Anna Stuartovna

Anna Stuartovna
	Anna Stuart
	Portrét královny Anny od Sira Godfreyho Knellera, cca 1705
Titul	Královna Velké Británie a Irska
Období vlády	1. května 1707 – 1. srpna 1714
Předchůdce	Nový titul
Nástupce	Jiří I.
Datum narození	6. února 1665
Místo narození	St. James's Palace, Londýn, Anglické království
Datum úmrtí	1. srpna 1714 (49 let)
Místo úmrtí	Kensingtonský palác, Londýn, Království Velké Británie
Místo pohřbení	Westminsterské opatství, Londýn
Dynastie	Stuartovci
Otec	Jakub II.
Matka	Anna Hydeová
Děti	Vilém, vévoda z Gloucesteru; a 16 dalších dětí (zemřely krátce po narození)
Náboženství	Anglikánská církev

Rozbalit box

Obsah boxu

Anna Stuartovna (anglicky Anne; 6. února 1665, Londýn – 1. srpna 1714, Londýn) byla od 8. března 1702 královnou Anglie, Skotska a Irska. Dne 1. května 1707 se na základě Zákona o unii (Acts of Union) království Anglie a Skotska spojila do jednoho suverénního státu, Království Velké Británie. Anna se tak stala jeho první panovnicí a nadále si udržela i titul královny Irska. Byla poslední panovnicí z rodu Stuartovců.

Její život byl poznamenán osobními tragédiemi, zejména opakovanými neúspěšnými těhotenstvími a smrtí všech jejích dětí, což vedlo k nástupnické krizi. Její vláda je spojena s významnými politickými událostmi, především s válkou o španělské dědictví, během níž Velká Británie posílila své postavení světové velmoci, a s rozvojem dvoustranického politického systému Whigů a Toryů. Její blízký vztah se Sarah Churchillovou, vévodkyní z Marlborough, a jeho následný rozpad výrazně ovlivňoval politické dění u dvora.

📜 Život před nástupem na trůn

👑 Dětství a výchova

Anna se narodila v St. James's Palace v Londýně jako druhá dcera Jakuba, vévody z Yorku (pozdějšího krále Jakuba II.) a jeho první manželky Anny Hydeové. Její strýc Karel II. byl v té době anglickým králem. Ačkoli její otec Jakub konvertoval ke katolictví, Anna a její starší sestra Marie byly na příkaz Karla II. vychovány jako protestantky v anglikánství.

V dětství trpěla oční infekcí a byla poslána do Francie na léčení, kde žila u své babičky Henriety Marie a později u tety Henriety Anny, vévodkyně Orleánské. Po jejich smrti se vrátila do Anglie. V roce 1683 se provdala za prince Jiřího Dánského, bratra dánského krále Kristiána V.. Sňatek byl politicky motivovaný a měl posílit protestantskou alianci v Evropě. Manželství bylo, navzdory politickému pozadí, údajně šťastné a oddané.

⚔️ Slavná revoluce

Annin otec, Jakub II., nastoupil na trůn v roce 1685. Jeho katolická víra a snahy o posílení moci monarchie na úkor parlamentu vyvolaly v Anglii silný odpor. Situace eskalovala v roce 1688, kdy se Jakubovi narodil syn, Jakub František Stuart, což vytvořilo hrozbu katolické dynastie.

V reakci na to pozvala skupina protestantských šlechticů Annina švagra a zároveň bratrance, Viléma Oranžského, manžela její sestry Marie, aby vtrhl do Anglie a převzal vládu. Během této Slavné revoluce se Anna, ovlivněná svou přítelkyní Sarah Churchillovou a jejím manželem Johnem Churchillem, veřejně postavila proti svému otci a podpořila Vilémovu invazi. Jakub II. uprchl do Francie a parlament prohlásil trůn za uprázdněný. Marie a Vilém byli prohlášeni za společné vládce. Anna byla v linii následnictví stanovena jako jejich dědička.

Během vlády Viléma a Marie se Annin vztah se sestrou zhoršil, především kvůli sporům o finance a Annino přátelství s Churchillovými, které Vilém a Marie považovali za politicky nebezpečné.

🏛️ Vláda

Anna nastoupila na trůn po smrti Viléma III. v březnu 1702. Byla posledním Stuartovcem na anglickém, skotském a později britském trůnu. Její vláda byla poznamenána několika klíčovými událostmi.

🌍 Válka o španělské dědictví

Téměř okamžitě po svém nástupu na trůn vtáhla Anna Anglii do války o španělské dědictví (1701–1714). Válka byla vedena proti Francii a Španělsku, aby se zabránilo spojení jejich trůnů pod vládou Bourbonů. Anna silně podporovala válečné úsilí a jmenovala Johna Churchilla, manžela své přítelkyně Sarah, vrchním velitelem anglických vojsk.

Churchill dosáhl řady významných vítězství, včetně slavné bitvy u Blenheimu (1704), bitvy u Ramillies (1706) a bitvy u Oudenaarde (1708). Tato vítězství posílila postavení Anglie jako vojenské velmoci. Válka byla nákladná a vedla k politickému napětí doma, zejména mezi Whigy, kteří válku podporovali, a Toryi, kteří usilovali o mír. Válka byla ukončena Utrechtským mírem v roce 1713, který byl pro Velkou Británii velmi výhodný – získala Gibraltar, Menorcu a významná obchodní práva v Americe.

🤝 Zákony o unii (1707)

Nejvýznamnějším vnitropolitickým úspěchem Anniny vlády bylo sjednocení Anglického a Skotského království. Přestože obě země měly od roku 1603 společného monarchu (personální unie), zůstávaly samostatnými státy s vlastními parlamenty. Hrozba, že by skotský parlament po Annině smrti mohl zvolit jiného, potenciálně katolického panovníka, vedla k intenzivním jednáním.

V roce 1707 byly přijaty Zákony o unii (Acts of Union), které vytvořily Království Velké Británie. Skotský parlament byl rozpuštěn a Skotsko vyslalo své zástupce do parlamentu ve Westminsteru. Anna se tak stala první královnou Velké Británie.

🗳️ Vzestup dvoustranického systému

Během Anniny vlády se vyprofiloval politický systém založený na soupeření dvou stran:

Whigové: Podporovali konstituční monarchii, moc parlamentu a válečné úsilí proti Francii. Byli také zastánci náboženské tolerance vůči protestantským disidentům.
Toryové: Hájili silnější pozici koruny a anglikánské církve. Byli spíše izolacionističtí a usilovali o ukončení nákladné války.

Anna se osobně klonila k Toryům kvůli svým silným anglikánským postojům, ale po většinu války byla nucena spoléhat na vládu Whigů, kteří byli jejími hlavními zastánci. Ke konci své vlády, po rozchodu s vévodkyní z Marlborough, se opět přiklonila k Toryům, což vedlo k odvolání vévody z Marlborough z velení a k uzavření míru s Francií.

❤️ Osobní život a zdraví

💔 Tragédie mateřství

Annin osobní život byl poznamenán obrovskou tragédií. Během svého manželství s princem Jiřím Dánským byla těhotná nejméně 17krát. Většina těhotenství skončila potratem nebo porodem mrtvého dítěte. Pět dětí se narodilo živých, ale čtyři z nich zemřely v kojeneckém věku.

Jediný syn, který se dožil dětství, byl Vilém, vévoda z Gloucesteru. Jeho zdraví však bylo křehké a v roce 1700 zemřel ve věku 11 let, pravděpodobně na neštovice nebo bakteriální faryngitidu. Jeho smrt byla pro Annu a celou zemi zdrcující ranou, protože zničila přímou protestantskou linii Stuartovců a vyvolala nástupnickou krizi. V reakci na to přijal parlament v roce 1701 Zákon o nástupnictví (Act of Settlement), který stanovil, že po Annině smrti přejde koruna na její nejbližší protestantské příbuzné, Hannoverskou dynastii.

🤒 Špatné zdraví

Anna po celý život trpěla špatným zdravím. Od mládí ji sužovala dna, která jí způsobovala silné bolesti a omezovala její pohyblivost. V pozdějších letech života byla často nucena používat invalidní vozík nebo být nošena v nosítkách. Trpěla také nadváhou, což její zdravotní problémy dále zhoršovalo. Její fyzická slabost kontrastovala se silnou vůlí, kterou projevovala v politických záležitostech.

✉️ Vztah se Sarah Churchillovou

Klíčovou postavou v Annině životě byla její blízká přítelkyně z dětství, Sarah Jenningsová, později Churchillová. Jejich vztah byl mimořádně intenzivní a Sarah měla na Annu obrovský vliv, zejména v prvních letech její vlády. V soukromé korespondenci se oslovovaly přezdívkami "Mrs. Morley" (Anna) a "Mrs. Freeman" (Sarah), aby zdůraznily své přátelství nad formálním postavením.

Sarah byla inteligentní, ambiciózní a politicky prozíravá, ale také panovačná a netaktní. Využívala svého vlivu k prosazování politických cílů Whigů a své rodiny. Postupem času se však jejich vztah začal rozpadat. Annu unavovala Sářina dominance a politický tlak. Poslední kapkou byl vzestup nové dvorní dámy, Abigail Mashamové, která byla Sářinou sestřenicí, ale politicky se klonila k Toryům. Abigail nabídla Anně oddanost a přátelství bez politických požadavků, což vedlo k definitivnímu rozchodu se Sarah Churchillovou kolem roku 1710. Tento osobní rozkol měl i významné politické důsledky, včetně pádu Whigů a odvolání vévody z Marlborough.

⚰️ Smrt a nástupnictví

Annino zdraví se v posledních letech jejího života rapidně zhoršovalo. Dne 30. července 1714 utrpěla mrtvici a o dva dny později, 1. srpna 1714, ve věku 49 let v Kensingtonském paláci zemřela.

Její smrtí vymřela dynastie Stuartovců po meči i po přeslici. V souladu se Zákonem o nástupnictví z roku 1701 se jejím nástupcem stal kurfiřt hannoverský, Jiří Ludvík, který na britský trůn nastoupil jako Jiří I. a založil tak hannoverskou dynastii. Přechod moci proběhl hladce, navzdory obavám z možného povstání jakobitů ve prospěch Annina katolického polorodého bratra Jakuba Františka Stuarta.

🏛️ Odkaz

Královna Anna je často přehlíženou, ale významnou postavou britské historie. Její vláda položila základy budoucí Britské říše.

**Vytvoření Velké Británie:** Sjednocení Anglie a Skotska bylo trvalým úspěchem, který formoval politickou mapu ostrovů.
**Vojenská velmoc:** Vítězství ve válce o španělské dědictví potvrdilo Británii jako jednu z předních evropských mocností.
**Politický vývoj:** Během její vlády se upevnil dvoustranický systém, který je dodnes charakteristickým rysem britské politiky.
**Kulturní odkaz:** Období její vlády je spojeno s architektonickým stylem známým jako "styl královny Anny" (Queen Anne style) a s tvorbou významných literátů, jako byli Alexander Pope, Jonathan Swift a Daniel Defoe.

Navzdory osobním tragédiím a chatrnému zdraví vládla Anna v době velkých změn a zanechala po sobě silnou a sjednocenou zemi.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 23.12.2025