Anglikánství

Rozbalit box

Obsah boxu

Anglikánství je celosvětová křesťanská denominace, která vzešla z anglické reformace v 16. století. Považuje se za součást jediné, svaté, katolické a apoštolské církve a zároveň za církev reformovanou. Charakteristickým rysem anglikánství je koncept via media (střední cesty), který usiluje o rovnováhu mezi tradicemi katolicismu a principy protestantské reformace. Celosvětově se k anglikánství hlásí přibližně 85 milionů věřících, kteří jsou sdruženi v Anglikánském společenství (Anglican Communion), volném společenství 42 autonomních národních a regionálních církví. Čestnou hlavou společenství je arcibiskup z Canterbury.

📜 Historie

👑 Kořeny v anglické reformaci

Vznik anglikánské církve je neoddělitelně spjat s politickými a osobními ambicemi anglického krále Jindřicha VIII. Ten usiloval o zrušení svého manželství s Kateřinou Aragonskou, která mu nedala mužského dědice. Papež Klement VII. pod tlakem císaře Karla V., synovce Kateřiny, odmítl manželství anulovat. V reakci na to Jindřich VIII. inicioval sérii parlamentních aktů, které vyvrcholily v roce 1534 přijetím Zákona o svrchovanosti (Act of Supremacy). Tímto zákonem se král prohlásil za nejvyšší hlavu církve v Anglii (Church of England), čímž došlo k formálnímu oddělení od Říma a papežské autority.

Ačkoliv šlo primárně o politický akt, Jindřichova vláda také zahájila proces rušení klášterů, což mělo významné ekonomické a sociální dopady. Teologicky však církev za Jindřichovy vlády zůstala z velké části katolická.

✝️ Teologické formování

Skutečná teologická reformace nastala až za vlády Jindřichova syna, Eduarda VI. Pod vedením arcibiskupa Thomase Cranmera byly zavedeny významné změny. Klíčovým dokumentem se stala Kniha společných modliteb (Book of Common Prayer) z roku 1549 (revidovaná v roce 1552), která sjednotila liturgii v anglickém jazyce a nahradila latinskou mši. Cranmer také formuloval doktrinální základy v podobě Čtyřiceti dvou článků, které byly později upraveny na Třicet devět článků.

Tento protestantský směr byl dočasně přerušen za vlády Marie I., dcery Kateřiny Aragonské, která se pokusila o násilnou rekatolizaci Anglie a upalováním protestantů, včetně Thomase Cranmera, si vysloužila přezdívku "Krvavá Marie".

🔄 Alžbětinské uspořádání

Po nástupu Alžběty I. na trůn v roce 1558 došlo k tzv. Alžbětinskému náboženskému uspořádání (Elizabethan Religious Settlement). Cílem bylo vytvořit jednotnou národní církev, která by byla přijatelná jak pro umírněné katolíky, tak pro protestanty. Alžběta obnovila Zákon o svrchovanosti (s titulem "Nejvyšší správce" místo "Hlava") a znovu zavedla upravenou verzi Knihy společných modliteb. Tím byl položen základ pro charakteristickou anglikánskou via media, která si zachovala tradiční episkopální strukturu (vládu biskupů) a liturgické prvky, ale přijala protestantskou teologii.

🌍 Globální expanze

S růstem Britského impéria od 17. století se anglikánství šířilo do celého světa. Vznikaly nové církve v Severní Americe, Austrálii, Africe a Asii. Tyto církve byly zpočátku podřízeny Londýnu, ale postupně získávaly autonomii. V roce 1867 se v Lambethském paláci konala první Lambethská konference, setkání anglikánských biskupů z celého světa, což je považováno za formální počátek Anglikánského společenství.

сучасні výzvy

Ve 20. a 21. století čelí anglikánství řadě výzev, které způsobují napětí uvnitř společenství. Mezi nejvýznamnější patří debaty o svěcení žen na kněze a biskupy (poprvé povoleno v některých provinciích v 70. a 80. letech 20. století) a otázky lidské sexuality, zejména žehnání stejnopohlavním svazkům a svěcení otevřeně homosexuálních duchovních. Tyto otázky vedly k hlubokému rozkolu mezi liberálnějšími církvemi na Západě (např. Episkopální církev Spojených států amerických) a konzervativnějšími církvemi v tzv. Globálním Jihu (především v Africe).

⛪ Věrouka a teologie

Anglikánská teologie je rozmanitá a zahrnuje široké spektrum názorů, od anglo-katolicismu (High Church), který zdůrazňuje katolické dědictví, až po evangelikální (Low Church) a liberální křídla.

📖 Zdroje autority

Anglikánství tradičně staví na třech pilířích autority, které popsal teolog Richard Hooker a jsou známé jako "třínohá stolička": 1. Písmo (Scripture): Bible je považována za hlavní a konečný zdroj víry, obsahující vše potřebné ke spáse. 2. Tradice (Tradition): Způsob, jakým byla křesťanská víra chápána a předávána v průběhu staletí, zejména v rané církvi a spisech církevních otců. 3. Rozum (Reason): Lidský rozum, daný Bohem, je nástrojem k interpretaci Písma a Tradice v kontextu současného poznání a zkušenosti.

📜 Vyznání víry

Anglikáni přijímají historická vyznání víry rané církve jako základ své doktríny:

Apoštolské vyznání víry (používané při křtu)
Nicejsko-konstantinopolské vyznání (používané při slavení Eucharistie)
Atanášovo vyznání (méně časté, ale stále uznávané)

Třicet devět článků z roku 1571 představuje historický doktrinální postoj anglikánské církve k tehdejším teologickým sporům. Dnes nejsou vnímány jako závazné vyznání, ale spíše jako historický dokument, který formoval anglikánskou identitu.

🙏 Svátosti

Anglikánství uznává dvě hlavní svátosti, které ustanovil sám Ježíš Kristus:

Křest
Eucharistie (také Večeře Páně nebo svaté přijímání)

Dalších pět obřadů, známých jako "obecně nazývané svátosti" nebo svátostiny, je také praktikováno, ale nejsou považovány za nezbytné ke spáse:

🏛️ Struktura a organizace

🌐 Anglikánské společenství

Anglikánské společenství je rodina 42 autonomních, na sobě nezávislých církví (provincií), které jsou v plném společenství s arcibiskupem z Canterbury. Nemá centrální autoritu srovnatelnou s papežem v římskokatolické církvi. Jednotu společenství udržují společné dějiny, teologie, bohoslužba a vztahy mezi provinciemi.

👑 Nástroje společenství

Pro udržení jednoty a konzultace slouží čtyři tzv. "nástroje společenství": 1. Arcibiskup z Canterbury: Je symbolem jednoty a duchovním vůdcem, ale nemá přímou jurisdikci mimo svou vlastní diecézi a provincii (Church of England). 2. Lambethská konference: Setkání všech anglikánských biskupů, svolávané přibližně jednou za deset let. Její usnesení mají poradní, nikoliv závazný charakter. 3. Anglikánská poradní rada (Anglican Consultative Council): Setkává se každé dva až tři roky a zahrnuje biskupy, kněze i laiky. 4. Setkání primasů (Primates' Meeting): Setkání hlavních biskupů (primasů) jednotlivých provincií.

⛪ Episkopální systém

Anglikánské církve mají episkopální systém správy, což znamená, že jsou vedeny biskupy. Anglikáni věří v apoštolskou posloupnost, tedy v nepřerušenou linii svěcení biskupů sahající až k apoštolům. Duchovní mají tři stupně svěcení: jáhen (deacon), kněz (priest) a biskup (bishop).

🙏 Liturgie a bohoslužba

Ústředním prvkem anglikánské identity je společná bohoslužba.

📖 Kniha společných modliteb

Kniha společných modliteb (Book of Common Prayer) je základním liturgickým textem. Původní verze z roku 1662 je ceněna pro svou poetickou krásu a teologickou hloubku a měla obrovský vliv na formování anglického jazyka. Dnes mnoho provincií používá modernizované liturgické knihy (např. Common Worship v Anglii), které však z původní knihy vycházejí.

🎶 Hudba a hymny

Anglikánství je proslulé svou bohatou tradicí církevní hudby, zejména sborového zpěvu. Katedrální sbory v Anglii (např. v King's College v Cambridge nebo Westminsterském opatství) udržují vysokou úroveň hudební interpretace. Anglikánská tradice také dala světu mnoho známých hymnů.

🤔 Pro laiky

Anglikánské společenství: Není to jedna celosvětová církev s jedním šéfem jako římskokatolická církev s papežem. Je to spíše "rodina" nezávislých národních církví (jako je Církev anglická, Episkopální církev v USA atd.), které sdílejí společnou historii a víru. Arcibiskup z Canterbury je v této rodině respektovanou autoritou, ale nemůže ostatním církvím nic nařizovat.
Via Media (Střední cesta): Představte si cestu. Na jedné straně je katolicismus s důrazem na rituály, tradici a autoritu biskupů. Na druhé straně je protestantství, které klade hlavní důraz na Bibli a osobní víru. Anglikánství se snaží jít středem této cesty a brát si to nejlepší z obou stran – má biskupy a krásné bohoslužby (jako katolíci), ale zároveň se drží reformačních principů, že základem víry je Bible.
Kniha společných modliteb: Je to jakýsi "manuál" pro všechny bohoslužby, křty, svatby a pohřby. Její texty jsou v anglicky mluvícím světě velmi známé a ovlivnily anglický jazyk podobně jako Bible krále Jakuba.
Episkopální systém: Znamená to, že církev je řízena biskupy (z řeckého slova episkopos, což znamená "dohližitel"). Je to hierarchická struktura podobná té v katolické nebo pravoslavné církvi.

Šablona:Aktualizováno