariina sestra Anna.
Vilém III. Oranžský je jednou z nejvýznamnějších postav evropských dějin. Jeho hlavním odkazem je zastavení francouzské hegemonie v Evropě a vytvoření trvalé rovnováhy sil. Pro Británii byla jeho vláda klíčovým krokem k moderní konstituční monarchii. Zatímco v Anglii a Nizozemsku je vnímán převážně pozitivně jako obránce svobody a protestantismu, v Irsku a částečně i ve Skotsku zůstává jeho postava kontroverzní kvůli vojenským kampaním a potlačování odporu.
🧐 Pro laiky
- Místodržitel (Stadtholder): V Nizozemsku to byla nejvyšší výkonná funkce, něco jako prezident nebo premiér. Původně to byl zástupce panovníka, ale v době republiky se stal voleným (nebo dědičným) vůdcem státu, zejména v době války. Vilém III. tuto funkci proměnil v téměř monarchickou pozici.
- Slavná revoluce (Glorious Revolution): Převrat v Anglii v roce 1688, který proběhl téměř bez boje. Král Jakub II. byl vyhnán a na jeho místo nastoupili Vilém a Marie. Říká se jí "slavná", protože vedla k posílení parlamentu a občanských svobod bez velké občanské války.
- Listina práv (Bill of Rights): Důležitý zákon z roku 1689, který Vilém a Marie museli podepsat, aby se stali králem a královnou. Tento dokument omezil moc krále a zaručil práva parlamentu, například že král nemůže vybírat daně bez jeho souhlasu. Je to jeden ze základních kamenů britské demokracie.
- Jakobité: Stoupenci vyhnaného krále Jakuba II. (latinsky Jacobus) a jeho potomků. Snažili se o návrat katolické dynastie Stuartovců na britský trůn a v 17. a 18. století zorganizovali několik povstání, zejména ve Skotsku a Irsku.