Alžběta I.
Obsah boxu
Alžběta I. (anglicky Elizabeth I; 7. září 1533, Greenwich – 24. března 1603, Richmond) byla královna Anglie a Irska od 17. listopadu 1558 až do své smrti. Byla pátou a poslední panovnicí z rodu Tudorovců. Je známá také pod přízvisky Panenská královna (The Virgin Queen), Gloriana nebo Dobrá královna Bess (Good Queen Bess).
Její vláda, známá jako Alžbětinská doba, je považována za zlatý věk anglické historie. Byla to doba velkého kulturního rozkvětu, spojeného se jmény jako William Shakespeare a Christopher Marlowe, a také doba významných námořních objevů, které vedly k založení budoucího Britského impéria. Alžběta se proslavila svou pragmatickou a umírněnou politikou, zejména v náboženských otázkách, a svým vítězstvím nad španělskou Armadou v roce 1588, které zajistilo Anglii status významné evropské mocnosti. Nikdy se neprovdala a neměla potomky, což vedlo k nástupu Stuartovců na anglický trůn.
👑 Dětství a mládí
Alžběta se narodila jako dcera krále Jindřicha VIII. a jeho druhé manželky Anny Boleynové. Její narození bylo pro krále zklamáním, protože toužil po mužském dědici, který by zajistil pokračování dynastie Tudorovců. Když byly Alžbětě pouhé dva roky, její matka Anna byla na králův příkaz obviněna z velezrady a cizoložství a 2. května 1536 popravena. Jindřich VIII. následně sňatek s Annou anuloval a Alžbětu prohlásil za nelegitimní, čímž ji vyloučil z následnictví trůnu.
Navzdory svému nejistému postavení se Alžbětě dostalo vynikajícího vzdělání. Učila se pod vedením významných humanistických učenců, jako byl Roger Ascham. Byla mimořádně inteligentní a nadaná na jazyky; plynule hovořila latinou, francouzsky, italsky a řecky. Její vztahy s otcem byly komplikované, ale později se zlepšily díky vlivu jeho šesté manželky, Kateřiny Parrové, která se k Alžbětě i její starší nevlastní sestře Marii chovala mateřsky. V roce 1544 zákon o nástupnictví vrátil Alžbětu i Marii zpět do následnické linie, avšak až za jejich nevlastního bratra Eduarda.
Po smrti Jindřicha VIII. v roce 1547 nastoupil na trůn mladý Eduard VI. Alžběta žila v domácnosti Kateřiny Parrové a jejího nového manžela Thomase Seymoura. Seymour se však k mladé Alžbětě choval nevhodně a po smrti Kateřiny Parrové byl obviněn ze spiknutí proti králi a popraven. Tato zkušenost Alžbětu hluboce ovlivnila a naučila ji opatrnosti a nedůvěře.
📜 Cesta na trůn
Po předčasné smrti Eduarda VI. v roce 1553 se na trůn krátce dostala Jana Greyová, ale brzy byla svržena a královnou se stala Alžbětina starší sestra Marie I. Tudorovna. Marie byla zapřisáhlá katolička a snažila se v Anglii obnovit katolickou víru, což vedlo k pronásledování protestantů. Alžběta, která byla vychována v protestantské víře, se stala symbolem opozice proti Mariině vládě.
V roce 1554 vypuklo Wyattovo povstání, jehož cílem bylo Marii svrhnout a dosadit na trůn Alžbětu. Ačkoli neexistovaly žádné důkazy o Alžbětině zapojení, Marie ji nechala uvěznit v londýnském Toweru a později v domácím vězení ve Woodstocku. Alžběta prožila několik měsíců ve strachu o život, ale nakonec byla díky nedostatku důkazů a přímluvě některých dvořanů propuštěna.
Marie I. zemřela bezdětná 17. listopadu 1558. Podle zákona o nástupnictví se její nástupkyní stala Alžběta. Ve věku 25 let tak usedla na anglický trůn. Její nástup byl v Londýně i v celé zemi přivítán s nadšením, protože lidé doufali v konec náboženského pronásledování a nastolení stability.
🏛️ Vláda (Alžbětinská doba)
Alžbětina vláda trvala více než 44 let a je považována za jedno z nejúspěšnějších období anglických dějin. Královna se obklopila schopnými rádci, z nichž nejvýznamnější byl William Cecil, který jí sloužil téměř po celou dobu její vlády.
⛪ Náboženská otázka
Jedním z prvních a nejdůležitějších úkolů Alžběty bylo vyřešení náboženských sporů, které zmítaly Anglií od dob jejího otce. Zvolila kompromisní cestu, známou jako Alžbětinské náboženské uspořádání (Elizabethan Religious Settlement). V roce 1559 parlament schválil dva klíčové zákony:
- Zákon o svrchovanosti (Act of Supremacy): Obnovil nezávislost anglikánské církve na Římu a prohlásil panovníka za jejího nejvyššího správce (Supreme Governor), nikoli hlavu, což mělo uklidnit katolíky.
- Zákon o jednotnosti (Act of Uniformity): Zavedl povinné používání Knihy společných modliteb (Book of Common Prayer) při bohoslužbách. Text knihy byl upraven tak, aby byl přijatelný pro umírněné protestanty i katolíky.
Toto uspořádání položilo základy moderní Anglikánské církve. Ačkoli se Alžběta snažila o toleranci, čelila odporu z obou stran – od radikálních protestantů (puritáni) i od katolíků, kteří ji nepovažovali za legitimní královnu a doufali v její nahrazení katolickou sestřenicí Marií Stuartovnou. V roce 1570 papež Pius V. Alžbětu exkomunikoval bulou Regnans in Excelsis, což vedlo k zostření protikatolických zákonů.
🌍 Zahraniční politika
Alžbětina zahraniční politika byla převážně defenzivní a pragmatická. Jejím hlavním cílem bylo udržet Anglii v bezpečí a vyhnout se nákladným válkám. Hlavním rivalem Anglie se stalo katolické Španělsko pod vládou Filipa II., který byl kdysi manželem její sestry Marie a jedním z Alžbětiných nápadníků.
Napětí mezi oběma zeměmi rostlo kvůli náboženským rozdílům, anglické podpoře nizozemského povstání proti španělské nadvládě a útokům anglických korzárů, jako byl Francis Drake, na španělské lodě a kolonie v Americe. Konflikt vyvrcholil v roce 1588, kdy Filip II. vyslal obrovskou flotilu, známou jako Španělská Armada, aby napadla Anglii. Anglické loďstvo, ačkoli menší, bylo obratnější a lépe vyzbrojené. S pomocí nepříznivého počasí se Angličanům podařilo Armadu porazit. Toto vítězství bylo obrovským triumfem, posílilo národní hrdost a potvrdilo status Anglie jako významné námořní mocnosti.
Vztahy se Skotskem byly komplikované kvůli nárokům skotské královny Marie Stuartovny na anglický trůn. Marie byla po svém útěku ze Skotska v Anglii téměř 20 let vězněna. Poté, co byla odhalena její účast na několika spiknutích proti Alžbětě, byla v roce 1587 popravena.
👰 Otázka sňatku a nástupnictví
Po celou dobu své vlády byla Alžběta pod tlakem parlamentu a svých rádců, aby se vdala a zajistila nástupce. Královna však všechny nabídky k sňatku odmítla a pěstovala si image "Panenské královny", která je "provdána" za svůj lid a svou zemi. Mezi jejími nápadníky byli například španělský král Filip II. Španělský, francouzští princové František z Anjou a Jindřich z Anjou, nebo švédský král Erik XIV. Švédský.
Její nejbližší vztah byl pravděpodobně s přítelem z dětství, Robertem Dudleym. Jejich sňatek byl však politicky nemožný, zejména po podezřelé smrti Dudleyho manželky. Tím, že se nikdy neprovdala, si Alžběta udržela politickou nezávislost a mohla využívat nabídky k sňatku jako diplomatický nástroj. Otázku nástupnictví však nechávala záměrně otevřenou až do konce života. Teprve na smrtelné posteli údajně naznačila, že jejím nástupcem se má stát skotský král Jakub VI., syn Marie Stuartovny, který jako Jakub I. Stuart spojil anglickou a skotskou korunu.
🎭 Kultura a společnost
Alžbětinská doba byla obdobím velkého kulturního rozmachu. Vznikla velká díla anglické literatury a divadla. Působili zde dramatici jako William Shakespeare, Christopher Marlowe a Ben Jonson. Divadlo se stalo populární formou zábavy pro všechny společenské vrstvy a v Londýně byly postaveny slavné divadelní scény jako Globe.
Docházelo také k rozvoji mořeplavby a objevů. Angličtí mořeplavci jako Francis Drake, Walter Raleigh a John Hawkins podnikali cesty do Nového světa, zakládali první kolonie (např. neúspěšná kolonie Roanoke) a přiváželi nové zboží a bohatství. Tyto aktivity položily základy budoucího Britského impéria.
💔 Poslední léta a smrt
Poslední desetiletí Alžbětiny vlády bylo poznamenáno ekonomickými problémy, neúrodou a pokračující válkou se Španělskem. Královna také čelila politickým intrikám na svém dvoře. V roce 1601 vedl její oblíbenec Robert Devereux, 2. hrabě z Essexu neúspěšné povstání a byl popraven za velezradu, což královnu hluboce zasáhlo.
Alžběta I. zemřela 24. března 1603 v paláci v Richmondu ve věku 69 let. Její smrtí skončila vláda dynastie Tudorovců. Byla pohřbena ve Westminsterském opatství vedle své sestry Marie I.
🏛️ Odkaz a hodnocení
Alžběta I. je považována za jednu z největších panovnic v anglické i světové historii. Její dlouhá a úspěšná vláda přinesla Anglii stabilitu, prosperitu a mezinárodní prestiž. Podařilo se jí vytvořit silnou národní identitu a položit základy budoucí námořní a koloniální nadvlády.
Její osobnost byla komplexní – byla inteligentní, vzdělaná, charismatická, ale také nerozhodná, marnivá a občas krutá. Její schopnost ovládat politické intriky, využívat propagandu a budovat si kult osobnosti byla klíčem k jejímu úspěchu. Její život a vláda se staly námětem nesčetných knih, divadelních her a filmů, které udržují její odkaz živý dodnes.