Marie I. Tudorovna
Obsah boxu
Marie I. Tudorovna (anglicky Mary I; 18. února 1516, Greenwich – 17. listopadu 1558, Londýn) byla královna Anglie a Irska od července 1553 až do své smrti. Byla čtvrtou korunovanou panovnicí z rodu Tudorovců. Její vláda je nejvíce známá pro její pokus o zvrácení anglické reformace, kterou zahájil její otec, král Jindřich VIII., a obnovení katolické víry v zemi. Tento proces vedl k perzekuci a upálení téměř tří stovek náboženských oponentů, což jí vyneslo posmrtnou přezdívku Krvavá Marie (Bloody Mary).
Byla jediným dítětem Jindřicha VIII. a jeho první manželky Kateřiny Aragonské, které se dožilo dospělosti. Po rozvodu jejích rodičů byla prohlášena za nelegitimní a odstraněna z linie následnictví. Na trůn se vrátila až po smrti svého nevlastního bratra Eduarda VI.. Její sňatek se španělským princem a později králem Filipem II. byl v Anglii velmi nepopulární a vedl k obavám z cizí nadvlády. Během její vlády Anglie ztratila Calais, svou poslední zbývající državu na evropském kontinentu. Po její smrti bez potomků na trůn nastoupila její nevlastní sestra Alžběta I., která naopak obnovila protestantismus.
👑 Život před nástupem na trůn
👶 Dětství a vzdělání
Marie se narodila 18. února 1516 v paláci Placentia v Greenwichi jako dcera krále Jindřicha VIII. a jeho první ženy Kateřiny Aragonské. Byla jejich jediným dítětem, které přežilo kojenecký věk. Její matka byla dcerou mocných španělských katolických monarchů, Isabely I. Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského.
Jako princezna byla Marie v dětství milovaným a hýčkaným dítětem. Byla pokřtěna tři dny po narození a jejími kmotry byli významní dvořané, včetně kardinála Thomase Wolseyho. Dostalo se jí vynikajícího vzdělání pod dohledem své matky a humanistického učence Juana Luise Vivese. Učila se latinu, řečtinu, francouzštinu, hudbu (hrála na virginal) a tanec. Již ve dvou letech byla zasnoubena s francouzským dauphinem Františkem, synem krále Františka I., a později, v šesti letech, se jejím snoubencem stal její o 22 let starší bratranec, císař Svaté říše římské Karel V. Habsburský. V roce 1525 jí otec udělil titul princezny z Walesu a poslal ji do hradu Ludlow, aby předsedala Radě Walesu a pohraničí, což byl tradiční úkol následníka trůnu.
💔 Pád Kateřiny Aragonské a ztráta postavení
Jindřich VIII. byl posedlý touhou po mužském dědici, kterého mu Kateřina nedokázala dát. Zamiloval se do její dvorní dámy Anny Boleynové a rozhodl se anulovat své manželství s Kateřinou, aby si mohl vzít Annu. Papež Klement VII. však pod tlakem císaře Karla V. (Kateřinina synovce) anulaci odmítl. To vedlo k bezprecedentnímu kroku: Jindřich se odtrhl od Říma, založil anglikánskou církev a sám sebe prohlásil za její hlavu.
V roce 1533 bylo manželství s Kateřinou prohlášeno za neplatné a Marie, tehdy sedmnáctiletá, byla prohlášena za bastarda. Ztratila titul princezny a byla oslovována pouze jako "Lady Mary". Byla oddělena od své matky, kterou už nikdy neviděla, a byla donucena sloužit jako dvorní dáma své novorozené nevlastní sestře Alžbětě, dceři Anny Boleynové. Pro Marii to bylo období obrovského ponížení a psychického tlaku.
✝️ Nezlomná víra a přežití
Marie zůstala po celou dobu věrná své katolické víře a své matce. Odmítala uznat otce jako hlavu církve a svou nevlastní matku Annu jako královnu. Tento vzdor ji vystavoval neustálému nebezpečí a hněvu krále. Po popravě Anny Boleynové v roce 1536 a sňatku Jindřicha s Janou Seymourovou se Mariina situace mírně zlepšila. Pod nátlakem nakonec podepsala dokument, kterým uznala otcovu svrchovanost nad církví a neplatnost manželství svých rodičů, což jí umožnilo vrátit se ke dvoru.
Během vlády svého mladšího nevlastního bratra Eduarda VI. (1547–1553), který byl vychován jako zapálený protestant, byla Marie opět pod tlakem, aby se vzdala své víry. Eduardovi regenti, vévoda ze Somersetu a později vévoda z Northumberlandu, prosazovali radikální protestantské reformy. Marie se stala neoficiální vůdkyní katolické opozice a ve svém sídle nadále sloužila katolické mše, což bylo v rozporu se zákonem. Její postavení ji však chránilo před přímou perzekucí.
📜 Vláda (1553–1558)
⚔️ Cesta k moci
Když Eduard VI. v roce 1553 umíral na tuberkulózu, vévoda z Northumberlandu se pokusil zabránit Marii v nástupu na trůn, protože se obával obnovy katolicismu. Přesvědčil umírajícího krále, aby ze závěti vyloučil své sestry Marii i Alžbětu a jako svou nástupkyni jmenoval svou protestantskou sestřenici, lady Janu Greyovou, která byla Northumberlandovou snachou.
Po Eduardově smrti byla Jana prohlášena královnou. Marie však uprchla do východní Anglie, kde shromáždila své stoupence z řad katolické šlechty i prostého lidu, který ji považoval za legitimní dědičku. Její podpora rychle rostla a po pouhých devíti dnech byla vláda Jany Greyové svržena. Marie triumfálně vjela do Londýna a byla všeobecně uznána za královnu. Jana Greyová, její manžel i vévoda z Northumberlandu byli uvězněni v Toweru a později popraveni.
🔄 Obnova katolicismu
Jedním z prvních a nejdůležitějších cílů Mariiny vlády bylo navrátit Anglii ke katolické víře. Parlament zrušil náboženské zákony Eduarda VI. a později i Jindřicha VIII. Byla obnovena autorita papeže a znovu zavedeny katolické doktríny a rituály, včetně latinské mše. Mnoho protestantských duchovních bylo zbaveno úřadů a někteří, známí jako "Mariánští exulanti", uprchli na kontinent, zejména do Ženevy a Frankfurtu.
Královnin bratranec, kardinál Reginald Pole, se vrátil z exilu a stal se arcibiskupem canterburským a hlavním královniným poradcem v náboženských otázkách. Proces rekatolizace však narážel na odpor, zejména kvůli navracení církevního majetku, který byl za Jindřicha a Eduarda rozprodán šlechtě.
🔥 Mariánské perzekuce
Aby prosadila svou náboženskou politiku, Marie obnovila středověké zákony proti kacířství. V letech 1555 až 1558 bylo za kacířství upáleno na hranici přibližně 280 protestantů, včetně žen a dětí. Mezi nejznámější oběti patřili arcibiskup Thomas Cranmer, který anuloval manželství jejích rodičů, a biskupové Hugh Latimer a Nicholas Ridley.
Tyto popravy, často veřejné a brutální, vyvolaly v části populace odpor a sympatie k obětem. Protestantský propagandista John Foxe později tyto události zdokumentoval ve své knize Acts and Monuments, známé jako Foxe's Book of Martyrs, která se stala jedním z nejvlivnějších děl anglické literatury a zásadně formovala negativní obraz Mariiny vlády pro další generace. Právě tyto perzekuce jí vynesly přezdívku "Krvavá Marie".
💍 Sňatek s Filipem II. Španělským
Marie, které bylo v době nástupu na trůn 37 let, se potřebovala rychle vdát a zplodit katolického dědice, aby zajistila pokračování své politiky. Její volba padla na španělského prince Filipa, syna a dědice císaře Karla V. Sňatek byl uzavřen v roce 1554.
Tento svazek byl v Anglii extrémně nepopulární. Angličané se obávali, že se země dostane pod nadvládu Habsburků a bude zatažena do jejich válek. Obavy vedly k povstání vedenému Thomasem Wyattem, které bylo potlačeno. Filip získal titul krále Anglie, ale jeho pravomoci byly značně omezeny manželskou smlouvou. V Anglii trávil jen málo času a manželství bylo spíše politické než osobní. Marie byla do Filipa hluboce zamilovaná, ale její city nebyly opětovány.
🤰 Falešná těhotenství a krize následnictví
Největší osobní tragédií královny byla její neschopnost mít děti. Dvakrát, v letech 1555 a 1557, projevovala všechny příznaky těhotenství (tzv. falešné těhotenství), ale porod nikdy nenastal. Tyto události byly pro ni hlubokým zklamáním a veřejným ponížením. Bez dědice byla její náboženská obnova odsouzena k zániku, protože její nástupkyní byla protestantská sestra Alžběta. Ačkoliv Marii mnozí radili, aby Alžbětu nechala popravit nebo ji alespoň trvale uvěznila, Marie to nikdy neudělala a nakonec ji musela uznat jako svou nástupkyni.
🌍 Zahraniční politika a ztráta Calais
Kvůli sňatku s Filipem byla Anglie zatažena do války mezi Španělskem a Francií. V roce 1558 Francouzi dobyli město Calais, které bylo poslední anglickou pevností na evropském kontinentu a v anglických rukou bylo od stoleté války. Ztráta Calais byla pro Anglii obrovskou morální a symbolickou ranou. Marie údajně prohlásila: "Až zemřu a otevřou mé tělo, najdou Filipa a Calais v mém srdci."
Marie zemřela 17. listopada 1558 ve věku 42 let, pravděpodobně na rakovinu vaječníků nebo dělohy. Byla pohřbena ve Westminsterském opatství. Později byla do stejné hrobky pohřbena i její sestra Alžběta I.
🏛️ Odkaz a historické hodnocení
🩸 "Krvavá Marie" - Mýtus a realita
Přezdívka "Krvavá Marie" je výsledkem úspěšné protestantské propagandy, zejména knihy Johna Foxe. Ačkoliv počet upálených za její vlády byl na tehdejší poměry vysoký, perzekuce z náboženských důvodů nebyly v 16. století neobvyklé. Její otec Jindřich VIII. i sestra Alžběta I. také nechali popravit stovky svých oponentů. Historici dnes hodnotí její vládu komplexněji a upozorňují, že její přezdívka je do značné míry nespravedlivá a zastiňuje ostatní aspekty jejího panování. Byla panovnicí, která se řídila svým svědomím a vírou, i když metody, které používala, byly z dnešního pohledu kruté.
📈 Hospodářské a správní reformy
Mariina vláda je často přehlížena kvůli důrazu na náboženské otázky, ale zavedla několik důležitých reforem. Její vláda se pokusila řešit inflaci a hospodářské problémy zavedením nového mincovního systému, ačkoliv plány na jeho kompletní zavedení byly realizovány až za Alžběty. Byla také provedena reorganizace armády a námořnictva, která položila základy pro pozdější alžbětinské úspěchy, jako byla porážka španělské Armady.
🎬 Marie v kultuře
Postava Marie I. se objevuje v mnoha historických románech, divadelních hrách a filmech. Často je zobrazována jako tragická, zahořklá a fanatická postava, ačkoliv modernější díla se snaží o vyváženější portrét. Její příběh je příkladem ženy, jejíž osobní život a hluboké přesvědčení se střetly s politickou realitou a změnami doby.
👨👩👧👦 Rodina a původ
- **Otec:** Jindřich VIII. Anglický (1491–1547), král Anglie a Irska
- **Matka:** Kateřina Aragonská (1485–1536), první manželka Jindřicha VIII.
- **Nevlastní sourozenci:**
* Alžběta I. (1533–1603), dcera Anny Boleynové, Mariina nástupkyně * Eduard VI. (1537–1553), syn Jany Seymourové, Mariin předchůdce * Henry FitzRoy, vévoda z Richmondu a Somersetu (1519–1536), nemanželský syn Jindřicha VIII.